Atlas Fallen

Zatímco hráči čekají na závan písků času z Persie a výpravu do dun za kořením, studio Deck13 chytilo příležitost za pačesy a zasypává díru v poptávce novým poutavým písčitým světem hry Atlas Fallen. Německé studio si většina z nás pojí se soulslike sérií The Surge a původním Lords of the Fallen, pro které vývojáři vytvořili pozoruhodná univerza s náročným a pomalejším soubojovým systémem, i když se oba tituly zaměřením a kvalitami zcela lišily. V Atlas Fallen však dalšího Mijazakiho německého bratrance nenajdete, protože autoři nyní vsadili na mnohem svižnější hratelnost. Fantasy akční titul stojí na základech hack‘n’ slash subžánru s prvky RPG, a ačkoliv pořád vyžaduje přesnost, je v mnoha ohledech dynamičtější. Nejen díky tomu se poženete za závěrečnými titulky se zájmem a možná i nadšením. Navíc již od preview verze jsem se nemohl zbavit dojmu, že mi v pár ohledech připomíná původní trilogii God of War, což není vůbec ke škodě.

Svatá trojice zábavnosti

Ze zdevastovaného, do čtyř oblastí rozděleného světa plného pouští, bohem zapomenutých plání a ruin měst i pevností čiší ta samá dekadentní nálada jako z antického Řecka od studia Sony Santa Monica. Nejspíš i proto po něm se svým Bezejmenným hrdinou – kterého si v editoru postav maličko přizpůsobíte dle vlastních preferencí – budete rádi surfovat. Důvody jsou prosté. Zaprvé: členitost, design a nádherné zpracování terénu, které tu a tam nabízí i „lesní oázy“, skaliska či obydlené osady. Do toho máte téměř absolutní svobodu pohybu umožňující rychlé skákání po platformách do všech směrů a výšek, což svými možnostmi a provedením připomíná třeba i sérii Assassin’s Creed, ovšem bez šplhání. Přitom se pohybujete pouze po menších částečně otevřených mapách, kde dostat se z jednoho konce na druhý zabere nanejvýš dvě až tři minuty. Přesto díky kovadlinám, sloužícím mj. jako shromaždiště pro vylepšování schopností postavy a ukládání hry, můžete využít rychlého cestování do určitých míst, abyste byli ještě rychlejší.

Zdroj: Vortex

Druhým důvodem se stal fakt, že je do světa vhodně a racionálně zakotvený a poutavě vyprávěný béčkový příběh o boji za svobodu lidí a fanatismu vstříc víře onoho jediného správného boha. Nutno uznat, že samotná premisa o válce dobra se zlem, do které vstupuje lidský hrdina, jenž vstal ze dna společnosti, aby všechny zachránil, by vás sama o sobě nejspíš k židli nepřipoutala. Jenže díky retrospektivě se rádi dozvíte víc o tom, co zapříčinilo téměř apokalyptické výjevy, nebo kdo je tajemná postava z mocné rukavice, kterou jste náhodou získali, a jež vám propůjčuje nadpřirozenou sílu a schopnosti, jako třeba vysouvání zakopaných plošin či truhel s pokladem. V tomto případě jsem rovněž uvítal, že hra vás všemi dovednostmi nezahltí hned zkraje, ale odemykáte si je postupně napříč dějstvím, díky čemuž je snazší se s nimi sžít.

Úkolů není příliš, hra je dávkuje postupně, a tak nemáte pocit, že na vás tvůrci sesypali celý kontejner povinně dobrovolných událostí.

A abych se vrátil k příběhu, tak nakonec zvědavost zapříčiní, že zkrátka chcete znát konec této pohádky. Dále pak při plnění hlavní linky rychle a téměř snadno můžete absolvovat i vedlejší úkoly a zakázky, jelikož se většinou nachází poblíž důležitých misí. Lidově tak lze říct, že vše zvládnete jedním vrzem, což taky pomáhá k motivaci plnit vše, na co narazíte. Úkolů navíc není příliš, hra je dávkuje postupně, a tak nemáte pocit, že na vás tvůrci sesypali celý kontejner povinně dobrovolných událostí. To platí i pro další vedlejší činnosti nebo sběratelské srandy, které nezaotazníčkují nebo nezaikonkují mapu, jako tomu je u spousty moderních her. A koho by univerzum zajímalo dopodrobna, může si doplnit znalosti hledáním zápisníků.

Třetím důvodem a současně pilířem Atlas Fallen jsou souboje. Zde najdete podobnost s God of War zejména v animacích a zbraních, samotný soubojový systém je ale dost zjednodušený a nelze například provádět žádné speciální útoky kombinací tlačítek. Hrdina používá jednu hlavní a jednu vedlejší jednoručku z výběru kladiva, čepele a pěsti. Zejména v případě agilnější čepele se můžete stejně jako Kratos k nepřátelům přitahovat, nebo kolem sebe švihat. Ačkoliv boj vypadá jednotvárně, vyžaduje přesnost pro útok, parírování nebo úhyby, což je stěžejní, abyste zvládli zneškodnit obtížnější, po světě se pohybující monstra nebo bosse, kdy v obou případech musíte zdevastovat vyznačené části těl. Bezmyšlenkovitým mačkáním tlačítek si leda sami sobě zahrajete na nervy. Ještě upozorním, že i na normální obtížnost jsou některé příšery výzvou, těžkou možnost pak zvolí sadomasochisté, byť proti soulsovkám je to ještě čajíček.

Zvýšením úrovně zbroje se defakto zvyšuje i level postavy, abyste mohli s klidem na duši čelit silnějším nepřátelům v nově odemčených oblastech

K soubojům se váží další důležité, poměrně komplexní mechanismy, které jej mohou do jisté míry obohatit. Takzvané Kameny esence jsou variací talentového stromu, jelikož z nabídky desítek kusů s aktivními a pasivními schopnostmi spadajícími do kategorií poškození, léčení, přežití, lest a momentum (ukazatel umožňující používání tří aktivních kamenů a ultimátky) si jich můžete vybrat pouze dvanáct, a tím defacto tvoříte vlastní build. Přitom hledíte na osobní preference, používané zbraně a zbroj, u které při splnění patřičných podmínek, např. vybavení se třemi kameny poškození a dvěma léčení, získáte bonusové statistiky. Kamenům můžete vylepšovat úroveň, což jsem ale příliš nevyužil, protože plněním misí, hledáním pokladů či nákupem u obchodníka jsem často získal silnější a užitečnější druhy. A tak jsem nutnou surovinu, tzv. Esenci, raději vložil do zvýšení úrovně zbrojí, čímž se vlastně zvyšuje i level postavy, abyste mohli s klidem na duši čelit silnějším nepřátelům v nově odemčených oblastech. Tento systém mi však připadal dvousečný: je pravdou, že jsem díky tomu opravdu výrazně obměnil build a vyzkoušel toho mnohem víc, což bych jako jinak konzervativní hráč nedělal tak často. Nicméně kvůli nastavené maximální úrovni zbroje je variabilita bojového stylu „časově omezená“ a skutečně na výběr máte až ve finální fázi mezi posledníma dvěma typy.

Během bitek je taky nutné hledět na ukazatel zdraví, zvaný idol, který rovněž propůjčuje pasivní schopnost dle volby. Nejdřív je však musíte najít. A jelikož léčení pomocí tří až pěti náhradních idolů je omezené a dobíjí se údery do nepřátel, budete si dávat majzla, aby vás někdo, no… Prostě nemajznul. Pak se zde nachází ještě odemykatelný systém Výhod, což jsou svým způsobem perky přidávající další bonusy nejen k soubojům, ale třeba i pro lepší hledání pokladů nebo zvýšení rychlosti po sběru kytek potřebných pro upgrady kamenů. Jelikož bod k odemčení výhody získáte po každém zvýšení úrovně zbroje, je poměrně snadné si aktivovat všechny. Jejich využití pak citelně poznáte při hraní, čímž si jej příjemně usnadníte.

Vysušený rozpočet

Že se Atlas Fallen řadí mezi tituly z menší produkce, je poznat zejména na grafickém zpracování postav, které vás hlavně při dialozích svým vzhledem vrátí o pěknou řadu let zpátky. Když už zmiňuji dialogové možnosti, připadají mi zcela zbytečné, a řekl bych, že si tvůrci chtěli jen odškrtnout položku ze seznamu „ať to vypadá jako RPG“, jelikož slouží pouze jako oslí můstky pro zadávání úkolů a nějakou tu omáčku kolem. Kdyby se tohle vyřešilo soustavným rozhovorem, ničemu by to neuškodilo. Taky variabilita nestvůr se omezuje pouze na zhruba tucet druhů připomínajících přerostlé členovce jako kraby nebo škorpiony, podivné šelmy i ptáky, kterým se jen zvyšuje level, a tak po několika setkáních už víte, jak na ně. Navíc až na pár výjimek nedělají nic extra osobitého a prostě jen kolem sebe máchají prackami nebo koušou. A v neposlední řadě svět, ačkoliv má své nesporné plusy, působí jednoduše prázdně. Často surfujete pískem a kolem vás nic není, jen rozházené sběratelské předměty, případně plošinkové výzvy. Pocit, že to ve světě trochu žije, dostáváte alespoň po splnění některých úkolů, jelikož se NPC například přesunou do jiné oblasti, případně se o vašem činu mluví. I to však trochu zavání odérem ušetřených peněz. Dále se pak ve hře nevyskytuje příliš mnoho cutscén, což vlastně nevadí, jelikož se můžete víc věnovat hraní.

Po technické stránce skřípe hlavně zvuk, který je místy přebasovaný, anebo to zní, jako by lidé mluvili v jeskyni. Jinak se neobjevuje nic nad rámec občasných chybiček, ale jsou to spíš kosmetické a úsměvné záležitosti, jako zasekávání NPC o zdi. Pouze ve dvou případech se stalo, že mi titul během hraní na PlayStation 5 z nevysvětlitelných příčin spadl. U této verze mě také mrzí, že nemá podporu haptické odezvy a adaptivních triggerů ovladače DualSense, což by zejména v kombinaci s bruslením mohlo hezky fungovat.

Zapomenout nesmím na možnost kooperativního hraní, osobně mi ale nedává smysl, proč bych hru koncipovanou na první pohled ideálně pro jednoho hráče měl hrát ve dvou lidech, když osamotě je vše bez problémů zvládnutelné. Navíc to nezapadá ani do univerza skrz děj, protože ona očarovaná rukavice je jediná svého druhu, a proto ji tedy asi budou mít oba dva hrdinové… Jestli k tomu není nějaké speciální vysvětlení, tak se nezlobte, ale považuji to spíš za další snahu odškrtnout si položku ze seznamu Funkcí pro funkce.

Potěší pak zejména hráče vyhledávající kratší a v jistých ohledech nenáročné dobrodružství.

Ve finále se však jedná o povedený AA titul, ve kterém základní stavební kámen hratelnosti funguje dobře i svižně, a do toho nabídne i docela zajímavý nový svět se svými současnými problémy i historií. Kombinace toho všeho vytváří zábavný koktejl, a to je hlavní. Potěší pak zejména hráče vyhledávající kratší a v jistých ohledech nenáročné dobrodružství, protože i s poctivým vyzobáváním vedlejšáků a některých sběratelských činností jsem dokráčel na konec za nějakých 17 hodin. A na závěr dodám, že hra obsahuje české titulky, což je vždy plusem pro tuzemské hráče. Atlas Fallen se tak může zařadit mezi další letošní překvapení, jež si můžete zařadit na seznam přání pro momenty, až vám dojdou všechny velké hry. Vlastně bych se nezlobil, kdyby se tvůrci pokusili vytvořit i pokračování, protože prostor a nápad na další rozšiřování by se určitě našel.