Dojmy z Gamescomu: Torchlight Frontiers

Značka Torchlight není pro harcovníky žánru akčních RPG žádnou novinkou. První díl dnes už dvoudílné série vyšel v roce 2009 a zaznamenal tehdy mezi fanoušky tohoto typu titulů zasloužený úspěch. Šlo o fantasy diablovku jako vyšitou a o klasického zástupce dobrodružství, během kterých myši hráčů úpěnlivě trpí a odcházejí jedna po druhé do křemíkového nebe.

Chystaný Torchlight Frontiers nebude na první pohled jiný – hra se směle plánuje postavit bok po boku titulů, mezi něž patří zmíněné Diablo, Incredible Adventures of Van Helsing či třeba ještě dnes už postarší Titan Quest. Svého času měl tento žánr na růžích ustláno, postupem doby se ale kadence vydávání kvalitních akčních RPG ztenčovala a s příchodem Path of Exile už bylo jasno, že klasickým singlovkám a hrám na osamělé démonobijce již definitivně odzvonilo.

Oznámení Torchlight Frontiers tak mohlo být pro některé hráče překvapením, při bližším průzkumu detailů však vychází najevo, že i Torchlight v porovnání s originálem částečně mění svoji tvář, a to dokonce i z pohledu výběru žánru hry. Z klasického izometrického akčního RPG s prvky multiplayeru – který, pravda, dorazil až ve druhém díle hry – se tak stává on-line RPG, jež celkem zásadním způsobem postavilo jinak stěžejní prvky singleplayerových her až na druhou kolej.

V jádru stále stejná hra

A naštěstí pokud nemáte vyloženě averzi vůči multiplayerovkám jako takovým, tak to určitě neberte jako výtku – Torchlight Frontiers totiž vypadá a hraje se stále stejně svižně a lehce tak, jako tomu bylo u původních dvou dílů série. Přitom právě na letošním Gamescomu byla veřejně k dispozici zhruba 20 minut trvající demoverze, jež obsahovala základní handrkování s bandou blaho světa ohrožujících démonů, ukázku základních mechanik hry a nakonec také jeden souboj s bossem. A to vše jsme také měli možnost na vlastní kůži vyzkoušet.

Co se funkcionality hry týče, tak určitě neočekávejte kdovíjakou revoluci. Řeč je v tomto případě o prosté evoluci a o nastíněném posunu zážitku vstříc moderním on-line dobrodružstvím. Čerstvě tak jde ve hře narazit na určitá prostředí a lokace – jinak řečeno oddělené mise –, kde se mohou hráči potkávat ve velkém, kde mohou spolupracovat a kde lze kosit nepřátele bok po boku ve stylu jiných MMO titulů. Chybět také nesmí ani společenské huby a bezpečné lokace, kde si mohou hrdinové a drakobijci oddechnout, vyřídit si své sociální potřeby a nabrat výbavu na další výpravy.

Do těch je tedy možno vyrážet v partě několika přátel či náhodných kolemjdoucích. Závislost na hře přitom ale tvůrci chtějí probouzet již zažitými recepty, spočívajícími zejména v jednoduché a v okamžitě přístupné akci, v nekončící honbě za stále lepším lootem a v nápaditém a pestrobarevném prostředí. Tedy v podstatě tím, čím byly známé i původní dva díly série Torchlight. Snad právě proto se pro mě osobně jednalo o nostalgický návrat ke starým časům a do doby, kdy jsem vesele drtil myši i své nepřátele a kdy byly akční RPG v kurzu.

Pocitově se navíc jednalo o svěží zážitek, na základě kterého mohu jen doporučit to, abyste tento titul vyhlíželi i nadále. Diablo 3 sice z trůnu sesazeno s největší pravděpodobností nebude a stejně tak i hráči Path of Exile nejspíš vůbec nenaleznou důvody zvedat pohledy od té své hry, neboť zde se nějaká revoluce rozhodně nekoná. Fanoušci odlehčených a s nadsázkou podaných příběhů a dobrodružství ale mohou určitě dostat něco, co bude za těch pár stovek stát.

Nic nového pod sluncem

Jenže zcela bez chyb ale seznámení se hrou naneštěstí nebylo a stalo se mi kupříkladu i to, že hra spadla, nebo mi něco špatně vysvětlila a já po mapě kroužil v zacykleném stavu. Nicméně mějme v tuto chvíli na paměti fakt, že jakékoli výtky týkající se technické stránky hry lze omluvit rozpracovaností titulu.

I přes tyto mírné nedostatky ale jistě už tušíte, že mé krůčky ve hře byly sympatickou návštěvou starého známého univerza a povědomých mechanik, jen v novějším kabátku a obohacené o něco málo navíc, tedy zejména z pohledu on-line mutliplayeru. Jinak ale revoluci zkrátka nočekávejte, prozatím to vypadá na řemeslně dobře odvedenou evoluci a mimo jiné také o port jednoho známého zážitku na konzole. Což už samo o sobě může na úspěch stačit.

Na závěr pak můžeme ještě doplnit to, že o vývoj se tentokrát nestará dnes již zaniklý tým Runic Games, ale studio Echtra Games, které bylo před dvěma lety založené Maxem Schaeferem. Ten se v minulosti podílel nejen na původních dvou částech série, ale i na prvních dvou dílech Diablo.

Na vydání si ale ještě budeme muset chvíli počkat, neboť Torchlight Frontiers vychází nejprve v příštím roce, kdy tato série vůbec poprvé zavítá i na Xbox One a na PlayStation 4.