Proč Death Stranding rozděluje hráče? Možná se tou otázkou už pár dní trápíte. Musím přiznat, že mě spíš překvapilo, kolik komentářů na toto téma se v posledním týdnu objevilo. Důvody mi přijdou naprosto zřejmé. Když ale ani o víkendu tato lavina nepolevila, začal jsem pochybovat. Možná, že to nakonec není tak docela jasné, když to všichni řeší. Třeba polarizující názory a verdikty opravdu hráče matou. Nemohu vám dát jednoznačnou odpověď, ale pokusím se vám říct, proč se já domnívám, že se na kvalitách i nedostatcích Death Stranding hráči nemohou shodnout. A proč to není vůbec důležité, respektive proč bychom měli být vděční za to, že tomu tak je.
Alarmující by bylo, kdyby se na hodnocení takového projektu, který se do značné míry vymyká zažitým konvencím, všichni jednohlasně shodli.
V první řadě je třeba ale odbavit jednu povinnost. Tenhle text neslouží jako obhajoba naší recenze. Dokonce se upřímně domnívám, že není pro tuto chvíli ani tak docela důležité, jakou známku si hra odnesla od nás a jakou od dalších autorů. Skutečnost, že se ale kritici na hodnocení neshodnou – a vlastně ani samotní hráči – bychom ale měli podle mě vítat s nadšením. Protože nic není nudnějšího než zprůměrovaná jednota jako na palubě borgské krychle. Alarmující by naopak bylo, kdyby se na hodnocení takového projektu, který se do značné míry vymyká zažitým konvencím, všichni jednohlasně shodli. Za rozporuplné verdikty bychom měli děkovat, protože svědčí o tom, že se autoři nebáli vyjádřit svůj názor i za cenu toho, že je jeden či druhý tábor odsoudí. A současně je třeba si uvědomit, že neexistuje žádné správné a špatné hodnocení, takže není třeba se ani trápit tím, že se neshodneme, nebo si někdo myslí něco jiného.
Je úplně v pořádku, že známky pro Death Stranding kolísají a hra polarizuje. Pokud titul vybočí ze zažitých škatulek, musí nevyhnutelně polarizovat. Pokud se pokusí autoři o něco nového, mohou být oslavováni i narazit. Bylo jasné, že Death Stranding se nebude líbit všem a ničemu to nevadí. Neznamená to, že ten, komu se nelíbí, je hlupák a neumí hru docenit či pochopit. Stejně jako by bylo krátkozraké a hloupé hru chválit jen proto, že za ní stojí Hideo Kodžima. Dovedu si ostatně živě představit, že se už našlo “pár” hráčů, kteří se třeba radovali z vysokých hodnocení, titulu fandili a přesto byli nakonec doma výsledkem zklamaní, protože očekávali něco jiného. Jestli mě něco děsí, není to špatné hodnocení pro hru, která se mi líbí, anebo naopak dobré hodnocení pro titul, který se mi nelíbí. Je to snaha nevybočovat z řady. V herní produkci i jejím hodnocení, které se mnohdy ustálí krátce po embargu a pak už se jen recenzenti “strefují” do přibližného průměru. Z toho by nám měl běhat mráz po zádech.
Čím víc se hra bude snažit napodobit umění, vyrovnat se náročnému filmu nebo románu, tím osobitější bude a tím víc bude záležet na vašem vkusu a ideálu.
Důvodů, proč Death Stranding hráče polarizuje, je celá řada. Někdo vám řekne, že Journey od Thatgamecompany je ztělesnění herního umění. Jiným hráčům připadá jen jako neskutečná bezobsažná a bezcílná nuda. American Truck Simulator od SCS Software je na druhé straně titulem, který nemá umělecké ambice v pravém slova smyslu stran stylizace nebo poselství, a rozděluje přitom hráče úplně stejně. Má loajální fanoušky, kteří jej milují a tráví v něm stovky hodin, a na druhé straně další skupina hráčů nechápe, co je na tom zábavného. Na tom můžeme vidět, že zdaleka nejde jen o problém her, které se snaží přiblížit skutečnému umění. I když to je obzvlášť ošemetná disciplína. Mimochodem, je to zajímavá paralela, když uvážíme, že Journey i trucky od SCS jsou tituly, v nichž je podobně jako v Death Stranding cesta důležitější než cíl a v jistém smyslu jsou především o přesouvání se z bodu A do bodu B.
Proč rozdělují hráče? Když se něco vymyká, když to nejde snadno zařadit, vždy to bude polarizovat. Takový je úděl výjimečných titulů. A slovem výjimečný nemusíme hned nutně myslet jen výjimečně povedený, ale prostě titul, který není jako ty ostatní. Nové věci je navíc pro řadu lidí poměrně obtížné přijmout hned, jak už historie mnohokrát ukázala. Obrovskou roli hraje také vkus. Čím víc se hra bude snažit napodobit umění, vyrovnat se náročnému filmu nebo románu, tím osobitější bude a tím víc bude záležet na vašem vkusu a ideálu. Nemá smysl extrémně zobecňovat, každý jsme osobnost, ale není těžké představit si, proč takové umělecké hry častěji najdou publikum v Evropě než ve Spojených státech. Je to podobné jako v kinematografii, které se právě Kodžimův Death Stranding snaží přiblížit.
Pokud chceme, aby ostatní hry respektovali jako součást kultury, musíme se sami smířit se skutečností, že v umění panuje odjakživa nesoulad, umění je obtížně zařaditelné a rozděluje.
A proč není snadné ho zařadit a oznámkovat? Tak se podívejte na filmy, o nichž se říká, že jsou skutečným uměním. Marketa Lazarová, Údolí včel, Sedmá pečeť, Barry Lyndon. Skvěle hodnocené náročné snímky s historickou látkou. Přesto vám o nich spousta lidí řekne, že jsou nudné, o ničem, nezajímavé. Podívají se raději na Statečné srdce nebo Posledního samuraje. Tedy filmy, které jsou mimochodem hodnocené třeba na ČSFD téměř stejně vysoko. Znamená to, že je jedna skupina diváků chytřejší než druhá? Asi ne, o to přeci nejde. Samotný příměr může někoho štvát, protože tím naznačuji, že Death Stranding je umění, nebo se jím minimálně pokouší být. Teď ale nikdo netvrdí, že umění znamená automaticky skvělou hru. Čím “umělečtější” však projekt je, tím víc se vzdaluje masové popularitě a běžnému publiku. Ale to není vůbec na závadu, podstatné je, že si všichni budou moci vybrat. Kdo může říct, zda je víc popularita, anebo hodnocení, návštěvnost kin, anebo uznání kritiků? Pokud se vám Death Stranding nelíbí, nemělo by to z vás v ničích očích dělat ignoranta a naopak příznivci Kodžimy nejsou žádnou herní honorací. Možná si nakonec jen někdo večer raději pustí Star Wars a někdo jiný 2001: Vesmírnou odyseu.
A s tím bychom asi měli všichni dokázat žít. Protože pokud chceme, aby ostatní hry respektovali jako součást kultury, musíme se sami smířit se skutečností, že v umění panuje odjakživa nesoulad, umění je obtížně zařaditelné a rozděluje. Čím víc hra k umění sklouzne, tím méně ji lze hodnotit jen skrze “měřitelné” veličiny. K osobnostem a podobným projektům nejednoznačnost patří a pokud mají hry dospět, musíme i my, protože na ni budeme narážet čím dál častěji. Vítejme odlišnost, vítejme pokusy o vybřednutí ze stereotypu, protože právě setrvačnost a snaha zalíbit se očekávaným standardem tak trochu všem hernímu průmyslu škodí ze všeho nejvíc.
Ja jsem se na hru tesil, koupil v den vydani a jsem nad miru spokojeny. Jen to zdaleka neni pro masy. Tohle je hodne odvazna, originalni a pro mnohe jiste nudna zalezitost. Mam odehrano 20 hodin a teprve jsem se dostal do 3. kapitoly. Na druhou stranu i chapu hrace, ktere to nudi. Za me skvely pribeh. Explorace. Zenova cesta. Propojeni hracu. Uzasna lokalkzace! Hodnotit si troufnu po dalsich 50 nebo 100 hodinach! Sakra to bude hodne tun nakladu na Mount Everest!
Zaráží mě jak autor článku chodí po špičkách okolo, a mnohokrát na to upozorňuje, hlavně aby nikoho neurazil.
A stačilo jednoduše napsat, že tato hra prostě není blockbuster, není cílená na lidi kteří mají v oblibě jen farcry nebo cod. Ti se budou velmi nudit protože nikoho už pět minut nezastřelili a hra je nevodí z akce do akce.
Ono to není jen o pomalosti, tady je překlad zajímavé mini-recenze: „Příběh je zamotaný nesmysl jako by ho psal osmiletý rádoby spisovatel a hraní je extrémně repetetivní a otravné. Kojima předkládá nekonečná videa s nadutým odpadem a během desítek hodin dělá hráč podřadnou práci doručování zásilek v pustině. Aby dřinu prodloužil, hází Kojima hráči pod nohy tolik otravných překáže, jak to jen jde jako nutnost balancování s triggery při chůzi. Za to vás odmění poplácáním po zádech za opětovné spojení Ameriky, která vypadá jako Island a ukáže několik kreditů se svým jménem. Doporučuji se tomu vyhnout a říci géniovi Hideovi: Tahej si bágly sám!
Já teda nejsem ani náhodou cílovka Cod a pod. blockbusterů a přesto mě DS nějak neláká… (je tam X věcí co vím, že by mi vadili a přestal bych to hrát). Takže bych netvrdil, že to nezajímá jen vyloženě hráče blockbusterů (poslední COD sem hrál možná tak před 15 lety 🙂 ).
Je dobře, že do českých luhů a hájů konečně dorazilo, jak moc sporná tahle hra je. Bohužel tomu před vydáním prakticky všude recenzenti automaticky nasázeli maximální hodnocení (pokud jsou výjimky, tak se o nich rád dozvím) jako by šlo o naprostou dokonalost a dostatečně nerozebrali, že to zdaleka není pro každého. Působili tak spíš jako PR oddělení Kojimovy společnosti než nezávislí recenzenti. Tím se jistě řada lidí, co kupovala v předprodeji, spálila a přišla o čas i peníze, když bude hru se slevou prodávat, už jsem pár takových inzerátů zahlédl. Neříkám všichni, budou i spokojení hráči, ale málo jich taky nebude. Týká se to hlavně těch, co nečetli zahraniční recenze, buď proto, že se na české weby spolehli nebo neumí dost dobře anglicky. Já osobně do toho nešel, protože jsem si pár anglických recenzí přečetl a usoudil, že to pro mne nebude.
Mimochodem, o tom, jestli je ta hra umění nebo spíš pseudoumění se taky vedou ve světě spory.
Ja mam jasno, ta hra sbira 10tky jen proto, ze Hideo Kojima, a proto ziska hru roku na game awards. To jestli je dobra, prumerna nebo slaba, je az na druhe koleji. Zaroven ta hra ziskava i negativni hodnoceni ze stejneho duvodu. Proto ke hre citim odpor. Vortex byla moje jedina nadeje objektivity, ale uprime, zadna hra, umeni, nemuze dosahnout absolutniho hodnoceni. 10/10 neexistuje v nicem. Stejne tak vim, ze 5/10 je zase u teto hry podhodnocenych. Skoda, ze jste 10tkou hru pro me uplne zabily.
moc nechapu. jasne, nic neni dokonaly, ale kdyby vsichni recenzenti meli tvuj pristup, tak by vsechno hodnotili 60 procenty jak Mirka Spacilova, a jakej by to pak melo smysl…
Je fakt, že s 10/10 je namístě maximálně šetřit a osobně bych to asi nedával nikdy.Co se týká Hideo Kojimy, určitě mu někteří recenzenti pomáhali a moc objektivní nebyli. Např. jsem si všiml, že některé recenze v USA byly sice kritické, ale skóre nakonec stejně maximální. Co si o tom myslet jiného, než že se tady moc férově nehraje, že?
Koupil , hrají , ale že bych bezskrupulózně sáhl po nejvyšším piedestalu , tak to ani náhodou … Ta hra má svoje omezení , špatnou kameru a dost hluchých míst …..ale hraje se kupodivu docela dobře , především díky CGI kterými je protkána a díky příběhu ve kterém se hráč plácá a neví která bije
To Konopnik: Nikdy jsem se nepovažoval za fanouška konkrétních studií, ale konkrétních her a ip( Mass Effect je pro mě srdcovka, Dragon Age nebavilo, nebo Fallout 3 a 4 nic moc pro mě ale TES všemi deseti) nejsem fanoušek MGS. Rozhodně ale chci nové hry s odlišným přístupem jako Death Stranding radši než 1000x Assassin’s creed a Far cry. Pokud se má herní branže nějak posunout, tak je potřeba experimentovat nejen u Indie titulů, ale i u větších her. DS je pro mě každou hodinou lepší. Nicméně není pro každého. Pokud to odsuzuješ proto, že jsi to hrál a nebaví tě to, tak ok( nicméně bych doporučil dohrát druhý akt, pak to jde nahoru), jestli to je názor jen dle YouTube nebo recenzí, tak být tebou to radši zkusím třeba ve slevě. Zážitek z toho ti nikdo nezprostředkuje, ani Jirkova skvělá recenze, ani místní stream.
Hraju od prvního dne a jsem nadšenej. Příběh mi přijde na herní počiny naprosto skvělej a je to přesně ta péče, která mi už ve hrách tolik chybí. Kojimův rukopis je z toho cítit a celej ten svět se mi zdá promyšlenej do posledního detailu. Možná tam jsou někde nějaká okýnka, ale zatím jsem na ně nenarazil. Je mi jasné, že se lidem nemusí líbit gameplay, ale to je asi na chuti každého. Já těm open world hrám vždy trochu propadnu a pak prolejzám každej kout mapy a tady to není jiné. Když nad tím tak přemýšlím, tak třeba v posledím AC jsem taky snad 80% času jen cestoval po mapě. RDR2 byl na tom úplně stejně. V DS mám aspoň pocit, že ta cesta není tak jednoduchá. Musím plánovat a aspoň trochu to promyslet. Jako třešničku na dortu vidím tu online složku. Sice moc nechápu, komu se moje stavby ukazují, ale snažím se vždy pomoct. Někdo podá žádost o žebřík na skálu? Není problém, protože jsem hodná duše a rád mu ho tam postavím. Včera jsem třeba 3 hodiny nahrabával zdroje a obnovoval dálnice. Jako možná je trochu škoda, že ty hráče nepotká člověk osobně. Třeba jen jako průsvitné duchy. Miluju tuhle hru a odpouštím i reklamní blbosti, ale v doporučení bych byl určitě opatrnej, ale zkusit by si to měl každý a hodnotit až podle vlastních zkušeností. Nevíte někdo, jak se dělají ty hromádky z hoven? Potkávám muchomůrky a ty jsou jasné, ale ty podivné hromádky mi pořád nejdou do hlavy.
Čo sa týka tých hormadiek, tak sa vytvárajú na miestach, kde si dáš odpočinok, prípadne pospíš, ak budú na rovnakom mieste ďalej odpočívať ďalší a viackrát, tak sa bude zväčšovať
Mě už k dokonalosti chybí jen aby místo mě někdo chodil do práce, protože mám problém to vypnout.
Taky nelituji ani korunu natož čas co v tom nechávám.
Souhlasím s r6nd99l. Mimochodem super článek, díky za něj. Přesně jak píše Jirka. Prostě taky nechápu proč má někdo nutkavou touhu si myslet, že se mu to musí líbit a když to tak není tak je problém :). Je to absolutní majstrstych, čim více v tom trávím času tím lepší to je. Když už to vypadá, že je to vše přijde zlom, přijde přídavek, změna něco navíc, další mechanika a tohle neustává. Ani nevím kolik sem už nahrál ztratil sem pojem o čase, nicméně počítám že min. 15-20 hodin. Pokud to někdo zavřel dřív jak po 10h tak neví o cem ta hra je ale jako že vůbec. Všechno se to rozvíjí, mě nevadil ani ten začátek pomalej, ale první 4h prostě netušíte co vlastně je to za hru. Některé hry by mělo být zákázáno hodnotit podle gameplay videa 🙂 je to fakt nebezpečné. Pokud to nedržíte v ruce hodnotit to prostě nejde. Nicméně i přesto všechno jak bylo milionkrát řečeno není to hra pro všechny. btw. Nikdy jsem nehrál žádnou hru od HK. Phantom Pain mám koupené hrál jsem 30 min. a odložil to a asi sem udělal chybu koukám, že jsem tak rychle něco odsoudil.
Přesně tak! Heled, včera se ke mě stavil kolega na kávu, protože ho zaujali předchozí trailery. A jen sedel s otevřenou hudbou když sem mu ukazoval část možnosti co můžeš dělat. Pak jsem mu půjčil gamepad ať donese zásilku a sám nevěřil jak je ta hra kouzelná a do detailu vymazlená.
Jo je to tak :). Hlavně to objevování nového neznámého, ještě nikdy nepoužitého. Pláč BB z gampadu to mě vyloženě děsí :). Bo vim že mam problém a musim konejšit jinak až přijde BT tak je konec srandy :).
Ve Spintires jsem nechal spoustu hodin, tady jsou aspoň za odměnu cut-scény 🙂 Ne, jsou tam super dialogy, emoce a ten svět je extrémně originální. Už ten Odradek a jeho design bude ikonická záležitost…Tohle prostě Kojima umí a vždycky uměl. Nelituju ani halíře.
Zkusit nemůžu, protože není demoverze. Ale viděl jsem videa ze hry a četl recenze. Někomu to může vyhovovat, pro mne ale tahle hra rozhodně není. Velmi dlouhé filmy, které mi přišly dost zmatené a zbytečně ukecané, dost komplikované ovládání, pěkný, ale málo rozmanitý svět a stejně tak fádní gameplay, který se drtivá většina úkolů točí jen kolem doručování zásilek. Ne, díky, mám toho v knihovně víc než dost, čemu dám přednost.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
11. 11. 2019
A stačilo jednoduše napsat, že tato hra prostě není blockbuster, není cílená na lidi kteří mají v oblibě jen farcry nebo cod. Ti se budou velmi nudit protože nikoho už pět minut nezastřelili a hra je nevodí z akce do akce.
Mimochodem, o tom, jestli je ta hra umění nebo spíš pseudoumění se taky vedou ve světě spory.
Prvně sem myslel, že napíšu dlouhý příspěvek. Zbytečná práce…
Taky nelituji ani korunu natož čas co v tom nechávám.