10. 1. 2025
Vývojáři z Warhorse vyslali do světa už koncem loňského roku sebevědomý signál, když potvrdili, že se recenzenti budou moci do hraní Kingdom Come: Deliverance II pustit už měsíc před plánovaným uvedením. To je vždy dobrá zpráva dávající najevo, že je titul dokončen a vývojáři mají dostatek prostoru k finálnímu ladění, které soudě podle vydávaných updatů aktivně probíhá. Zároveň nám to dává možnost podělit se s vámi o první dojmy ze hry, jejíž délka se bude počítat na desítky hodin a naznačit, jak na tom očekávané pokračování středověkého RPG od Dana Vávry a početného týmu ve studiu Warhorse vlastně je.
Ačkoliv máme přístup k celé hře, první dojmy můžeme opřít pouze o kousek úvodní části, odehrávající se na Trosecku. Vše samozřejmě začíná pasáží, kterou jsme si mohli projít už v preview verzi z minulého léta a osobně jsem na ni neshledal žádné výrazné změny. Jak už zaznělo dříve, po stránce příběhu navazuje druhý díl přesně tam, kde skončila původní hra. Družina Jana Ptáčka se vydává na hrad Trosky, aby tamějšímu pánovi Otovi z Bergova předala poselství od pana Hanuše. Vše se ale velmi rychle zvrtne a scénář se obratně postará o to, aby se koloběh událostí trochu zpomalil a aby hráč musel s hlavním hrdinou opět sbírat zkušenosti. Pokud mám být konkrétní, vývojáři se velmi obstojně vyrovnali s tím, aby nesvěřili hráčům do rukou již hotového hrdinu z prvního dílu a během několika prvních hodin definují nový strop Jindrových schopností.
Zdroj: Warhrose
Odráží se to zejména na percích, které je nutné postupně znovu získat, ale v jejich popisech čas od času narazíte na poznámku, že něco takového už Jindra dříve podstoupil a nyní má dojít ke zlepšení nebo rozvzpomenutí. Podstatné nicméně je, že Jindra už má vybudované určité postavení, známé osoby pohybující se kolem něj si jsou vědomi jeho příběhu i momentů, které jej v první hře formovaly, a s odkazy na ně dává smysl to, co vývojáři z Warhorse říkali už v době oznámení pokračování. Jindra nepřišel o nic z toho, co uměl, ale zakrátko se bude muset vyrovnat větším výzvám nežli v prvním dílu a právě proto dává smysl, aby trénoval a hráč měl prostor k získávání zkušeností, zvyšování celkové úrovně i zmíněnému odemykání perků.
O příjemné uvedení do hry se ale starají i další silné atributy, kterými je již naznačený příběh, hudba a hlavně velmi povedené cutscény. Jsou výsledkem kombinace všech stěžejních prvků a zcela bez přehánění musím uznat, že právě díky nim – byť jich v samotném úvodu není mnoho – působí druhý díl dospělejším dojmem. Zajímavá je rovněž novinka v podobě dynamických situačních cutscén, do kterých můžete prostřednictvím rychlé volby nějakým způsobem vstoupit. Někdy je to reakce na to, co vám někdo jiný říká, jindy jde třeba o upozornění dalších osob na něco zajímavého, vše ale díky tomu hezky ožilo a jde v porovnání s prvním dílem o viditelné vylepšení celkové dynamiky vzájemných interakcí. Vývojáři se ostatně snažili více dbát na filmovost, a to i během herních pasáží, tady ale prozatím tak spokojený nejsem.
Pokud si k našemu preview pustíte také video, uslyšíte hru v kompletním českém znění. Spekulace, že se český dabing nestíhá a že bude dostupný až po vydání, tak byly očividně liché, zvlášť když už je lokalizace zahrnuta i do konzolové verze. Na PC se stahuje zvlášť, alespoň v tuto chvíli, a stažení vynutí až volba jazyka přímo v menu hry; velikost české lokalizace se pohybuje kolem 7 GB. Úroveň dabingu je na solidní úrovni, Richard Wágner navazuje tam, kde s Jindrou skončil v případě prvního dílu, ale Robert Hájek v roli Jana Ptáčka mu skvěle sekunduje. V úvodní části hry navíc potkáte postavy, které podobou i hlasem ztvárnili známí čeští herci - namátkou například Kristýna Leichtová nebo Pavel Zedníček. Ve hře se ale objeví také například Marek Vašut, Arnošt Goldflam, Petr Nárožný a další. Jediné, co bych dabingu vytknul, je místy jeho technická nedokonalost zejména v pasážích, kdy na sebe navazují dílčí bloky dialogů, zvolených podle vývoje rozhovoru. Občas je znát odlišná výška hlasu či intonace, která příliš neodpovídá té předchozí. A fakt, že herci nenatáčeli společně, je na některých rozhovorech i v cutscénách také občas znát. Ale jsou to jen drobnosti, které rozhodně vyvažuje fakt, že KCD II na vás promluví česky už ode dne svého uvedení.
Do hry například přibyla možnost sledovat některou z postav, když spolu sdílíte cestu, typicky při jízdě na koni. Stiskem tlačítka Alt se za ni doslova pověsíte a můžete se jen kochat, případně reagovat pomocí dynamických odpovědí. Jenže pokud byste chtěli trochu zrychlit, hra vám to neumožní, neboť rychlost určuje vedoucí jezdec. Když sledování postavy zrušíte, ani tak společníci nezareagují na rychlost vaší jízdy a pojedou stále svým tempem. Chápu, že během jízdy může proběhnout zajímavý a někdy i důležitý rozhovor, pokud se ale krokem už poněkolikáté ploužíte několik kilometrů, příliš velká zábava to není, zvlášť když jedete na koni. Zmíněné tlačítko pak můžete na základě kontextové nabídky použít i na jiných místech, třeba během boje pro možnost boj vzdát, nebo naopak popíchnout nepřítele či mu rovnou začít nadávat. Do určité míry systém připomíná dynamické reakce v Red Dead Redemption II, postrádám ale lehkost celkového zpracování, a to i stran vlastního ovládání. Musíte totiž například palcem levé ruky stisknout a držet Alt, třemi prsty zejména v souboji i nadále ovládat pohyb tlačítky WASD, a do toho se snažit strefit do řady čísel pro konkrétní volbu.
Pojďme ale zpět k celkovému pohledu na hru, která přirozeně stojí na plnění úkolů. Už od úvodních minut je zjevné, že se vývojáři snažili zážitek z prvního dílu rozšířit o další vrstvy, takže minimálně na začátku budete poměrně často narážet na situace, během kterých se můžete něco důležitého dozvědět jen náhodou. Přijde mi také, že si toho postavy více pamatují a reagují zpětně na to, co Jindra udělal nebo jak se zachoval. Byla to například zbytečná rvačka v troskovické hospodě, které se Jindřich zúčastnil a pro něj, ani pro Jana Ptáčka to nedopadlo zrovna slavně. Když jsem se dílem vývoje příběhu do hospody za několik herních dní vrátil – nutno podotknout, že v mnohem lepším stavu, hezky oblečen a vyzbrojen – znovu jsem se namočil do podobného konfliktu, tentokrát ve snaze jej urovnat. Jenže v tu ránu od jednoho z místních přišlo výhružné upozornění, že Jindřich rozhodně nemá koho poučovat, když se tu před nedávnem tak serval, a ať z hospody kouká rychle zmizet. Je to přirozené, funkční, a ačkoliv nejsem schopný momentálně říct, kolik podobných momentů a situací hra vytvoří v dalších hodinách, byl jsem touhle reakcí rozhodně potěšen a chci víc.
Velkou část toho, jak na vás bude reagovat herní svět a co si v něm můžete dovolit, se samozřejmě i nadále odráží ve vaší výbavě, výstroji a výzbroji. Celý článek bych mohl věnovat jen tomu, jakým způsobem vývojáři inovovali inventář, omezím to ale na konstatování, že funkční verze z prvního dílu prošla výrazným odladěním i zpřehledněním a přináší i důležité funkce navíc, které lze ve hře skvěle uplatnit. Nejen, že máte na tapiserii obrazovek možnost podrobně sledovat mapu, úkoly, jejich zadání, inventář nebo třeba správu perků a schopností, můžete nově například volit ze setů oblečení či výzbroje, což přirozeně nabádá k tomu, abyste zkoušeli i jiné přístupy ke hře. Tam, kde jste museli v první hře sundávat všechny vrstvy oblečení ručně a volit jiné, třeba méně nápadné pro tiché mise, stačí teď stisknout jediné tlačítko a dostat se na druhý či třetí slot výbavy. Samozřejmě, nemůžete to udělat během boje, ale i jako příprava před ním nebo zkrátka jen změna z plné zbroje na měšťanský oblek najednou působí velmi jednoduše a paradoxně přímo vybízí k tomu, abyste dříve krkolomný a zdlouhavý proces převlékání konečně naplno využili.
Inovací prošel i soubojový systém, to jste od nás ostatně mohli slyšet už loni v létě na základě tehdejších dojmů. Po dalších hodinách strávených v Kingdom Come: Deliverance II ale mohu zhodnotit, že snaha učinit systém přístupnější je ve finále dobrou volbou. Chápu, že tahle informace bude tábor fanoušků rozdělovat, protože pro někoho hardcore hry nikdy nebudou dostatečně hardcore, ale zredukování počtu směrů útoků i větší důraz na využívání perfektního bloku vede instantně k tomu, že budete mít souboj plně pod kontrolou od prvních okamžiků. Někdo by mohl říct, že kvůli tomu bude hra příliš lehká a já nemohu v tuhle chvíli říct, jestli se bude adekvátně zvyšovat obtížnost, aby se takový pocit nedostavil. Podobně jako u přepínání setů výstroje a výzbroje ale cítím, že plnohodnotnější ovládnutí soubojů přirozeně vede k tomu, že si s nimi budete víc hrát. Ve hře samozřejmě zůstala zachována komba, která můžete řetězit za sebe. A i nadále musíte sledovat množství staminy, odpočívat v souboji nebo se soustředit při volbě perků na to, aby vhodně doplňovaly váš herní styl. Férově ale opět musím uvést, že kromě meče, palcátu, sukovice a luku s kuší jsem v úvodní části více zbraní nevyzkoušel a finální hodnocení samozřejmě přijde až s recenzí.
Jedním z témat, které hráči rozebírají v podstatě neustále, je technický stav a s ním spojené obavy, jak hra vlastně poběží. Ačkoliv od vývojářů přicházely náznaky, že to s optimalizací vypadá dobře a dočkali jsme se také potvrzení 60 fps na konzolích, až vlastní zkušenost mohla definitivně podobné přísliby potvrdit. A musím uznat, že problémy, se kterými se zejména na konzolích potýkal první díl, se už tentokrát opakovat nebudou. Většinu času jsem úvod Kingdom Come: Deliverance II odehrál na počítači, konkrétně na sestavě s procesorem Intel Core i7-12700KF, 32 GB DDR5 operační paměti a grafickou kartou GeForce RTX 4070Ti Super. V rozlišení 4K a grafickým nastavením na úroveň ultra, která je jen stupeň za experimentálním nastavením doporučeným pro „budoucí hardware“, jsem se dostal na Trosecku bez využití DLSS nebo FSR na hodnoty kolem 45-50 fps. Při použití upscaleru v profilu kvality pak snímky pod hranici 60 fps klesaly jen velmi ojediněle, typicky při vstupu do interiérů s více lidmi.
Bez ohledu na čísla, rozlišení a upscalery ale mohu alespoň v souvislosti s konzolí od Sony bezpečně prohlásit, že se nezopakují problémy, které měl na konzolích první díl.
Hru jsem ale střídavě hrál také na Steam Decku, kde však momentálně nemá oficiální podporu – ve hře například chybí možnost nastavit si velikost rozhraní, které není i s ohledem na časté využívání zdobných písem vždy pohodlně čitelné. Přesto na Steam Decku hra zvládá udržet na Trosecku hranici 30 fps v nativním rozlišení 1280 x 800 bodů a s nastavením grafiky na úroveň nízké. To vše ale bez použití FSR, které je jinak ve hře velmi patrné rozpadem a polibikáváním obrazu. Ani tady jsme ale ve smyslu verzí neskončili a využili rovněž možnosti zahrát si na PlayStationu 5. Základní model konzole nabízí dva obrazové režimy – kvalita a výkon – které dělají přesně to, co očekáváte. Režim výkonu běží v upscalovaném rozlišení 1440p a cílí na 60 fps. Pro účely preview jsem hodnoty neměřil přímo, ale nepřišlo mi, že by v úvodních scénách docházelo k viditelnějším propadům snímků. Úroveň grafických detailů pak pocitově odpovídá nastavení dílčích prvků na PC na střední až vysoké hodnoty, což se mírně zlepší po přepnutí na režim kvality. Ten běží ve 30 fps, ale nabízí upscalované rozlišení 4K, o což se i v tomto případě stará FSR. Artefakty a poblikávání obrazu je patrné, nejde ale o nic vysloveně rušivého, pokud zrovna nekoukáte do lesa. A pak je tu samozřejmě PS5 Pro, které přichází s jediným režimem obrazu, který nabízí 60 fps a pomocí PSSR upscalované rozlišení 4K. Výsledek je lepší než režim kvality na základním modelu konzole a současně pro režim PS5 Pro a režim výkonu na základní konzoli platí, že po připojení k monitoru či televizi kompatibilní s VRR je framerate odemknutý nad hodnotu 60 fps. Bez ohledu na čísla, rozlišení a upscalery ale mohu alespoň v souvislosti s konzolí od Sony bezpečně prohlásit, že se nezopakují problémy, které měl na konzolích první díl. Hra vypadá i běží obstojně a jediné, co mě v tuto chvíli zajímá, je chod na Series S. Pokusíme se ale na verzi pro Xbox podívat později, až se ke klíči dostaneme.
Protože nechci prvními dojmy příliš kanibalizovat budoucí recenzi, skončím konstatováním, že Kingdom Come: Deliverance II je po všech stránkách přímým pokračováním od většího a zkušenějšího týmu. Odráží se to na první pohled v rozmáchlosti celé hry, která startuje neméně dramaticky a povedeně jako jednička a hned v prvních hodinách vás doslova vykoupe v nádherné atmosféře středověkého léta v naší zemi. Už nyní vím, že zážitek nebude bezchybný, určitá zastaralost například v animacích je patrná od samého začátku, hra se i s ohledem na povahu světa a množství nevyzpytatelných momentů nedokáže vyvarovat nejrůznějších glitchů a ne všechno je plynulé, organické a dynamické, jak byste si zřejmě přáli mít. Pokud se ale bude všechno v Kingdom Come: Deliverance II posouvat kupředu naznačeným způsobem, čeká vás na začátku února další povedené dobrodružství.
Coffin Corner napsal: 
petricek58 napsal: Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
