Chivalry 2

Kanadský tým Torn Banner Studios se zrodil z rytířské modifikace pro Half-Life 2 nazvané Age of Chivalry. Ta se později vyvinula v samostatnou komerční multiplayerovou hru Chivalry: Medieval Warfare. Vyšla v roce 2012 a minimálně na PC zaznamenala velmi slušný ohlas. Verze pro konzole se bohužel příliš nepovedla. V roce 2013 ještě vyšlo samostatné rozšíření Chivalry: Deadliest Warrior inspirované stejnojmenným televizním pořadem. Pak se autoři na chvíli odmlčeli. Na úspěch Chivalry chtěli navázat podobnou, ale víc fantasticky laděnou multiplayerovou akcí Mirage: Arcane Warfare, jenže ta u hráčů i přes slušný ohlas nakonec zcela propadla. A tak se tým vrátil k tomu, co umí nejlépe – krvavým středověkým arkádovým bitvám, které se zavděčí spíš hráčům Call of Duty než učitelům dějepisu. Chivalry 2 už dorazilo na všechny podporované platformy současně a je ve skvělé formě.

Někdy dobýváte, jindy bráníte, přenášíte věci, něco ničíte nebo někoho chráníte. Dílčí úkoly se postupně vyvíjejí v průběhu bitvy, která má několik fází, jak hráči postupují mapou kupředu.

Pokud jste hráli první díl, vězte, že dvojka vám dá víc téhož a v pěknějším balení. Soupeření frakcí Agatha Knights a Mason Order zůstává středobodem bitev pro více hráčů, kde není nouze o utržené končetiny a hektolitry krve. Zní to možná děsivě, až nechutně, ale autorům se znovu povedlo najít v tomhle středověkém běsnění nějaký komický prvek, díky němuž není boj na život a na smrt nijak traumatizující. V Chivalry 2 se můžete pustit do souboje v arénách všichni proti všem, ale tím hlavním je týmový multiplayer až pro 64 hráčů. Ti se rozdělí do dvou týmů, přičemž každý bojovník si zvolí jednu ze čtyř hlavních dostupných postav, které se pak dále dělí na další sub-classy, které si odemykáte sbíráním zkušeností. Podobným způsobem se dopracujete k dalším zbraním a doplňkům, díky čemuž je možné dosáhnout skutečně pestré nabídky různě vybavených a vyzbrojených postav. Záleží jen na vás, zdá dáte přednost síle a obraně, anebo rychlosti, obratnosti a hbitým výpadům za cenu slabšího brnění i útoku. Anebo třeba raději sáhnete po někom, kdo si dokáže od nepřátel udržet odstup, ať už díky kopí anebo luku.

Autoři nemluvili do větru, když slibovali všeho více, a to i na poli úpravy vlastní postavy. Nad rámec třídy a zbraní totiž můžete zvolit i různé kosmetické doplňky, které ale nemají vliv na funkci. Nové si odemykáte levelováním, ale i za ingame měnu, kterou získáváte v bitvách. Platidlo lze směnit také za skutečné peníze prostřednictvím mikrotranskací, ale díky tomu, že se nedostanete k funkčním vylepšením, se nemusíte bát o vyváženost hry. Více toho uvidíte i na bitevním poli. Mapy jsou mnohem větší, jsou variabilní a mají poměrně působivou architekturu i náplň. Snad by jich mohlo být víc, ale to přijde časem. Vývojáři v týmových režimech míchají dohromady různé módy. Někdy dobýváte, jindy bráníte, přenášíte věci, něco ničíte nebo někoho chráníte. Dílčí úkoly se postupně vyvíjejí v průběhu bitvy, která má několik fází, jak hráči postupují mapou kupředu. Ale cíl nemusí být vždy nějak sofistikovaný. Na některých bojištích jde prostě jen o to poslat na smrt co nejvíc nepřátel. Bohužel momentálně konzolové verzi trestuhodně scházejí klasické duely jeden na jednoho, které jinak uspokojí i ty, pro které je běžná hra až příliš frenetická nebo chaotická.

Je nutné si uvědomit, že Chivalry není a nikdy nebylo taktickou realistickou simulací, ale především zběsilou akcí, kterou je snadné pochopit a osvojit si základy, i když teprve cvičení dělá mistra. Ne že byste v boji vystačili s jediným tlačítkem. Drtivá většina postav v boji na blízko využije tři základní tipy útoků – sek, bodnutí a švih přes hlavu, které lze dále řetězit i modifikovat, ať už co do síly nebo směru. K dispozici máte obvykle také nějaký speciální útok či další zvláštní vybavení, které podléhá cooldownu. Soupeře můžete vyhodit z rovnováhy i kopem nebo strčením. Nehledě na to, že s každou zbraní se bojuje jinak. A bez obrany a správného načasování v boji přežijete jen sekundy. Ale stále je to rychlá arkádová řežba, žádný For Honor nebo nedej bože Kingdom Come v multiplayeru. Jinak ale komplexnější soubojový systém hře prospěl, protože je díky němu Chivalry 2 pestřejší v hratelnosti i na pohled. A pořád si musíte v boji dávat pozor na vaše kolegy, jinak jim snadno nechtěně způsobíte vážná zranění. Sekat hlava nehlava se v hloučku parťáků a nepřátel nevyplácí.

Pokud vám z nějakého důvodu nevyhovuje klasická first person kamera, můžete přepnout do pohledu z třetí osoby, která vám dá lepší přehled o situaci kolem vás, ale na druhé straně možná menší cit pro samotný boj. Já jsem proto zůstal věrný perspektivě vlastních očí, ale to je ryze individuální věc. Samotná možnost volby je však chvályhodná. Stejně jako podpora cross-platform multiplayeru, která by mohla sehrát v další životnosti titulu klíčovou roli. Autoři se chystají Chivalry 2 dále rozšiřovat a příklad prvního dílu napovídá, že titul může mít dlouhou trvanlivost. Kompaktní jednotná komunita tomu jedině prospěje. A pokud byste měli přeci jen pocit, že to někomu dává nespravedlivou výhodu, můžete cross-play vypnout. Radost mi udělala i podpora ovladače DualSense na PS5. Není dechberoucí, ale je rozhodně fajn.

Zdroj: Torn Banner Studios

Tím jsme se pomalu dostali k technické stránce. První Chivalry rozhodně nezapřelo modderské kořeny a nebyl důvod se za ně stydět. Dvojka už je po všech stránkách vypilovanější a Unreal Enginu nedělá rozhodně ostudu. Stále je to ale menší projekt od menšího týmu a to musíte mít na paměti. Grafika vás určitě neurazí, ale za absolutní špičkou přirozeně zaostává. Na PlayStationu 5 vás nicméně potrápí spíš krátká vykreslovací vzdálenost než skutečnost, že by se vám hra neměla líbit jako celek. A místy pořád působí výsledek trochu rozhrkaně. To ale nepochybně souvisí i s celkovou koncepcí. Zahladit a vyleštit velké brutální bitvy plné interakcí a kontaktních soubojů by jistojistě byla velká výzva i pro mnohem větší studia, než je relativně maličký kanadský tým. Co mu ale odpustit už nedokážu, je trochu náladový matchmaking, občasné problémy se spojením a stabilitou. Jako čistě on-line hra by měla v tomto smyslu fungovat na jedničku a ne že při každém druhém spouštění řeším chybu konektivity nebo bizarní hodnoty pingu. Upřímně ale věřím, že jde jen o dětské nemoci, kterých se novorozenec rychle zbaví.

Chivalry 2 je nesmírně zábavná, i když místy trochu svérázná hra. Je paradoxní, jak srandovní mohou být taková jatka. Ale důvodem je prostě chytlavá a vytříbená hratelnost, která vítězí i nad nedostatky grafiky nebo některými technickými potížemi. Torn Banner Studios prospěla konkurence v podobě dalších podobných her i ještě očividnější kašlání na skutečnou historii, díky čemuž je titul pestřejší co do obsahu. Vidět jen to na všem od zbraní, přes mapy, až po oblečení. Jen musíte respektovat, že zdejší absurdní středověk vypadá jako něco mezi Robinem Hoodem s Kevinem Costnerem a atrakcí z Disneylandu. Slibuju vám ale, že vás to přestane trápit ve chvíli, kdy prvně potupíte soupeře, abyste jen o chvíli později ztratili v bitvě hlavu. Doslova.