Dojmy z alfy Call of Duty: Vanguard

Hráči na PlayStationu mají tento víkend jako první možnost vyzkoušet si nové Call of Duty: Vanguard v multiplayeru. Jeho vývojáři k tomuto účelu zvolili mód Champion Hill, který je podle nich evolucí režimu Gunfight, jenž se poprvé objevil v Modern Warfare z roku 2019. Samozřejmě jsme i my byli zvědaví, jak se novinka hraje a pustili se do zkoušení. Naneštěstí jsme si z alfy neodnesli ty nejpozitivnější dojmy.

Vtip je v tom, že vlastně tolik nezáleží na tom, kolik zápasů po sobě vyhrajete, pokud při nich přicházíte o životy příliš rychle.

V první řadě je třeba říct, že tento článek nebude vyčerpávajícím popisem samotného módu. Tomu se hned dvakrát vývojáři věnovali velmi důkladně třeba na oficiálním webu včetně všech možných podrobností a tipů. Jen stručně proto připomenu, že Champion Hill je multiarénový survival turnaj, který se momentálně hraje ve dvojicích a trojicích. V plné verzi budou i sóla. Každý tým má určitý počet životů/respawnů a utkávají se postupně v krátkých šedesátisekundových zápasech, které jsou v podstatě jen malými arénami v rámci jedné velké mapy. Postupně přicházíte o respawny, případně nějaké ukořistíte a týmy, které se paralelně utkávají vypadávají z turnaje, až zbude jediný vítěz.

Vtip je v tom, že vlastně tolik nezáleží na tom, kolik zápasů po sobě vyhrajete, pokud při nich přicházíte o životy příliš rychle. Anebo když prostě ve čtvrtém kole najednou prohrajete a přijdete o větší část respawnů, které vám dosud zůstaly. Protože životy se mezi koly nedoplňují automaticky. Na začátku hry a jednou za pár kol se můžete v centrální zóně dovybavit za vydělané peníze. Lze si koupit nové zbraně, výbušniny, perky, armor plates, ale třeba i extra život. I přímo v boji pak lze investovat také do upgradu zbraní.

Zevrubný popis by byl až zbytečně komplikovaný a v praxi se rychle zorientujete. Problém vidím spíš v tom, co tento režim představuje. Pokud bych ho poprvé zapnul v plné verzi a chápal jej jako další z mnoha alternativ, nijak by mě neurazil. Už teď mohu s jistotou říci, že by to nebyl můj oblíbený mód, ale třeba bych se u něj čas od času chtěl trochu rozptýlit. Je velmi rychlý (alespoň teoreticky), je potřeba se v něm často rozhodovat, stále je v sázce skoro vše. Rozdíl mezi prvním a posledním místem, případně vyřazením mohou představovat dva tři nepovedené respawny.

Jenže to není zrovna to, co jsem si představoval, že uvidím jako první při návratu Call of Duty do druhé světové války. A myslím, že nejsem sám. I když při hraní není pochyb o tom, že tohle je Call of Duty, druhá světová v tom není vůbec. Tedy ano, hráči jsou tak oblečení, jsou tam v zásadě zbraně, jaké očekáváte, a pohybujete se v prostředí, které má válku imitovat. Není to ale, jak věřím, reprezentativní ukázka multiplayeru, který jinak autoři chystají. Člověk by čekal, že vývojáři vsadí na jistotu a ukáží nějaký klasický mód na některé z ryze válečných map. Na experimenty může dojít později. Asi jako kdyby první ochutnávkou z Call of Duty: WWII byla mapa Anthropoid v režimu One Shot. Ne, počkat, to by bylo zajímavější.

Všude okolo se povalují dřevěné rekvizity a kulisy, takže si připadáte spíš jako ve filmovém ateliéru.

V Champion Hill si teď nemůžete na začátku zvolit ani svou postavu. Je to pochopitelně alfa, ale přispívá to k celkově zmatenému dojmu. Neutkáváte se na normálním bojišti druhé světové války, ale v jakémsi tréninkovém kempu, jehož jednotlivé části jen imitují skutečná místa – letiště, tržiště, nádraží… Všude okolo se povalují dřevěné rekvizity a kulisy, takže si připadáte spíš jako ve filmovém ateliéru. Vše má nějaký prapodivný hnědý nádech, který hře jednak nesluší a hlavně je díky němu souboj dost nepřehledný. Postavy a prostředí splývají v jedno. A vůbec na hru není dvakrát pěkný pohled.

Poškození arén má persistentní charakter, takže přetrvává napříč jednotlivými koly. Na mapě lze leccos zničit, obvykle různé dřevěné překážky vhodné ke krytí. Když se ale na stejné místo vracíte, už připomíná cedník. Výsledkem je, že mód zamýšlený jako agresivní a rychlý hrají ti nejúspěšnější tak, že prostě kempují v nejvýhodnější pozici a čekají, až jim přijdete do rány. A tomu napomáhá i taková ta Call of Duty klasika – samopaly mají přesnost sniperky a účinnost brokovnice. Takže se zabíjí v podstatě instantně dávkou přes celou mapu.

Do háje už s krví na obrazovce, která jen uspíší váš skon.

Nakonec je tu ale ještě jedna věc, která mě vytáčí ze všeho nejvíc. Jako by už tak nebyl obraz špatně čitelný, během přestřelek se mění ve festival záblesků, filtrů a efektů. Ve všech hrách mi přijde stupidní rudnoucí obrazovka při zranění, jako byste si toho snad nevšimli nebo nestačil méně invazivní indikátor. Tady ale už při drobném zásahu kromě zranění samotného dostanete v podstatě jednu velkou červenou “penalizaci” přes celý obraz, abyste se jo nemohli koncentrovat ve chvíli, kdy to potřebujete ze všeho nejvíc. Do háje už s krví na obrazovce, která jen uspíší váš skon.

A to ze mě nemluví frustrace, vlastně jsem si nevedl v novince špatně. Jen se mi na ní prostě řada věcí nelíbí a nemyslím si, že jde o šťastnou první hratelnou ukázku. Autoři měli do nabídky přidat alespoň jeden klasický režim a mapu. Na to si však musíme počkat až do září. Na sedmého připadá odhalení multiplayeru a od 10. září pak postupně startují různá kola bety, jak jsme o tom informovali už dříve.

Zdroj: Activision