Aliens: Fireteam Elite

Kooperativní third person akci Aliens: Fireteam Elite jsem vyhlížel se směsicí obav a nadějí. Jako fanoušek Vetřelce jsem si moc přál, aby Cold Iron Studios uspěli. I když jde o nový tým, tvoří ho zkušení veteráni, kteří dříve vytvořili třeba Star Trek Online a další MMO. I s ohledem na to se dlouho před oficiálním představením hry proslýchalo, že jejich Alien bude nějaká onlinovka nebo multiplayerá hra s persistentním světem na způsob Destiny. Když se novinka konečně odhalila, ukázalo se, že koncept napodobující Left 4 Dead je mnohem méně ambiciózní. Především se ale na obzoru objevily také první obavy v souvislosti se zveřejněnými materiály ze hry. Přesto jsem chtěl zůstat opatrným optimistou a doufal, že výsledek předčí nelichotivý předpoklad. Vetřelec v podání jinak talentovaného týmu ale bohužel dopadl hůř, než jsem se obával.

Základní kostra hry je jednoduchá, dalo by se říct až banální. Na tom ale nemusí být samo o sobě nic špatného. Příběh je zasazen 23 let po událostech původní filmové trilogie a hráč bojuje s dvojící dalších lidí nebo umělou inteligencí řízených parťáků proti zástupům vetřelců a androidů korporace Weyland-Yutani. Vytvoříte si vlastního mariňáka, vyberete si jednu z dostupných tříd, mezi nimiž můžete v průběhu hry přepínat, vybavíte svého svěřence a pustíte se do čtveřice “kampaní”, jak je sami autoři nazývají, po třech misích. Vývojáři nás lákali na víc než dvacet druhů nepřátel včetně 11 rozličných xenomorfů, obrovské množství zbraní, širokou customizaci, levelování a podobně jako autoři Back 4 Blood také na systém kartiček, které mohou změnit nějaké podmínky mise, na kterou se chystáte. Jenže výsledek zůstává za očekáváním, přestože ta má nebyla příliš vysoká.

Hudební doprovod bohužel nedokáže dynamicky reagovat na dění ve hře, takže zatímco vy už tři minuty kosíte desítky xenomorfů, do uší vám hraje znepokojivé zlověstné šramocení naznačující nějaké blížící se nebezpečí.

Zformulovat spravedlivou kritiku není snadné, protože Aliens: Fireteam Elite podle mě selhává v celé řadě důležitých oblastí. Má ale také světlé momenty, které by v recenzi neměly zaniknout a chci se vyhnout tomu, abyste si z ní odnesli, že jde o úplný propadák. Bohužel ale v tomto testu kritiky zazní hodně. Začněme však tím pozitivním. Hru pohání technologie Unreal Enginu od Epicu a na multiplatformní titul nevypadá vůbec zle. Jen to podtrhuje skutečnost, že hra nemá AA nebo dokonce budgetové kořeny, jak se někdo zcela mylně domnívá a opakovaně tím obhajuje nedostatky, které notabene nemají s rozpočtem tolik společného. Samotná grafika je poměrně detailní, prostředí nabízí zajímavé výjevy a i když se animace neobešly bez chyb, i v pohybu vypadá hra s ohledem na náročnou látku většinou docela přesvědčivě. Uznání zasluhuje i česká lokalizace.

Musím pochválit množství zbraní, které vetřelci nabízí, včetně různých specialit pro jednotlivé třídy i úpravu postavy a nejrůznější módní doplňky. Samotný nápad levelovat postavy a jejich schopnosti není špatný, i když zavání tím, že původně měl být Fireteam něčím trochu jiným, ale k tomu se ještě dostaneme. Stejně jako skutečnosti, že provedení poněkud pokulhává. Fajn je i krycí systém, i když místy zazlobí, podobně jako v jiných hrách. I když zpočátku při boji s vetřelci, kteří se na vás hrnou ze všech stran, nedává moc smysl, jakmile narazíte na androidy, využijete jej. Líbila se mi také hudba inspirovaná pochopitelně soundtrackem původních filmů, zejména jedničkou a dvojkou. Bohužel ovšem doprovod nedokáže dynamicky reagovat na dění ve hře, takže zatímco vy už tři minuty kosíte desítky xenomorfů, do uší vám hraje znepokojivé zlověstné šramocení naznačující nějaké blížící se nebezpečí.

Zdroj: Cold Iron Studios

Stejně jako v případě hudby i zvuk, všechny možné rekvizity, prostředí, easter eggy a hlášky jasně dokazují, že autoři znají a milují předlohu. Hra skončila v tomto smyslu v dobrých rukou, i když možná někdy ten fanservis trochu přeženou a místy titul připomíná spíš fantazii nějakého autora komunitní povídky nebo zápisky z aliení wiki. Všechno tu je nicméně na svém místě, situace vám evokují momenty z filmů, prostředí vypadá, jak byste asi očekávali. Ale bohužel vás na druhé straně nic moc nepřekvapí. Neuvidíte nic, co z filmů neznáte, a vývojáři nevyužili příležitost ukázat nám něco jiného z tohoto vesmíru. Anebo možná nesměli. Jenže v tomto bodě se začne lámat chleba. I když jsem se zpočátku bál, že hra bude moc krátká, počet misí nakonec není na trvanlivosti tím hlavním problémem. První desítky minut neslibují nic revolučního, ale můžete se docela dobře bavit. Během jedné dvou misí, které v průměru trvají okolo 20 minut, však zjistíte, že hra je neuvěřitelně repetitivní a její náplň po čase až nudná.

Mění se jen kulisy okolo vás a mnohdy ani to ne, ale vždy děláte totéž. Autoři nijak nedávkují tempo, ničím vás nepřekvapí. Každá mise je jen nekonečným festivalem nikdy nekončící akce. Tu a tam aktivujete nějaký prvek, ale to je vše. Jdete stále kupředu v zásadě lineárním koridorem, občas se někde musíte zastavit a bránit se přívalům nepřátel a jdete zase dál. První kampaň je inspirovaná hlavně druhým filmem, další dvě pak zejména Prometheem. I tady ale narazíte na obdivuhodnou recyklaci. Občas se někam vrátíte, něco vypadá trochu jinak, ale v podstatě nedokážete odlišit jednu misi od druhé. Ani samotné dělení na kampaně nedává příliš smysl, protože jde v podstatě o jeden souvislý příběh, který je ale neuvěřitelně nepovedený a lajdácky prezentovaný. Mise nijak nekončí ani nezačínají. Na začátku se prostě objevíte ve hře a na konci akci přeruší černá obrazovka a výsledková tabulka. Žádná animace, žádné cut scény. Banalitu dialogů asi nejlépe podtrhují sáhodlouhé vyprávěnky a stohy textů, které byste měli vyslechnout a přečíst na vaší lodi, kam se vracíte po každé misi a která funguje jako social hub a prostor pro oddech a přezbrojení. Stěží si však dokážu představit, že by někdo ocenil statické rozhovory, při nichž postavy ani neotvírají pusu a jen vás zasypávají nudnými detaily, které nechcete slyšet a nemají pro hru tohoto typu pražádný význam.

Během jediné větší přestřelky tu pozabíjíte víc vetřelců než hrdinové celé filmové ságy dohromady.

Způsob, jakým hrajete první misi, se nijak neliší od té poslední. Mění se jen nepřátelé, kterým čelíte. Ale bojujete s nimi skoro stejně. I když samotný gunplay není zlý a líbí se mi speciální schopnosti jednotlivých tříd, člověka ubíjí, jak je to pořád totéž dokola bez špetky fantazie. Během jediné větší přestřelky tu pozabíjíte víc vetřelců než hrdinové celé filmové ságy dohromady. Respektuju, že Aliens: Fireteam Elite je inspirovaný druhým snímkem, že to není horor, v tom není problém. Ale i akční hru z tohoto vesmíru jde udělat tak, aby nepůsobila hloupě a nejobávanější vesmírné monstrum nedegradovala na tupé pobíhající krysy. Když už se navíc autoři pokusí přijít s nějakým osvěžením nebo trikem, nadužívají ho ad absurdum. Za každý druhým rohem na vás číhá vetřelec, který po vás skočí. Co chvíli ze stropu spadne poklop ventilace anebo u země začne syčet pára. Hra absolutně postrádá napětí a i když na pohled vypadá jako filmoví Vetřelci, nepůsobí tak. Výsledkem by ale pořád mohla být lehce nadprůměrná hra s nižší cenovkou okolo 40 eur.

Jenže to by se musel tým vyvarovat plejády zbytečných chyb a nesmyslů v samotném konceptu. I když na hře pracovali zkušení vývojáři, jak jsem uvedl, dopustili se řady pro mě zcela nepochopitelných přešlapů. Spojit levelování postavy, odemykání schopností a jejich aktivaci s připitomělou minihrou připomínající práci s inventářem jako z Resident Evilu považuji za naprostý úlet a inovaci na zcela nesprávném místě. Něco jako hranatý volant nebo lžíci s dírou. Hra se už teď i přes shovívavé přijetí některými fanoušky potýká s nedostatkem hráčů, protože nabízí jen cross-gen multiplayer a nikoli plný cross-platform. Hráči nemohou hrát stejné mise, pokud nejsou v kampani dostatečně daleko, což by měl být u podobných her naprostý standard. Zejména s ohledem na to, jak je příběh zbytečný a nemá na průběh akce žádný přímý vliv. Do akce ke kamarádovi se nelze připojit v průběhu mise. A když v misi neuspějete, namísto možnosti rovnou akci zopakovat se nejprve musíte vrátit zpět na loď. Hra bohužel podobně jako mnohé jiné bolestně postrádá lokální kooperaci. Občas zakolísá framerate, ale to se dá pochopit a v průběhu testování se to výrazně zlepšilo.

Jinak populární mód horda tu skoro postrádá smysl. Vždyť jednou velkou hordou je v podstatě celá hra, v každé jednotlivé misi se na vás pořád valí další a další vlny nepřátel.

I když karty, které sbíráte, mohou ovlivnit průběh mise, nepředstavují dostatečnou motivaci vracet se do stejných míst, jak autoři slibovali. Můžete si tak nastavit extra podmínky, něco si ztížit nebo drobně pozměnit, ale v podstatě je to skoro stejná mise, i kdyby na vás nepřátelé vylezli trochu někde jinde a vy je postříleli něčím jiným. Člověku splývají dohromady různé mise, natožpak, abyste chtěli něco opakovat. Hrát stejnou misi znovu je spíš za trest. To už má větší potenciál vyšší obtížnost, která aktivuje třeba friendly fire a učiní kyselinu vetřelců nebezpečnější. Podobnou záhadou je pro mě zřejmě na poslední chvíli přidaný režim horda, který si odemknete po dohrání všech kampaní. Jinak populární mód tu skoro postrádá smysl. Vždyť jednou velkou hordou je v podstatě celá hra, v každé jednotlivé misi se na vás pořád valí další a další vlny nepřátel. To je to poslední, co bych chtěl po kampani hrát.

Mluví ze mě zklamání. Nečekal jsem moc a dostal jsem ještě méně. I když výsledkem není propadák, mrzí mě, že autoři zcela promarnili obrovskou příležitost, kterou měli. Je to první velká hra s vetřelci po docela dlouhé době a i Cold Iron Studios na tomto projektu dělali celou řadu let. Větší část přímo pod hlavičkou držitele práv coby majitele studia. I to ostatně podtrhuje, že nejde o žádný menší levnější titul, kterému je třeba odpouštět. Nižší cenovka spíš dokládá, že si někdo včas uvědomil, že na pulty nemíří tak velká hra, jakou Aliens: Fireteam Elite měl být. Když totiž vidíte interface inspirovaný Destiny, pozůstatky širších plánů nebo rozsáhlé možnosti úprav, je těžké si nedomýšlet, jaká asi mohla být původní vize, a ubránit se zklamání. Třeba na tom dokáže ještě něco změnit další slíbená a naplánovaná velkorysá podpora. Vetřelci by se tak mohli zařadit po bok Fénixů, jakým byl Driveclub, No Man’s Sky nebo Rainbow Six Siege. Moc tomu ale nevěřím.