Dojmy z hraní Kingdom Come na Switchi

Když se před pár lety objevila zmínka o Kingdom Come: Deliverance pro Nintendo Switch, pojala jsem podezření, že se někdo zbláznil. Nakonec se ukázalo, že šlo o omyl, který ovšem nakonec Warhorse inspiroval a po mírně bizarním oznámení mýdla na mytí rukou přece jen došlo i na onu verzi pro Switch. Ačkoli se jí ujali odborníci ze Saber Interactive, kteří již takto přivedli na další platformu třetího Zaklínače, byla jsem skeptická a výsledku jsem moc nevěřila. Přesněji řečeno jsem si spíše vůbec nedokázala představit, že by se to opravdu mohlo podařit, ovšem po delším období ticha Kingdom Come na Switch skutečně dorazilo. A nejen to – funguje, běží a k mému překvapení obstojně.

V Kingdom Come jsem od vydání nechala pár stovek hodin a především během prvních dvou let jsem hru prošla křížem krážem a různými způsoby s myšlenkou, že už na mě nečeká žádná výzva. Vidina dalšího průchodu, ovšem tentokrát na zbrusu nové platformě, tak pro mě znamenala spíše zvědavost. Za ty roky jsem měla tu čest s řadou nedostatků a byla jsem si dobře vědoma, že některé nedokonalosti i technologické problémy bohužel přetrvávají dodnes, nikdy nebyly opraveny, a proto jsem se zcela upřímně připravovala na nejhorší. Spojí se zde náročnost hry, její dřívější nedostatky a skomírající hardware a učiní z tohoto portu děsivý a nehratelný počin? Inu, jsou zde velká ALE, nicméně ke katastrofě nedošlo.

Jistě, verze pro Switch přináší různá omezení a zaznamenáváte je v podstatě na každém kroku, nebrání ovšem tomu, aby bylo možné si Kingdom Come na konzoli od Nintenda skutečně užít. Zatím jsem ve hře strávila zhruba třicet hodin, namísto příběhové linky jsem se však pustila do objevování, rozprav a nejrůznějších aktivit, jež příliš neodpovídají standardnímu hernímu postupu. Právě to mi však vzhledem ke znalostem hry umožnilo nahlédnout na KCD trochu jinak a v podstatě ocenit, jak dobře to vlastně titul na Switch zvládá. A naopak, už na první pohled je zřejmé, že nejvíce zde trpí audiovizuální stránka, ale to je vzhledem k rozlišení pochopitelné. Ačkoli jsem si v prvních hodinách říkala, že se vložení Switche do docku raději vyhnu, nakonec jsem i takto několik hodin hrála a pěkně zblízka a ve velkém se dívala na svět kolem sebe. Inu, postavy se mění ve šmouhy a zdejší lesy vám zamotají hlavu svými neurčitými listy a spletitým houštím i další porostem, ale na druhou stranu grafika nepozbyla detailů. Počasí čaruje s deštěm i mlhou, ve vzduchu se pořád něco vznáší, kolem poletují motýli a trhání květin je radost.

Zdroj: Warhorse Studios

Mé největší obavy se nepřekvapivě týkaly frekvence snímků, a to zejména v Ratajích, které jsou pověstné svými propady i na silných počítačích. Proběhnutí městem od jednoho hradu k druhému není příliš elegantní, to uznávám, ale na druhou stranu u snímkové frekvence nedochází k žádným výrazným propadům, čili se dá poměrně rychle na 30 fps zvyknout. Podobně mě už dopředu znervózňoval úvodní útěk koňmo na Talmberk, jelikož jsem měla z dřívějška zkušenosti s nenačítáním i pády, ale na nic takového nedošlo. Hra si dokáže poměrně solidně poradit i s rychlou jízdou lesem, kdy vás nanejvýš bude trápit doskakování objektů a textur například u keřů, ale to není nic, co bychom neznali z ostatních verzí. A víc ani nestihnete postřehnout. O něco horší je to s postavami a v dialozích, zkrátka ve chvílích, kdy má člověk čas se pořádně rozhlédnout kolem sebe. A samozřejmě když v rozhovorech dojde na detaily, jimiž zdejší kamera nikdy nešetřila. Občas jsem byla překvapena, jak detailně se v cutscénách některé postavy předvedly, aby však vzápětí jejich tvář zahalil jakýsi rozmazaný stín a skoro až rozmělnil jejich existenci. A to se týká i samotného Jindřicha.

Milým překvapením pro mě každopádně bylo, že se hra nedočkala portu se vším všudy. Přesněji řečeno s některými známými chybami, na něž jsem se soustředila. Zatímco ve verzi pro PC a PS4 (zkoušeno při této příležitosti za účelem porovnání na PS5) se stále nachází chyba, kdy Jindřich mizí v dialogu či dokonce v rozhovoru se Štěpánkou usedne na její klín, na Switchi k této chybě nedošlo ani po záměrném opětovném načtení uložené pozice. Tak uvidíme, zda se tohoto prokletí zbaví i zkouška obléhání… Zatím nemám ani moc “štěstí” na pády, což je u Kingdom Come v mém případě rovněž nevídané. Setkala jsem se jen s třemi, a to na stejném místě, což bylo paradoxně pozvání Terezy na procházku. Zvláštní. Ovládání odpovídá tomu známému z PlayStationu a Xboxu a i když nejsou Joy-Cony tak pohodlné jako DualSense, nemám s ním žádný problém. Tedy, pominu-li vylamování zámků a lukostřelbu, ale to by bylo na delší diskuzi a nechám si to do recenze. Co mě však překvapilo nemile, je nemožnost si jakkoli přizpůsobit rozhraní. Při hraní v handheldovém režimu je UI příliš malé a opravdu nemíním lehat si do postele s brýlemi a přesto mít displej nalepený až u nosu. Je to značně nepohodlné a znepříjemňuje to pak i orientaci v inventáři a dalších záložkách.

Jak jsem však předeslala již v úvodu. KCD na Switchi funguje, běží a hraje se dobře. Jsem opravdu překvapena. Mile. Jen doufám, že se za dalších pár desítek hodin nic moc nezmění. A pokud se sháníte po českém dabingu, naleznete jej jako stahovatelný balíček v Nintendo eShopu, všechny dřívější sliby vývojářů v tomto ohledu platí. To jen kdyby náhodou, když už tu ten dabing máme.