13. 2. 2025
Pokud bylo The Outer Worlds považováno za klasický Fallout v pojetí Obsidianu, o Avowed opravdu musím smýšlet jako o variaci na Skyrim. Vývojáři o toto označení sice nestojí a neusilovali o něj, ale nemůžu si pomoci. Jak už jsem loni předeslala v preview, nemám v oblibě podobná srovnání, která ani zdaleka nedokáží postihnout všechny přednosti, nedostatky i odlišnosti, ale nakonec se mu přece jen nemohu ubránit. Důležité však je, že ve většině případů je toto srovnání pro Avowed pochvalou, a rozhodně nehrozí, že by šlo jen o zaměnitelný počin, slabou kopii nebo hru bez vlastní identity a směru. Studio Obsidian má svůj styl a rozpoznatelný rukopis, který nechybí ani zde, a těží z něj nejsilnější části hry.
Hned na úvod musím říct, že hru netrápí žádný pomalý rozjezd, tudíž jsem nyní už v plné hře zjistila, že jsem z listopadu poskytnuté preview verze během prvních dostupných hodin dokázala udělat poměrně přesný obrázek o tom, co mě bude čekat v nadcházejících 15 hodinách. Anebo 30 hodinách. Ale klidně i mnohem více. Avowed je zasazeno do Living Lands, jež je součástí světa Eora představeného už v Pillars of Eternity, což ovšem není žádnou překážkou pro případné nováčky v těchto končinách. Přímo ve hře je možné si v průběhu dialogů nechat zobrazit vysvětlení různých pojmů a součásti loru a být okamžitě v obraze.
Pro hráče i pro naši unikátní postavu jde o setkání s novou oblastí, kam se vydáváme coby Envoy, aedyrský vyslanec, vyšetřující podivný mor. Poslání postavy už bylo dáno, aby posloužilo rozvíjejícímu se příběhu, stejně tak rasa, jež je kvůli loru a původu omezena na člověka a elfa, ale jinak máme v rukou vzhled, schopnosti a zaměření. Úvodní výběr mezi hloubajícím učencem nebo válečným hrdinou sice společně s některými dovednostmi ovlivní dialogy v rozhovorech, ale neznemožní se do boje vydat vlastní cestou. A samozřejmě ani rozhodovat o budoucím osudu země. I když příběh začíná vyplavením se na břeh s troskami zničené lodi, nejsme nikdo a v rukou máme privilegia, jaká se na vyslance sluší a patří. Nakonec v tom všem ale bude více než jen záhadný magický mor.
Ještě před rozehráním příběhu udělá dobrý dojem samotný editor postav, který je opravdu bohatý co se možností a přizpůsobení týče. Ano, nějakou tu chvíli jsem v něm strávila. Kromě běžných nastavení tvarů a barev zde máme i možnost si vybrat, jak se na naší tváři projeví skutečnost, že jsme tzv. „godlike“, osoba, jíž se měli dotknout bohové. Není to běžná věc, tudíž se toto znamení stane častým tématem rozhovorů společně s naším úkolem a hodností. Po svižném a dobře provedeném tutoriálu se konečně můžeme pustit do plnění svých povinností, respektive se o to alespoň formálně pokoušet.
Jakmile dorazíme do civilizace, přidá se k nám první společník, sympatický Kai, a očekává se, že se pustíme do pátrání. V mém případě to však ve skutečnosti znamenalo prozkoumání města, popovídání si se všemi, s kým to bylo možné, přijetí vedlejších úkolů a vypátrání pár truhel s hezkými předměty, které náramně dobře zapadnou do prozatím skromné výbavy. Dozvěděla jsem se, jak to spolu mají dva obchodníci na zdejším trhu, jaké to je přijít o dům kvůli nazvaným návštěvníkům, nebo jsem zvládla v boji ukořistit svou první arkebuzu. Hra nenabízí otevřený svět, nicméně jednotlivé části světa, které před vámi otevírá, rozhodně nejsou malé. Vlastně bych řekla, že jsou tak akorát, aby byly rozumně zaplněny nepřáteli a obsahem ke sbírání. Nechce se vám toulat? Nemusíte, klidně to zvládnete odehrát v podstatně kratším čase, ale já si ráda přečtu všechny vzkazy, které najdu.
Zdroj: Obsidian Entertainment
Z hlediska grafiky hra nepatří mezi současnou špičku, což ovšem neznamená, že by se na ní hezky nekoukalo. Tomu napomáhá celkové zpracování světa a samotný level design, který mimo hlavní cesty ukrývá nejedno působivé zákoutí. Osobně mi však mnohem více seděly otevřené prostory než města a osady, jež trpí na můj vkus nedostatečnou interaktivitou, což mimo ně dojem nekazí. Ve městech to navzdory přítomným obyvatelům zrovna moc nežije. Během průzkumu v divočině bylo zřejmé, že nebyly zdejší lokace budovány bez rozmyslu, díky čemuž pohledy do krajiny nepůsobí genericky a zaměnitelně s jinými hrami nebo jakousi představou o tom, jak by měl vypadat fantasy svět. Vývojáři se vyžívají ve svítivých houbách a pohledných scenériích s horami a stráněmi, čímž si mě rychle získali.
Překvapilo mě, že je hra i dost vertikální a nebojí se lezení po výškách nebo skákání po skalách, což nás zavede na další zajímavá místa. Ale bez obav, má to svá omezení a nečekejte přehopsání hor jako ve Skyrimu. Jen škoda, že čas od času zlobí kolize, a to i na místech, které se tváří jako přístupná a žádoucí cesta. Příjemným ozvláštněním jsou zde pak poklady a místa, které jsou zdánlivě nepřístupná, ale stačí využít schopností svého společníka nebo například výbušnin, a cesta se otevře. Ale co když odhlédnu od těchto veselých vedlejších aktivit a soustředím se na hlavní příběh a bojová setkání, která nás během té dlouhé cesty čekají?
I díky našemu postavení nejde o klasický příběh alá obyčejný jedinec jde zachraňovat svět, i když je pravdou, že se coby godlike v centru dění neocitáme náhodou. Pátrání po pravdě a řešení lemují nástrahy, přátelská i nepřátelská setkání, zajímavé objevy, nespočet informací o světě kolem nás a především opravdu velké množství rozhovorů a také rozhodnutí. Nemáte šanci se pobavit o všem, jednotlivé dialogové možnosti utvářejí konverzaci a často ji posouvají dál společně s nově získanými znalostmi, jindy jsou některé volby jsou podmíněny zaměřením nebo vlastnosti. Příběhové postavy se rády vybavují, stejně tak vaši společníci, kteří mají co říct k tomu, co se právě děje kolem nich, ale třeba také sdělit svůj názor na učiněná rozhodnutí, jejichž dopad nemusí být hned patrný.
Paradoxně jsou ale na vyprávění zajímavější spíše vedlejší příběhy než ten hlavní, přičemž to nemusí vyloženě vždy souviset s vedlejšími úkoly a aktivitami. Občas vypráví svět sám, občas již zmínění společníci, kteří dodávají celé hře hloubku. Mají svou minulost, své pohnutky a možná se s vámi o toto povídání podělí, když je vyzvete. Na tomto místě je dobré zmínit i výborný dabing, alespoň co se týče hlavních postav. Mým nejoblíbenějším se každopádně stal Kai, s nímž jsem to táhla od úplného začátku. A přiznávám, že se to není jen samotnou postavou, ale i tím, že ho namluvil Brandon Keener, tedy představitel Garruse v Mass Effectu.
Ze soubojového systému jsem byla původně v rozpacích, ovšem s končícím preview jsem v něm začala rozpoznávat jeho potenciál. A skutečně se v něm ukrýval. Souboje jsou opravdu zábavné a k mému překvapení by skoro mohly konkurovat vyprávění v tom, co je hlavní předností hry. Stále si stojím za tím, že čisté souboje na blízko jsou neohrabané a působí jako bezmyšlenkovitá rubačka, ovšem proč zůstávat u nich, když hra nabízí minimálně pro mě mnohem lepší možnost. Jakmile to bylo možné, vrhla jsem se do využívání schopností, svých i společníka. Boj je možné kdykoli pozastavit a s vyvolanou kruhovou nabídkou schopností, munice, lektvarů a jídla lze v klidu promyslet další krok, zaměřit nepřítele a seslat potřebné. Ačkoli jsem zastánce klávesnice, především pak u RPG se spoustou možností, toto řešení se ukázalo natolik pohodlným, že jsem po pár hodinách přešla od PC na Xbox Series X a k ovladači. Stejně tak jsem opustila meč, sáhla po holi a jala se střety s nepřáteli řešit spíše magickými záblesky než údery. Nebo střelným prachem.
Souboje jsou rychlé a hektické a častěji spíše sázejí na množství nepřátel než na jejich výdrž nebo taktizování. S umělou inteligencí je to zde celkově jaksi různorodé. Totéž platí i o bossech, kteří se mi z toho důvodu po sestavení mně vyhovujícího buildu a sehrání s parťáky už nejevili tak hrozivě, ale ani zajímavě. Tím nejlepším je každopádně možnost se ve vteřině přeorientovat na jiný způsob boje a nenechat se svazovat třídami a jejich zbraněmi či dovednostmi. Samozřejmostí je levelování a zvyšování obvyklých vlastností, ale nabídka dovedností vás nijak nesvazuje, i když některé volby budou samozřejmě prospěšnější určitému typu hraní. Případně lze za poplatek vše vyrušit a poskládat znovu. A zamlouvá se vám nějaká schopnost vašich parťáků? I u nich si můžete vybrat, čím vám pak budou v boji nápomocni a co jim můžete nakázat.
Při hraní jsem se opravdu dobře bavila a užívala si rozmlouvání, prolézání všech zákoutí i boj, ale postupně jsem začala mít pocit, že tomu něco chybí. S postupem v hlavním příběhu jsem se nedokázala zbavit myšlenky, že hra ztrácí s vyjasňováním toho, co se děje, na tempu a že celý svět působí až jako příliš velká kulisa. Nečekala jsem od hry aktivní chování NPC, ale jejich zdejší statičnost mě překvapila. Čekala bych alespoň, že když dovedu nakaženého medvěda nebo menší armádu nepřátel do tábora vojáků, budou alespoň zde reagovat nějakou akcí, v tomto případě tedy bojem. Časem mě začala mrzet absence cutscén, které jsou zastoupeny jen minimálně, nebo ne úplně nápadité úkoly z hlediska obsahu. Na druhou stranu konverzační omáčka kolem nich byla většinou vydatná.
Navíc se postupně začal zhoršovat i technický stav. Souboje s větším počtem nepřátel trpěly na výrazné propady fps, které nebyly vůbec příjemné, a režim performance na XSX pocitově s frameratem bojoval často. Hodně zvláštní jsou některé rozhovory, kdy se snímky u pohybujících se postav sníží natolik, že působí až jako stop motion animace, zatímco vše v pozadí běží nedotknutě dál. Nepotěší také množství vizuálních artefaktů, doskakování textur nebo dlouhé načítání mezi lokacemi, které někdy trvá i přes 30 sekund. Dobrý dojem nedělají ani bláznivé ragdolly, ale s těmi je alespoň legrace, na rozdíl od řady pádů. Ještě štěstí, že je hra štědrá s automatickým ukládáním.
Zdroj: Obsidian Entertainment
Avowed mě při představení příliš nezaujal a dlouho na mě působil rozpačitým dojmem. To ovšem změnily první dojmy, načež jsem byla upřímně zvědavá, co nakonec Obsidian hráčům nadělí. Je to povedená hra, na níž je znát péče vývojářů – ale ten stav by to samozřejmě chtělo doladit – a jejich rukopis, ale vinou zmíněných nedostatků jsem se na zdejší svět nedokázala zcela naladit. A nakonec mi hlavou proběhlo, že bych od Obsidianu čekala něco víc. Pokud však toužíte po zdařilé akci se spoustou povídání, chcete zkusit „barevnější Skyrim“ nebo vás jednoduše bavily předchozí hry studia, měli byste dát Avowed minimálně šanci.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Tim jen podporujete tenhle upadek. Eff off.
Že je taková hra ale úpadek jde vidět, už jen ve fyzice kterou má lepší ES: Oblivion z roku 2006. Je to jen další hra za plnou cenu vydávající se za kvalitní a přitom je to hra jak z předběžného přístupu čekající na patchy, které možná příjdou a možná ne.
Bylo by dobrý si jednou provždy ujasnit, o co se ta subjektivní hodnocení opírají a k čemu se vztahují. Protože pokaždé se tu použije jiný metr. Jednou tu tepete Zdeňka za to, že si dovolil odchýlit se od nějakého údajně super objektivního průměru na Metacriticu (88 procent od novinářů, 8,5 od hráčů) o necelých 10 procent, jako by při hodnocení šlo snad o nějakou absurdní snahu uhodnout, co dají všichni ostatní. A pak tu pro změnu někdo hru, která v průměru dostává osmičky, označuje za „srajdu“ a „total fail“. Najednou se průměry z aregátorů nehodí do krámu.
Nehledě na to, že každou hru hodnotil jiný autor, ani jeden nevěděl, co dají ostatní novináři, protože obě recenze vyšly na embargo, jsou dokonce oba verdikty v nějaké podobné korelaci k ostatním verdiktům. Ale i kdyby nebyly, pořád to říká jen to, co si o hře A myslí Zdeněk a o hře B Kristýna. Ani jeden se nesnaží uhádnout, co si myslí ostatní, netrefují se do nějakého pomyslného „správného“ hodnocení.
To co tady píše Jiří, každý snad taky chápe že nic není zadarmo, ani předběžný přístup pro včasné zrecenzování hry na svém webu, proto je potřeba aspoň nějaký nadprůměr hodnocení oproti realitě. I novinařina se musí vyplácet a morální dilema se občas musí ignorovat. Ale bavíme se tu jen o čísle, které je především jen pro vydavatele, kteří nečtou celou recenzi, která dovede udělat obrázek že hra není nijak převratná. Každopádně tohle je věc mainstreamu celkového jak věci fungují, ne jen tohohle webu. A pokud jim číselně bude pořád vycházet že i osekaná hra si vydělá, jenom tak se nic nezmění.
Jinak hodnocení na Steamu i když to má těch 78% od hráčů, pořád je to jen průměr kolik hráčů hru doporučuje třeba jen na základě poutavého příběhu, kde na výběr není hodnocení jako takové, oproti recenzi která by měla hodnotit všechny důležité aspekty aby si každý čitatel i jen z čísla vzal že je ten verdikt souhrnem všech + a – co hra nabízí. Rozhodně je ale škoda že lidem na Steamu když hru doporučí nedochází, že to ve výsledku může rozhodovat o vývoji herního korporátního průmyslu. A tohle zuření tady na někoho rozhodně nic nevyřeší, když na celkovou věc nemají zas takový vliv a snaží se přizpůsobit tomu jak věci fungují.
Tak si ale říkám, že by nebyl špatný článek s anketou, kde by se zjistilo který aspekt pro takovou hru jako je třeba právě Avowed rozhoduje o tom že hru doporučují na Steamu, jestli třeba právě příběh je nad všechno aby to pro něj znamenalo kvalitní hru, kterou dovedou doporučit i přes své jiné nedostatky. Pokud člověk dovede doporučit hru na Steamu jen na základě toho že ho jen malá část hry oslovila, pak si myslím, že by se totiž neměl ani moc divit, že třeba číselný verdikt je tady přepálený. Obojí tvoří totiž čísla úspěchu dané hry a láká další hráče to vyzkoušet.
„To co tady píše Jiří, každý snad taky chápe že nic není zadarmo, ani předběžný přístup pro včasné zrecenzování hry na svém webu, proto je potřeba aspoň nějaký nadprůměr hodnocení oproti realitě. I novinařina se musí vyplácet a morální dilema se občas musí ignorovat.“
Nic takového neděláme. Tečka. Žádaný nadhodnocování, protože se to od nás očekává, někdo to po nás chce a podobně. To prostě není pravda. Nedáváme žádná „nadprůměr hodnocení oproti realitě“. Takhle by nikdo nemohl dlouhodobě fungovat a už vůbec ne psát o hrách přes 20 let. Navíc jsme zase u nějakého fiktivního správného čísla, od kterého my jakože na objednávku vytváříme naše hodnocení. Ne, fakt ne.
A že nás upřímný verdikt už někdy během těch let mohl stát nějaký přednostní přístup? Jo, to se výjimečně bohužel fakt stalo, ale je to cena, kterou jsme ochotní zaplatit. I když je to absurdní. K velkému mezinárodnímu médiu by si tohle nikdo nedovolil. Nebudu konkrétní. Ale myslím, že už si to po těch letech v oboru můžu dovolit říct. Zažil jsem leccos a fakt už se nebojím, že si někoho rozházím. Aby mi ale na jedné straně výjimečně někdo neseriózně naznačil, že nějaký early review kód nedostanu, protože jsme nějakou předchozí hru nechválili, a na druhé jsme četl, že děláme pravý opak, aby se to nestalo – tak na to fakt už nemám nervy.
Vzhledem k tomu, kolikrát nás tu hráči tepou za příliš nízké známky pro jejich oblíbené hry, mě fakt překvapuje, že současně hry nadhodnocujeme i podhodnocujeme. Anebo je možná vysvětlení mnohem jednodušší. Ne každý verdikt od každého autora se logicky trefí do vkusu všem. To ani není možné, když každý očekává pod recenzí něco jiného.
Pokud se tu ale teda lidi nemají tolik dohadovat o číselném hodnocení, tak by bylo možná dobré popřemýšlet nad pevným hodnocením herních prvků, které by u každé recenze her byly pevně dané a nehodnotilo se jen to na co si zrovna recenzent vzpomene, kdy něco co druhému vadí třeba sám opomene. Jako třeba mi v téhle recenzi chybí UI, které s fantasy žánrem moc společného nemá, které není zmíněné a pro ponoření do hry mi příjde taky podstatné. Když lidi uvidí že bylo číselné hodnocení víc promyšlené, tak snad se tohle dál řešit tolik nebude. Asi se i tak najdou takoví co něco budou vnímat jinak, ale bude větší přehled z čeho se vycházelo, kdy budou mít možnost se taky zamyslet a říct že na tom konečném hodnocení recenzenta něco pravdy opravdu je a nenechal se jen něčím teda unést.
Nicméně ta netečnost npc k okolnímu dění se omluvit nedá. Popravdě jsem si nejprve myslel, že se jedná o chybu a nespustily se skripty.
Před vydáním se více skloňoval Dark Messiah of Might and Magic a to se mi zdá trefnější a taková hra tu dlouho nebyla … škoda že to není úplná pecka :o( Ale časem se k tomu určitě dostanu …
– Úkoly samy o sobě nejsou svou herní náplní příliš zajímavé
To jsou u RPGčka dost zásadní nedostatky. Pokud KCD2 dostalo (vím, od někoho jiného) osmičku, přestože to mělo svět fantasticky živý a úkoly skvělé, tak tahle hra zní jak 5/10 at best
Časy New Vegas jsou už asi nenávratně pryč.
Co se týče konkrétních bodů kritiky, opakuji, co jsme v průběhu let řekli mnohokrát – plusy a mínusy nesestavují nějakým průměrem hodnocení. Jde o body, na které chceme poukázat a mají opravdu rozdílnou váhu. A když už jsme u porovnání hodnocení reakcí herního světa, já jsem v případě KCD 2 naopak mluvil o tom, že někdy se ta imerze rozbíjí opravdu hodně a dokonce jsem i některé z těch reakcí dával do mínusů. A protože souhlasím, že to je u RPGčka dost podstatný nedostatek, mimo jiné i proto jsem v tom přemýšlení mezi 8 a 9 zamířil k nižší známce. To stejné očividně platí pro Avowed, které jsem ale nehrál, takže operovat s tím, že bych tomu automaticky dal 5/10 je prostě liché.
Ty si kludne vyhod 70euro za zastaralu hru(podla recenzii), ja si radsej za 60 uzijem KCD 2, ktore je v kazdom smere o niekolko levelov dalej…a to nielen pred avowed. Uz len ta cenovka je proste neobhajitelna.