Herec z RDR 2 poznal až podle bot, na čem pracuje

Udržet v utajení vývoj AAA titulu hraničí s nemožností – na těch největších hrách pracují interně i externě až stovky lidí a jejich mlčenlivost je stejně tak křehká, jako nákladná. Nelze se tedy divit příležitostným únikům informací, které se pochopitelně nevyhnuly ani westernové akci Red Dead Redemption 2. Rockstar se ale v tomhle ohledu skutečně činil, a pokud něco přeci jen uniklo, nešlo o nic zásadního. Nasvědčuje tomu i fakt, že se až dva měsíce po vydání dozvídáme neoficiální cestou bližší informace o tom, jak vznikal dabing hry a jak náročný tento typ práce pro herce je.

Otevřeně o tvorbě dabingu promluvil herec Gabriel Sloyer, kterého mohou znát například fanoušci seriálů, zahrál si v Orange is the New Black nebo Narcos. Od roku 2013 však tento herec spolupracoval také na natáčení cutscén pro RDR2, kde se ujal role mexického bandity Javiera Escuelly. Sloyer přitom nespolupracoval s Rockstarem poprvé, neboť v minulosti už měl jednu z menších rolí v GTA V. Úspěch této hry a renomé týmu ale Sloyerovi výrazně usnadnilo rozhodování, zda se má opět zúčastnit nahrávání herní postavy a k projektu se přidal, aniž by vůbec tušil, o jaký titul se jedná.

Rockstar není jediný

Proces zatajování toho, na čem herci pracují, není ničím novým a ukázat lze také příklad Bethesdy a herce Keythe Farley. Ten si zahrál roli hlavního záporáka Conrada Kellogga v RPG Fallout 4 a v minulosti si postěžoval na to, jak náročná práce nahrávání hlasů pro videohry vlastně je. A důvod? Opět za tím primárně vězí fakt, že hercům se nic neříká a neprozrazuje, o to těžší mají následně práci s důvěryhodným vykreslením své postavy. Podotkl rovněž, že se v takové situaci mnohem hůře jedná o finanční odměně, neboť herec ani jeho agent neví, zda jde o práci na indie hře, či na novém dílu Call of Duty.

Nevěděl to údajně nikdo z herců (kterých bylo více jak 1000) a během pěti let vývoje a do epizod rozděleného nahrávání neměl nikdo povoleno vypustit do světa byť jen náznak. Herci si ale přitom dokázali mezi sebou jedno s druhým spojit a po několika měsících již věděli, že pracují na pokračování Red Dead Redemption, stejně tak z kontextu svých rolí zjistili, že se jedná o příběhový prequel. K tomuto odhalení jím údajně výrazně dopomohl zvolený jazyk a hlavně kovbojské boty, které často nosili během scén v motion-capture studiu. Na druhou stranu je ale také spousta věcí zmátla, neboť bylo značné množství nahraného obsahu později vystřiženo – jednalo se o celé pasáže příběhu i jejich dílčí ukončení. Podle Sloyera navíc dosud herci nevědí, zda se jednalo o záměr s cílem předejít únikům důležitých částí, nebo zda se jen nejednalo o slepou scenáristickou uličku.

Zdroj: Takhle zapadá slunce v Red Dead Redemption 2.

Sloyer také hodně vzpomíná na pouto, které mezi herci během dlouhých pěti let vzniklo i zvláštní situace, kdy jednotliví herci zůstávali ve svých rolích i v momentě, kdy snímače v motion-capture studiu nic nezachytávaly. Během obědových pauz si proto přirozeně posedali kolem Benjamina Davise, který hrál vůdce gangu Dutche van der Lindeho, a povídali si o věcech ze svého života, jako je třeba radost z míchání betonu nebo působení v jiných filmech. Pak se ale museli sebrat a skočit do další sekvence, které pro ně lidé z Rockstaru přichystali, což bylo podle Sloyera něco úplně jiného, než když točíte pro televizi nebo kino. Na place totiž nebývají žádné skutečné kulisy a herci si musí všechno představovat, vzhledem k utajování informací to ale nebylo vůbec snadné.

Představoval jsem si, jak se rozhlíží kolem různých táborů, zpívá nostalgické balady a snaží se uniknout ze své temné minulosti. Z nějakého důvodu mě čtení o této mýtické postavě vždy správně naladilo.

Samotné natáčení kombinované se snímáním pohybu je ale ještě o fous náročnější a Sloyer dává jako příklad chvíle, kdy bylo nutné zahrát a zazpívat několik písniček, které má Javier ve svém repertoáru. Bylo zapotřebí navléknout speciální oblek pro snímání pohybu a těžkou kameru, která současně snímá obličej a nahrává zvuk. Navrch k tomu je třeba samozřejmě nutné hrát na kytaru a zpívat, jako kdybyste skutečně seděli u ohně s přáteli. Další perličkou je, že při té nejlepší konstelaci dostali herci scénář ke své další scéně s předstihem několika dnů a měli tudíž čas na přípravu. Běžně se prý ale stávalo, že se herci ke svým řádkám textu dostali až ráno v den nahrávání. Mnoho scén se přitom muselo točit vícekrát, protože ve hře záleží na spoustě okolnostech, které v průběhu dialogu vznikají. Pokud jste si tedy všimli, že na sebe postavy křičí, když jsou od sebe daleko, nebo že na sebe mluví naštvaně, když se nepovedla některá z předchozích akcí, všimli jste si toho, co už herci později brali jako rutinu. I to nakonec dokresluje pečlivost celé práce a obrovské úsilí, které v Rockstaru vyvinuli na všech frontách. K náročné práci se ale konkrétně Sloyer postavil čelem a dokonce si ji ztížil snahou promítnout do své role povahu skutečného bandity Joaquina Murriety, přezdívaného Robin Hood z El Dorada: „Představoval jsem si, jak se rozhlíží kolem různých táborů, zpívá nostalgické balady a snaží se uniknout ze své temné minulosti. Z nějakého důvodu mě čtení o této mýtické postavě vždy správně naladilo.“