Assassin's Creed Shadows

Assassin z Japonska. Že si ale Ubisoft dal na čas. Fanoušky ságy snad nejčastěji zmiňované dosud nevyužité zasazení se konečně zhmotnilo v novince s podtitulem Shadows. Mimochodem skoro 5 let po vydání Ghost of Tsushima, který netrpělivým hráčům nabídl v mnoha směrech podobný výlet. Samotný Assassin’s Creed měl přitom také slušnou pauzu. Poslední regulérní díl – Valhalla – vyšel v roce 2020, tedy v podobnou dobu jako Tsushima. Od té doby se příznivci série dočkali jen Mirage – to bylo na podzim 2023 a mělo jít původně o rozšíření právě pro Valhallu, jak nepochybně dobře víte. Není tedy divu, že od novinky má řada hráčů velká očekávání. A dlužno dodat, že další pro změnu vůbec žádná v obavě, že to prostě bude jen další Assassin v řadě. Jak to dopadlo? Jde o deklarovanou novou kapitolu ságy, nebo už jí definitivně došel dech?

Pro mě osobně bylo důležitější zjistit, zda protagonisté fungují a příběhu skutečně pomáhají. Zda mu dělají nějakou službu, anebo tu působí spíš jako pěst na oko.

Samotní autoři se opakovaně nechali slyšet, že s Japonskem tak dlouho otáleli, protože čekali na správný příběh a vhodnou technologii. Začněme tedy příběhem. Hra nás vezme do 16. století a jako obvykle je směsí historie a fikce. Pokud si nepotrpíte na moderní vsuvky, potěším vás hned zkraje snad tím, že naprosto drtivou většinu času vás nic nevytrhává z iluze feudálního Japonska. Je tu samozřejmě nějaká futuristická nadstavba nad tím vším, která ságu zastřešuje, ale v podstatě ji nebudete moc vnímat. Hlavními hrdiny jsou šinobi Naoe a černý samuraj Jasuke. Prohlásit, že jde o nesourodou dvojici, by bylo eufemismem vzhledem k tomu, za jakých okolností se dají dohromady. Důležitější ale je, že jejich pouto funguje a vzhledem k událostem dává i smysl. Scénář mě překvapil velmi příjemně a je podpořen skvělými cut scénami i emotivními dialogy a poutavým dabingem. Osobně jsem vsadil na takzvaný imerzivní režim, v němž se mísí japonština a občas portugalština. Každá postava prostě mluví svým jazykem.

Oba protagonisté vzbudili dlouho před vydáním značné vášně. Naoe je sice Japonka, ale ne všem se líbí představa mladé dívky v roli nindži. Jasuke je zase samuraj pocházející z Afriky. Nebudu na tomto místě zdlouhavě rekapitulovat všechny okolnosti. Zda si postavy autoři vybrali záměrně tak, aby odpovídaly nějakému zadání, anebo je naopak oslovila právě ona představa netypických hrdinů a svého druhu outsiderů, se s jistotou nikdy nedozvíme. Můžeme o tom jen spekulovat. Pro mě osobně tedy bylo důležitější zjistit, zda protagonisté fungují a příběhu skutečně pomáhají. Zda mu dělají nějakou službu, anebo tu působí spíš jako pěst na oko. A musím říct, že jsem si oba docela oblíbil a mají svůj smysl. Černý samuraj bude dráždit, ale mně se jeho cesta od otroka až po obávaného a respektovaného válečníka líbila a zdála se mi i v rámci této série jako přiměřeně realisticky vylíčená. Je to zajímavá fantazie. Stejně tak Naoe tu má svou roli a v mantinelech Assassina nepůsobí nijak nepatřičně. Mohla by hra přijít třeba jen s jedním ryzím japonským samurajem? Určitě mohla. Nemyslím ale, že by jen díky tomu byla automaticky lepší. Nebo tahle verze naopak horší. Důležitější je, jak jsem řekl, že příběh o cestě za odplatou funguje, i když po stránce hratelnosti jde opět o sérii zabíjení tajuplných padouchů. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Jak jste z mých slov snad pochopili, chci tím říct, že první vlastní v úvodu zmíněnou podmínku podle mě vývojáři splnili. Dokázali najít skutečně zajímavý námět a napsat dobrý scénář, byť jsem měl sám na začátku nějaké pochybnosti. A teď ta technologie. Tady je to o to složitější, že jsem v předstihu vůbec poprvé testoval před obdržením klasického review kódu nejprve PC verzi prostřednictvím služby GeForce Now. Díky tomu jsem si mohl dopřát naprosté maximum z toho, co grafika dokáže nabídnout. A musím tedy říct, že jsem byl velmi mile překvapen. Nebál bych se tu Shadows označit za novou generaci pro technologii Assassina. Pokud v rámci této série vnímáme při pohledu zpět nějaké zásadní grafické či gameplay změny, pak bych Shadows charakterizoval jako podobně důležitý milník, jakým bylo svého času Unity nebo později Origins. Ale pozor, tady to platí především pro onu technologii spíš než hratelnost. PC verze se všemi vymoženostmi skutečně místy bere dech a obraz je to poslední, na co bych si u ní stěžoval. Můžete tomu říkat třeba probuzení konzolisty.

Přechod na verzi pro standardní PS5 se proto pro mě zpočátku nesl v duchu náhlého vystřízlivění. PC verze mě prostě zmlsala. Na začátku mě ten rozdíl překvapil, pokrok není tak markantní, ale nakonec musím uznat, že tam pořád je a i na konzoli lze hovořit o nové kapitole série ve smyslu technologie. Zejména s ohledem na rozsah světa. Určitě jsem viděl na konzoli i hezčí hry, ale při vzpomínce na to, jak v předchozích letech Assassin zaostával, byl ten posun skutečně zapotřebí a žádoucí. Faktem ale je, že jsem tentokrát opravdu bojoval s tím, jakému režimu dát přednost. Zatímco jindy bez váhání sahám po režimu výkonu s 60 fps, z nějž také pocházejí zdejší záběry, tady jsem i později zkoušel režim kvality s 30 fps a vybalancovaný se 40 fps. Ty extra detaily v grafice jsou totiž skutečně znát. O mnohém podle mě vypovídá už skutečnost, že samotní autoři doporučují režim kvality s 30 fps. V pokročilých částech hry jsem dost času strávil i ve vybalancovaném režimu se 40 fps, který však vzhledem k omezením střihové karty nejsme schopni nahrávat. Tady vám vřele doporučuji prozkoumat nějaké specializované technologické rozbory, které nepochybně přijdou.

I když na první pohled hra nabízí řadu novinek a inovací, hraje se vlastně velmi podobně a řada změn dramaticky neovlivní váš pocit a prožitek.

To je všechno hezké, ale je to také nová generace hratelnosti, ptáte se možná v tuhle chvíli. A tady vás musím zklamat. V tomto smyslu se jedná jen o mírnou evoluci toho, co známe už od dob Origins. Je to další stránka ve stejné kapitole gameplaye. I když na první pohled hra nabízí řadu novinek a inovací, hraje se vlastně velmi podobně a řada změn dramaticky neovlivní váš pocit a prožitek. Jistě se sluší zmínit, že postavy se umí nově plazit, zhasínat světla, schovávat se ve stínu při plížení a další čerstvé finty. V zásadě to ale zase tak moc podle mě neproměňuje formuli, kterou dávno známe. Zvlášť když je dál často nejjednodušší napískat si nepřátele postaru do křovíčka jako kdysi. Nejinak je tomu i s dalšími novinkami. Tak kupříkladu se hra zbavila dravce. V principu ale funguje i bez něj skoro stejně. Když se hrou nenecháte vodit za ruku a cíle úkolů hledáte sami, příslušnou destinaci lokalizujete za pomoci popisu nebo v kombinaci s vyslanými zvědy. A když dorazíte na místo, prostě se s postavou ve vymezené oblasti rozhlédnete okolo sebe, ideálně z nějakého vyvýšeného místa, a najdete modrý puntík, který označuje váš cíl, ať už je to člověk, nebo věc.

Podobně se to má s přepracovanou stavbou základny, která je nesmírně komplexní. Možná až příliš. Svůj úkryt můžete rozšiřovat o nové pomocníky i budovy, postupně je upravovat a vylepšovat a tím si odemykáte různé bonusy. Je to skoro hra ve hře, ale otázkou je, zda vás to skutečně bude bavit, nebo budete jen mechanicky plnit pokyny. Já v tom vidím obrovské množství práce, ale vlastně jsem se tím zabývat nechtěl. Místo minihry by mi stačila rychlá tabulka. Možná je to tak v pořádku. Je to gigantický open world a je jen na vás, jak si ho užijete. Většinou vás nikdo do ničeho nenutí. Chtěl jsem ale poukázat na skutečnost, že ne všechny změny nebo přírůstky jsou automaticky ku prospěchu všem. Mnohem víc mě baví pestrost, jakou do hry přinesla dvojice skutečně rozdílných postav nebo střídání ročních období a počasí. Pokud jde o hrdiny, za každého se hraje opravdu jinak. Jasuke je hromotluk, pomalý a často neohrabaný, který má problém přelézt zeď nebo přeskočit plot a z výšky padá jako balvan. Má ale obrovskou sílu, spoustu vydrží a když se pustí do akce, často dá na odiv i zdejší pěkný destrukční systém, v němž není nouze o reakce okolí.

Previous

Next

Zdroj: Ubisoft

Naoe je naopak tichá, hbitá a pohybově velmi nadaná. Umí používat kotvičku, mrštně šplhá do výšek, dokáže využít šestý smysl a další assassinské triky. Ale je současně relativně zranitelná v otevřené konfrontaci s větším počtem silných nepřátel, takže tomu musíte uzpůsobit svou strategii. Každá postava má unikátní výbavu i řadu speciálních schopností, které budete odemykat. I když preferujete jednu postavu a nestřídáte je pravidelně, levelují obě společně, což je super, protože nikdy nevíte, kdy vám hra druhou postavu vnutí. Drtivou většinu misí můžete hrát s libovolným hrdinou, jakmile se hra naplno otevře. Pak jsou tu ale samozřejmě i nějaké exkluzivní pro tu či onu postavu a nakonec narazíte také na úkoly, které vás přimějí postavy prostřídat, nebo vám alespoň dají v průběhu plnění na výběr, s kým chcete dál pokračovat. Funguje to podobně jako třeba ve hře Marvel’s Spider-Man 2. Jen s tím rozdílem, že i když většinou můžete mezi protagonistky v otevřeném světě přepínat libovolně, po každé takové změně následuje krátký loading. Celkově se mi ale líbilo mít na výběr dva různé přístupy a občas mezi nimi přeskakovat. Užíval jsem si, že autoři nechali hráči svobodu upřednostnit oblíbence, ale současně chytře neustále připomínají, že je to příběh dvou postav.

Když se člověk podívá na technické chyby a nedostatky, najde mezi nimi klasické výpadky v parkouru, občasné lapsy umělé inteligence i trápení s koněm, který má tendenci se neustále někde o něco zasekávat, a to dokonce i tehdy, když se jej snažíte opakovaně marně přivolat. Jinak je ale vzhledem k velikosti hra odladěná slušně. Více neznamená automaticky lépe, jak už jsme si řekli. Novinka je až absurdně velká. Co do rozlohy světa i počtu hodin. Ve zdejším světě utopíte přinejmenším 40 hodin, i kdybyste šli jen po tom nejdůležitější, ale je to ještě vůbec přednost? Pro mě spíš ne. Pokud bych měl nad rámec vyřčeného já ukázat na věci, které se mi líbí, zmínil bych třeba krásný pestrý svět a možnost vstoupit snad do každé smysluplné budovy. Líbilo se mi, že jsem na mnoha místech mohl rozhodnout o osudu dalších postav a trochu ovlivnit vztahy mezi protagonisty. A velmi jsem si užil střídání ročních období a počasí společně s denní dobou. Jsou to změny, které potěší oko, ale mají také vliv na svět a vaše okolí. V zimě něco zamrzne, v létě se zase schováte v úrodných polích tam, kde se jindy jen brodíte sněhem. Dobře vypadá i zdejší sekání hlav a končetin, a to přitom nejsem někdo, kdo by si potrpěl na explicitní násilí.

Největším nepřítelem Assassin’s Creed Shadows je zkrátka jeho vlastní odkaz a historie. Je to břímě a prokletí.

Jenže ani pěkná grafika nebo některé zajímavé novinky nemění to základní. Hratelnost se drží osvědčených postupů a neudělala takový pokrok, v jaký jsem doufal. Pokud jste skalní fanoušci, třeba vám to vyhovuje. Nebo pokud jste naopak hráli jen pár her a tahle formule se vám ještě nevyčerpala. Ale já se cítím být tou rutinou trochu unavený. Přál jsem si zažít nové věci, ale většinu času jsem dělal něco, co už mnohokrát předtím. Spousta úkolů je v principu strašně podobná – někam dojedete, tam něco seberete, nebo někoho zabijete, a tak pořád dokola. Jednou potichu, jindy nahlas. Musí vás bavit ta základní hratelnost a samotná smyčka cestování, plížení a boje, abyste si příběhově zajímavé, ale náplní nenápadité úkoly užili. Sami si položte otázku, kolik chcete ještě dobýt pevností, vykrást skladů, zabít cílů, prozkoumat měst nebo pokořit věží. Třeba i hratelné vzpomínky, které mají být něco speciálního, ukazují, jak šablonovité mise jsou. Pokud máte obavy z notoricky známé hratelnosti, přijměte prosím varování, že tohle je učebnicový příklad Ubisoft: The Video Game. Koho takový typ hry nebaví, nebo už je jím přejedený, může se časem nudit.

Je škoda, že hratelnost není víc osvěžená, nebo úkoly pestřejší a kreativnější. Největším nepřítelem Assassin’s Creed Shadows je zkrátka jeho vlastní odkaz a historie. Je to břímě a prokletí. Novinka leccos udělala dobře, ale není skutečně nová, hlavně tak působí na pohled. Povedený příběh, autentický dabing, emotivní herecké výkony, dlouhé filmečky, skvělá hudba, samotný svět – to vše podle mě funguje, jak má, a je to podpořeno zejména na PC krásnou grafikou. Assassin už tradičně exceluje také jako velkolepý výlet do historie a znovu průběžně organicky rozšiřuje vaše vědomosti o daném období. Ale pod povrchem je to stále tatáž hra a Shadows nepřinášejí tolik potřebnou změnu fundamentálních základů. Je tak dost dobře možné, že by z pohledu hráčů, jako jsem já, ze všeho nejvíc Assassin opravdu potřeboval delší pauzu, která by dala zapomenout na všechny ty roky, které už jsme se ságou prožili.