Playdate je (ne)skutečná kapesní konzole

Po netradičním handheldu s kličkou jsem pokukoval dlouho. Playdate od společnosti Panic mě zaujal ještě předtím, než přišel na trh, a na Vortexu jsme se mu proto opakovaně věnovali. Skutečně kapesní rozměry v kombinaci s netradičním ovládáním a otevřeným přístupem mi přišly jako upřímná snaha nabídnout smysluplnou alternativu a ne se jen za každou cenu vymykat mainstreamu. Vlivem nejrůznějších okolností jsem si Playdate nakonec nekoupil. Zatím…? I na tuhle otázku jsem se pokoušel v posledních týdnech najít odpověď. Nejprve totiž Playdate nebyl vůbec k dostání, pak pro změnu nebyl oficiálně k dispozici pro náš region a když se konečně nabídla možnost jej k nám doručit, nemile mě zaskočila výsledná cena. Ale k tomu se ještě dostaneme. Velmi mě proto potěšilo, když jsme díky jednomu z vás dostali příležitost si tenhle malý žlutý kus techniky vyzkoušet.

Ačkoli se firma potýkala s nějakými výrobními problémy, dnes Playdate vypadá jako produkt velké společnosti, která něco podobného produkuje v milionech kusů.

Nejprve si stručně připomeneme, co případné zájemce vlastně čeká. Playdate je kompaktní kapesní konzole s mechanickou kličkou a černobílým LCD displejem od společnosti Sharp, který připomíná čtečky knih a je úspornější než klasické obrazovky. Pyšní se širokým pozorovacím úhlem, ale to mi s ohledem na úhlopříčku 2,7” nepřipadá zase tak podstatné vzhledem k tomu, že obrazovku budete nejčastěji sledovat zpříma. A miniaturní rozměry spíš nepředpokládají, že by se okolo vás poskládali další diváci. Playdate nabízí víceméně soukromý komorní zážitek. Problém naopak představuje čitelnost displeje bez podsvícení, pokud nemáte ideální světelné podmínky. V kombinaci s omezenou velikostí může být displej jednou z mála věcí, která vás na jinak šikovně navrženém hardwaru potrápí.

V ostatních ohledech ovšem naopak zařízení působí velmi poctivým dojmem. Ačkoli se firma potýkala s nějakými výrobními problémy, dnes Playdate vypadá jako produkt velké společnosti, která něco podobného produkuje v milionech kusů. Podle posledních dat z únoru letošního roku má přitom žlutá krabička na kontě přes 70 tisíc prodaných zařízení. Handheld má nejen velmi pěkný design, ale také kvalitní zpracování. Nepůsobí nijak levně. Přestože má veselou a hravou podobu, na omak budí s trochou nadsázky až dojem luxusu. A podobně je na tom celé úhledné balení. Vedle samotné kličky není na konzoli mnoho nestandardních prvků. Nabízí klasický křížový ovladač, dvě akční tlačítka či speciální knoflík, kterým se dostanete do menu nebo k rychlému nastavení. V ovládání můžete využít také akcelerometr. Samozřejmostí je port na klasická sluchátka nebo USB-C na nabíjení. Konektivitu zajištuje také Wi-Fi a Bluetooth.

Zdroj: Panic

Ačkoli je Playdate atypický handhled, platí pro něj to, co pro všechna ostatní herní zařízení. Nejde o samotnou konzoli, ale o hry, které nabízí. Playdate je velice otevřená platforma. Výrobce poskytuje zdarma vývojářské nástroje, podporuje sideloading a povzbuzuje k experimentování. Pokročilí vývojáři mohou zkusit Playdate SDK, začátečníci zase webový game maker Pulp, kde se snadno tvoří prototypy. Handheld ale samozřejmě přichází také s oficiálními hrami. Každý Playdate obdrží jednu sezónu titulů, které se postupně odemykají. Celkem to obnáší 24 her. Později byl otevřen také klasický obchod, kde je možné prohlížet a kupovat jednotlivé tituly individuálně jako na jiných platformách. Koncept “bezplatné” sezóny plné překvapení byl velice zajímavý a je fajn, že se ho výrobce drží i u nových zákazníků, kteří také každý týden obdrží dvě nové hry. Byť z kolekce, která už je v tuto chvíli daná a není tajemstvím.

Výrobci se navíc povedlo k zařízení přilákat řadu zajímavých vývojářů, takže hned první sezóna ukázala, jak rozmanité, ale také kvalitativně různorodé mohou tituly být. V případě některých her si dovedu živě představit, že by vyšly na jiné platformy a možná by tam dokonce fungovaly lépe. Některé se ale úspěšně snaží vytěžit přednosti zařízení a naopak efektně a efektivně obcházejí jeho limity a omezení. To je například případ jednoduché, ale zábavné a chytré hry Crankin’s Time Travel Adventure, kterou jsem ukazoval ve streamu. Spoléhá se přitom jen na kličku a stále přichází s novými nápady, jak jejím točení před hráče postavit nové překážky a výzvy. Tady je zjevné, že někdo ušil zážitek Playdatu na míru a o to lepší výsledek je. Jednoduchý, ale vtipný princip má i hra Flipper Lifter, kde kličkou ovládáte výtah a převážíte cestující z patra do patra. Kličku dobře využila i logická hra Omaze. A jednoduše s ní ovládáte také surfaře ve Whitewater Wipeout.

Zdroj: Panic

Řada dalších titulů se ale bez kličky úplně obejde. Případně ji používají jen volitelně. Anebo se vám zkrátka nemusí tolik líbit. Faktem totiž je, že kvalita je podle mě kolísavá. A zatímco k některým hrám jsem se ochotně vracel, jiné mě moc neoslovily. Naštěstí vedle zmíněné sezóny a oficiálního digitálního obchodu, kde najdete přes 180 titulů v ceně od 1 do 15 dolarů, je tu ještě zmíněný sideloading. Spoustu her objevíte třeba na portálu itch.io. Vřele vám doporučuje všechny zdroje prozkoumat, abyste si udělali třeba i díky videím a našemu streamu lepší představu, co od Playdatu můžete ve smyslu her čekat. Sice to není totéž, jako si sám zahrát, ale rámcové povědomí získáte. Sami si pak musíte odpovědět na otázku, zda je to něco, co vás láká a je vám sympatické.

Sám jsem se od počátku považoval za cílovou skupinu. Ochotně ve hrách vyhledávám alternativní zážitky, které se vymykají mainstreamu. Oslovují mě věci, které jsou z podstaty jiné, protože za dlouhé roky hraní mívám asi jako většina lidí občas pocit, že už jsem “všechno” viděl. Navzdory přesvědčení, že je Playdate pro mě, se ale zatím ukázala být cenovka bariérou. Na tuhle otázku si už každý musí odpovědět sám. Ale pro mě je částka 263 dolarů včetně poštovného a daně, tedy hrubým přepočtem víc než 6 tisíc korun, jednoduše příliš vysoká. Tohle už pro mě nespadá do kategorie “impulzivní nákup, protože se mi to líbí”. Každý má určitě jinou hranici. Playdate je mi sympatický. Ale je to něco, co bych měl rád pro občasné rozptýlení. Ne něco, na čem bych hrál pravidelně, a nutně to potřeboval. Takovou investici si nedokážu obhájit. Momentálně.

Zdroj: Panic

Na první pohled to tak přitom vypadat nemusí. Samotný Playdate bez obalu se prodává za 199 dolarů. Původně to bylo dokonce ještě méně – 179 dolarů. Ale loni v dubnu handhled zdražil. Daň a poštovné k nám dělá dalších přibližně 64 dolarů. Kdybych chtěl v bundlu i kryt, musím připlatit ještě 20 dolarů. Samostatně se pak prodává za 29 dolarů. To už je pro mě zkrátka moc. Slíbený fešný retro stereo dok, který funguje jako reproduktor, nabíječka i držák na tužku, je i po několika letech v nedohlednu. Takže na tomto místě bych snad ušetřil. Chci tím říct, že u zbytných věcí jsem na investice opatrný. I když se mi Playdate líbil a jeho testování jsem si užil, nejsem přesvědčený, že bych ho používal tak často, aby to náklady vyvážilo. Jiné by to možná bylo, kdyby se i s obalem prodával v nejbližším elektru na rohu za třeba 4 tisíce korun. Ale to uvádím jen jako příklad. Vaše hranice může být úplně jiná. To neznamená, že se mi Playdate nelíbí, ale prostě si nedovedu jeho koupi obhájit. Alespoň zatím. Jinak to mohou vnímat bastlíři, digitální kutilové a vývojáři, kteří dovedou potenciál konzole zúročit na více frontách. Já bych se chtěl jen pasivně bavit. Být pasažérem, nikoli řidičem, který plodí nové projekty.

Playdate je malý roztomilý kus techniky, která má srdce. Některé hry chytly za srdce i mě. I když je to novinka a neslouží primárně pro hraní starých her, má takový sympatický retro nádech a nostalgické kouzlo. To může přirozeně potěšit milovníky digitální historie. Na staré časy si ostatně vzpomene i díky tomu, že to je jedna z mála kapesních konzolí, která se vám dnes opravdu vejde do kapsy. A drobné proporce se přitom negativně nepodepsaly třeba na fungování tlačítek, jak byste se mohli obávat. Ačkoli samotný výrobce upozorňuje na to, že klička neslouží k nabíjení, vlastně je škoda, že tomu tak není. Odmyslím nyní, zda to je reálné, ale je vtipné, že se mě na to zeptal každý, kdo Playdate neznal a viděl ho u mě. Bylo by to nejen efektivní, ale i efektní. Playdate by se tak mohl prezentovat třeba se sloganem: “Jediný handheld, který se vám nikdy nevybije.” Asi chápete tu nadsázku. Na druhé straně ale jeho autoři mysleli na řadu jiných věcí. Super je třeba jednoduché spojení s počítačem přes USB kabel a možnost hrát či prezentovat hry na velké obrazovce díky aplikaci Mirror.

Naprosto rozumím tomu, že se přes cenovku někdo přenese a vlastně svým způsobem závidím, že třeba v takovou chvíli upřednostní emoci před přílišným kalkulováním.

Playdate podle mě na první pohled zaujme skoro každého. Na ten druhý už o něm musíte víc přemýšlet. Čistě funkčně mě na něm občas zlobila jen zmíněná obrazovka. Nabídka her je už v tuto chvíli rozmanitá a záleží jen na vás, zda v ní objevíte tituly, které jsou vám sympatické. A pak je tu cena. V tuto chvíli pro mě představuje překážku. Třeba až se objeví pár dalších system seller titulů, názor změním. Nechci hned tvrdit, že by měl být Playdate levnější, jen bych si pak investici snáz obhájil. Což ovšem neznamená, že by mě handheld s kličkou zklamal. Jen mě nedokázal dost nadchnout na to, abych za něj momentálně zaplatil víc než 6 tisíc korun. Naprosto ale rozumím tomu, že se přes to někdo přenese a vlastně svým způsobem závidím, že třeba v takovou chvíli upřednostní emoci před přílišným kalkulováním. Protože tím objevitelským pocitem z neznáma mi Playdate krásně připomněl chvíle, kdy jsem po revoluci dostal první Game Boy a všechno na něm bylo tak fascinující.

Playdate redakci zapůjčil Oliver Polák. Děkujeme.