22. 11. 2023
Na konci letních prázdnin jsem se s vámi podělil o dojmy z několika PS VR2 titulů včetně Synapse, Humanity nebo Hubris, v závěru textu jsem pak přislíbil další podobný článek referující o dalších VR novinkách. Plán se oproti mojí představě trochu protáhnul, protože se nám do rukou dostávaly další a další hry, o to obsáhlejší a pestřejší ale může tenhle článek o hraní na PlayStation VR2 být.
Už minulý text jsem začínal určitými rozpaky z nabídky her přímo od Sony, a ačkoliv je v tuto chvíli PS VR2 na trhu devět měsíců, rozpaky nadále trvají. Znovu mohu připomenout naší prvotní spokojenost s hardwarem a hrami prostřednictvím velkého testu a premiérové nabídky titulů – opět se ale nelze nepozastavit nad následným vyklizením pozic. Headset PlayStation VR2 se ztratila z médií, nových her přibývá jako šafránu a ještě méně jich je přímo od Sony, od které bychom čekali mnohem vyšší aktivitu. Third party studia těžko mohou financovat vývoj čistě z prodejů PSVR2 verze a chtě nechtě potřebují své hry vydávat souběžně i na PC VR a především na Questu od Mety. I tak zisku většinou dosahují jen s obtížemi, takže by exkluzivity měla produkovat ve svých studiích domácí stáj, pro níž je spíše než rentabilita jednotlivých titulů důležitý dlouhodobý úspěch platformy jako takové.
Ale to už se opakuji jako pověstný kolovrátek – podobná slova zaznívala už minule a v tomto směru se po třech měsících nezměnilo vůbec nic. Z níže popisovaných her pouze Firewall Ultra vychází exkluzivně na PS VR2 a ostatní hry jsou dostupné i na konkurenčních platformách. Ano, na PlayStationu vypadají většinou lépe a mnohdy dobře využívají solidního výkonu headsetu a jeho specifických funkcí, ale na Questu je nabídka nových titulů nesrovnatelně širší a zajímavější. Osobně svůj Quest 2 používám mnohem častěji i díky jeho intuitivnosti, a to navzdory horším technickým parametrům. Podle všeho nejsem zdaleka sám, což vzhledem k existenci třetí generace Questu pro budoucí potenciál PS VR2 nevěstí nic dobrého. Dost ale čertů na zdi, nabídka není úplnou tragédií. Nebo je? Pojďme se podívat na pět VR titulů vydaných v posledních týdnech a měsících, abychom to mohli rozseknout.
Střílečka Firewall Ultra je pokračováním Firewall: Zero Hour z roku 2018. Originál byl podle mého názoru nejlepší online akcí pro první generaci PSVR, když svým taktickým pojetím připomínal Rainbow Six: Siege. Hezké vzpomínky mám především na autentickou střelbu s použitím Aim Controlleru, ten už ale bohužel s druhým dílem použít nelze.
Firewall Ultra je po Horizon: Call of the Mountain asi největší first party titul na PS VR2, takže mě nemile překvapila podoba s původní hrou – že jde o taktickou střílečku 4 na 4 s víceméně totožným hlavním režimem – vedle PvP tu najdete i takřka stejný PvE mód – bych akceptoval, ale že tu jsou většinou i stejné nebo jen lehce upravené mapy, to už mě vzhledem k cenovce trochu rozhodilo. Problém je ale hlubší, protože vydaná verze obsahem zrovna nepřetéká a to nejzajímavější je slibováno až v budoucích updatech. Podpora prostřednictvím nových režimů a dalších postav je fajn, ale ne když je základní obsah skoro až zoufale skromný. Asi proto má hra pomalou progresi vybízející k nudnému grindování. A asi proto jí online nehraje mnoho lidí, což znamená, že se při nekonečném matchmakingu musíte obrnit trpělivostí.
Oproti Zero Hour se však výrazně zlepšila grafika a vývojáři zajímavě využili technologii sledování očí, třeba pro výběr položek v menu nebo na zaměřování granátů. Máte také možnost vyhnout se následkům exploze tím, že před výbuchem prostě zavřete oči, což je příklad další velmi povedeného použití této technologie. A za zmínku stojí i extra zoom, který získáte zavřením jednoho oka během mířením přes mířidla nebo po stisknutí tlačítka L2 rovnou zazoomujete na místo, kam se zrovna díváte! Nefunguje to sice úplně dokonale, a zdá se, že ne každému to vyhovuje, ale jsou to pozoruhodné funkce, které stojí za to vyzkoušet. O to víc mrzí tradiční tlačítkové ovládání některých základních činností, které narušuje zážitek z pohybu ve VR. Neškodilo by se více inspirovat například hrou Pavlov VR, kde k mnohem autentičtějšímu zážitku stačí pouhé pohybové používání zbraní a jejich přebíjení.
Základ hry není úplně špatný a s leckterými nedostatky bych se dokázal smířit, případně si trpělivě počkal na nový obsah. Některé věci už se v updatech od srpnového vydání postupně mění k lepšímu, Firewall Ultra ale v tuto chvíli stále doporučit nemůžu. Náprava ještě nějaký čas potrvá, a tak bych teď v tomto žánru vyhlížel spíše brzké vydání Breachers.
Některé značky jsou na zpracování ve VR vhodné už ze své podstaty a Lovci duchů mezi ně ze zřejmých důvodů patří. Jenom si jejich vývojáři ne a ne uvědomit, že diváci legendárních filmů zestárli a stále se snaží tvořit hry cílené na děti nebo na teenagery. To by bylo jen nepodstatné povzdechnutí starého muže, kdyby v tomto případě nešlo o hru postavenou na kooperaci, ve které jsem musel znovu a znovu poslouchat křik dvanáctiletých zpovykaných spoluhráčů. Jak se říká v jiném mém oblíbeném filmu z 80. let: „I am too old for this shit.“
Ale ke hře. Po velmi slibném dvacetiminutovém singleplayerovém tutoriálu se z Rise of the Ghost Lord vyklube další obyčejná arénová střílečka, kterou nemůžete hrát sami. Zprvu je ještě díky klasickému lovu pomocí PKE Meteru, pasti a Proton Packu docela zábavná. Záhy ale bohužel odhalí svou pravou tvář. Je generická a repetitivní, bez sebemenšího nápadu a s minimem obsahu v podobě map a herních režimů, které se sice různě jmenují, ale v podstatě jsou totožné. Také obtížnost je nízká, takže při hraní postrádáte jakoukoliv výzvu a nemáte valnou motivaci k vylepšování a upgradování. Zkrátka čistý průměr.
Kdyby tohle nebyl článek o hrách pro PS VR2, z žánru kooperačních akcí ve VR bych vám doporučil výbornou novinku Dungeons of Eternity (pouze Quest, PSVR2 port zatím potvrzen nebyl) a z žánru „lovení duchů pro jednoho s příběhem“ zase jistý Luigi’s Mansion 3. Ale on to článek o PS VR2 je, tak raději pojďme dál.
Další novinka nezapře vysoké ambice a v některých ohledech i velmi solidní produkční hodnoty, přesto na mnoha úrovních zklamává. A nejvíc bohužel v hratelnosti. Na jedné straně je tu vynikající audiovizuální stránka hry, která hezky podtrhuje postapokalyptický svět, ve kterém zbytek civilizace žije pod zemí. Je za tím vidět kus práce, jenže k čemu to je, když jsou tu žalostně nezábavné souboje, tedy naprosto klíčový aspekt roguelike stříleček? Zoufale mělké jsou i prakticky všechny další důležité ingredience – power-upy, systém vylepšování, procedurálně generovaná prostředí, nepřátelé a v neposlední řadě ovládání.
Otravné jsou dokonce tak základní a všude jinde dávno zvládnuté věci, jako je frustrující sbírání předmětů a nahrávací obrazovky. Ty jsou tu všudypřítomné, klidně i uprostřed místnosti, a neskutečně kazí veškerou zbylou imerzi. The Foglands je místy až bizarně nadesignovaná hra a já si naštěstí brzy uvědomil, že jí nemusím recenzovat. Jak Synapse, tak The Light Brigade nabízí mnohem kvalitnější roguelike zážitek ve VR.
Historická seriálová gangsterka Peaky Blinders (Gangy z Birminghamu) si během šesti sérií získala velké množství příznivců, kteří po završení příběhu v roce 2022 hladově vyhlíželi jakékoliv doplnění příběhu nebo alespoň možnost strávit pár chvil v přítomnosti oblíbených postav. S dostatkem peněz by to mohlo být třeba „Grand Theft Auto před sto lety“, prozatím ale došlo jen na skromnější VR epizodu.
Čeká vás v ní detektivní zápletka, kombinující střílecí pasáže s řešením hádanek. Ve svém žánru mezi podobnými VR hrami nepřináší titul nic moc nového – míra interaktivity a souboje jsou relativně zábavné, po solidní první hodině se to ale neobešlo bez nepříjemných chyb (některé dokonce vyžadovaly restartování hry) a problémů s frameratem, což je ve VR obzvlášť nepříjemné. Rozpačitý jsem byl také z neostré a jakoby zamlžené grafiky, která na PS VR2 mohla a měla vypadat lépe. Vývojáři už avizovali práce na opravě.
Hra zjevně cílí především na diváky předlohy a ti zklamaní nebudou. Ocení autenticitu nejen v prostředí a lokacích, ale třeba i v příběhu a samozřejmě v postavách, které namluvili jejich seriáloví herci v čele s Cillianem Murphym v hlavní roli. Součástí Complete Edition jsou všechna drobná rozšíření příběhu, Free Roam režim a také sedm akčních misí, přesto svou délkou rozhodně neoslní.
Klasická FMV adventura z roku 1993 se dočkala VR portu a s potěšením musím uznat, že jsem místo očekávané rychlokvašky dostal překvapivě poctivý remake, který headsetům PS VR2, Questu a PCVR svědčí. Původní příběh tu zůstal – vstupujete do opuštěného sídla excentrického výrobce hraček Henryho Staufa, kde na vás čekají jeho zvrácené překážky a hádanky. Některé místnosti jsou stejné, což pamětníci určitě ocení, jiné ale byly částečně nebo úplně přepracované, stejně jako celé rozvržení gotického zámku.
Původní hra v roce 1993 vyšla jako jedna z prvních na CD-ROMu a nadchla svými FMV sekvencemi. Ty byly nahrazeny nově natočenými záběry s použitím volumetrického videa. To znamená, že vidíte promlouvající postavy, přičemž se ale ve scéně můžete volně pohybovat. Vypadá to výtečně a skvěle to zapadá do strašidelné atmosféry.
Hlavně tu jde ale o hádanky, které se ve VR podařilo navrhnout citlivě, ať už jde o ty zcela nové nebo ty, které vychází z původních puzzlů. Vedle toho, že vesměs dobře zapadají do tématu dané místnosti, oceňuji i jejich srozumitelnost a adekvátní výzvu – nejsou ani příliš snadné, ani přehnaně náročné nebo překombinované. A pokud byste snad měli s nějakou z nich problém, je tu celkem velkorysý systém nápovědy. Koneckonců jde o casual hru, která asi není v ničem úplně výjimečná a úchvatná, to svoje ale odvádí víc než dobře. Třicet let po původní verzi jsem až takhle zábavný zážitek, navíc velmi vhodně zpracovaný ve VR, skutečně nečekal.
Jsem optimista a PS VR2 do sklepa ještě neodnesu. K některým hrám se ostatně s chutí vracím – ať už k novým rozšířením Beat Saberu (naposledy mě nadchlo DLC se skladbami Rolling Stones) nebo třeba k „pongovce“ C-Smash VRS. Tu jsem v minulém článku pochválil a avizoval chystaný „masivní“ update – ten pak skutečně dorazil a do hry přidal kooperaci, skvělý režim Infinity, spoustu nových levelů a novou hudbu od elektronické legendy Unkle. Opravdu se povedl!
Do konce roku navíc na PS VR2 ještě pár nadějných novinek vyjde. Velké věci lze čekat od už zmíněné taktické online střílečky Breachers, která na Questu i PC headsetech patří mezi nejoblíbenější a jejíž vydání na PlayStationu 5 bylo avizované na listopad. Už 7. prosince má dorazit Arizona Sunshine 2, stále se také čeká na Vertigo 2 původně cílené na 24. říjen, ale později nekonkrétně odložené na „později letos“ a zapomenout nemůžu ani na VR režim pro Resident Evil 4. Jeho vydání Capcom směřuje na zimu, což teoreticky může znamenat, že se ho dočkáme ještě tento rok, i když tomu asi nikdo moc nevěří.
Co se dalších plánů týče, line-up se utěšeně plní zajímavými hrami dál. Jen za posledních pár týdnů se na YouTube kanálu PlayStationu objevily trailery na čerstvě vydané nebo oznámené hry Corridor, Suicide Guy VR Deluxe, Kill It With Fire, Very Bad Dreams, Barbaria, NFL Pro Era II, Vampire: The Masquerade – Justice a VRSO: Bare Knuckle Fighting. V lednu pak má vyjít Bulletstorm VR a jsou tu i různé tajemné nebo spekulativní projekty. Do první kategorie spadá třeba hra na motivy Vetřelců od studia Survios, do druhé zase pravděpodobný, ale nepotvrzený port Assassin’s Creed Nexus, pro který ale dle mého příliš neplatí otázka zda, ale spíše kdy. Jenom ta Sony a first party hry, tam by to chtělo opravdu trochu zabrat.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Trochu nepochopitelně pro mě je spousta PSVR2 titulů MP Only. Chybí pořádná SP střílečka typu CoD s kampaní. Přecejen si myslím, že si lidi PSVR kvůli multiplayeru nekupují. Multiplayer je většinou intenzivní žrout času a co si budeme nalhávat, málokdo zvládne mít PSVR na hlavě několik hodin v kuse. Podle mého by to mělo být obráceně. Hlavně SP tituly a potěší podpora MP. 🙂