Jak se hraje Redfall po vydání posledního patche

Před více než rokem jsem Redfall označil za jeden velký omyl. Zasloužil si to kvůli hloupé umělé inteligenci nepřátel, odfláknutým bossům, repetitivní náplni a mnoha dalším přešlapům, které si můžete připomenout v loňské recenzi. Ačkoliv se jednalo o hru, která mi skutečně vysála veškerou energii, tak jsem v uplynulých měsících sledoval s ní spjaté události. Konec Arkane Austin a zrušený vývoj DLC mě popravdě nechaly chladným, naopak kladné hodnocení uživatelů na Steamu (v době psaní článku dokonce 80 procent z téměř padesáti recenzí za posledních třicet dní) a nedávný výrok šéfa studia Harveyho Smithe pochvalujícího si pozitivní odezvu mě přiměly, abych dal upírské looter shooter akci opět šanci. Zajímalo mě, zda vývojáři skutečně po smršti kritiky po vydání pořádně kopli do vrtule, aby vše napravili a zda poslední update změní můj pohled na hru.

Zdroj: Vortex

Když se vracím k titulům, které jsem z nějakého důvodu vzdal nebo jsem z nich byl zklamaný, snažím se k nim přistupovat s otevřenou myslí a čistou hlavou. Musím svým způsobem odfiltrovat všechna úskalí, která mi brání v tom, aby hraní bylo nenucené a bez předsudků, což by mi nedovolilo například vidět pozitiva či si dokonce užít nabízený obsah. Může to znít jako rada z televizního pořadu s Vlastou Plamínkem, ale pracovat se svou myslí můžete, aniž byste byli zastánci ezoteriky a jiných pseudověd, kterých se mimochodem mohou chytit i nebezpeční lidé a organizace zneužívající špatného psychického stavu či životní situace lidí. Přišlo mi vhod upozornit na skutečný společenský problém, když i v Redfall jsou vražedné kulty a nadpřirozeno. Ale zpět k hraní.

Po česnekovém rituálu a vůbec posledním updatu jsem se opět vydal do městečka Redfall, kde fanoušci astronomie mohou pozorovat krásné zatmění Slunce. Tedy, dokud je okultisté nezastřelí nebo jim bledí vampýři nevysají krev. Ostatně grafické zpracování, zejména stylizace podobná Dishonored, nebyly trnem v patě v době vydání a dodnes platí, že na dění na obrazovce se příjemně dívá. A tentokrát i bez šíleného problikávání stínů, levitujících postav v základní t-pozici a jiných rozbitých prvků. Tehdy žalostný technický stav ovlivnil hraní i postup, takže mě nyní příjemně překvapilo, že většina neduhů je již minulostí, a především vše běží zcela plynule.

Loňská střílečka od Arkane Austin sice za rok své existence prošla změnami k lepšímu, vlastně bych ji dnes už mohl zařadit mezi průměrné tituly ve svém žánru.

Jenže hratelnost je stále marná. Nepřátelé si běží pro rány do hlavy, krvesajové na vás někdy jen hledí, svět je prázdný, úkoly i upíří hnízda včetně nově přidaných Elder Nests s bossy se pořád opakují a vůdčí vampýři zůstali složití, nicméně mdlí. Nadále platí, že obtížnost u běžných protivníků je v kooperaci i na vyšších úrovních jednodušší, ale uznávám, že sólisty může potrápit. Arkádové střílení okořeněné speciálními schopnostmi hrdinů je sice rychlejší a znatelně odlišné v efektivnosti na základě typu i úrovně zvolené zbraně, a hitboxy se zdají být opravené, ale stejně mě akce nedokázala oslovit. Důvodem je totiž stále ta podivná umělá inteligence protivníků, která se snad snaží jít hráči na ruku, aby mu pokud možno všechno ulehčila. Hra sice sází zejména na přesilu soupeřů, ale ani to nevytvoří záživné souboje. Doufal jsem, že třeba střetnutí s náhodně generovanými bossy v Elder Nests budou konečně vyžadovat nějakou taktiku a představí nové výzvy skrz jedinečné nestvůry, ale bohužel. Je to pouhá alternativa původních hnízd, kde za zabití okoukaných typů arciupírů dostanete jen lepší odměny a dočasný buff.

Vývojáři před zavřením krámu ještě přidali další strom dovedností zvaný Community Standing. Plněním různých událostí ve světě, jako jsou úkoly v základnách, záchrany civilistů a podobně, zvyšujete úroveň svého komunitního statusu. Následně pak za herní měnu odemykáte bonusy, které pasivním způsobem pozitivně ovlivňují svět, tedy například upíři jsou o třicet procent zranitelnější nebo se zrychlí odstraňování pastí. Zvyšování komunitní úrovně, a tím zpřístupnění dalších atributů, však vyžaduje až otravný grind stále stejných činností. Kamenem úrazu je, že hráč nemá reálnou motivaci této možnosti využít, protože dosud si každý poradil i bez ní. Strávit několik hodin snahou o odemčení vyšší zranitelnosti upíru je tedy poněkud zbytečné.

Pak je nově dostupný i offline režim. Všiml jsem si, že v některých recenzích na Steamu právě za tohle Redfall dostal palec nahoru. Upřímně nevím, co na něm někteří uživatelé vidí, když podstatou titulu je právě kooperativní online režim nabízející víc zábavy. Tedy za předpokladu, že jste na stejné úrovni, protože jinak platí obtíže zmíněné v recenzi, jako jsou mise a úrovně nepřátel vázané pouze na hostitelův svět. Chápu, že v budoucnu – až se odmlčí servery – bude bezinternetový mód pravděpodobně jediným možným způsobem, jak si střílečku zahrát, jenže tím podobně jako třeba Marvel’s Avengers významně ztratí na zbytku přitažlivosti. Vlastně bych se nedivil, kdyby ji čekal stejný osud, a prostě se jednoho krásného dne vypařila z digitálních obchodů.

Ostatně, proč byste chtěli samostatně hrát Redfall, když můžete sólo nebo s přáteli absolvovat třeba Dead Island 2, Borderlands a Helldivers 2, které dominují akcí, jedinečnou atmosférou i propracovanějšími kooperativními možnostmi. Loňská střílečka od Arkane Austin sice za rok své existence prošla změnami k lepšímu, vlastně bych ji dnes už mohl zařadit mezi průměrné tituly ve svém žánru, ale pořád to nestačí. Vzhledem k zmíněné konkurenci nemůžu ani teď upírskou akci doporučit. Ačkoliv je na každém hráči, jak naloží s volným časem, doporučuji, abyste svou pozornost věnovali jiným titulům, tohle čas sající monstrum už asi raději nechme věčně odpočívat v pokoji.