Po 40 letech se povedlo vypátrat průkopnici videoher

V rámci seriálu Herní mýty jsme vám před víc než rokem představili příběh pohřešované průkopnice videoher. Tajuplná vývojářka v té době známá jen jako Ban Tran měla před 40 lety vytvořit první titul s ženskou hrdinkou v hlavní roli. Byla to hra Wabbit z roku 1982 pro Atari 2600 od společnosti Apollo. Jak jsme psali, tahle postava se jmenuje Billie Sue a je to farmářka. Její zahrádku pustoší králíci a ona po nich hází vajíčka, aby jí neukradli mrkve. Ban Tran neměla údajně vůbec žádné zkušenosti s vývojem her a Wabbit byl její debut. Navrhla ho i naprogramovala.

Později se prý přesunula k vývoji na Atari 5200. Pak se ovšem po autorce zem slehla. Společnost Apollo zkrachovala a Ban Tran už žádnou další hru nikdy nedokončila, co se vědělo. Herní pionýrku se už tehdy snažili vypátrat a kontaktovat historici jako Kevin Bunch a Kate Willaert, ale v tom jim bránilo několik překážek. Mělo se jednat o velmi běžné vietnamské jméno, autorka se mohla vdát, mohlo se jednat o pseudonym, nemusela chtít být nalezena, anebo jednoduše nevěděla, že ji někdo vůbec hledá. Náš loňský článek jsme končili tím, že Kevin Bunch a Kate Willaert své pátrání nevzdávají a můžeme jen doufat, že jednoho dne uspějí.

Zdroj: Video Game History Foundation

A to se teď po 40 letech stalo. Povedlo se. Navzdory tomu, že – jak jsme se nyní dozvěděli – její jméno Ban Tran se neuvádělo správně. Vývojářka se ve skutečnosti jmenovala Van Tran, někdejší kolegové a fanoušci její dívčí jméno zkomolili. A dnes, poté co se vdala, se jmenuje Van Mai. Komunita Video Game History Foundation ji objevila, když prošla záznamy zkrachovalých texaských firem, kde Apollo sídlilo, protože v nich se nacházela i jména bývalých zaměstnanců a Mai byla jednou z nich.

Bunch a Willaert teď publikovali článek a video, kde přinášejí celý příběh tajuplné průkopnice. Van Mai se narodila ve Vietnamu a do Spojených států přišla jako uprchlík na konci války. Naučila se programovat a přijala ji zmíněná společnost Apollo, jejíž pracovní inzerát objevila v místních novinách. I když předtím žádnou hru neudělala, na studio udělal dojem její návrh na hru, která byla zaměřena na mladé dívky. Vývoj trval čtyři až šest měsíců, ale brzy poté Apollo zkrachovalo. Poté Van Mai skutečně začala s některými bývalými kolegy pracovat pro společnost MicroGraphic Image, jak se proslýchalo už dříve. Několik měsíců zde opravdu pracovala na portu hry Solar Fox pro Atari 5200, ale pak opustila studio i herní průmysl, v němž během krátkého působení zanechala svým způsobem tak významnou stopu.

Autorku se povedlo nejen vypátrat, lépe zmapovat její příběh, ale také ji přímo oslovit a vyzpovídat. Po své kariéře ve hrách pracovala v telekomunikacích a bankovním sektoru. Omezení začátku osmdesátých let ji prý připravila na další práci programátorky. Naučilo ji to podle jejích slov psát kompaktní kód a dodnes je díky tomu efektivní, jak věří. S ohledem na to, že na začátku to byla nutnost. Právě v takových omezujících podmínkách vznikla její hra Wabbit, na kterou byla její autorka velmi pyšná. Pyšná na Van Mai byla i její rodina, jak dnes vzpomíná, i když nebylo jasné, jak přesně je hra úspěšná.

I když po hře Wabbit začala pracovat na dalším titulu, Apollo brzy zkrachovalo, jak bylo řečeno. Ale ani její “mise” v MicroGraphic Image netrvala dlouho. Port Solar Fox pro Atari 5200 se prezentoval v roce 1983 na akci Summer Consumer Electronics Show, kde vzbudil velkou pozornost díky tomu, jak moc se podobal originálu z automatů. Ale i když měl v říjnu vyjít, nestalo se tak nikdy a kopie hry dodnes není k nalezení. Van Mai vzpomíná, že přivezli do firmy automat, aby jej mohli konvertovat do podoby domácí hry. Nebylo ale možné přepsat celou hru, museli udělat zjednodušenou verzi.

Zdroj: happiestsellerever!/Wabbit/Video Game History Foundation

Na Solar Fox pracovala pět šest měsíců. Titul byl prý poměrně daleko, ale nebyl hotový, když z firmy odešla. Van Mai neví, kdo po ní mohl její úkol převzít. Pak se přestěhovala do Kalifornie, dostudovala a po několika letech se opět vrátila do Texasu. Ke hrám se už ale nevrátila. Dál ale pracovala jako programátorka, což platí dodnes. I když je prý herní kapitola za ní, Van Mai přemýšlela podle svých slov o comebacku. Nicméně domnívá se, že už uplynula příliš dlouhá doba, což by pro ni mohla být překážka. Na Apollo ale dodnes ráda vzpomíná. Psát hry je prý něco úplně jiného, takovou práci už nikdy neměla. Byla to podle ní zábava.

Willaert přiznala, že se ona a její kolegové obávali před svým objevem, že autorka může být po smrti. Někteří lidé z komunity totiž našli články o jisté Ban Tran, která byla v polovině osmdesátých let brutálně zavražděna. Oba herní badatelé mají přirozeně velkou radost, že se ukázalo, že vývojářka žije a že se jim povedlo ji kontaktovat. Vyzdvihují její přínos nejen kvůli ženské hrdince, ale také za to, že se snažila cíleně oslovit mladé hráčky. Je to podle nich jedna z prvních osob, kterou jde konkrétně identifikovat a zasloužila se o to, že se na hry nepohlíží jen jako na zábavu od kluků pro kluky.