Dodatek pro Poldu 2 je skvělým počinem

Před půl rokem vydaný Polda 2 remástr byl dle mého názoru a zhodnocení „skvělým způsobem, jak jeden z významných českých adventurních počinů zachovat na věčné časy – v jeho nejlepší formě a podobě, zároveň však i s jeho minulostí“. Opakovaně zmiňuji, že Polda 2 je mým nejoblíbenějším dílem, který zároveň nabízí pro mě i nejzajímavější dabing. V případě dodatku „Jak se z Pankráce stal soukromý detektiv“, který vzešel z převelice úspěšné kampaně právě na tuto remasterovanou verzi, pak mohu dodat, že jde padnoucí rozšíření 25 let staré hry, jež bez jakýchkoli problémů pasuje k původnímu příběhu, stylu humoru i výtvarné stylizaci. A to mi udělalo skutečně velkou radost.

Plynulé navázání

Není velkým překvapením, že se mi v dodatku opět líbila grafika Jakuba Mareše, jež ostatně vychází z jeho osobitého přepracování grafiky původní hry, to jsem však očekávala. Hratelnost zůstává pochopitelně stejná jako u remástru, čili i zde bylo vše dle očekávání. Abych byla upřímná, před vydáním mě příležitostně přepadla myšlenka, zda celý dodatek nebude jen takový „aby se neřeklo“, ne ani tak rozsahem, jako spíše nápady a příběhem. Odehrání mi zabralo zhruba hodinu a půl (tentokrát se to skoro obešlo bez záseku!), což ve výsledku považuji za ideální délku. Epilog nabízí pár nových a pár starých obrazovek, tudíž nenavštívíme mnoho míst, ale každé je důležité a tak akorát vyplněno nápady (pixelhunting!), hratelnými úkony a dialogy. Vlastně mě i dost překvapilo, že většina hádanek a interakcí dává docela smysl, nejen na poměry poldovské série, jež nebyla v tomto ohledu nikdy zrovna tradiční. Ale žádný strach, stále jsou trochu absurdní, bez toho by to přece jen nebyl Polda.

Zdroj: Zima Software

Nový příběh vyplňující mezeru mezi druhým a třetím dílem funguje a zároveň poskytuje odpovědi na otázky, jež mohly v průběhu let mnohé fanoušky napadat. Poměrně rozumně vysvětluje a uzavírá poněkud hektičtější konec druhého dílu a smysluplně dláždí cestu pokračování v podobě Poldy 3. A ano, občas je to stále tak trochu blbé, jak se na sérii sluší a patří. Nyní tedy už víme, co se seběhlo po výbuchu a odletu balónem, proč se dal Pankrác na dráhu soukromého detektiva i jak se zrodil jeho šatník pro třetí díl. Nutno říct, že celkově nešlo o Pankrácovu vůli či náhlé rozhodnutí ze dne na den, vlastně to bylo celé ještě dost zamotané, jelikož vyřešením posledního případu to neskončilo. Ačkoli jsem tedy moc dobře věděla, kam se musí Pankrác nakonec dostat, netušila jsem, kudy se bude ubírat, tudíž jsem byla zvědavá na jeho další počínání a pátrání. V dodatku se tak objevují i některé již známé postavy, které se navíc ve většině případů dočkaly i svého původního hlasu, což ještě více podporuje působení nostalgie.

Dabing, jaké to překvapení

Kdo mě zná, odstavec o dabingu ho nemůže zaskočit. Zatímco původní dabing u remástru Poldy 2 občas neseděl kvůli své dobové kvalitě zvuku, jež ne stoprocentně korespondovala s novou grafikou, u dodatku je pro změnu slyšet, že věk zkrátka nelze zastavit. Jsem však toho názoru, že zrovna tato hra to snese, zároveň si nedovedu představit, jak by hráči mohli reagovat na přeobsazení. Kromě toho dabing zněl lépe, než jsem původně čekala. Luděk Sobota zněl lépe než v sedmičce, čemuž vedle menšího rozsahu textu zřejmě napomohl lehký postproces, pokud jsem dobře slyšela. Takový postup mě nijak neuráží, pokud to není přehnané a zní to přirozeně. Velkým překvapením pro mě byl Petr Nárožný, jednak svým návratem, ale rovněž i samotným výkonem. S ohledem na jeho věk je též nutné být trochu smířlivější ohledně ne vždy 100% výslovnosti, nicméně Matěje po tolika letech trefil velice dobře. A neporovnávala jsem to jen se svými vzpomínkami, nýbrž přímo s původní hrou.

U Valérie Zawadské je popravdě věk už trochu slyšitelnější a Klaudie Š. už nezní jako kdysi, ale herecky Zawadská stále dokáže svým postavám dodat na přitažlivosti. Navíc patří mezi stálice série právě od druhého dílu, proto by mě mrzelo, kdyby se nevrátila. Bohuslav Kalva jako nováček zapadl se ctí a od první repliky znělo jako by do dabingu Poldy patřil odjakživa. Možná je jen trochu paradoxní, že zní o něco mladší než Pankrác, ale v tomto věku koneckonců už moc aktivních starších hlasů ani nelze najít. Bohdan Tůma mě  ovšem tentokrát trochu zklamal. Nečekala jsem od něj dokonalou imitaci Václava Faltuse, respektive Bašty/Bendy a Stanislava Neumanna (major), ale zdá se mi, že šel až moc a ne úplně příjemně mimo originál. Možná by byl v tomto případě lepší volbou Petr Jablonský, jenž pozici imitátora zastával v Poldovi 7. A nemohu si pomoct, ale stejně jako v sedmém díle mi i zde chyběl Jiří Lábus, jehož nynější absence mě s ohledem na návrat Petra Nárožného o to víc mrzí.

„ovesnýmy vločkama“

Když už jsme u toho mrzení, ještě pár výtek bych měla. Polda 2 remástr s přepracovaným soundtrackem podle mě vybízel k rozšíření toho původního, tak se opět nestalo. Jako mnohem větší škodu vnímám, že na nové skladby nedošlo ani zde, což by si nové lokace rozhodně zasloužily. Dodatek nicméně využívá remasterovaných i původních skladeb z druhého dílu (opět je možnost přepínat mezi verzemi hudby, grafika je nicméně vyvedena jen v nové podobě) a objeví se tam i archivní hudba z Poldy 3 a Poldy 6. Dalším zádrhelem jsou titulky, v nichž opět nalezneme nepřesnosti a bohužel i ošklivé hrubky – ovesnýmy vločkama mě opravdu vyděsilo – ovšem i tohle k sérii bohužel tak trochu patří. Pokud se však herci během namlouvání byť jen lehce odchýlili od scénáře, bylo by vhodné to v titulcích reflektovat, případně srovnat (ne)spisovnost a hovorovost zaznívající v dabingu.

Celkově jsem si však dodatek velice užila a výsledek předčil má očekávání. Nakonec mě dokonce přiměl, abych se začala těšit na dodatek mezi pátou (2005) a šestou (2014) hrou. Tam se muselo odehrát leccos… Jak se Pankrác dostal z Egypta, co dělal tolik let, co jsme o něm neslyšeli? Epilog Poldy 2 mě nicméně donutil ptát se i na další věci – jaká vlastně byla Pankrácova služba v Praze? Co je zač Fanda? Kdo je Slepičková? A co Santusov, jak se má? Takových otázek…