Vyzkoušejte modifikaci Oblivionu od Terryho Pratchetta

Spisovatel Terry Pratchett je fanouškům humorné fantasy notoricky znám. Slavný autor má na svém kontě desítky knih, jeho nejznámějším a nejčastěji citovaným dílem je série Zeměplocha. Pratchett svojí tvorbou vyzdvihoval důležitost fantazie a tu také definoval jako základní prvek lidskosti. A právě s představivostí se pojí, že byl nejen plodným autorem, ale také fanouškem videoher. A konkrétně britský Eurogamer si povšiml pozoruhodného příběhu dvojice tvůrců modifikací, kteří přišli s Pratchettem skrze jeho lásku ke hraní do styku a kteří se, snad poněkud neočekávaně, dali dohromady a začali spolupracovat.

Vše začalo nenápadně – tvůrkyně modifikací Emma si vytvořila virtuální parťačku do světa The Elder Scrolls IV: Oblivion a té také propůjčila svůj hlas. Původně soukromý projekt nikdy neměl spatřit světlo světa, kamarád Charles „CD“ Cooley ji ale o kvalitách její práce přesvědčil a pomohl jí modifikaci jménem Companion Vilja vydat veřejně (ke stažení je například na tradičním hubu Nexus Mods). Krátce po vydání přicházely pozitivní reakce, z nichž ta nejzásadnější dorazila v březnu roku 2010, tedy tři měsíce po vydání verze 1.0.

Tehdy přišel Emmě email nadepsaný Praise for Vilja a v tom jí za pěkný zážitek děkoval sám Sir Terry Pratchett. Kromě osobní pochvaly připojil i děkovná slova určená modařské komunitě a vypíchl, co se mu na virtuální kamarádce Vilje líbí. Emma byla opatrná a nebyla si jistá, s kým vlastně doopravdy mluví, pravidelnou korespondenci ale s autorem navázala. Brzy se ukázalo, že jde o skutečného spisovatele a tato komunikace díky vzrůstající vzájemné důvěře vedla k tomu, že ji Pratchett začal nenápadně napovídat, co by se Vilja mohla dalšího naučit a jak by se dal herní zážitek zlepšit. Jedním z prvních zásahů bylo zmírnění útočnosti goblinů, které si Pratchett přál studovat i bez nutnosti zabíjení. Emmě sice mohlo podobné přání připadat podivné, ale vyhověla mu a už druhý den měla připravený amulet, který agresi snížil. Důvody tohoto přání pochopila až později.

Tím společná komunikace neustala, naopak. Spolupráce narůstala a Pratchett díky tomu mohl pro Vilju začít psát i některé dialogy. Na jeho řádky mohou hráči narazit například při návštěvě cechu zlodějů. Emma prozradila Eurogameru, jak jí tato forma spolupráce vyhovovala – autor slavného jména ji údajně vždy jen galantně naváděl a nikdy jí vyloženě neříkal, co má přesně dělat. I díky tomu se stále cítila být vůdčí postavou celého projektu.

Jako symbol díků a poklonu za vzájemnou spolupráci pozval spisovatel Emmu na křest své další knihy.

Zásahů vyvolaných Pratchettem prý bylo mnoho, ten nejvýznamnější požadavek ale vzešel z nemoci, jež ho postihla v posledních letech života. Pratchett trpěl Alzheimerovou chorobou, což zásadním způsobem ovlivňovalo jeho krátkodobou paměť. To mělo vliv na jeho každodenní život, hraní nevyjímaje. Pratchett z toho důvodu požádal Emmu, aby Vilju naučila hráče vést – například dostat jej ze spletitého dungeonu ven. To prý sice nebylo z technického hlediska jednoduché, Emmě a Charlesovi se to ale nakonec přeci jen podařilo. Od té doby se mohli hráči na Vilju obrátit a říci jí, že jsou ztraceni, což nakonec vedlo i k tomu, že se Vilja naučila náhodně vybírat i další destinace či úkoly.

Věčně hladový osel

Trojice Charles, Emma a Terry Pratchett vytvořili ještě modifikaci jménem Packdonkeys, díky které bylo možno vzít do party až čtyři oslíky. Nejde samozřejmě ale jen tak o ledajakou oslovinu a přítomnost humorného autora může za to, že se oslíci mohou chovat značně nevypočitatelně. To platí zejména v momentě, kdy se poblíž nalézají volná jablka či mrkve, což je situace potenciálně nebezpečná ve chvílích, kdy se v bezprostřední blízkosti pohybují městské stráže.

Emma touto formou slavnému spisovateli zásadně pomohla zpřístupnit jeho oblíbený titul. Jako symbol díků a poklonu za vzájemnou spolupráci pozval spisovatel Emmu na křest své další knihy v češtině pojmenované Šňupec. Až s touto knihou v ruce Emma plně porozuměla Pratchettově fascinaci gobliny a došlo jí, že byla součástí získávání informací k jeho dalšímu literárnímu dílu. Navrch prý navíc Pratchett ukryl odkazy na svou knihu i ve jménech některých speciálních předmětů, kterými lze Vilju obdarovat. Tyto easter eggy ale nejsou tím nejdůležitějším, co si Emma ze společné tvorby modifikace odnesla. 

Celá anabáze byla pro Emmu zajímavou zkušeností a až s vydáním zmíněné knihy, resp. po setkání s jejím autorem pochopila, jak velkou roli Vilja v Pratchettově životě sehrála. Dle Emmy bylo zjevné, že zásadní pro vznik díla byly nejen zážitky s gobliny, ale i to, že Vilja Pratchettovi v nemoci dokázala pomoci s něčím pro nás tak banálním, jako je navigace ve hře, díky čemuž dokázal Pratchett tuto virtuální postavu skutečně ocenit. Navzdory své nemoci stále zůstával silnou osobností a právě díky tomu Emma Pratchetta nikdy nevnímala jako někoho, komu je zapotřebí pomáhat, ale jako člověka, který naopak vedl jí.