Technické ohlédnutí za Cyberpunkem 2077

Kyberpunkový žánr přichází s okouzlující retrofuturistickou stylizací, kterou se vývojářům z CD Projektu RED podařilo v Cyberpunku 2077 skvěle vystihnout. Jak jsme už popisovali a hodnotili v naší recenzi, Night City vás svým zpracováním zcela pohltí a přinutí na mnoha místech žasnout nad hustotou i velikostí budov, stejně jako nad jejich konkrétním ztvárněním. Neutěšený svět plný kontrastů pak rozehrává úchvatnou podívanou zejména na místech, kde se pouliční lampy odráží v kalužích na vozovce, případně v centrech jednotlivých distriktů, odkud do noci září neonové reklamy a nápisy. V tomto ohledu je Cyberpunk 2077 unikátním titulem, i když mu v přímém srovnání s jinými velkými hrami od konkurence samozřejmě pomáhá zvolené téma i zasazení, které vizuální stránce nahrává v podstatě automaticky.

Testovací sestava

CPU: Intel Core i7 6700K - 4 GHz
RAM: 64 GB HyperX Fury DDR4
GPU: Gigabyte RTX 3080 Vision OC 10 GB
SSD: Samsung PM961 M.2 SSD

Ačkoliv se nejedná o tu nejvýkonnější sestavu, zejména ve smyslu použitého procesoru, smyslem bylo otestovat výkon hry přesně na takové specifikaci, kterou CD Projekt RED uváděl jako doporučenou. Středobodem všech technických možností se nicméně stala zmiňovaná grafická karta GeForce RTX 3080 s pracovní frekvenci 1800 Mhz a 10GB GDDR6X pamětí. V dostupném provedení od společnosti Gigabyte je karta doplněná masivním chladícím systémem Windforce 3X se dvěma 80mm a jedním 90mm ventilátorem, které si navíc můžete upravit i vizuálně pomocí RGB systému Fusion.

I proto jsme ale chtěli dát recenzi maximální možnou péči a v případě zvoleného hardwaru záměrně postupovali podle oficiálních specifikací, které byly známy ještě před vydáním. Pokud vás tedy zajímá, jak vypadá Cyberpunk 2077 s maximální úrovní detailů a nakolik se liší podoba města se zapnutým a vypnutým ray tracingem, nabízíme vám rychlý pohled do ulic a porovnání několika přímých záběrů. I bez drahé a v dnešní době spíše nedostupné RTX karty totiž můžete na počítačích očekávat skvělou podívanou. Jen upozorňujeme, že momentálně Cyberpunk 2077 nepodporuje DirectX ray tracing, takže karty od AMD jsou ze hry do té doby, než se k tomu postaví sami vývojáři.

Smyslem našeho krátkého testu není podrobně analyzovat chod Cyberpunku 2077, zaměřujeme se výhradně na ray tracing v podání grafické karty GeForce RTX 3080.

Ačkoliv je na trhu už několik let řada výkonnějších procesorů, CD Projekt RED pro hraní ve vysokém rozlišení a s nejvyšším nastavením efektů ray tracingu doporučuje procesor Intel Core i7-6700, případně AMD Ryzen 5 3600. My jsme sáhli po čtyřjádrovém Intelu, navíc s příponou K, která značí možnost daný procesor přetaktovat, frekvenci jsme však ponechali na tovární hodnotě 4 GHz. Smyslem našeho krátkého testu není podrobně analyzovat chod Cyberpunku 2077, zaměřujeme se výhradně na ray tracing v podání grafické karty GeForce RTX 3080 v modelu Vision OC 10G od společnosti Gigabyte. Po jejím zapojení a nainstalování nejnovějších ovladačů zpřístupní hra v nastavení grafiky dvě nové záložky – ray tracing a škálování rozlišení za přispění technologie DLSS, resp. FidelityFX.

Zdroj: CD Projekt RED

Vhodnou kombinací těchto položek a obecného nastavení, zahrnujících zpravidla tři úrovně kvality stínů, volumetrických efektů či odrazů, lze ve smyslu frekvence snímků dosáhnout poměrně uspokojivých výsledků. Bez hlubší analýzy ale musíme obecně konstatovat, že doporučovaný procesor je nejužším hrdlem celé specifikace a bez DLSS je hraní ve 4K kvůli nízkému frameratu v podstatě nemožné. Ostatně, i se zapnutými RTX efekty klesá v rozlišení 1080p framerate pod 60 snímků za vteřinu zejména při rychlé jízdě městem a pro plynulý zážitek je třeba určitě sáhnout po výkonnějším CPU.

Pojďme ale k několikrát vzpomínanému ray tracingu, na který jsme se už dopředu těšili s očekáváním přítomnosti mnoha skleněných ploch a již zmiňovaných neonů nejen na ulicích, ale také uvnitř nejrůznějších klubů a restaurací. První věc, která mě osobně příjemně překvapila, se paradoxně týká podání hry bez zapnutých efektů. Ačkoliv záleží na situaci a povrchu, například odlesky na chodnících působí i bez zapnutého RTX velmi dobře. Navíc, pokud byste neměli přímé srovnání, možná by vás překvapilo, že se povrch chodníku po zapnutí ray tracingu leskne méně, lépe však řečeno jinak a realističtěji. Pokud však nejde jen o difuzi světla, ale přímý odraz nějakého předmětu či nápisu, rozdíl je mnohem patrnější a přímého zrcadlení bez RTX pochopitelně nedosáhnete.

Také odlesky od vodní hladiny jsou po vypnutí ray tracingu prosté veškerých detailů, i když se pochopitelně odraz nevytrácí úplně. Nejde však o žádné překvapení nebo vysloveně nadstandardní péči, vzhledem k obvyklé míře simulovaných odrazů, které nejsou pro videohry v obecném ohledu ničím novým. Ostatně, Red Engine, který ve své starší verzi poháněl i třetího Zaklínače, je ceněn pro kvalitu zpracování jednotlivých materiálů, která sehrává svou roli nejen při odrazech světla, ale také při vytváření stínů. Patrné je to ostatně i ve tvářích, kam se promítá odpovídající stín nosu či jiných částech obličeje, přidávající celkové uvěřitelnosti.

Pro celkový dojem je nicméně klíčová kombinace dostupných technologií a efektů, kam ruku v ruce s ray tracingem spadá i volumetrické světlo a mlha. Právě procházení paprsků světla skrz vodní páru a jejich následný rozptyl do prostoru působí na mnoha místech ohromujícím dojmem a navíc přímo řídí i kompletní přebarvování jednotlivých lokací tak, jak mezi nimi procházíte či projíždíte. Přitom jsou přechody realistické a Cyberpunk 2077 neustále dokazuje, že vizuálnímu prožitku šli vývojáři z CD Projektu RED výrazným způsobem naproti. Ta nejlepší grafika si však z druhé strany ale skutečně vybírá vysokou daň na hardwaru a zapínání DLSS je v podstatě nutností, chcete-li si hru s ray tracingem užít. Jak je ale patrné například v momentě, kdy se na sebe hlavní hrdina dívá do zrcadla, jednotlivé režimy DLSS upřednostňující větší měrou buďto výslednou kvalitu, nebo vyšší výkon, promlouvají do podání obrazu často až zbytečně dramaticky, a to se bavíme o statické scéně, kde dopočítávání grafiky umělou inteligencí do cílového rozlišení vytváří nepříjemně rozmazaná místa.

I díky širokým možnostem nastavení je ale skutečně možné najít balanc mezi nároky na hardware a dechberoucí podívanou, která s přihlédnutím k rozsahu Night City skutečně posouvá vnímání grafiky v open-world her na novou úroveň a budeme upřímně zvědaví, jak daleko se bude moci Cyberpunk 2077 svým podáním dostat na nových konzolích, až bude k dispozici next-gen upgrade. Ale jak určitě sami cítíte, v tuhle chvíli mají lidé z CD Projektu přeci jen trochu jiné starosti.