Dojmy z betaverze Dreams

Na přelomu ledna a února jsem měl již druhou možnost vyzkoušet si rozpracovanou verzi Dreams od britského týmu Media Molecule. Po vývojáři doprovázené ukázce z loňské E3 jsem se ale tentokrát mohl věnovat hře mnohem déle a zkoumat ji ve vlastním tempu. Díky tomu pak mohu poprvé sebevědomě říci, že konečně chápu princip celého projektu, jednoduché seznámení to ale není. Tvůrci dávkují informace od odhalení v roce 2013 velmi opatrně, a pokud vyloženě nehltáte vývojářské deníčky a streamy, mohli byste se cítit poněkud zmateni. Je to hra? Je to editor? Nebo je to snad od každého trochu?

Jisté je, že Dreams není standardní hrou, kterou byste měli projít od začátku do konce a odnést si tak ucelený dojem. Dreams si lze mnohem lépe představit jako komplexní editor těchto dojmů, za které nelze jednoduše označit jen hry – jinde uváděné definice typu editor multižánrových titulů je totiž nepřesný, neboť sada nástrojů této hry dokáže mnohem více. Dreams jsou otevřeným sandboxem, ve kterém lze vytvořit prakticky vše, co dokáže lidská fantazie vyprodukovat. Vše startuje přímočaře – na bílé plátno nanesete první objekty nebo postavy, přičemž všechno lze následně jednoduchým způsobem naprogramovat, rozpohybovat i naskriptovat. Do projektů je nadále možné zakomponovat složitější logické procesy typu tlačítka, páky či pohyblivé mechanismy, je možné stanovit start i cíl a vpustit do vlastního světa cizí hráče. Anebo vše zautomatizovat a následně scénu natočit do podoby neinteraktivního snímku.

Svět plný možností

Beta samozřejmě nenabídla vše, co bude dostupné po vydání, chyběla například slibovaná příběhová část, i tak ale bylo z čeho vybírat a co testovat. Vedle tutoriálů a volné tvorby lákala k prozkoumání obrovská knihovna s projekty ostatních tvůrců, o kterých jsme už několikrát psali. Vypsány byly rovněž komunitní jamy, tedy soutěže na vybraná témata, a jako třešnička na dortu libovolná možnost upravovat si příbytek vlastního avatara – Impa – prostřednictvím kterého se hrou komunikujete. Domovskou chýši každého hráče lze neustále vylepšovat a následně se z ní vydávat na výpravy, ať už do zmiňované knihovny, nebo do editoru.

Dreams a PlayStation VR

Standardně lze Dreams ovládat za pomocí DualShocku, to ale není jedinou možností a kdo má, bude moci využít i dvojice ovladačů PlayStation Move. Ty propůjčují vyšší míru preciznosti a větší flexibilitu díky použití obou rukou. Z hlediska interaktivity se ale mohou hráči těšit i na něco navíc a později slibují Media Molecule představit i podporu PlayStation VR. Jak ale bude virtuální realita použitá, to prozatím není jisté a musíme si počkat na další detaily.

Tím se dostáváme k vlastní tvorbě, která ale lze i po několika hodinách označit za poměrně složitou, máme-li se bavit o něčem pokročilejším. Základ je prostý a hráčům k tomu postačí pouze pár tlačítek, dvě analogové páčky DualShocku a integrovaný gyroskop. Vše se skvěle ovládá a je až fascinující, sledovat prostor a pohyb objektů, který je přirozený, jako kdybyste měli na hlavě VR zařízení a stali se součástí prostoru. Když to vezmeme popořadě, do prázdné scény je nejdříve nutné umístit něco, s čím budete pracovat. Objekty se dělí na jednotlivé kategorie a jdou podle nich samozřejmě vyhledávat, nicméně nahrávat cokoliv zvenčí a mimo konzoli možné není. Na druhé straně ale nejsou hráči omezeni pouze na jednoduché geometrické obrazce nebo na to, co tvůrci povolí. Kromě možnosti vložení kvádru, válce či jednoduché postavy lze objekty dle vlastní fantazie modelovat třeba jako v ZBrushi a takto vytvořené sochy (jak se jim v hantýrce hry přezdívá) lze ukládat i k pozdějšímu využití v jiných projektech. Libovolný předmět jde do scény samozřejmě nejen umístit, ale je možné jej následně natáčet a měnit jeho velikost, objekty lze klonovat, sdružovat do větších skupin a poté je i za pomocí animačních nástrojů uvádět do pohybu. U složitějších či nějakou akcí podmíněných událostí přichází na řadu skripty a logika, což bude pravděpodobně oddělovat ty, kdo si budou chtít Dreams jenom vyzkoušet a ty, kteří zapnou hru s vidinou vytvoření něčeho většího.

Skladatelem i sochařem zároveň

V těch nejjednodušších případech lze třeba propojit tlačítko s mechanismem otvírání dveří, a to klidně viditelným kabelem, stejně tak je ale možné vrstvit na sebe jednotlivé funkce a do cesty mezi tyto dva prvky umístit třeba ještě mikročip. S tím pak začíná ta pravá legrace, protože výpočetní jednotku lze za pomocí předpřipravených operátorů a funkčních prvků celkem libovolně programovat. Je libo časovač či řazení příkazů do podmínek a cyklů? Žádný problém, v tomto případě Dreams odhalují obrovský potenciál a umíme si představit, že jednoduché procesy mohou někomu posloužit i k výuce základních principů řízení jednoduchých programů.

Po vymodelování scény a jejím rozpohybování mohou hráči atmosféru vytvořeného projektu podpořit pomocí vlastní hudby. A tušíte správně – i ta jde skládat přímo v enginu Dreams, ačkoliv je hudba zároveň i jedinou věcí, kterou lze s jistými omezeními do hry přes mikrofon nahrát. Vrátíme-li se ale k vlastní tvorbě, vývojáři vám nabízí plejádu možností, jak docílit výsledku – stačí si vybrat hudební nástroj, nasadit tempo, vytvořit smyčku, přidat efekty, dodat další nástroje a dílo je na světě. Ti, kdo znají například GarageBand, se zde budou cítit jako doma. A stejně jako u jiných částí hry, také u hudby platí, že je všechno velmi intuitivní, až návodné, a tím pádem i snadno pochopitelné. Zároveň ale můžete bez jakýchkoliv problémů jít do hloubky, přistupovat k tvorbě s vědomím již naznačených vrstev a po zdolání základů už bude rozhodovat pouze čas, který budete ochotní do vašeho úsilí vložit.

Z důvodu nutné časové investice a náročnosti nejspíše nepůjde o zábavu pro masy, ale u svého publika bude titul úspěšný a roky adorovaný.

Zábavu si může nalézt každý a již z betaverze bylo jasné, k jakému cíli Media Molecule směřují. Dreams nejsou hrou a nejsou ani editorem, je to platforma a sociální síť sloužící kreativní komunitě ke sdílení výplodů vlastní fantazie. Dovoluji si odhadnout, že z důvodu nutné časové investice a náročnosti nejspíše nepůjde o zábavu pro masy, ale u svého publika bude titul úspěšný a roky adorovaný, zvlášť, když vzniklé projekty bude možné efektivněji sdílet, případně exportovat k dalšímu použití mimo platformu Dreams. Jedinou významnější nevýhodu mohou někteří hráči spatřovat v nutnosti použití DualShocku, jak už ale padlo před chvilkou, osobně si nedokážu představit, že by bylo možné vymyslet pro ovladač lepší schéma, než jak jej navrhli vývojáři z Media Molecule. Pravda, někdy by člověk i tak chtěl samým rozčílením ovladač sežrat, ale takových momentů nebylo mnoho a dobrému pocitu pomáhá i fakt, že ve všech odvětví vaší tvorby – modelování, animaci, skriptování nebo skládání hudby – používá hra víceméně stejné schéma.

Projekt Dreams tak zůstává i po fázi betatestování enginem určeným k tvorbě samostatných titulů od A do Z a bezprecedentním příkladem něčeho, s čím jsme tu čest ještě neměli. Dlouholetý vývoj a stálé tajnosti okolo data vydání jen podtrhují fakt, že jde o jeden z nejambicióznějších projektů, které jsou v současnosti v přípravě. A kdoví, třeba se právě týmu Media Molecule podaří v jedné generaci hráčů probudit vedle herních choutek také ty vývojářské.