Pole multiplayerových akcí pravděpodobně nikdy nebude přesycené natolik, abychom neměli možnost psát či mluvit o nějakém tom dalším, novém, a dozajista také revolučním titulu, který si získá pozornost velkého množství fanoušků na svoji stranu.
A jedním takovým by mohlo chtít být i pokračování akce Insurgency s podtitulem Sandstorm, nicméně fanoušci originálu již dávno ví, že ani tentokrát rozhodně nepůjde o masovou záležitost a hra si bude vyhledávat poměrně specifické publikum.
O jak specifické hráče má jít, to již ukázala víkendová betaverze, která byla bohatá na obsah a která rovněž ukázala, že vývojáři sebevědomě vědí, jakým směrem jít.
K vyzkoušení byly režimy kooperační i kompetitivní a beta byla dostatečnou ochutnávkou toho, co plná verze hry dokáže nabídnout. Zároveň bych měl dodat, že se nejednalo o mé první setkání se hrou, jelikož jsem si právě kooperaci mohl vyzkoušet na stánku Focusu už v červnu na E3.
Už napoprvé mne tvůrci zaujali především zasazením hry do fiktivního konfliktu v oblasti středního východu. Všichni však chápeme, ke kterým potyčkám moderní doby tvůrci vzhlížejí a odkud berou inspiraci. Zasazení samotné přitom může zafungovat jako ideální lákadlo již samo o sobě, neboť například válkám v Afghánistánu či v Iráku se západní týmy stále ještě spíše vyhýbají. Důvodem je jistě kontroverze způsobená čerstvostí zážitků, nicméně New World Interactive se toho nebojí a rozehrávají tak své vlastní impozantní válečné divadlo. To spočívá ve dvojici zmíněných herních režimů, jež se umí nadále dělit.
Ten základní – kooperativní – spočívá ve společném týmovém snažení lidských spoluhráčů, kteří se pouští do soubojů s umělou inteligencí. To znamená boje na rozsáhlých mapách a postupné obsazování jednotlivých oblastí. Ty je zapotřebí nejprve vybojovat a následně také ubránit. Až poté se tým spoluhráčů přesouvá k dalšímu stanovišti. Přitom platí, že kdykoli kdokoli zemře, musí počkat na dokončení aktuální fáze – tedy na výhru v rámci sektoru či na ubránění aktuálně získaného stanoviště. Vymření týmu v kterékoli části bitev pak pochopitelně neznamená nic menšího než konec všem nadějím i aktuálního kola.
Co se PvP týče, tak zde betaverze nabídla režimy Push, Firefight a Skirmish. Push spočívá v tom, že útočící tým musí obsadit tři stanoviště a následně zničit čtvrté. Obsazováním přitom získávají možnost návratu padlých spoluhráčů coby posil. Režim Firefight nabízí tři stanoviště a cílem je všechna obsadit, anebo preventivně vyhladit protivníka. Respawny jsou přitom získávány pouze při dobytí nového stanoviště. A konečně otevřený režim Skirmish nabízí klasické souboje o kontrolní body s tím, že každý tým má vlastní zásobovací vůz. Ten dovoluje zisk ve hře ovladatelných vozidel a posil, takže jeho zničení znamená značnou nevýhodu pro poškozený tým.
Takovýto výčet je nicméně poměrně známý a jsou jej i plná gameplay videa na internetu, co už ale zaujalo mě osobně bylo každopádně to, jak se hra chovala, jaký pocit ve mně dokázala vzbudit a jak celkově vypadal životně důležitý gunplay.
Předně musím již z bety i z původní E3 ukázky ocenit fakt, že Insurgency: Sandstorm maximálně odměňuje skill hráčů a schopnost týmové spolupráce. Ta spočívá mimo jiné už ve výběru vhodné třídy, kterým vévodí dvojice komandéra a takzvaného pozorovatele. Tato dvojka umí přivolat dělostřeleckou pomoc a zvrátit tak průběh nejedné bitvy.
S výběrem postavy nadále souvisí další novinka, kdy si hráči mohou celkem libovolně upravovat svoji postavu. To se týká kosmetických změn, hlasu i jejího pohlaví.
Další kustomizace probíhá už opět v realistickém duchu a jednotlivé doplňky zbraní silně upravují jejich chování, což jsem nejen poznal, ale také patřičně docenil. Hlídat jsem si tedy kupříkladu musel váhu výbavy a především zpětný ráz zbraní. A tím se dostávám k tomu, čím pro mě osobně byla tato moderní pouštní bouře zcela nejzajímavější a proč si na tento titul dám pozor i do budoucna – realismus.
Přerušené nabíjení znamená šlamastyku končící dobře mířenou nepřátelskou kulkou či uštědřeným granátem.
Zmínil jsem gunplay, a právě na tom je snaha o pravý zážitek vidět a cítit nejvíc. To znamená, že například střelba ihned po zastavení z běhu umí být kvalitní ukázkou hráčské naivity. Stejně tak umí pošetilým hráčům zasadit pomyslný políček i něco tak obyčejného, jako je systém nabíjení. Zde si lze vybrat mezi nabíjením rychlejším a rizikem toho, že dobijete nekompletní zásobník, či nabíjením sice úplným, ale zato také pomalejším. Na paměti je navrch nutné mít i to, že přerušené nabíjení znamená šlamastyku končící dobře mířenou nepřátelskou kulkou či uštědřeným granátem. Ten navíc umí postavy doslova a do písmene roztrhat, což je prvek naturalismu, který není mezi akčními tituly zrovna dvakrát rozšířený.
A takovou ránu jako z děla pochopitelně také uslyšíte, neboť komplexní válečnou atmosféru hry dokresluje i perfektní zvuková stránka, jež je jen špičkou ledovce a toho, co hra dokáže předvádět po technické stránce.
Zde za sebe osobně mohu dodat ještě to, že na webu sice lze narazit na ohlasy týkající se nepříliš vydařené optimalizace, já však Insurgency: Sandstorm hrál na už 6 let starém stroji, a to s detaily na vysoké úrovni i ve 4K rozlišení. Optimalizace je tedy za mě zvládnutá dobře a tvůrci navíc slibují ještě další zrychlení hry. Nově užitý Unreal Engine 4 je totiž pro vývojáře novinkou a kupříkladu teprve nyní se ještě chystají zakomponovat do hry dynamickou úroveň detailů.
Pochválit vedle toho rovněž musím i umělou inteligenci, která v mnohých ohledech předčila řadu lidských protivníků, kteří se umí vyznačovat skutečně extrémním umem na přešlapy toho nejbizarnějšího typu.
Vedle toho byla vidět hbitost tvůrců řešit hotfixem ty nejpalčivější potíže, servery při hře odpovídaly dílem okamžiku a nalézt hru i uprostřed noci netrvalo déle než pár vteřin.
Já jsem si tedy zážitek z bitev v pouštních oblastech zkrátka užil, mějme však na paměti, že se stále ještě jedná o betaverzi a tvůrci budou na titulu stále pracovat. V případě takovéhoto hardcore titulu se však s největší pravděpodobností nebude jednat o velké zásahy do hry, ale o optimalizaci zážitku, a to zejména na základě připomínek toho nejvěrnějšího fanouškovského jádra.
Úspěch přitom bude záležet z větší části na tom, zda bude uspokojena tato konkrétní komunita. Na verdikt nejenom těchto hráčů si však ještě počkejme, a to minimálně do 18. září, kdy hra dorazí na PC. V průběhu příštího roku by se pak měli dočkat i hráči na konzolích, zde však prozatím nic konkrétního stále nevíme.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.