Kutná Hora má díky Jindrovi nového šermířského mistra

Jak už jsme vás informovali v průběhu července, zúčastnili jsme se velké novinářské prezentace Kingdom Come: Deliverance II, v rámci které nás vývojáři ze studia Warhorse informovali nejen o historickém pozadí a nejrůznějších zajímavostech spojených s Kutnou Horou a jejím využitím ve hře, ale především nás nechali samotnou hru vyzkoušet. Jak už jste mohli zjistit ze článku od Kristýny, první dvouhodinová část zahrnovala kompletní úvod, kde jsme mohli poměrně důkladně zjistit, jak druhý díl navazuje na první a osvojit si inovované základní mechanismy. Druhá část, kterou jsem prošel já, byla zasazená přibližně do poloviny hry, několik desítek hodin po startu, a jedním z největších lákadel byla možnost se konečně podívat, jak vypadá ve hře Kutná Hora a co může ve smyslu hratelnosti nabídnout. Za tímto účelem jsem se pustil do questu, který začal nenápadně na jednom z četných náměstí a skončil velkým turnajem, v němž nešlo jen o slávu a čest, ale také o pozici šermířského mistra celé Kutné Hory.

Demonstrace svobody

Pokud jste hráli první díl, patrně vás nepřekvapí, že questy na hráče příliš nečekaly, mohly se odvíjet několika možnými způsoby a dojít k různým zakončením. To je něco, co v obecné rovině zdobí žánr RPG a Kingdom Come: Deliverance v tomto ohledu nabídlo nadstandardní péči i zpracování. S potěšením pak mohu konstatovat, že podle odehraného úseku hry neslevili vývojáři z Warhorse ze svých nároků a ke questům přistupují stejně nebo alespoň velmi podobně. Podtrhuje to žádost vývojářů bezprostředně před tím, než jsem se mohl pustit do hraní, abychom během prvního důležitějšího rozhovoru nenechali hlavního hrdinu mlčet a postavili se na jednu ze stran vznikajícího sporu. Čistě proto, že právě mlčení by celý quest významně prodloužilo, a na to bohužel nebyl během prezentace čas.

Abych byl konkrétní, Jindřich v ulicích Kutné Hory narazí na Menharda z Frankfurtu, mistra šermíře, který se objevil i v prvním dílu a mohli jste si proti němu zabojovat na turnaji. Tentokrát ale Menharda trápí, že ačkoliv má pověření od krále Václava, aby ve městě zřídil a vedl šermířský dům, tuto pozici již zastává Kutnohorské šermířské bratrstvo a svého postavení se odmítá vzdát. Menhard Jindrovi o své křivdě neřekne hned, když se ve městě potkají – nejprve si domlouvají cvičný souboj okořeněný sázkou – jenže když zástupci zmíněného bratrstva dorazí na místo a chtějí oba bojující potrestat za nezákonné jednání, v hádce Menhardův spor vypluje na povrch.

jak možná tušíte, rozhodování, resp. nutnost čelit následkům vlastních činů, nekončí jen u hádky s Kutnohorským šermířským bratrstvem.

Pak přichází řada na Jindřicha, který může mlčet, což by mělo vést k vyhoštění Menharda a jeho skromné družiny z města, může se postavit na stranu Bratrstva, nebo začne stranit Menhardovi a pomůže mu se z hádky vyvléci. Tímto směrem jsem se vydal i já a prostřednictvím nabízených dialogových možností, které plynule vstupují do scény a umožní v časovém limitu reagovat, jsem Bratrstvu nalhal, že o žádný cvičný souboj nešlo, ale že Menhard pouze bránil svou čest – na což má právo – protože jsem svedl jeho dceru. Samozřejmě nedokážu odhadnout, jak se budou odvíjet jiné questy, kolik možných větvení nabídnou, případně jak hluboké a skutečně odlišné takové odbočky budou, ale vědomí, že si vývojáři dali tu práci, aby hráč pocítil volnost v rozhodování z několika variant, se mi opravdu zamlouvá.

Potichu, nebo snad pomocí lsti?

A jak možná tušíte, rozhodování, resp. nutnost čelit následkům vlastních činů, nekončí jen u hádky. Během plnění tohoto úkolu vyjde najevo, že Menhard už vymyslel, jak se pozice šermířského mistra ve městě zhostí, potřebuje však od Jindřicha pomoci. Aby bylo možné Bratrstvo sesadit, je nutné jej porazit během turnaje, ještě před tím je ale nutné přimět tuto skupinu, aby přijímala výzvy od ostatních šermířů, a taková situace nastane jedině v případě, umístí-li Bratrstvo svůj slavnostní meč na obecní dům v Kutné Hoře. Z Jindry se tak stává zloděj, který musí proniknout do sídla Bratrstva, najít meč a potichu se s ním dostat zase ven, jak to ale provedete, je už opět na vás. Bavil jsem se s několika dalšími novináři, kteří vsadili na šperáhky a kradmý postup. Jiní se rozhodli zneškodnit některého z členů Bratrstva, převléci se do jeho šatů a rychle proklouznout až do jídelní síně, kde se nacházel i meč. Já nakonec omráčil vedoucího Bratrstva, sebral jsem jeho klíče, jednoduše jsem si odemknul všechny potřebné dveře a zcela nepozorován meč odnesl. Jak jsem se ale dozvěděl později, to, jestli vás někdo z Bratrstva při krádeži zpozoruje, či nikoliv, hraje důležitou roli nejen v použité cutscéně, ale také v průběhu následujícího turnaje.

Zdroj: Warhorse Studios

Pokud vás členové Bratrstva nezpozorují, nemohou vás jednoduše obvinit z krádeže, přijmou Menhardovu výzvu a turnaj proběhne standardním způsobem. Pokud si je ale Bratrstvo jisté, že meč ukradl Jindřich na popud Menharda, výzvu k souboji přijmou už jen proto, aby se před měšťany neztrapnili, vymohou si však úpravu pravidel a do turnaje nastoupí v kvalitnější zbroji než jaká je povolená Menhardově družině a vám. Proměnných je zkrátka spoustu, a to se bavíme pouze o jednom z questů, který ve skutečnosti ani nemusí mít dopad na hlavní příběh hry. Odměnou za úspěšné splnění celého úkolu, tedy včetně turnaje, má být přátelství s Menhardem a možnost naučit se od něj nové triky s mečem, i bez nich je ale možné hru hrát a v poklidu dokončit, i kdybyste se dalším tajům šermířského umu měli naučit jinde.

Město

Teď už ale od detailního popisu k dojmům, které jsem v průběhu plnění úkolu načerpal. Ohromující je především samotné město, zejména v porovnání s tím, kde jste se pohybovali v prvním dílu. Kutná Hora je zpracována opravdu velmi detailně, vývojáři rovněž zapracovali na pohybu obyvatel, přirozenosti jejich vystupování a všimnete si i zvýšeného množství ostatních lidí v ulicích. Zároveň je město natolik velké, že se v něm můžete klidně ztratit – samozřejmě za předpokladu, nebudete-li neustále koukat do pěkně vyvedené mapy – takže přichází i nutnost naučit se město znát a využívat nejrůznější zkratky ve vlastní prospěch. Líbilo se mi i střídání určité nálady jednotlivých částí města, určená i sociální vrstvou obyvatel, které v nich žijí. Nechybí obchodníci, důležitě vypadající lidé, stejně jako nuzáci, strážní nebo příslušníci jednotlivých skupin, kteří dotváří celkovou atmosféru a posouvají zážitek v tomto ohledu mnohem dál. Nechci, aby to znělo příliš nabubřele, ale sami vývojáři tvrdí, že například Rataje jsou ve skutečnosti jen jednou jedinou ulicí z Kutné Hory, příliš ale ve svém hodnocení nepřehání.

Pokud vás zajímá, jak plynulá hra byla, neposkytnu vám úplně exaktní odpověď. Jednak nám nebylo umožněno nahlížet do nastavení a jednak neznáme konfiguraci počítačů, na nichž ukázka běžela. Pocitově jsme ale hráli ve vyšším nežli Full HD rozlišením a s plynulostí neměla hra problém ani v hustě osídlených částech města. Neznamená to ale z druhé strany, že by po technické stránce bylo Kingdom Come: Deliverance II půl roku před vydáním zcela odladěné, a to posuzuji speciálně připravený quest pro novinářskou prezentaci. Vzhledem k tomu, že má hra otevřený svět, kombinuje denní cykly desítek postav a je do obrovské míry nevyzpytatelná, může se klidně stát, že dialog s náhodným občanem Kutné Hory naruší jiné NPC. Všimnul jsem si také občasného zasekávání postav o nejrůznější objekty kolem nebo nepříliš přesvědčivé spuštění interakce mezi dvěma a více osobami. Typicky náhodný rozhovor nevznikne nijak spontánně, postavy k sobě trochu prkenně dojdou, na krátkou chvíli na sebe hledí, a pak se začne přehrávat dialog i příslušná animace postav.

Rytířský turnaj a inovace bojového systému

Co se týče závěrečného turnaje, vedle několika zajímavých příběhových vsuvek šlo o velkorysou možnost, jak si vyzkoušet inovované ovládání soubojů. Pokud jste s nimi měli v prvním dílu problém, možná vás potěší, že vývojáři systém trochu zjednodušili. Ne nutně v tom ohledu, že by byl nyní souboj snadný a nepředstavoval žádnou výzvu – to platí stále a neměl jsem navíc příležitost bojovat s více protivníky najednou. Došlo ale k úpravě ovládání směru chystaného útoku, a to konkrétně zespodu. Nyní už při snaze zasáhnout nepřítele seknutím vedeným směrem nahoru nevolíte směr, což situaci ulehčuje a hádám, že se to propíše i do ovladatelných komb. Zároveň se také vykrytí útoku protivníka přesunulo na pravé tlačítko myši, což je rovněž mnohem přirozenější. Celkově jsem do nového zpracování soubojů vplul velmi rychle, což sice mohly ovlivnit desítky hodin strávených v prvním dílu, ale jsem přesvědčený, že i pro nováčky budou šermířské souboje mnohem uchopitelnější.

Zdroj: Warhorse Studios

Podobně bych pak hodnotil celkový dojem z odehraného questu i hry jako takové. Ačkoliv jsem jen škrábnul povrch a na jakékoliv soudy je příliš brzy, zdá se mi, že pokud se vývojářům z Warhorse něco skutečně podařilo, pak je to ona očekávaná drobná evoluce vstříc ještě lepšímu zážitku z hraní. Zdá se, že věci, které fungovaly napoprvé, byly do pokračování přeneseny takřka v nezměněné podobě a věci, na nichž mohla být patrná jistá neobratnost, byly dotaženy k uživatelské přívětivosti. Mluvím například o tlačítku, pomocí kterého můžete automaticky následovat stejnou rychlostí postavu, která s vámi za chůze promlouvá. Jde také o popisované dialogové vsuvky, které činí situační cutscény mnohem dynamičtější nebo třeba chytřejší chování strážných či majitelů nemovitostí, do nichž se neoprávněně dostanete. Už po Jindrovi jednoduše nepůjdou s takovou vervou, ale dají mu šanci z problému pokojně vycouvat a nevyvolávat drama za každou cenu. I to je pro mě velkým příslibem pro plnou verzi, a protože jsem v době psaní tohoto článku ještě neviděl nové gameplay video, těším se, co dalšího vývojáři z Warhorse v průběhu Gamescomu odhalí.