17. 10. 2022
Českým hrám se na Vortexu věnujeme pravidelně a rádi. Dokládá to i náš upřímný zájem o titul od českého vývojáře Petra Kubíčka 1428: Shadows over Silesia, který nás už v zárodku zaujal přislíbeným mixem historie a fantasy, aby vše později doplnila nevídaná míra přístupnosti. V několika streamech a svých textech ji na Vortexu prezentoval náš kolega Lukáš Hosnedl a dokázal, že i projekt, na kterém v drtivé míře pracoval pouhý jeden člověk, může posloužit zcela plnohodnotně i nevidomým hráčům. Až s vydáním plné verze se nám ale naskytla možnost, prozkoumat dílo KUBI Games do detailu a po více než 30 hodinách strávených v temném středověku můžeme s klidem prohlásit, že se mnohaleté úsilí v množství ohledů střetlo s velkým očekáváním.
Název hry už dopředu prozrazuje to nejdůležitější – přeneseme se do roku 1428 a pohybovat se budeme na území Slezska. Pokud jste nespali v hodinách dějepisu, patrně si polovinu 15. století v našich končinách spojíte s obdobím Husitů, o které tu z větší části jde. Bez ohledu na to, jak o tomhle náboženském, ale také společenském či politickém hnutí smýšlíte, budete přímo účastní jeho tažení Slezskem pod velením Prokopa Holého. A ačkoliv by se tím pádem mohlo zdát, že vás během hraní za první ze dvou hlavních postav – husitu Hynka – budou čekat nájezdy, bitvy, plenění nebo vraždění těch, kdo mají na přijímání víry „trochu“ jiný pohled, budete překvapeni. Už v úvodu jsem zmínil, že se 1428: Shadows over Silesia od začátku profiluje jako středověké fantasy a záležitosti našeho světa záhy vezmou za své, když do hry – obrazně i doslova – vstoupí tajemný a ne zrovna přátelský kult.
Zdroj: KUBI Games
Jsou to paradoxně uctívači samotného ďábla, které do značné míry ovlivní i druhou hratelnou postavu – johanitského rytíře Lothara – ačkoliv ze začátku bude chtít plnit pouze svou svatou povinnosti skoncovat s kacíři. A také najít vlastní sestru, která za záhadných okolností zmizí. Úvodní motivace obou postav jsou však jen předehrou k příběhu, který nepostrádá velmi zajímavé zvraty, překvapení, silné momenty i poutavé finále, pohybující se neustále na hranici vážnosti a specifického humoru. Těžko se popisuje, jakou náladu hře Petr Kubíček vtiskl, ale jadrné průpovídky Hynka, stojící v přímém kontrastu s krasomluvou Lothara, působí legračně a odlehčují celkové dění, které není prosté všech dospělých témat. Kromě těch násilných jsou to i momenty vysloveně intimní, i když ani u nich nezapomíná hra na svůj osobitý humor. Přesto musím pochválit pestrost i množství vedlejších postav, rozličné dialogy i postupné košatění příběhu, za který by se nemusela stydět lecjaká knižní fikce zasazená do reálných historických kulis
Silesia je ale v podání Petra Kubíčka hrou, takže zpět k ovladačům, klávesnicím a myším. Tedy, zejména ke klávesnicím a myším, protože ačkoliv lze hrát i na gamepadu, kvůli určitým designovým rozhodnutím vám to nemohu doporučit. Narážím na velmi ožehavé téma – ovládání – které je všechno, jen ne tradiční. Ačkoliv s hrdinou pohybujete pomocí tlačítek WASD, směr mu v podstatě určí až rotace izometrické kamery namapovaná primárně na kolečko myši. Čili tam, kde byste čekali zoom, je skutečně otáčení kamery, které je navíc pro hraní klíčové z toho důvodu, že jedině správná rotace zaručí, že vidíte dostatečně před sebe. K tomu všemu je nutné pohybem kurzoru kolem hrdiny ovládat jeho vlastní natočení k nepříteli či předmětům a udržet si nad vším přehled. Přiznám se, že prvních pár desítek minut, možná i hodin, mi trvalo, než jsem si pohyb zautomatizoval, což mi přijde jako velká škoda zejména proto, že moji pozornost tenhle mechanismus zaměstnával víc, než by si, bohužel na úkor dialogů a příběhu zasluhoval.
Hned od startu se navíc nedá vyhnout poměrně těžkým masovým soubojům, které vás pěkně po staru naučí, jak se s nimi popasovat dále ve hře. Po staru znamená poměrně brutální cestou plnou ukládání na každém kroku a nezměrného množství loadingů. Tím nechci říct, že by Silesia byla v tomto ohledu bůhvíjak složitým titulem, jen je zkrátka velmi nevyzpytatelná a v kritických momentech nepřehledná. Nepomáhají tomu ani temné lokace, kterých je opravdu hodně, byť mají skvělou atmosféru a doplňují celkové dění. Problém je ovšem v tom, že nic moc nevidíte a rozeznat v klubku několika protivníků v černých suknech, kdo je kdo, neřku-li v partě dalších, podobně oblečených rytířů, kde je sám Lothar, se stává takřka nemožným úkolem. Na všechno se dá zvyknout a pečlivějším přístupem k soubojům či aktivním rozdělováním skupinek nepřátel se nakonec vypořádáte se vším, ale i po 20 hodinách mi stále přišlo, že se zkouším drbat pravou rukou na levém uchu a ještě k tomu ostrou pletací jehlicí. Připočítat navíc musím i staminu, kterou spotřebují dva tři údery, případně několikeré vykrytí štítem, takže jste po velmi krátké chvilce extra zranitelní a souboje vás mohou pořádně otrávit.
Jen o boji ale Silesia není, takže ačkoliv předchozí odstavce mohly působit poměrně výhružně, nejedná se o celou náplň hry. Nemusí se to z obrázků zdát, ale počin Petra Kubíčka je především adventurou a stealth záležitostí, kde si tempo v zásadě určujete sami. Co se týče adventurních prvků, čekají vás skvělé hádanky i silné pocity zadostiučinění, když se vám některou z nich podaří rozlousknout. Nejsou vždy úplně snadné a přijít na to, čím se otevírá některý z mechanismů, dá poměrně zabrat. I tady ale naráží Silesia na několik designérských nedostatků, jako je obligátní pixelhunting nebo třeba nedostatečné vysvětlení některých prvků. Hned zkraje hry jsem proto notnou chvíli přemýšlel, jak dál, abych až zoufalou metodou pokus-omyl zjistil, že k zamčeným dveřím není nutné (či vůbec možné) najít klíč, ale že jdou jednoduše rozmlátit. To samé se pak týkalo keře, který jsem do té doby rovněž neničil, ale pro další postup je to nezbytné. A když k tomu přidám i skutečnost, že hra po vzoru adventur chce, abyste byli vždy vybaveni konkrétním předmětem, pro který opakovaně chodíte do inventáře, vytrácí se určitá lehkost, která by Silesii díky jinak viditelné péči slušela.
Takřka bez výhrad se mi ale líbily tiché pasáže, v nichž nesmíte pospíchat a skutečně pečlivě volit každý krok. Jsou zpracovány podobně jako třeba v Desperados či ještě slavnějších Commandos, kdy mají nepřátelé viditelnou výseč zorného pole a reagují na hluk. Nejen ten, který vyvoláte vlastní chůzí, ale také další činností, což má za následek hektické momenty a úniky na poslední chvíli. Dávám stranou několik zbytečných loadingů v momentě, kdy hra trochu pozlobila a špatně zareagovala na detekci mého vlastního pohybu, protože jinak probíhalo vše bezchybně a v kombinaci s propracovanými lokacemi i mnohokrát zmiňovanou atmosférou jsem si tyhle sekvence náležitě užíval. Mnohdy také nejste sami, takže musíte dbát i na pohyb ostatních, případně je v jiných, nyní již ne zrovna tichých pasážích, chránit před útoky ostatních. To už je trochu oříšek, ale ruku na srdce, která hra má pohyb s AI parťákem vytvořený tak, aby mu nešlo nic vytknout? Navíc hra není zcela lineární a pohyb nepřátel se různí na základě mnoha vlivů. Takže pokud to nejde jednou cestou, jde to obvykle jinou, případně do celkového hraní vstoupí prvek náhody, což nevidím jako zásadní problém.
Díky velmi častému střídání herních stylů, nebo lépe řečeno lokací a situací, v nichž se Hynek, Lothar nebo oba společně nachází, tak nikdy nebudete muset dělat některou z neoblíbených činností příliš dlouho. Díky tomu je více než desítka kapitol příjemně stravitelná a nutnost opakování některých soubojů či potyček s většími nepřáteli přebíjí adventurní pasáže a posuny v příběhu. Ty se pojí s již zmiňovanými dialogy, kterých je opravdu hodně a užijete si při nich český dabing od týmu Fénix ProDabing. Na mnoha místech jsem se dočetl, že v uších hráčů zní jako amatérský nebo poloprofesionální, ale osobně k němu nemám v podstatě žádné kritické poznámky. Hodnotím především rozsah, kterým ale nepřebíjím skutečnost, že drtivá většina postav je zpracována velmi dobře a když něco vadí, pak to jsou některé technické nedostatky jako například místy nevyvážená hlasitost, která se může tlouct se neméně podařeným soundtrackem. Jako celek ale v tomhle směru Silesia exceluje, a nemusím ani extra připomínat, že za hrou z větší části stojí skutečně jen jediný člověk.
To se pochopitelně odráží v grafickém zpracování, které pro mě zůstává asi nejkontroverznější z celého zážitku. Zatímco lokace vypadají v rámci nastaveného low-poly stylu opravdu moc pěkně a téměř vždy přehledně, postavám chybí detaily, které by podtrhly jejich rysy či charaktery. Respektuji limity, na které očividně renesanční vývojář Petr Kubíček musel během vývoje narážet, ale postavy jednoduše ztrácí za prostředím, bez ohledu na to, jak důležitou roli ve hře hrají. Jistě, vše jde překousnout, případně si domyslet, ale až do samého konce jsem se nedokázal zbavit pocitu, že stran dospělosti či vyspělosti hry Silesii pořád něco chybí. Přesto se jedna o vskutku obrovskou hru, která snese srovnání s povedenými AA projekty, zvlášť když se prodává za příjemných 799 korun. I cenovku s dalším kontextem přičítám k výsledné známce a jsem přesvědčen, že s trochou trpělivosti a zápalu pro dané téma odejdete spokojeni.
kROBOT napsal: Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
