Path of Exile 2 má vzorný předběžný přístup

Milion prodaných kopií ještě před vydáním, v průměru přes 200 tisíc denně hrajících lidí a nepočítaně trendy příspěvků na sociálních sítích. Na aktuální statistiky izometrického akčního RPG Path of Exile 2 mohou být vývojáři ze studia Grinding Gear Games patřičně hrdí, protože dokazují, že o hru je enormní zájem, a dokonce uživatelům nevadí předem zaplatit v přepočtu asi sedm stovek, ačkoliv plná verze posléze bude zdarma. Není divu, již teď je možné zažít desítky až stovky hodin jedinečného dobrodružství s originálními třídami hrdinů v unikátních a rozlehlých světech, a to navíc sólo nebo s přáteli. Až se nabízí otázka, zda náhodou není, Antone Pavloviči, té unikátnosti málo? Není! Mezi hromadou v současnosti vydaných her je totiž důležité vyčnívat, zejména osobitostí a kvalitou.

Návykové temné dobrodružství

Path of Exile 2 se v mnohém neliší od předchozího dílu, což však znamená, že si zachovává originálni stylizaci i funkční a pochopitelné mechanismy, byť k naučení vyžadují trpělivost a určitou píli. Oproti předchůdci si pak lze povšimnout pomalejšího tempa, na první pohled znatelně hezčího grafického zpracování a mírně přepracovaného uživatelského rozhraní udržujícího si přehlednost i jednoduchost. Novinkou je výběr způsobu ovládání pohybu, tedy klasické klikání lze nahradit tlačítky WASD, čímž se mění i rozložení pro používání kouzel. Díky tomu máte pohyb postavy víc pod kontrolou, což jsem ocenil zejména v náročnějších soubojích s bossy, u kterých je nutná preciznost a memorování taktiky. Z toho plyne, že umírání je na pořadu dne, obzvlášť pokud hrajete sólo. V dostupném kooperativním režimu pro skupinu až šesti hráčů je přeci jen snazší a rychlejší prolétnout temnou dějovou linkou, k níž mi momentálně připadá zbytečné se jakkoliv víc vyjadřovat. Pouze můžu konstatovat, že příběh byl jedním z motivátorů, proč mě hra přikovala k židli a dával mi důvod si poslechnout i veškeré nadabované dialogy i zápisky nalézající se po světech.

Zdroj: Vortex

V ději jsou zatím dostupné tři akty ze šesti, které během prvního průchodu zaberou zhruba dvacet hodin. Podíváte se v nich do rozličných, byť herně typických oblastí, jako jsou tmavé lesy, pouště nebo džungle, s poměrně velkými náhodně generovanými mapami vyžadujícími při každém návratu nové objevování. Minimalizované riziko stereotypu umožňuje se více vžít do role dobrodruha objevujícího cesty k hlavnímu úkolu, přičemž lze narazit i na vedlejší příležitosti, třeba roguelite zkoušky či regionální bossy zajišťující bonusy například formou dalších bodů do rozsáhlého stromu pasivních dovedností. Zdá se to jako drobnost, kterou však významně pocítíte na účinnosti postavy v soubojích se zvýšenou obtížností oproti jedničce, kde se utkáte s mnoha originálními typy nepřátel. Postupně si sice lze všimnout opakujících se druhů jen v odlišném modelu zpracování, ale důležité je, že titul stále umí překvapit s nějakou novou potvorou i jejími schopnostmi.

Pozitivní je, že základní obtížnost lze zvládnout i s takzvané podomácku vytvořenou sestavou. Tím ovšem vzniká riziko, že efektivita může v některých ohledech drhnout.

Momentálně je k dispozici šest hratelných postav z dvanácti, každá je unikátní, ačkoliv pro hráče akčních RPG nebo série Path of Exile jsou dobře známé. Opět se spoléhají na atributy síly, inteligence či obratnosti, případně jejich kombinace, a nesmí se zapomínat ani na obranné prvky, jako statistiku zbroje, úniku či odolnosti proti živlům. Je důležité se předem rozmyslet, jakou specializaci si zvolíte, a podle toho vybírat aktivní schopnosti a kouzla, kterým postupně zvyšujete úroveň pomocí artefaktů padajících z mrtvých nepřátel nebo dostupných po splnění úkolů. Ještě mnohem podstatnější jsou pasivní složky. Díky ohromnému stromu pasivních dovedností se nabízí velká variabilita herních buildů. Pozitivní je, že základní obtížnost lze zvládnout i s takzvané podomácku vytvořenou sestavou. Tím ovšem vzniká riziko, že efektivita může v některých ohledech drhnout a průběh nebude tak hladký, jako když se inspirujete doporučenými buildy od mnohem zkušenějších hráčů. Jedinci, kteří chtějí pokračovat v ranném stádiu end game režimu s novými herními módy i bossy, však již budou muset sáhnout po doporučených buildech. Jeho dosažení totiž vyžaduje absolvovat akty na krutou obtížnost. Nicméně v předběžném přístupu i v tomto ohledu lze narazit, jelikož může přijít patch upravující některé schopnosti a najednou je i takový build k ničemu. Během více než měsíce hraní jsem si to zkusil na vlastní kůži a musím říct, že předělání atributů bylo dost náročné na herní měnu, výbavu, gemy a jiné suroviny. A především čas. Podobná situace může nastat i v plné verzi, ale předpokládám, že ne tak brzy, případně často.

Ladění pokračuje

Předběžný přístup Path of Exile 2 lze označit za téměř vyladěný. Při hraní narazíte na minimum problémů, které jsou zpravidla jen drobnosti. Má pouze dvě velké pihy na kráse. První je nevyváženost obtížnosti soubojů. Potíž lze pocítit u postav, třeba takový Ranger a Monk jsou docela zkázonoši, zatímco Warrior má co dělat, aby zvládl bossy na každém konci aktů. Vývojáři samozřejmě mají ještě spoustu času, aby i tento nedostatek vychytali, jelikož titul by měl být v aktuální verzi nejméně šest měsíců. Všiml jsem si taky, že spousta hráčů s jakýmkoliv hrdinou nedokázala sama zdolat druhého finálního bosse, který i mně připadal oproti dalším skutečně přesílený. Ale osobně bych třeba nevyžadoval, aby na něj tvůrci sahali. Naučení taktiky, trpělivost a případně spolupráce jsou cestou, jak jej úspěšně zdolat.

Druhým nedostatkem hry je výkon. I na silnějších počítačových sestavách si lze občas všimnout záškubů a propadů snímků. A osobně si ještě postěžuju na inventář, protože jsem rozmazlený z Diabla, kde se mi do něj vleze hromada věcí, a navíc vybavení, gemy a úkolové předměty mají své šuplíky. Tady je však nutné pečlivě uklízet a brát jen opravdu zajímavé artefakty, které mají potenciál vylepšit statistiky postavy, což mi zkrátka připadá zastaralé. Byť uznávám, že již od antických dob Titan Questu bych na podobným systém měl být zvyklý. Naopak ale oceňuji, že bedna pro ukládání materiálu a výbavy je sdílená napříč všemi postavami.

Ačkoliv u dojmů z předběžného přístupu je zpravidla ještě brzy na závěry, u Path of Exile 2 jsem podstatnou většinu času měl pocit, že hraju již hotovou hru. Tři akty, které tvoří polovinu dostupného obsahu, bych mohl snadno považovat za základ s otevřeným koncem, k němuž dorazí placená rozšíření. Model, který by v současnosti použila většina společností. Novozélanďané však mají obrácenou metodu: zaplatíte za rozdělanou verzi, podpoříte vývoj a kompletní hra pak bude pro všechny zdarma. Sympatické gesto. Mnoho lidí si však může položit zcela logickou otázku, proč platit za něco, co bude jednou grátis. Inu, protože si nedočkavě chcete zahrát něco osobitého. Nesnažím se nikomu vnutit, že by měl těch zhruba sedm stovek vytáhnout z peněženky, protože tohle rozhodnutí dokážete učinit dle vlastního uvážení na základě svých možností, ale pokud už tento samaritánský krok uděláte, věřte, že neprohloupíte.