Jak jsem koupil Playseat Challenge X – Logitech G Edition

Autoři nejrůznějších videí o investičních příležitostech často používají takovou frázi, že nedávají finanční rady. Já vás zase rovnou upozorním, že tohle není recenze. Jak občas zmíníme, když nám někdo nabídne třeba televizi na test, nemá smysl, abychom takovou recenzi dělali, když se tématu nevěnujeme pravidelně a nejsme k tomu ti nejpovolanější. Chybí nám například logicky pořádné srovnání. Držíme se proto raději svého kopyta.

Já se už před časem začal zabývat myšlenkou, že se trochu hlouběji ponořím do své vášně, kterou představují závodní hry. A nakonec to vyústilo mimo jiné v nákup herní závodní sedačky Playseat Challenge X – Logitech G Edition. Z vašich ohlasů jsem pochopil, že by vás zajímalo, jak jsem k tomuto rozhodnutí dospěl, proč jsem něco takového vůbec kupoval a proč právě tuhle. Chci ale zdůraznit, že nejde o recenzi, jak stálo v úvodu. Nemám dostatečné zkušenosti, abych vám nabídl relevantní srovnání, a radil vám, co si máte koupit. Mohu vám jen poskytnout svou perspektivu.

Nerad bych si vyčítal investici pokaždé, když by moje oko spočinulo na něčem, co doma ani nelze přehlédnout.

Myšlenkou nákupu nějaké závodní sedačky jsem se začal vážně zabývat už před mnoha měsíci. Kdo mě už alespoň trochu zná, ví, že se v podobných případech rozhoduji velmi dlouho, vše se snažím zvážit ze všech stran, nejsem schopný dojít k závěru, dokud se tak trochu nestanu „odborníkem“, nejdou mi impulsivní nákupy a vlastně i nerad utrácím. Zvlášť za něco, co by potenciálně mohlo skončit jako drahý lapač prachu, který doma jen překáží. Nerad bych si vyčítal investici pokaždé, když by moje oko spočinulo na něčem, co doma ani nelze přehlédnout.

Mohli byste se ptát, proč jsem o tomhle řešení začal vůbec uvažovat. V podstatě to přišlo časem. V posledních letech trávím čím dál víc hodin u závodních her. Je to nejčastější žánr, u kterého odpočívám. Tyhle tituly nejraději hraju jen tak vedle recenzí. Asi proto, že s nimi nemám tak spojený ten proces recenzování. Dlouho jsem v podstatě závody vůbec nerecenzoval, což se změnilo zase až posledních letech. Ale zejména různá auta jsem hrál pořád. Tak nějak jsem si vypěstoval asociaci, že to je ten žánr, u kterého nemusím přemýšlet neustále nad hodnocením.

Léta jsem hrál na gamepadu, volant zkusil jen tak občas a nic mi v zásadě nechybělo. Víc jsem nepotřeboval. Zejména, když jsem nejvíc času trávil s různými arkádami. Ale s přibývajícími desítkami hodin v Gran Turismu jsem cítil, že bych se chtěl přeci jen posunout dál. Upřímně, nešlo mi ani tak o výkon, i když i potenciál zlepšit se je samozřejmě také fajn, ale spíš o prožitek a jeho hloubku. Ok, přejdu na volant. Jenže to je jen začátek martyria. Pokud zrovna nemáte nějakou šťastnou shodou okolností vhodnou židli, vhodný stolek, vhodnou podlahu a tak podobně, prostě nestačí jen naklusat do obchodu pro „nějaký volant“.

Proč? Třeba to právě vy máte jinak, ale mně se nějaký provizorní domácí setup moc neosvědčil. Pedály ujíždějí, šlapete na ně často v nepřirozeném úhlu shora, když dupnete na brdu, odjedou vám pedály nebo židle na kolečkách a tak podobně. Vím, všechno má svoje řešení. A možná vám to vaše funguje a vyhovuje. Přeju vám to. Ale já jsem na tom byl tak, že bych prostě musel do něčeho začít investovat. K volantu jsem neměl vhodnou židli ani stolek. Na podlahu bych musel pořídit nějakou podložku a tak bych mohl pokračovat. Koupil by X věcí a stejně by to nebylo ono. Takže zpátky na začátek.

Prostě mě nadchla ta možnost, že to vše mohu složit a někam uklidit. Navíc do překvapivě kompaktního balíčku, aniž bych musel sundavat samotné pedály a volant.

Při představě obřího krámu, který mi „zohyzdí místnost“, jsem začal pokukovat i po wheel standech, neboli stojanech na volanty a pedály, které některé uvedené problémy řeší a jsou nesrovnatelně skladnější. Ale i ty stojí obvykle několik tisíc a cítil jsem, že to pro ně není to pravé. Že nebudu spojený a budu to nakonec vnímat jako drahý kompromis. Myšlenku na závodní sedačku jsem začal pomalu opouštět. Definitivně mě o Vánocích zlomilo až GT7 ve VR. Dobře, potřebuju to. Ale jak skloubit všechna očekávání dohromady a kde vůbec začít?

Nejlevnější herní sedačky začínají na nějakých 5 tisíci korunách. Za ty nejdražší dáte klidně desítky tisíc. S největší pravděpodobností se i přes další možnosti budete poohlížet zejména u značek Playseat a Next Level Racing. Nemá smysl provázet vás celým mým myšlenkovým procesem, ale nakonec jsem si řekl, že chci skládací variantu i přes její limity. Prostě mě nadchla ta možnost, že to vše mohu složit a někam uklidit. Navíc do překvapivě kompaktního balíčku, aniž bych musel sundavat samotné pedály a volant. Vlastně se nakonec zdálo, že to je dost slušné, funkční a rychlé na to, aby to člověk skutečně neváhal rozložit a zase složit. A tedy skutečně používat.

Při vší té namáhavosti mého výběru jsem kupodivu docela rychle došel k závěru, že vezmu model od firmy Playseat. Nic proti Next Level Racing. Ale když jsem neměl možnost pořádně si tyhle hračky nikde vyzkoušet – a to je podle mě další velký problém – dal jsem na rady z internetu. Řešení od Playseatu se mi už na pohled líbilo subjektivně víc a když jsem si přečetl, že by mělo být i jednodušší na skládání, bylo rozhodnuto. Ale věřím, že to někdo může vnímat právě naopak, nesnažím se vás o ničem přesvědčit. Není to recenze, já to říkal.

Na papíře to znělo super. Nešlo mi o to, že nemám na sedačku extra místnost. Prostě jsem nechtěl velkou krávu do baráku, kterou nemůžu někam zavřít do kumbálu. Ale jinak je pravda, že se o těchto skládacích modelech často žertuje, že je to jediná sedačka, kterou vám „dovolí“ manželka a tak podobně, což může být taky dobrý argument. Taková wife compatibility. Ne že by tedy holky nezávodily. Možná by bylo přesnější říct, že vám ji dovolí váš partner, rodič nebo spolubydlící. Jenže Playseat nedělá jednu skládací sedačku, dělá dvě – Playseat Challenge ActiFit a Playseat Challenge X – Logitech G Edition. A tady to teprve začalo dilema.

Zdroj: Playseat

Zdánlivě jsou skoro stejné. Ale jen zdánlivě. Základní Playseat Challenge se u nás prodává přibližně za 5 tisíc korun, vyrábí se několik let a zdá se, že s ním panuje až překvapivě velká spokojenost. Ale na konci roku 2023 přišel na trh vylepšený Playseat Challenge X – Logitech G Edition, který stojí o poznání víc. U nás jeho cena začíná na 6,5 tisíce korunách, ale častěji jej uvidíte za 7 tisíc a víc. To je docela dost peněz navíc za něco, co jednak vypadá na první pohled skoro stejně a potom samotný Challenge patří k tomu nejlevnějšímu v celé kategorii závodních sedaček. Chci si tak moc připlatit?

Původně jsem tak nějak podezíravě předpokládal, že na sedačku plácnul Logitech svoje logo, upravil pár drobností a člověk si připlatí hlavně za značku, ale ono je to složitější. O hodně složitější. Playseat Challenge X – Logitech G Edition totiž nabízí řadu opravdu šikovných a praktických vylepšení. Za všechny bych jmenoval držák řadící páky, lepší stabilitu díky přepracované konstrukci, jednodušší systém polohování a skládání, absenci popruhů okolo boků a hlavně podložku na pedály. Právě ta mě nakonec přiměla sáhnout po dražším modelu. Ale byl to boj, přiznávám. Každý ten upgrade má svůj smysl, ale zároveň je příplatek docela vysoký. A základní model stále působí jako něco, co spouště lidem bude stačit a přišlo mi, že bych mohl být jedním z nich.

Vyšší investice jsem nakonec ale ani jednou nelitoval. Sedačku velmi snadno složíte, rozložíte, přenastavíte. Samotná sedačka je překvapivě lehká a váží jen 11,6 kilogramu. Navzdory tomu, že jde o skládací model, sedák s tkaninou ActiFit poskytuje až zarážející pohodlí, oporu i stabilitu. Nastavíte si vzdálenost pedálů podle vašich potřeb i sklon volantu. I když pravda, že třeba samotný volant už dál polohovat nemůžete. Zařízení je kompatibilní s volanty a pedály od nejrůznějších výrobců, ale raději se samozřejmě nejprve ujistěte, že se to týká i vašeho modelu. Kabeláž zase můžete zkrotit za pomoci svorek, které připnete ke konstrukci sedačky.

Pokud budete závodit s VR headsetem na hlavě, sice si úplně nepohovíte, protože si nemůžete hlavu zcela opřít, ale to by vás nemělo překvapit. Podle oficiálních specifikací je nosnost sedačky až 120 kilogramů a poslouží člověku od 120 do 220 centimetrů výšky. Ale tu spodní hranici berte spíš s rezervou, protože děti sotva uvidí přes volant. A tu vyšší možná taky podle ohlasů. Na druhé straně pokud jste silnější postavy, právě vylepšený mechanismus polohování a absenci popruhů okolo boků oceníte, protože budete mít po stranách více místa.

Asi každý na mém místě by si kladl otázku, zda to člověku vydrží, po čase ho to omrzí, anebo se to zvrtne ve spirálu upgradů, protože tahle králičí nora může být opravdu hodně hluboká.

Mohl bych vám tu básnit, jaké to všechno je v praxi, ale omezím se na konstatování, že to prostě funguje. Zařízení ve všech ohledech splnilo má očekávání, někdy je dokonce i předčilo. Vysoká hodnocení od uživatelů jsou podle mě na místě. Jinými slovy, v mém případě nakonec tahle dramatická volba dopadla dobře, tedy k mojí spokojenosti. Sváděl jsem přitom před nákupem sám se sebou souboj o to, že se člověk na jedné straně bojí, že si bude poměrně vysokou investici do něčeho zbytného vyčítat, a na druhé straně má současně obavu, že si snahou ušetřit místo i peníze zkazí celý ten zážitek.

Nahradí tohle řešení profi sedačku? Určitě ne. Ale já si s ním vystačím. Zatím? To ukáže až čas. Asi každý na mém místě by si totiž kladl otázku, zda to člověku vydrží, po čase ho to omrzí, anebo se to zvrtne ve spirálu upgradů, protože tahle králičí nora může být opravdu hodně hluboká. Uvidíme…

Níže se můžete podívat na videa přímo od výrobce. Jak se sedačka rozbaluje, sestavuje a používá.