Dojmy z hraní Warhammer 40,000: Space Marine 2

Fanoušci Warhammeru 40,000 čekají na pokračování akce Space Marine dlouhé tři roky, takže poslední měsíc už bude hračka. Bez ohledu na nedávný únik obsahově kompletní verze hry se s vydáním i nadále počítá na 9. září tohoto roku, a jako důkaz, že jsou vývojáři ze Saberu i po loňském odkladu skutečně připraveni, nám posloužila preview verze. Ještě před Gamescomem jsme si mohli zahrát jednu misi z kampaně, abychom protáhli starouše Tita po bojišti, a zároveň jsme dostali přístup k editoru vlastních mariňáků před spuštěním dvou PvE misí. Zážitek celkově na čtyři hodinky, žádná recenze, ale řeknu vám, kdyby se takovéhle péče dočkala každá série s tak hlubokým lorem a oddanou komunitou, na světě by bylo krásně. I kdyby byl takový svět zmítán invazí Tyranidů a jedinou spásou by byli drsní andělé v naleštěné zbroji.

Jak to bylo, jak to bude

Pokud jste hráli první díl téhle brzy již dvoudílné série, nepochybně víte, že to pro Tita nedopadlo úplně nejlépe. S přihlédnutím k tomu, že pokračování na příběh původní hry těsně navazuje, na chvilku jsem se zaradoval, že bych se mohl v rámci preview dozvědět, jak se to mělo s inkvizičním vyšetřováním Tita, případně jakým směrem se věci bezprostředně po startu pohnuly. Vývojáři ale vcelku přirozeně takové detaily prozrazovat nechtějí – a to ani prostřednictvím dojmů od novinářů a tvůrců obsahu – takže v rámci ukázky kampaně nabízí část z již pokročilé fáze hry. Konkrétně jde o misi, v rámci které musí Titus a jeho společníci Chairon s Gadrielem odeslat zprávu mistru kapituly Marneu Calgarovi. Aby tak mohli učinit, musí se dostat k astropatickému vysílači, což je vzhledem k množství nepřátel poměrně nelehký úkol. V téhle hře ale nikdo s ničím zrovna neotálí, takže po několika pěkně vyvedených cutscénách a rozhovorech mezi jednotlivými mariňáky při průchodu základnou, se jde na věc.

Zdroj: Focus Entertainment

Směrem k vysílači

V první řadě musím pochválit českou lokalizaci v podobě titulků. Ačkoliv nejsem fanouškem Warhammeru 40,000, mnoho termínů je počeštěno a správně skloňováno, což podtrhuje onen pocit, že lidé ze Saberu dělají vše pro to, aby byla spokojená zejména komunita fanoušků. Konceptem 3rd person akce velmi rychle vyjeví, jak se hodlá hrát, a pokud máte v hlavě slova jako přímočaře, s nezlomnou silou nebo nesmlouvavě, pak jste to trefili správně. Ve světě nejrůznějších krycích akcí je Warhammer 40,000: Space Marine 2 velmi osobitou záležitostí, což ale trefně vychází toho, za koho hrajete. Krýt se můžete tím, že mezi sebe a protivníka dostanete nějakou pevnou překážku, spíš než setrvalé uhýbání útokům Tyranidů je ale na místě svižná a skvěle fungující kombinace pistolí či pušek a osobní zbraně nejčastěji v podobě meče. Ačkoliv se na první pohled nemusí zdát, že by byli mariňáci bůhvíjak hbití, kombinace úskoků, využívání jetpacků, a v neposlední řadě přímého odrážení útoků nepřátel s následným přechodem do protiútoku, z nich dělají překvapivě svižně se pohybující stroje na zabíjení.

Fantastickou práci pak odvádí vývojáři ze Saberu na poli zvuků, zbraně zní odlišně a i ony dávají na srozuměnou, jak jsou velké a hmotné.

Co se Space Marine 2 daří dle mého vystihnout skvěle, je pocit hmotnosti, ať už se bavíme o Titovi nebo obecně zbraních. Dopad chladné čepele meče je doprovázen adekvátním efektem trhnutí a drobného zpomalení, když se podaří vykrýt modře indikovaný útok nepřítele, i v takovém případě cítíte, že se pohybujete ve stovkách kilogramů těžkém brnění, a když navíc využijete dokončovací komba, které jsou klíčové pro doplnění zdraví, jste alespoň na chvíli vesmírným mariňákem. Fantastickou práci pak odvádí vývojáři ze Saberu na poli zvuků, zbraně zní odlišně a i ony dávají na srozuměnou, jak jsou velké a hmotné. Jde samozřejmě o pocity, které vám zřejmě nezprostředkuje ani video, ale už u jedničky tohle fungovalo a je potěšující vidět, že vývojáři kráčí i nadále po vyšlapané cestě.

Mrtvý Tyranid je dobrý Tyranid

Ptáte-li se na souboj, lze v něm najít mnohem více taktiky, než byste možná čekali. Během mise jsem potkal přibližně pět typů nepřátel, což může znít trochu nedostatečně, ale nenechte se úplně zmást. Jednak by nedávalo smysl, kdyby na vás hra házela desítky typů Tyranidů a jednak máte alespoň dostatek prostoru svého protivníka poznat a bojovat proti němu co nejefektivněji. Zatímco jedni spoléhají spíše na množství a umí vám zatopit tím, že na vás postupně skáčou ze všech směrů, další Tyranidé spoléhají na svou odolnost a zbraně, kterými jsou schopní trefit se i na velkou vzdálenost. Není tudíž nic neobvyklého, když jste lapeni do palby hned z několika směrů a jediné, co v takovou chvíli zbývá, je vzít do zaječích. Alespoň na chvíli. Nevydrželi byste ale takhle příliš dlouho, protože jak už zaznělo, doplňování zdraví přichází v podstatě jen skrze souboj, protože lékáren není mnoho a někdy je ani nestihnete kvůli bojové vřavě najít. Po několika minutách jsem ale rychle přivykl tempu i způsobu hraní a se zapojením soubojů na blízko jsem odladěný soubojový systém postupně dostal do rukou. Příjemné je, že můžete během soubojů na několika místech změnit zbraň, vyzkoušet odlišné typy granátů nebo jiné zbraně na blízko, což je alespoň ve vybrané misi přirozený způsob, jak se popasovat se závěrečným bossem. Vývojáři nicméně nedovolili pořizovat vlastní záznam – ať už se týká videa nebo jen obrázků – takže raději pomlčím i o možných spoilerech a nechám překvapení vám.

V ukázce nicméně vyniká velmi povedené grafické zpracování, které sice nemusí být tu a tam zcela začištěné nebo přicházet s těmi nejjemnějšími detaily, ale jako celek působí velmi dobře. Space Marine 2 navíc často operuje s monstrózními scénami, do nichž sice můžete vstupovat jen ve své bezprostřední blízkosti, ale skutečně, když se rozhlédnete kolem, uvidíte probíhající boje, kam až vaše oko dohlédne. V kombinaci s tím ale trochu zapláče váš počítač, protože je hra opravdu hardwarové náročná a jen pro hraní ve FullHD počítejte s využitím karet GeForce RTX 3080 či RAdeon RX6900XT. Samozřejmě vývojáři v doprovodném dopisu k preview verzi uvedli, že hru optimalizují a žádné finální hardwarové nároky neuvedli, s přihlédnutím k technologickému posunu oproti jedničce ale skutečně se slabší sestavou příliš nedoufejte. Jediné, co bych příběhové misi mohl vytknout, je potenciální repetitivnost až generičnost jednotlivých bojových arén. Ačkoliv souboje probíhají vždy odlišně a zážitek z nich se odvíjí podle zvolené zbraně i situaci na bojišti, dá se zjednodušeně říct, že jde o slepenec arén v pěkných kulisách, kde se vesměs odehrává pořád to stejné. Vše protínají solidní cutscény i příběhové či situační zvraty, takže zůstává otázkou, jak bude tenhle mix působit v celku a napříč celou hrou.

Figurkové šílenství

Jako přídavek pak v rámci preview verze nabídli vývojáři možnost zapojit se do hraní dvou vedlejších PvE misí ve dvou odlišných lokacích. Spíš než jejich hraní ale bylo zajímavé ponořit se do výběru jednotlivých tříd mariňáků a následně editoru jejich vzhledu. Upřímně, ve finále jsem asi strávil víc času objevováním toho, co editor v budoucnu nabídne, než kolik mi zabralo dohrát ony dvě mise, rozhodně ale nelituju, protože na hraní bude dostatek času v září. Pojmout vše na tomto místě není v mých silách, ale alespoň část z toho, co hra nabízí, přeci jen vyjmenovat musím. Předně, na výběr máte z šesti tříd – taktik, útočník, předvoj, záštita, odstřelovač a těžkooděnec – které se od sebe podle očekávání značně odlišují. Jednak jde o zbraňovou výbavu, kde můžete buďto volit ze tří vybraných presetů, nebo si naklikat zbraně vlastní, a jednak z speciálních schopností. Takže zatímco útočník může využívat jetpack pro vertikální pohyb, odstřelovač může využít krátkodobou kamufláž pro únik z bojiště a vyhledání lepšího místa pro střelbu do nepřátel. Vše navíc můžete postupně vylepšovat na stormu přínosů podle toho, jak budete jendotlivé třídy levelovat v PvE misích, takže možností se naskýtá opravdu velké množství a prohlubuje se tím i taktický potenciál celé hry.

Zdroj: Focus Entertainment

A pokud jste opravdoví hračičkové, určitě vás potěší, že čistě za odehrávání misí budete postupně odemykat různé části výstroje i nejrůznější barevná schémata či vzory, abyste si mohli každého z mariňáků ve všech třídách upravit podle svého. Hra v tomto ohledu zachází až do absurdní míry detailů, kdy můžete – samozřejmě – měnit barevnost celku i jednotlivých částí, včetně levých a pravých končetin. Můžete měnit barvy všech prvků, vybírat z nejrůznějších typů i podob helem, ramenních štítů či rukavic. A do toho vše ještě pročítat encyklopedii a učit se o heraldice Warhammeru a použití nejrůznějších erbů a emblémů. I díky českému překladu jsou popisky velmi chytlavé, a pokud se neřadíte ke kovaným fanouškům, možná vás tahle část hry pro celý lore nadchne.

Sami nebo ve skupině

Abych vám ale nezůstal dlužen i popisu oněch dvou operací, vynikaly v porovnání s příběhovou misí zejména v pestrosti činností, které máte splnit. První mise – Peklo – má za úkol zadržet postup Tyranidů natolik, aby bylo možné se z oblasti bezpečně stáhnout, a za tímto účelem vás čeká trocha partyzánského konání s nastražením pasti pro tyranidský roj. Sestává v odpálení rafinerie na prométeum a věřte mi, až finále uvidíte, budete se přes odraz moře plamenů usmívat, jako jsem se usmíval já. Druhá mise mě pak vzala zpět na Avarax, do kulis příběhové mise. I tady ale bylo zapotřebí trocha záškodnické činnosti v podobě podminování mostu a přesného odpálení ve chvíli, kdy po něm bude kráčet úlový tyran. Musím nechat, že Saber má smysl pro načasování a gradaci, protože i v tomhle případě, ač vám nechci a vlastně ani nemůžu finále zcela odhalit, jsem s radostí sledoval, jak se roj tyranidů proti své vůli sesunul do propasti a skonal před tím, než by mohl ohrozit už jednou dobytý astropatický vysílač.

Na závěr pak musím samozřejmě potvrdit, že všechny typy misí ve Space Marine 2 lze hrát buď sólo, nebo s parťáky z řad živých hráčů. I to pak samozřejmě rozšiřuje celkový dojem ze hry, byť pro sebe si jej musím schovat až do plné verze. Rozhodně jsem se ale necítil bůhvíjak ochuzený a umělou inteligencí ovládaní parťáci dělali vesměs to, co jsem potřeboval. Možná by mohli být soustředěnější v palbě na důležité cíle, ale minimálně jejich snaha zvednout mě pokaždé, když jsem se vlastní hloupostí dostal do úzkých, byla na jedničku. Víc vám toho ale nepovím, byť věřím, že pokud chcete hardcore informace, nepochybně se v průběhu nadcházejících dní objeví od lidí, kteří znají lore a strávili stovky hodin v jedničce. I pro nepolíbené ale Space Marine 2 funguje a já nemám důvod nevěřit, že tenhle titul hráče potěší.