Požehnání i prokletí Star Wars: Dark Forces

Je to zajímavý paradox. Největší přednost akce Star Wars: Dark Forces Remaster je současně její Achillovou patou. Vývojáři z týmu Nightdive Studios poslali na PC i konzole vylepšenou verzi klasické FPS z roku 1995. Ve své době byl titul od studia LucasArts v mnoha ohledech velice inovativní a rozhodně patřil mezi nejlepší licencované kousky z tehdejší nabídky. Engine Jedi nabídl pokročilé technické vychytávky, které v době vydání nebyly zdaleka běžné – několikaposchoďové úrovně, různé speciální předměty, mlhu, skrčení, skákání, plavání nebo možnost podívat se i nahoru a dolů. Ruku v ruce s tím jde i naznačený zrádný benefit.

Vždy mě fascinovalo, že minulo pár let a řada hráčů na Dark Forces skoro zapomněla. Pamětníci tedy ve skutečnosti možná nikoli, ale z obecného povědomí jako by se ztratila informace, že Kyle Katarn nám kdysi přinesl báječnou střílečku. Ale tak to v devadesátých letech chodilo. Vývoj byl překotný a po Dark Forces rychle následoval Duke Nukem 3D a brzy i Quake. Když se dnes člověk na originál podívá, určitě o něm neřekne, že by mu jeho věk nehádal. Léta přes všechny upgrady nezapře ani jeho remaster. To nejlepší, co tak může nabídnout, je hratelnost a komplexní level design. Ironií osudu nabízí přesně to, po čem mnozí hráči volají, ale dnes to ve skutečnosti může být někomu na překážku.

Osobně dávám přednost původní pixelartové stylizaci, i když oceňuji, že se někdo snažil letité cut scény osvěžit.

Ale vezměme to hezky popořádku. I když jsem se tentokrát rozhodl nepsat klasickou recenzi v pravém slova smyslu a namísto toho se zaměřit na jeden konkrétní aspekt, měli bychom učinit formalitám zadost. Na tomto místě se tak sluší připomenout, že Nightdive Studios s pomocí vlastní technologie KEX nabízejí Dark Forces ve vysokém rozlišení, frameratu, s vylepšenou grafikou, filmečky, ovládáním nebo historickými bonusy včetně hratelné vystřižené úrovně The Avenger, kterou si fanoušci mohou vyzkoušet vůbec poprvé. Mělo by také padnout, že remaster přináší, co slibuje, a z velké části jsou to jednoznačné benefity.

Hra výrazně lépe vypadá a dobře se ovládá. Nabízí komfortnější prvky a leccos odpustí. Byť jsem ve verzi pro Xbox Series narazil na nějaký pád a jednou nebylo možné korektně ukončit úroveň, v zásadě jsem neměl důvod si na fungování jinak stěžovat. Trochu rozporuplně podle mě působí vylepšené filmečky, ale to bude zjevně věc vkusu. Osobně dávám přednost původní pixelartové stylizaci, i když oceňuji, že se někdo snažil letité cut scény osvěžit. Naopak ozvučení je na můj vkus možná až příliš archaické. Když člověk poslouchá soundtrack pár hodin, začne uvažovat o tom, že by si zasloužil nějakou opravdu moderní orchestrální verzi, která by naplno využila potenciál současných zvukových čipů.

Zdroj: Digital Foundry

A i když grafika opravdu prokoukla a zvlášť patrné je to, jakmile člověk využije možnost přepnout do původní podoby, po celou dobu jsem se nedokázal ubránit dojmu, že by možná Dark Forces zasloužily plnohodnotný remake namísto remasteru. Ale třeba se dočkáme po vzoru System Shocku, který také musel na svou moderní verzi počkat. Chci tím říct, že i přes zjevnou péči, které se originálu dostalo, cítím, že by novinka měla ještě výrazně větší potenciál oslovit nováčky, pokud by nabídla moderní zpracování. V této podobě pořád cílí zejména na pamětníky, nostalgiky a zvědavce, kteří se zajímají o digitální historii.

Vylepšení jsou skvělá, ale už před vydáním remasteru jsme tu měli vedle řady pokusů o komunitní remaky dílčích úrovní velice zdařilý upgrade původní hry od fanoušků v podobě projektu The Force Engine. To nejzajímavější na FPS z vesmíru Star Wars bych ale nehledal v bonusech ani vylepšeních. Ke hře bych se nevracel kvůli vysokému rozlišení ani detailnějším texturám. To podstatné nabízí i původní verze. Je to její komplexní level design, který si zasluhuje pozornost a zcela se vymyká moderním střílečkám. Otázkou je, zda skutečně toužíte po spletitých úrovních připomínajících sofistikované labyrinty, anebo si to jen myslíte.

Dark Forces jsou příběhovou FPS z doby, kdy John Carmack prohlásil o příběhu ve hrách, že je asi tak důležitý jako příběh v pornu. LucasArts na příběhu samozřejmě záleželo a ruku v ruce s tím jde i to, co děláte přímo v akci.

Hádanky a překážky, které vám autoři postaví do cesty, nebyly běžné ani ve své době. Najdete tu prvky plošinovky i akrobatické pasáže. Nejde jen o hledání klíčů a používání přepínačů. Řada úkolů má několik dílčích kroků a není snadné je splnit metodou pokus-omyl. Například pokud máte do počítače zadat správnou sekvenci kódů. Nebo projít nebezpečným prostředím. Dark Forces jsou příběhovou FPS z doby, kdy John Carmack prohlásil o příběhu ve hrách, že je asi tak důležitý jako příběh v pornu. LucasArts na příběhu samozřejmě tradičně od počátku záleželo a ruku v ruce s tím jde i to, co děláte přímo v akci. Nejde jen o to prostřílet se na konec. V každém levelu máte specifické úkoly, používáte různé vybavení a v prostředí můžete leccos zničit. A nebo prostředí zničí vás. Vlastně bych místy řekl, že nebezpečí nepředstavují primárně nepřátelé, ale právě svět. Hratelnost je mnohem komplexnější, než nabízí střílečky dnes, ale také ve srovnání s mnoha jiným i klasickými akcemi, které dnes znovu vychází. Už dobové recenze chválily pestrý a chytrý level design a jeho kreativní výzvy, nicméně současně upozorňovaly na to, že pro některé hráče může být hratelnost až příliš frustrující.

Když jsem se k Dark Forces vrátil, nemohl jsem přestat myslet na to, že jeho úrovně a místy skoro až platformingové nebo adventurní pasáže jsou přesně tím důvodem, proč jsme kdysi tak milovali podobné first person akce a proč nám přišly v některých ohledech sofistikovanější než dnes. Na druhé straně je ale třeba si otevřeně přiznat, že u retro akcí často hráči čekají trochu něco jiného. Přímočarou akrádovou akci, která je výzvou v souboji, ale hraje se tak trochu na autopilota. Toho se u Dark Forces nedočkáte. Pokud si originál nepamatujete, připravte se na to, že si budete muset chvílemi pořádně namáhat hlavu a cestovat levelem tam a zpátky ve snaze zjistit, co jste přehlédli, nebo co máte udělat. Původní vývojáři se moc netrápili tím, aby vám bloudění usnadnili. Tu a tam ani netušíte, že něco můžete udělat, dokud to nějakým omylem nebo v záchvatu zoufalství nezkusíte. LucasArts adventurní kořeny nezapřou.

Zdroj: oldgames.sk/Official Player’s Guide by Jeff Hoff

Nepochopte mě špatně, určitě si nestěžuju na původní hru a rozhodně nenaznačuji, že měli Nightdive do úrovní nějak zasahovat. Je ale otázkou, jak bude tahle klasika působit na úplné nováčky. I když vešla ve známost jako Doom ve Star Wars, v tomto ohledu je méně intuitivní něž Doom. Design map není tak nadčasový. Snaha o realismus učinila Dark Forces výjimečné, ale současně méně přehledné a místy až nejasné. Je to náročnější hra, ale alespoň částečně vám remaster podává pomocnou ruku díky tomu, že detailnější grafika vás spíš “upozorní” na prvky v prostředí, které byste neměli přehlédnout.

To, co se vám snažím říct, je, že Dark Forces mají současně výjimečné, ale také velmi staromódní pojetí. Chcete nějaký “důkaz”? Když v dubnu 1995 vyšla ve třetím čísle Levelu recenze původní PC verze, dal jí Jan Tománek 95 procent. O dva roky později už v dubnu 1997 při hodnocení verze pro PS1 v Levelu 27 Martin Kalivoda napsal, že je hra zastaralá a neobstojí v tehdejší konkurenci. Z recenze si port odnesl známku jen 4/7. Bylo to možná až příliš přísné, ale stejně. Jak si asi myslíte, že titul působí o dalších 27 let později optikou roku 2024? Ne všechno staré je automaticky kultovní a ne každá hra obstojí ve zkoušce časem. Roky ubíhají a věci se mění. Dark Forces to dobře připomínají. Přesto si myslím, že je to skvělá hra, která se dočkala zasloužené péče. Jen bych byl opatrný s tvrzením, že z jejího level designu budou unešení dnes všichni. Ale na to, zda je to právě vás případ, už si každý musí odpovědět sám. Tak tedy, je?