Před 30 lety vyšel první díl Need for Speed

V roce 1986 pronesl Tom Cruise ve filmu Top Gun větu: „I feel the need, the need for speed.“ O pár let později by už spousta hráčů prohlásila totéž. Letos uplyne neuvěřitelných 30 let od vydání prvního dílu závodní série Need for Speed. A to je výročí, které už stojí za připomenutí.

V roce 1991 studio Distinctive Software kupuje za 10 milionů dolarů společnost Electronic Arts.

Dnes Need for Speed bezpochyby platí za jednu z nejslavnějších závodních značek na poli videoher vůbec. Její jméno skloňují fanoušci po boku Gran Turisma, Forzy nebo Burnoutu. A co je ještě důležitější, na rozdíl od mnoha jiných kvalitních soupeřů je to série stále živá, i když nezažila jen vzlety, ale i pády. Před 30 lety ale šlo o nováčka, který se musel postavit zavedeným titulům. Mimo jiné sérii Test Drive, o níž bude ještě řeč. Převyprávět celý příběh Need for Speed by bylo spíš na seriál, my se proto v tomto článku zaměříme výhradně na našeho oslavence, tedy úplně první díl.

Na začátku celého příběhu stojí studio Distinctive Software. Tento kanadský tým spoluzaložil Don Mattrick a už v osmdesátých letech se proslavil závodními hrami. Na kontě má mimo jiné první dva díly série Test Drive (to je ale náhodička), motorky The Cycles nebo populární Stunts. V roce 1991 studio Distinctive Software kupuje za 10 milionů dolarů společnost Electronic Arts a tým se přejmenuje na EA Canada. Do nové hry se pouští jeho divize nazvaná Pioneer Productions a samozřejmě ji vydávají EA.

Zdroj: 3DO/MobyGames

První díl vyšel ještě pod názvem The Need for Speed (přesněji Road & Track Presents: The Need for Speed) v prosinci 1994. Někoho by ovšem mohlo překvapit, že nezamířil jako první na PC, ale na konzoli 3DO. Verze pro DOS vyšla až v září 1995 a v březnu 1996 se dočkali také hráči na PlayStationu. V červnu následovala verze pro Windows a brzy nato ještě port pro Saturn od Segy.

Novější verze přinesly kromě jiného vylepšenou grafiku, ale také další tratě a vozy. Už tehdy se totiž ve hře objevila licencovaná auta nebo populární policejní honičky. O autenticitu se ostatně měla postarat i spolupráce s partnerem v podobě odborného časopisu Road & Track, který se dostal i do názvu. Na svou dobu šlo o poměrně nevídaný servis a další krok blíž realismu. Chování vozů nebo ozvučení bylo bráno velmi vážně a vycházelo se ze skutečných dat. Výsledkem bylo, že každé auto se řídilo trochu jinak. Ostatně o jednotlivých vozech se hráči mohli dozvědět i něco víc. Dnes to považujeme v podstatě za samozřejmost, kdysi šlo o vítanou inovaci.

Přímo na silnici si lidé pochvalovali velký výběr kamer, realistické kokpity s funkčními budíky a pocit z jízdy. Úplně původní verze dokonce neobsahovala žádnou hudbu přímo na trati. Zvuk motoru se stal vaším doprovodem. Dnešní hráče by nepochybně také překvapilo, že jinak povedený originál pro 3DO běžel asi v 15 snímcích za sekundu a někdy ani to ne. Přesto to byl na svou dobu velký úspěch. To verze pro DOS už se mohla pochlubit mnohem lepším výkonem (v závislosti na vašem hardwaru samozřejmě), pěknější grafikou a řadou vylepšení. Rozšířila se i nabídka režimů. V původní verzi šlo soupeřit jen v duelu jeden na jednoho, ale na PC už jste jeli proti celé skupině závodníků. Svižnější byla ale také samotná hratelnost a tempo celkově.

Porty pro PlayStation a Saturn jsou si docela podobné, přišly opět s novým menu, ale také vlastním arkádovějším HUDem, který připomíná víc závody na automatech a kontolích. Na Saturnu ale třeba nefungují budíky. Zato obě verze běží podobně jako na PC mnohem rychleji než originál pro 3DO. Saturn po většinu času drží 30 fps. Přišel také s podporou split-screenu nebo střídáním denní doby. Na PlayStation budíky fungují, ale hlavně už tu zní při závodech hudba. Framerate se drží dokonce nad 30 fps.

Zdroj: DOS/MobyGames

Speciální edice z roku 1996 pro Windows přinesla mnohé z vylepšeních konzolových verzí také na PC společně s dalšími novinkami. Je tu hudba, střídání denní doby a ještě lepší grafika. Tato edice nabízí také nejvíc tratí a dnes by to byla pravděpodobně ta verze, po které by většina fanoušků sáhla, pokud by si chtěli osvěžit vzpomínky.

Přijetí The Need for Speed u novinářů i hráčů bylo vynikající. Mohli bychom jmenovat ocenění a citovat ze zahraničních recenzí. Místo toho se ale můžeme zaměřit na ty české. Třeba Martin Kalivoda alias Lachtan v Levelu ohodnotil v dubnu 1995 verzi pro 3DO známkou 85 %. V recenzi kromě jiného obdivuje technickou stránku. Igor Staněk stejné verzi v červnu 1995 ve Score udělí hodnocení 9/10 a označuje ji za nejlepší závodní hru této platformy. V Excaliburu v roce 1995 dosáhne verze pro 3DO na 80 procent a Tomáš Smolík alias Lewis dokonce označuje The Need for Speed za vůbec nejrealističtější simulátor aut s nejlepší grafikou. Stěžuje si ale na druhé straně na nedostatek tratí, což se časem změnilo, jak už bylo řečeno. V podobném duchu se nesly i další recenze a hodnocení portů. V zahraničí to bylo samozřejmě podobné. Komerční úspěch proto na sebe nenechal dlouho čekat a zrodil celou sérii, která je tu s námi dodnes.

V Japonsku vyšly dvě speciální edice jen s vozy Nissan

Zajímavé také je, že první díl Need for Speed mohl vyjít rovněž na Jaguaru. Atari si zajistilo práva, ale portu jsme se nakonec nikdy nedočkali. To ovšem neznamená, že bychom byli ochuzení o některé netradiční edice. V Japonsku vyšla verze pro 3DO pod názvem Road & Track Presents: OverDrivin’ a port na PlayStation v roce 1996 jako Over Drivin‘ DX. Navíc se tu ale objevily na trhu dvě zcela speciální edice zaměřené výhradně na vozy automobily Nissan. Nissan Presents: Over Drivin‘ GT-R vyšlo na Saturnu v roce 1996 a Nissan Presents: Over Drivin‘ Skyline Memorial v roce 1997 na PlayStationu. Jména hovoří celkem jasně.

Po neuvěřitelných 30 letech je tu Need for Speed stále s námi. Na sérii se vystřídala řada studií a opakovaně hra změnila i svůj styl. Do značné místy se stala synonymem pro závodní arkády a značkou, kterou často znají i ti, kteří sami nehrají. O tom nejlepším dílu vůbec má každý jinou představu. Paradoxně jedničku zmiňuje jako tu nejoblíbenější jen málokdo. Vydláždila ale cestu pokračováním a nebýt jí, možná by leccos dnes bylo jinak.