Vědec před 35 lety navrhl „perfektní“ vesmírnou hru

Když se dnes řekne sandboxový vesmírný simulátor, většina hráčů si představí tituly jako Star Citizen, Elite Dangerous, No Man’s Sky nebo sérii X, která se na konci listopadu dočkala čtvrtého dílu s podtitulem Foundations. Před 15 lety to byl jedinečný Freelancer. V devadesátých letech jsme pak brázdili vesmír v sériích jako Wing Commander, jehož spin-off Privateer se pokusil spolu s nepříliš kladně přijatou ságou Battlecruiser navázat na to nejlepší, co už v polovině osmdesátých let dokázal hráčům nabídnout původní Elite, za nímž stáli David Braben a Ian Bell. Napadlo by vás ale, že myšlenka podobných velkolepých vesmírných oper s otevřenou hratelností a realisticky ztvárněným obrovským vesmírem je ještě starší? A teď nenarážíme na Star Trader z roku 1974, což byla jedna z vůbec prvních her, která se zaměřovala na cestování vesmírem s cílem obchodovat a vydělat peníze. Na to byla ještě její technologie a celková vize příliš omezená, jakkoli byl autor Dave Kaufman zjevně vizionář. Ostatně její interface byl pochopitelně čistě textový.

Byl tu ale ještě minimálně jeden velký vizionář, který svým nápadem na počítačovou hru předběhl dobu. Americký astronom, astrofyzik, spisovatel a popularizátor vědy Carl Sagan udělal pro americké čtenáře a diváky velmi zjednodušeně řečeno podobný kus práce jako jeho český kolega Jiří Grygar. Měl vlastní televizní pořad, má za sebou rozsáhlou publikační činnost a je mimo jiné autorem vědeckofantastického románu Kontakt z roku 1985, který byl zfilmován v roce 1997. Carl Sagan už se premiéry úspěšné adaptace nedožil, zemřel o rok dříve. Hvězdně obsazený film režiséra Roberta Zemeckise s Jodie Foster, Matthew McConaugheym, Jamesem Woodsem, Johnem Hurtem či Tomem Skerrittem ale zůstává trvalou připomínkou autorových kvalit.

Carl Sagan ve světě videoher

I když se vlastní videohry Carl Sagan nedožil, ve světě videoher přesto zanechal posmrtnou stopu. Jeho hlas zazní v epizodické sérii Back to the Future: The Game od studia Telltale Games z televize v roce 1986 a toto jméno rovněž použije doktor Emmett Brown jako pseudonym, když se objeví v Hill Valley v roce 1931. Nejde o náhodu. Carl Sagan byl velkým fanouškem filmové série Návrat do budoucnosti, který stejně jako Kontakt natočil režisér Robert Zemeckis. Druhý díl byl podle něj vůbec nejlepším filmem o cestování časem. Sagan oceňoval zejména to, s jakou přesností filmaři pracují s různými časovými liniemi a jejich vzájemným působením.

Právě Carl Sagan už v roce 1983 nastínil také vizi velkolepé vesmírné hry, jejíž popis v mnohém připomíná dnešní výše uvedené tituly. Knihovna amerického Kongresu uchovává celou řadu dokumentů z pozůstalosti Sagana. A mezi nimi se nachází i design dokument neexistující hry. Autor si v něm pokládá otázku, jak by bylo možné navrhnout domácí videohru, která by dokázala hráče vzdělat v oboru astronomie a přitom byla stejně vzrušující jako akční tituly. Základem takové hry by podle Sagana mohl být nejbližší vesmír, respektive model naší galaxie, který by samozřejmě byl menší než ta skutečná. I tak by mohl obsahovat stovky tisíc hvězd namísto miliard. Tyto hvězdy by byly podle autora zanesené do třírozměrného prostoru a nechyběly by tu třeba ani mlhoviny. I když se to samozřejmě v kontextu doby může jevit jako čirá utopie, stačí se dnes podívat na rozsah No Man’s Sky, aby člověk pochopil, že vše je jen otázka času a výkonu.

Ideální by přitom podle Sagana bylo, kdyby taková hra pokrývala dlouhý časový úsek, během nějž lze pozorovat evoluci z vesmírného hlediska. O historii naší galaxie by nás mohl titul poučit hravým způsobem. Mléčná dráha se svou velikostí by se podle autora mohla stát přirozeným hřištěm pro titul, v němž hráč musí vypátrat nějakou ztracenou věc. Sagan přitom vidí dva logické startovní body pro svůj hypotetický herní počin. V prvním případě bychom začínali na Zemi a museli bychom najít něco jinde v galaxii. Ve druhém případě by hráč začínal svou pouť mimo Mléčnou dráhu, případně na jejím okraji, anebo v samém středu galaxie. Jeho cílem by pak bylo najít samotnou Zemi. Ani tato koncepce není znovu příliš vzdálená zmíněnému No Man’s Sky od studia Hello Games.

Naším úkolem by mohlo být vypátrat nejmladší civilizaci v galaxii, abychom jí pomohli ještě předtím, než sama sebe zničí.

Sagan přirozeně počítal s tím, že by bylo žádoucí v ideálním případě vzduchoprázdnem cestovat rychleji než světlo. Naším úkolem by mohlo být také vypátrat nejmladší civilizaci v galaxii, abychom jí pomohli ještě předtím, než sama sebe zničí. I to je téma, které s v různých variacích ve hrách objevuje opakovaně. Pokud bychom začínali na Zemi, mohli bychom se také pokusit najít nejbližší civilizaci. Některé z ras by také mohly mít vlastní koloniální říše. Ty nejmocnější by pak mohly sídlit v samém středu galaxie. Samotný Sagan přitom průkopnicky navrhuje, že hra by mohla být nějak svázaná s jeho tehdy ještě nedokončeným románem Kontakt.

I když se Carl Sagan zhmotnění své vize v plném rozsahu nedožil, je zajímavé pozorovat, že digitální evoluce se ubírala velice podobnou cestou, kterou nastínil už před 35 lety. Stačí se podívat na jmenované tituly nebo velkolepý ekosystém Eve Online. Co by na ně dnes asi Sagan říkal? Je navíc pozoruhodné sledovat, jak člověk mimo herní průmysl dokázal předvídat vývoj ve světě her a potenciál této technologie možná lépe než samotní hráči a někteří vývojáři. Hypotetický titul působí zábavně a navíc má i vzdělávací charakter. Pro kontext se sluší uvést, že v srpnu 1983, kdy byl design dokument sepsán, uplynul teprve necelý měsíc od premiéry osmibitové konzole Nintendo Entertainment System na domácím japonském trhu. Vědom si dost možná právě i hardwarových omezení tehdejších počítačů a konzolí, navrhoval Sagan rovněž, že by hra mohla být rozdělená na dvě části.