Battlefield 2042

Když vývojáři z DICE oficiálně oznámili, že se série Battlefield přesouvá po letech strávených v první a druhé světové válce zase do moderní éry, mezi fanoušky zavládlo neskrývané nadšení. Měli se totiž dočkat skloubení těch nejlepších věcí ze třetího a čtvrtého dílu, což velmi úspěšně demonstroval i první trailer s více než 20 miliony zhlédnutími, milionem palců nahoru a 90 tisíci komentáři. Kdo by si byl ale v červnu pomyslel, že trailer bude pravděpodobně tím nejlepším, co z Battlefieldu 2042 v letošním roce uvidíme, když se hráči před týdnem dočkali vydání zjevně nekompletní a neodladěné verze, dělající sérii překvapivě velkou ostudu. Byl jsem na rozpacích pokaždé, když jsem hru v uplynulém týdnu spustil a zcela otevřeně mohu říct, že ještě teď plně nerozumím tomu, co se s DICE vlastně stalo, a proč musel Battlefield 2042 dopadnout zrovna takhle.

Sázka na multiplayer

Jak už pravděpodobně víte, Battlefield 2042 neobsahuje žádnou příběhovou kampaň. Vnímám to jako evoluci v rozhodování, čemu mají lidé z DICE věnovat největší pozornost, uvážíme-li, že příběhovou část tvořily v předchozích dvou dílech ojedinělé mise s nevalnou délkou. Na druhou stranu šel ale jasně komunikovaný signál pochopit tak, že vývojáři přesměrují své úsilí k multiplayeru a bez ohledu na nemožnost přímého porovnávání s Call of Duty ukážou konkurenci, jak se to dělá. V tomto ohledu má série Battlefield jen ty nejvyšší ambice a neustálé připomínání, že se vrátí zlatá éra za doprovodu odzbrojující grafiky, destrukčního systému, dynamického počasí a skvělé střelby působí nyní, tváří v tvář výsledku, značně nepříjemně. Nemá ale smysl chodit kolem horké kaše, Battlefield 2042 působí jako titul, který měl ještě nějakou dobu zůstat v kancelářích DICE a nespěchat s uvedením během podzimní sezóny.

Zdroj: Electronic Arts

Veškerý zážitek z hlavní části je rozdělen mezi pouhé dva herní režimy, už to je značně zarážející. Hrát můžete Conquest a Breakthrough, což v případě PC a nových konzolí – kde jsme hru v průběhu uplynulých dní testovali – znamená 128 lidí pobíhajících po obrovských mapách se snahou dělat to, co od Battlefieldu tak nějak všichni očekávají. V případě Conquestu je to tradiční obsazování kontrolních bodů, ovšem nyní rozdělených do vlastních sektorů uvnitř obřích map. V případě Breakthrough pak jde o obranu kontrolních bodů před útočícím týmem, který se je snaží ovládnout a posunout bojovou linii hlouběji do pole obránců. Nic složitého na papíře, ovšem do samotné hry se jednoduché koncepty nepropisují tak úspěšně, jak by se mohlo zdát.

Kaskáda problémů

Najít ten pravý důvod, proč Battlefield 2042 selhává, není snadné. Jde totiž o kombinaci mnoha faktorů, o kterých by šlo samostatně popsat stohy papíru. Jedním z nich by byly nepochybně mapy, lépe řečeno jejich design, který odpovídá spíše snaze udělat něco hezkého, nežli funkčního pro multiplayerovou střílečku. Chybí strategicky umístěné kryty, které by přirozeně kopírovaly možnou dráhu přesunu hráčů k dalším bodům a nenechávaly je na širokých prostranstvích na pospas sniperům. Možná si řeknete, že tohle lze řešit transportem pomocí letadla nebo prostě jen kouřovými clonami, které se postarají o krytí vašeho přesunu. Jenže tím jen otevíráme Pandořinu skříňku s mnoha dalšími argumenty a odpověďmi, proč to není tak snadné.

Pokud nehrajete s přáteli a narazíte v matchmakingu na hráče, kteří nejsou ochotní spolupracovat či plnit zadané úkoly, valný zážitek ze hry mít nebudete

Hře například chybí efektivní způsob komunikace, kterým už dávno nejsou nastavené posunky nebo textový chat. Battlefield 2042 coby titul s podporou cross-platform hraní, odehrávající se na velkých mapách a za přítomnosti desítek vojáků, postrádá z nějakého důvodu voice chat. Čili pokud nehrajete s přáteli a narazíte v matchmakingu na hráče, kteří nejsou ochotní spolupracovat či plnit zadané úkoly, valný zážitek ze hry mít nebudete. Dílčí podíl na celkové zkáze hratelnosti má ale také samotná rozloha map, která je sice úctyhodná, ale připravte se na dlouhé přebíhání zcela vylidněnými sektory ke kontrolním bodům, které budou zaručeně vaši spolubojovníci zabírat přesně ve chvíli, kdy vám bude ještě sto nebo padesát metrů chybět, abyste se k zabírání připojili. Nezbyde proto nic jiného než se otočit, běžet k dalšímu bodu a doufat, že tentokrát už budete k užitku.

Pokud se ptáte, proč si v takových chvílích jednoduše nevezme hráč vozidlo a nepřesune se na kýžené místo rychleji, mám pro vás další bolestivou odpověď. Souvisí s obrovským množstvím hráčů a setrvalou touhou ovládat alespoň džíp nebo zcela neadekvátně silné vznášedlo, když ne rovnou stíhačku či útočný vrtulník. Takže i když máte možnost pozemní techniku přivolat přímo na vaší pozici, tikety budou zpravidla vždycky obsazené a pobíhání se nevyhnete. Tím se můžeme zase vrátit k absenci hlasového chatu, ztížené koordinaci vaší čtyřčlenné jednotky i celého týmu a podivnému neřízenému chaosu, ve kterém se hra rozpadá na nezáživné a nepříliš přehledné buňky jednotlivých soubojů. Ty pro změnu doplácí na skandálně nízký počet zbraní, ale ještě hůř na zcela náhodný rozptyl vystřelených projektilů. Namísto vlastní kompenzace vlivů jako je vítr nebo vzdálenost, rozhoduje o dopadu střel serverová náhoda, což vede k opravdu podivným situacím a nevyhnutelnému pocitu, že je se zbraněmi v Battlefieldu 2042 něco špatně. Bohužel se až příliš často stává, že nepřítele zkrátka netrefíte ani na střední vzdálenost, bez ohledu na to, že vám zcela vyplňuje mířidla a vy jste přesvědčení, že jste byli přesní. A to snad radši už ani nezmiňuji problémy s netkódem, desynchronizací hráčů a obecnými lagy, které situaci pochopitelně ještě zhoršují a nic zásadního na tomto poli neřeší ani první patch z konce minulého týdne.

Všichni proti všem

Ani tady ale kritika zpracování Battlefieldu 2042 bohužel nekončí – další nepříjemností jsou hratelní specialisté, kteří nahradili příslušníky tradičních tříd. Výsledkem je možnost upravit si až na jednu jedinou speciální schopnost veškeré vybavení, což zcela postrádá smysl a přispívá další měrou k nepřehlednosti zápasů. Ani velké množství hráčů na mapě nekompenzuje, že proti sobě nastupují klony hrstky vojáků, kteří od sebe navíc nejsou nijak vizuálně odlišeni. Všichni jsou příslušníky obrovské skupiny lidí, která vinou přírodních katastrof přišla o domov a teď válčí proti sobě. Hezký příběh, tleskám, ale Battlefield 2042 je především multiplayerová střílečka, která má ctít několik zásadních pravidel, aby ji bylo příjemné hrát. Jenže DICE řekli ne – pravděpodobně z důvodu snadné monetizace dalších univerzálních specialistů, kteří do hry zapadnou bez nutnosti jakéhokoliv balancování jejich síly. Výsledkem je zdivočelá střelba do vlastních, než zaregistrujete jejich modrý ukazatel a nečekaná smrt v případě, nevšimnete-li si červené tečky indikující nepřítele. Opět, asi to zní jako naprostá banalita a možná si klepete na čelo, ovšem v rychlosti, kterou Battlefield 2042 předvádí a chaosu, způsobeného všemi výše uvedenými chybami, je počínání velmi vzdálené zábavě a nepředkládá motivaci hrát pořád dál.

Nepomáhá tomu ani způsob přidělování zkušeností, který neodměňuje za to, jakým způsobem rozséváte smrt v řadách svých nepřátel. Střela přes půl mapy? Standardních 50 XP. Vyřazení celé jednotky nepřítele? Žádný bonus. Hlava? Standardních 50 XP. Léčení spolubojovníka? Pokaždé 5 XP bez ohledu na to, kolik bodů zdraví jste ve skutečnosti obnovili. Přičtete-li k tomu ještě nemožnost podívat se během zápasů na klasickou tabulku s počtem zabití a smrtí, protože ve hře neexistuje, případně se probírat statistikami, protože ve hře také neexistují, zůstává z Battlefieldu 2042 prázdná schránka, která sice má svůj neoddiskutovatelný potenciál, ale vyhrabávat ho ze země budou lidé z DICE nejspíš ještě několik měsíců.

Otočme list

Abych novému Battlefieldu nekřivdil, nad rámec dvou popisovaných módů obsahuje také Hazard Zone. V něm se snaží 32 hráčů ve čtyřčlenných týmech najít pevné disky na zem spadlých satelitů a být ve správnou chvíli na místě přistání transportního letadla, které je letenkou z bojiště do bezpečí. Průběh hry je zvláštní právě kvůli absentujícímu voice chatu, pingování není zcela přesné, takže adekvátně neoznačí třeba krabici s municí, a pokud náhodou vstoupíte do hry bez scannerů, které jsou schopné odhalit umístění pevných disků, čeká vás spoustu běhání a přejíždění. Ani na tomto místě nedělá Battlefield 2042 hráčům dobrou službu, co se týče zobrazování důležitých informací či jasně daných popisků, které by zjednodušily společné plnění zadaného cíle, takže hraní Hazard Zone většinou sklouzne k přestřelkám s hráči a vojáky ovládanými umělou inteligencí, což není váš primární úkol. Přesto je ale zážitek – zejména s partou přátel – o poznání hutnější a komplexnější, nežli v masivním, leč anonymním multiplayeru a láká k opakovanému hraní i díky systému progrese, který do sebe započítává odehrané hry a na úspěchy vrší další prostřednictvím vyhraných peněz a možnosti vzít si do dalšího zápasu lepší výbavu.

Co všechno chybí?

V době, kdy mohli Battlefield 2042 hrát lidé s předobjednávkou prémiové verze nebo předplatitelé programu EA Play, dali fanoušci dohromady sáhodlouhý seznam věcí, které v novince v porovnání s předchozími díly chybí. Vyčerpávající soupis věcí dal dohromady uživatel Redditu s přezdívkou Jellyswim, který vyjmenovává nejen prvky jako rozpojování hráčů po každém zápase, méně zbraní nebo absenci hardcore režimu. Soustředí se na dílčí aspekty, které měly svůj standard nastavený z předchozích let a zahrnují pěchotu, vojenskou techniku, systém udělování XP, mapy nebo dílčí elementy rozhraní. Do recenze nelze vypsat vše, příspěvek ale rovněž doporučuji k prohlédnutí a pochopení rozměru, co všechno je na Battlefieldu 2042 nedotažené.

Závan nostalgie

A pak je tu režim Portal, který v porovnání se zbytkem hry dělá většinu věcí opačně a je k hráčům mnohem přívětivější. Právě skloubení obsahu z předchozích dílů, včetně Battlefieldu 1942 nebo Bad Company 2, dává hráčům možnost vytvořit si velmi zajímavé hry v tradičních módech a vrátit do hry přehlednost i zábavu. Menší mapy příjemně zahušťují souboj, jen tři čtyři body v conquestu rázem jasně definují, o co se má tým složený z nižšího počtu hráčů snažit a hlavně – staví se proti sobě lehce rozpoznatelní vojáci, bojující každý za svůj národ. Základní nabídka módů ani tady není příliš bohatá – jen tradiční conquest a rush – díky webovému editoru si ale můžete vytvořit hodně zajímavé variace, případně do nich připsat i vlastní podmínky a malé skripty ovlivňující řadu situací a jejich dopad na hru či jednotlivé hráče. Není proto náhodou, že i tady najdete v podstatě neustále plné servery lidí, kteří v podstatě jen čekají na to, až přibude obsah z dalších dílů a budou moci přestat hrát základní část Battlefieldu 2042. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby se z Portalu stala samostatná hra a ultimativní sandbox, který může neustále bobtnat a neklást před hráče žádné překážky.

Společně s novým obsahem by to ale ještě chtělo zapracovat na technickém stavu, který na tom není o nic lépe nežli samotná hratelnost. Glitchů je ve hře jako máku a nejsou vždy jen z ranku úsměvného haprování fyziky nebo propadávání herním světem. Chyby se týkají například nemožnosti změnit konfiguraci vlastní zbraně za pomoci nového křížového menu, nemožnosti vystřelit, spawnovat se do hry, případně ji vůbec odstartovat, což se mi osobně stalo i několikrát za sebou, a poté jednoduše nemáte chuť zůstat u počítače a hrát dál. Bizarní byla také chyba v Breakthrough, kdy se poslední sektor zasekl, oba týmy měly rázem nevyčerpatelné množství respawnů a dlouhých 50 minut se bojovalo jen o malý les na hranici finální části mapy. Nasbíraná XP ale vývojáři hráčům nenechali, když po necelé hodině hru ze své pozice přerušili a poslali všechny hráče do menu. Pak k tomu ještě přičtěte špatnou optimalizaci na PC, pády hry i na konzolích nebo nekonzistentní zvuky, které kdysi bývaly doménou série, a máte jen stěží uvěřitelný výsledek, na který fanoušci zřejmě dlouho nezapomenou. Nebýt Portalu, nenacházel bych žádný argument, kterým bych vás mohl přimět ke koupi Battlefieldu 2042 právě teď, na druhou stranu, hra má dostupný trial skrze EA Play, případně za dražší předplatné lze hrát na PC plnou verzi. Za zkoušku tak v podstatě nic nedáte a můžete si sami udělat obrázek o tom, zda hře věnovat další čas, nebo se přesunout třeba k bezplatnému multiplayeru Halo Infinite a dát lidem z DICE prostor dotáhnout zážitek tam, kde bychom si ho přáli mít už nyní.