7. 4. 2025
Atomfall mě ještě před vydáním zaujal především netradičním zasazením inspirovaným skutečnými událostmi. Pátrat po příčinách a následcích jaderného incidentu ve Velké Británii, který se ve skutečnosti v roce 1957 snažila tehdejší vláda zamést pod koberec, napovídalo, že v akčním survivalu bude spousta mrazivého tajemna. V tomto ohledu hra předčila má očekávání, což se v kombinaci s některými dalšími výpravnými prvky stalo hnacím motorem při jinak dobře známé, a vlastně nenáročné hratelnosti.
Novinka od studia Rebellion – které je dobře známé díky sérii Sniper Elite, s níž má Atomfall nakonec jen málo společného – mi svou atmosférou i objevováním světa dost připomínala Fallout 3 či loni vydaný S.T.A.L.K.E.R. 2, které jsem shodou okolností také nedávno hrál. V několika menších částečně otevřených oblastech prošpikovaných bunkry či těžce hlídanými komplexy s opevněním panuje morbidní postapokalyptický klid. Tedy kvílení větru a zpěv ptáků občas narušuje střelba mezi skupinami psanců a vojáků, zatímco míjíte rozbořenou stavbu s hnijící mrtvolou uvnitř či se vyhýbáte mutantům.
Zdroj: Vortex
I v převážně zalesněné a kopcovité karanténní zóně severní Anglie, kde v jaderné továrně Windscale došlo k neštěstí, máte pocit, že na každém kroku číhá nebezpečí. Když potkáte zdánlivě přátelského člověka, nejste si jistí, zda mu můžete věřit. To platí především u charismaticky provedených příběhových postav, které jsou něčím nezapomenutelné. A pokud se vydáte po stopě, o níž se zmínily, abyste rozpletli některé tajemství, cestou najdete další psaní či předměty, které poukazují na jiné podezřelé případy, čímž mysteriózno nabývá na síle.
Informace v dílčích vodítkách – které suplují tradičním úkolům i tím, že zpravidla přímo neukazují, kam se vydat, pokud nenajdete správnou stopu – dostáváte přesně tak, aby to ve vás vyvolalo zvědavost a motivaci vydat se do neprobádaných, nebo i již známých míst. Sice později je vracení se do stejných prostor, kde je případně opět nutné zlikvidovat na stejných místech stojící či chodící nepřátele, dost otravné, ale odměna většinou stojí za to. Právě odhalení všech velkých i malých souvislostí vytvoří celistvý přehled o tom, co se skutečně v alternativním britském prostředí stalo. A je jen na vás, jak s informacemi naložíte, a co následně uděláte.
Bezejmenným hrdinou bez minulosti jste totiž vy.
Tvůrci napsali opravdu poutavé, pod graficky nádhernou, barevnou slupkou temné sci-fi, v němž bravurně pracují s historickým podkladem i místním folklorem, což jim společně dalo prostor pro řádnou dávku fantazie a vytvoření jedinečného zážitku. A pro většinu lidí z našich končin lze říct i netradičního. Nelineární děj má více možností vyvrcholení, závisí pouze na vašem přístupu, jak se k nim svými činy i odpověďmi v rozhovorech dostanete. Během spletité cesty se můžete ocitnout na křižovatce, která otevře jedny možnosti, ale zatarasí druhé. Tím máte pocit, že jste pány situace, a o to vývojářům také šlo. Bezejmenným hrdinou bez minulosti jste totiž vy. A opět jen vy svými činy a bohatými možnostmi v dialozích utváříte, kým člověk, skrz něhož vidíte herní svět z pohledu první osoby, doopravdy je. Do jisté míry se to pak podepíše na tom, jak vás vnímá okolí, ale nepočítejte s takovou mírou propracování jako třeba u Kingdom Come: Deliverance II.
I tedy v tomto převážně akčním titulu je každopádně prostor pro roleplay. RPG prvky jsou jinak osekané na již zmíněné volby (včetně eliminace doslova každého) vedoucí k různým krátkodobým i finálním výsledkům a jednodušší výběr dovedností ulehčujících již tak poměrně snazší hraní. Což platí, pokud je člověk důsledný průzkumník.
Kromě bádání totiž často sáhnete po zbrani, jenže kvůli průměrně provedenému akčnímu zpracování hra bohužel ztrácí své kouzlo. Třeba i proto, že pocit ze soubojů byl jako u třetího Falloutu. Situace je možné řešit typickými způsoby, tedy westernovou přestřelkou, bezprostředním bojem nebo plíživě. Omezený inventář má místo pro čtyři velké zbraně a nižší desítku políček mimo jiné pro pistole, dýky, granáty a další vymoženosti k likvidaci nepřátel, což je dost slušný arzenál, díky němuž se cítíte o trochu víc v bezpečí a s dostatkem munice většina střetů nepředstavuje problém.
Navíc poctivým hledáním najdete spoustu projektilů i materiálu pro crafting – tedy kvůli survival prvkům umožněné maximum. Tím se vytrácí i dojem boje o přežití, byť tento mechanismus dává v postapu smysl. Případně máte po ruce stále něco na způsobení poškození zblízka. K tomu najdete či vyrobíte lékárničky, bandáže a lektvary, takže možnost smrti je minimální. Samozřejmě jsou situace, v nichž je vhodné být obezřetný. Tichošlápci si také příliš imerzivní srandy neužijí, a to kvůli zastaralé a přibržděné umělé inteligenci, která se chová jako nemluvně, s nímž hrajete „schovku“ ve dlaních. AI je obecně hlavním viníkem nižší náročnosti, i v případě doporučené, tedy téměř nejvyšší volby obtížnosti.
V Atomfallu se nachází mnoho rozličných míst, které díky téměř realistickému zpracování obohacenému o výraznou barevnou škálu působí až pohádkově a vyzývají k vyfocení. Podotýkám ale, že kvalitou grafického ztvárnění jej lze zařadit spíše mezi hry pro minulou generaci konzolí, zkrátka je poznat, že se jedná o dvouáčkovou produkci. Tajemnou atmosféru se špetkou nebezpečí pak podtrhuje detailní zvukový design zvýrazňující například kapající vodu i chvění listí ve větru, a vhodný hudební podkres.
Z Atomfallu si odnáším především pozitivní dojmy.
Jenže je možné také spatřit nedokonalostí, co vás mohou vytrhnout ze zážitku. Především identické modely postav sloužících jako neškodné křoví i protivníci. Postavy rovněž mají podivně vykulené oči, případně až nepřirozeně krčí obočí. Dále mají problémy plynule projít dveřmi, takže aniž by se dotkly kliky, rovnou zmizí v budově. Nepřátelé v ráži neumí vyšplhat na místa bez žebříku, a místo toho zaběhnou třeba do textury. Zvuk vašich kroků nesedí přesně na pohyb. Hra také často narušuje zmíněné tajemno a pocit z neznáma i tím, že nenápadně radí, co udělat, nebo co očekávat. Toho si všimnete při opravdu pozorném sledování svého okolí. Sice se všechno zmíněné může zdát jako drobnosti, ale dohromady jsou až příliš časté, aby nad nimi bylo možné jen mávnout rukou.
Z Atomfallu si však odnáším především pozitivní dojmy. Navzdory citelným slabinám si titul zaslouží pozornost hráče na zhruba 12 až 15 hodin, když půjdete pouze po hlavních stopách. Zasloužené ale jsou i další desítky hodin v případě kompletního odhalení všech vodítek nebo opakování některých pasáží kvůli dosažení dalších konců. Troufám si tvrdit, že výpravnou stránkou může zaujmout mnoho dalších lidí, jelikož potřebu poslouchat – v tomto případě prožívat – dobré příběhy zkrátka máme v genech. Nicméně mírně nadprůměrné hodnocení si odnáší za fakt, že ve dvou třetinách hratelnosti chybuje a nepřináší zážitek, který by byl aspoň stravitelný jako rozmražená pizza ze supermarketu. Toto sousto je totiž nutné spolknout se sebezapřením. Vím, že teď působím jako schizofrenik… Čímž vlastně reflektuju hru. Abych tedy byl v závěru zřetelný, doporučuji si novinku od Rebellionu pořídit klidně později. Věřím ale, že pak nákup oceníte pozitivní zpětnou vazbou.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.