Zapomenutý pionýr navždy změnil svět videoher

Jména jako Nolan Bushnell, Steve Jobs nebo Šigeru Mijamoto zná každý, kdo se alespoň trochu zajímavá o svět počítačů a videoher. Slyšeli jste ale někdy jméno Gerald Lawson nebo Jerry Lawson? Velmi pravděpodobně ne a přitom by si rozhodně zasloužil opak. Bývá nazývaný mužem, který změnil svět videoher, revolucionářem, průkopníkem, vizionářem, pionýrem i vynálezcem vyměnitelných cartridgí. Zásadním způsobem ovlivnil podobu moderních konzolí. A v neposlední řadě bývá zmiňováno, že byl jedním z prvních inženýrů tmavé pleti v tomto odvětví.

Jerry Lawson se narodil v prosinci 1940 a byl ve své době v herním oboru výjimečný nejen barvou kůže. Od mládí ho přitahovala věda a elektronika. Opravoval televize a zajímal se o veškerou technologii, která předcházela počítačům. Byl to v podstatě samouk. Na zdi vedle stolu měl obrázek George Washingtona Carvera, což byl americký vynálezce časopisem Time nazvaný “Černý Leonardo”, který se narodil jako otrok. Matka Jerryho vždy podporovala a říkala mu, že může být jako jeho vzor Carver. Vystudoval a pracoval pro několik firem v obou technologií. Byl úspěšný, ale nikoli výjimečný. Vše se však mělo brzy změnit.

„Spousta lidí v oboru tvrdila, že mikroprocesor nemůže být využitý pro hry, ale já jsem věděl své.“

V roce 1970 nastoupil Lawson do společnosti Fairchild Semiconductor v San Franciscu a s pomocí mikroprocesorů F8 dokončil o pět let později ve své garáži jeden z prvních arkádových automatů – Demolition Derby. Tím si získal spoustu pozornosti. Přišel také s řešením, jak zabránit šikovným dětem, aby hráli na jeho kabinetu zadarmo, což byl problém, který v té době trápil třeba populární Pong. Sám se podílel na vývoj F8 a byl přesvědčený, že by se mikroprocesor dal použít pro videohry. “Spousta lidí v oboru tvrdila, že mikroprocesor nemůže být využitý pro hry, ale já jsem věděl své,” prohlásil v roce 2005 na akci Classic Gaming Expo v San Franciscu.

V polovině sedmdesátých let začal vést celou novou videoherní divizi společnosti Fairchild a zde stál u zrodu u nás nepříliš známé konzole Fairchild Channel F. Vydána byla v roce 1976 a předběhla tedy dokonce Atari 2600, které přišlo na trh až o rok později. Obě patřily spolu se systémy RCA Studio II (1977), Magnavox Odyssey 2 (1978), Intellivision (1980), ColecoVision (1982) nebo třeba Vectrex (1982) do takzvané druhé konzolové generace. Jenže Fairchild Channel F byla první, která byla navržena tak, aby podporovala vyměnitelné hry na cartridgích.

Většina herních systémů do té doby měla přitom hru či hry spojené přímo s hardwarem a byly nedílnou součástí konzole. Lawson se svým týmem přišel na řešení, jak data s hrou umístit na médium, které může být zasunuto do konzole a zase z ní vyjmuto. Samozřejmé, říkáte si? Banální? Dnes možná, v té době nikoli. Lawson vydláždil cestu k tomu, co dnes považujeme za standard. Ale nejprve musel vyřešit, jak předejít tomu, aby hráče neporanil elektrický výboj a současně nepoškodil samotné zařízení. V tom právě spočívala náročnost tohoto úkolu, nejen v síle samotné myšlenky. Z tohoto objevu měly přitom prospěch všechny strany – hráči, výrobce konzole a v budoucnu i další vývojáři. Uživatelé mohli rozšiřovat svou sbírku her. Najednou nová hra neznamenala nutnost koupit novou konzoli. Výrobce se na druhé straně těšil z dalších příjmů plynoucích z prodeje titulů. A víc vývojářů se časem mohlo pustit do práce na vlastních hrách. Lawsonův vynález byl ve své době tak převratný a bezprecedentní, že nové cartridge musela vždy schvalovat federální komunikační komise.

Jerry Lawson nevymyslel konzoli Fairchild Channel F sám, ale na celý projekt dohlížel a byl jeho klíčovou osobností. Na počátku stála společnost Alpex Computer Corporation a inženýři Wallace Kirschner a Lawrence Haskel. Ti vyvíjeli prototyp domácí konzole na mikroprocesoru Intel 8080. Když se jim nepovedlo k nápadu přilákat výrobce televizorů, kontaktovali společnost Fairchild. Jerry Lawson měl jejich systém zhodnotit. Byl jím ohromený a navrhl, aby firma technologii licencovala, jak se také stalo. Lawson, Nick Talesfore a Ron Smith pak prototyp přeměnili ve finální produkt. Mikroprocesor Intel 8080 nahradili vlastním CPU F8 od společnosti Fairchild, složitou ovládací klávesnici vyměnili za jednoduchý a pokrokový ovladač a princip vyměnitelných her dotáhli k dokonalosti, když obvody umístili do plastového obalu, a nechali tak vzniknout první cartridge.

Konzole Channel F třeba poprvé umožnila příslušným tlačítkem na domácí konzoli pozastavit hru.

Nešlo přitom o jedinou revoluční novinku. Konzole Channel F třeba poprvé umožnila příslušným tlačítkem na domácí konzoli pozastavit hru. Bylo dokonce možné změnit její rychlost. Byla to také první konzole, která používala mikroprocesor. Na trh přišla za cenu 170 dolarů, což by dnes odpovídalo asi 763 dolarům. Kromě domácích Spojených států se jí povedlo dostat také do Japonska. Původní název zařízení zněl Video Entertainment System, ale když Atari představilo svůj Video Computer System, neboli VCS, dnes známý spíš jako 2600, Fairchild konzoli přejmenoval na Channel F, což byla zkratka pro Channel Fun. Nakonec ale dál používal oba názvy. Systém se vyráběl až do roku 1983, což nebylo vůbec špatné. Konkurenční Atari 2600 ale na trhu vydrželo od roku 1977 až do roku 1992 a prodejností Channel F zcela zastínilo. Přitom přišlo na trh za ještě vyšší cenu, necelých 200 dolarů.

Oficiálně na konzoli Channel F vyšlo 27 her a cartridge se nazývala Videocart. Některé dokonce obsahovaly více titulů. Navzdory vyměnitelným médiím systém obsahoval i dvě vestavěné hry – Hockey a Tennis. V obou případech šlo o klony kultovního Pongu. Paradoxně, jak už to tak občas v podobných případech bývá, konzole nebyla přes své nesporné kvality a inovace úspěšná. Její koncept cartridgí se ale ujal a chopili se ho další výrobci konzolí včetně Atari, které tento způsob masově zpopularizovalo.

Lawson rovněž patřil mezi první členy slavného spolku Homebrew Computer Club, který sdružoval první počítačové nadšence. Určitě jste o něm už někdy četli, protože se z tohoto místa rekrutovala spousta budoucích hvězd tohoto odvětví. Patřili mezi ně Steve Jobs, Steve Wozniak, Adam Osborne nebo John Draper. Lawson a Ron Jones byli jediní členové tmavé pleti v té době. Lawson dokonce dělal pohovor s Wozniakem na práci ve Fairchild, ale nepřijal jej, což je zajímavá historická perlička. Wozniak ani Jobs prý na něj neudělali žádný velký dojem, prozradil po letech.

V roce 1980 Jerry Lawson opustil společnost Fairchild a založil vlastní firmu Videosoft, která dělala software právě pro konkurenční Atari 2600, které přišlo na trh rok po konzoli Channel F a stalo se nejprodávanějším zařízením na trhu. Za pět let Videosoft skončil v důsledku velkého videohernícho krachu v polovině osmdesátých let a Lawson začal pracovat jako konzultant na volné noze. Spolupracoval dokonce s muzikantem Steviem Wonderem na takzvaných Wonder Clock, které by děti budily hlasem rodičů, ale z nápadu nakonec sešlo. Byl jedním z mála afroameričanů v oboru, který dosáhl na vedoucí pozice, a podle mnoha svých následovníků je inspiroval a pomohl jim do herního odvětví otevřít dveře.

Moderní videohry ho děsily

Jak už to tak bývá, sám hry moc nehrál, práskl na sebe Lawson v roce 2009. Ty moderní ho spíš děsily. Jsou podle něj plné zabíjení a násilí. Videohry podle něj glorifikují násilí. Uznání se nakonec Jerry Lawson dočkal. I když až na sklonku života. V březnu 2011 byl oceněn jako pionýr svého oboru za koncept cartridgí asociací IGDA. Byl připomenut jeho přínos, protože navzdory tomu, že byl skoro neznámý, značně ovlivnil svět technologií, a to, jak dnes hrajeme hry. Vynálezce zmíněného Pongu Allan Alcorn o Lawsonovi řekl, že byl skutečný průkopník, protože udělal něco opravdu poprvé. Nebylo to odkud okopírovat. Loni v březnu byl pak na akci Independent Games Festival za svůj vynález ještě vyznamenán oceněním ID@Xbox Gaming Heroes. To už ale přišlo osm let po jeho smrti. Zemřel ve věku 70 let v dubnu 2011, měsíc po první ceně, na komplikace spojené s cukrovkou.

Jerry Lawson pomohl vytvořit multimiliardový byznys, kterým v současnosti videohry jsou. I díky jeho vynálezu se dnes ve videoherním průmyslu točí více peněz než ve filmu. S jeho revolučním řešením mohli zákaznici poprvé střídat hry v konzoli, což je princip, na němž tahle zábava stojí dodnes. Díky, Jerry.