Bill Gates si před 30 lety stěžoval, že Solitaire je moc těžký

Pac-Man tento pátek oslavil  40. narozeniny. Náš druhý oslavenec téhož dne slavil třicítku. I když je Microsoft Solitaire o rovných 10 let mladší, není o nic menší legendou. Rozhodl jsem se mu proto věnovat víkendovou vzpomínku. Solitaire neboli Pasiáns je víc než hra. Je to kulturní fenomén, který během let mnoha lidem otevřel a usnadnil cestu do světa počítačů. O titulu zpívá třeba i americká písničkářka Suzanne Vega. Je to nechvalně proslulá prokrastinační černá díra na čas, která se stala noční můrou všech zaměstnavatelů a úspěšně likvidovala produktivitu mnoha úřednic a referentů.

Solitaire založený na stejnojmenné skutečné karetní hře ve Windows debutoval 22. května 1990. Poprvé se objevil s operačním systémem Windows 3.0 a jeho úkolem bylo podle Microsoftu uživatele nenásilným způsobem naučit pracovat s počítačem, grafickým rozhraním a myší. Myš tehdy stále ještě nebyla zdaleka běžnou výbavou počítače a řada lidí používala textové operační systémy. A díky titulu si mnoho uživatelů skutečně rychle vštípilo a oblíbilo principy techniky drag-and-drop.

Když se pak hra stala tak populární mezi zaměstnanci po celém světě, samotný autor přišel s nápadem na takzvanou šéfovskou klávesu. Po jejím stisku by se hned objevila tabulka v Excelu, aby to vypadalo, že člověk skutečně pracuje.

Už rok předtím Solitaire vyvinul Wes Cherry a grafiku karet vytvořila designérka Susan Kare, která dříve patřila mezi průkopníky společnosti Apple a jeho grafický interface. Wes Cherry přitom program napsal ve svém volném čase a v Microsoftu pracoval coby stážista. Udělal to prý pro zábavu. “Nápad udělat Solitaire pro Windows jsem dostal z nudy,” prohlásil v roce 2017. Před vydáním Windows samozřejmě hru musel schválit Bill Gates. “Jeho největší připomínka byla, že je Solitaire příliš těžký,” prozradil Cherry v rozhovoru pro kanál Great Big Story.

Když se pak hra stala tak populární mezi zaměstnanci po celém světě, samotný autor přišel s nápadem na takzvanou šéfovskou klávesu. Po jejím stisku by se hned objevila tabulka v Excelu, aby to vypadalo, že člověk skutečně pracuje. Ale Microsoft tuto inovaci zamítl. Paradoxně Wes Cherry se díky svému hitu netopí v penězích. Za hru nedostal nic zaplaceno. Dnes už se počítači neživí a dělá do jablek. Skutečných jablek.

Zdroj: Great Big Story

Jeho titul ale pomohl mimo jiné vydláždit cestu dalším causal hrám a upoutal pozornost lidí, kteří se počítačů “báli”. Tehdy byla podobná hra zjevením, dnes na sváteční hráče míří bezpočet titulů a jedná se o lukrativní odvětví herního byznysu. Solitair dokázal, že videohry mohou zabavit “každého” a že občas může být klasická hra v počítačové verzi ještě přitažlivější než její původní verze.

Podle statistik samotného Microsoftu tato nehynoucí klasika a notorický žrout času patřil mezi tři nejpoužívanější programy ve Windows vůbec. Jakmile se hra stala nedílnou součástí operačního systému, zrodila se i legenda o zaměstnancích, kteří tráví pracovní dobu karetním morem. Microsoft během let hru rozšířil a inovoval, věhlasu originálu ale dosáhla málokterá další verze.

Odhaduje se, že Solitaire má stále přibližně 35 milionů aktivních hráčů měsíčně a denně se podle Microsoftu uskuteční přes 100 milionů her.

Už ta první ale umožnila měnit design karet nebo třeba upravovat počet karet, které si hráč lízne. Vzhled, který navrhla Susan Kare, hra používala až do Windows XP. Pak přibily statiky, další karetní hry a variace i jiné moderní vymoženosti. Hra se dostala na další platformy a dokonce i do jiných operačních systémů. Loni v květnu pak byl Solitaire uveden do světové videoherní síně slávy.

Odhaduje se, že Solitaire má stále přibližně 35 milionů aktivních hráčů měsíčně a denně se podle Microsoftu uskuteční přes 100 milionů her. Titul se měl objevit na více než miliardě počítačů po celém světě a byl přeložen do 65 jazyků. Je úžasné pomyslet, že už před 30 lety dal Microsoft světu takto zásadní hru a navíc že původně vznikla coby “výukový nástroj”. A v neposlední řadě je to také jedna z první her, kterou řada lidí dohrála a dočkala se odměny v podobě závěrečné animace.

A co vy, jak vzpomínáte na Solitaire? Nebo jste byli spíš na Hledání min alias Minesweeper? O něm si něco povíme zase příště.