XCOM: Chimera Squad

Mezi oznámením a vydáním hry XCOM: Chimera Squad uběhlo pouhých deset dní. Jsou přitom hry, které nejsou dokončeny ani deset měsíců po svém prvním představení a už jen za tento kousek zasluhují vývojáři z Firaxis pochvalu. Sami ale určitě uznáte, že práce marketingového oddělení ještě dobrou hru nedělá, a tak jsem se souběžně s dohráním Gears Tactics plynule přesunul i k hodnocení této zajímavé tahové strategie. Přičemž slovo zajímavý zde zastupuje věci jako příznivá cena, dlouhý příběh a neotřelé herní mechanismy, které až dosud nebyly pro sérii XCOM typické.

Dvakrát do stejné řeky nevkročíš

Chimera Squad se odehrává pět let po událostech druhého dílu hlavní části novodobé série XCOM. Ačkoliv to může znít složitě, vědět byste měli především to, že se lidstvu podařilo odvrátit bezprostřední mimozemskou hrozbu a udržuje se svými vesmírnými okupanty křehký mír. Ne všichni jsou ale s panujícím příměřím spokojeni a z důvodů svých nejrůznějších zájmů neváhají stav systematicky narušovat. Právě proto tedy došlo na ustavení mírové skupiny Chimera Squad, se kterou se budete – naštěstí jen na ploše jednoho města – snažit potlačit všechny nekalosti a zasáhnout tam, kde standardní vyjednávání selhalo. Nikdy byste ale neměli zapomenout, že jednotka vašich úderníků z řad lidí i mimozemšťanů není bojová a přehnaná agrese je mírně řečeno nežádoucí. Snad i z tohoto důvodu tentokrát mnohem více záleží na speciálních schopnostech jednotlivých postav, jejich vhodném kombinování a možnosti nepřítele nezabít, nýbrž omráčit, zajmout a vyslechnout.

Zdroj: 2K Games

Jde o extra důležitý prvek, jehož složité dodržování, ale současně i velká důležitost, se naplno projevuje v pozdější fázi hry. Každé omráčení totiž přináší dvacetiprocentní nárůst šance, že na konci získáte důležité informace, sloužící pod označením intel jako jedno ze tří platidel. Pomocí něj pak v jednotlivých čtvrtích City 31 rekrutujete a vylepšujete speciální týmy, které se starají o zachování pořádku, případně jsou schopné přinést další zdroje, ať už v podobě popisovaného intelu, nebo eleria a vlastních kreditů. Za intel nicméně můžete koupit i vzácná vylepšení zbraní vašich agentů a významně si tak pomoct, až se začne úroveň obtížnosti zvyšovat, čímž se opět vracím k nesmrtícímu postupu. Ne vždy je ale snadné nepřítele omráčit, ne vždy máte na dosah vhodnou postavu a vybruslit z misí s uspokojujícím výsledkem dá po prvních pár hodinách poměrně zabrat. Nechci tím proto tvrdit, že se bez boje obejdete vždycky – poměrně často je nezbytné zasáhnout bez okolků a zaručit, že všichni agenti dojdou na konec mise bez větší újmy. Na rozdíl od hlavních dílů série by totiž opačný výsledek znamenal v Chimera Squad restart celé mise.

Hrdinové, ano. Vlastní, ne.

Pokud jste sledovali náš stream ze hry, určitě chápete, kam tím mířím. Ano, Chimera Squad nenabízí populární možnost vytvořit si vlastního agenta, dát mu jméno a starat se o něj, jako by byl váš vlastní. Jde o odklon, kvůli kterému se vytrácí značná část atmosféry, o kterou ale ve výsledku nejde tolik, jako o to, že nikdo z 11 připravených agentů nesmí za žádných okolností skonat. V porovnání s Gears Tactics tak nenarazíte na misi, kam byste si místo hrdiny mohli vzít jen obyčejného a hlavně postradatelného rekruta, takže všechny operace budou muset dokonale klapnout, jinak se dál v příběhu neposunete. A upřímně, v kombinaci s nevýváženou obtížností a momenty, kdy vás nepřítel zasáhne přes půl mapy se šancí jen několika jednotek procent, už prostě nebudete chtít potřetí rozehrávat tu stejnou část stále dokola. Jistě, když je některý z agentů vyřazen z boje, mise hned nekončí, ne vždycky se k němu ale dostanete včas, abyste ho stihli stabilizovat, případně zrovna jako na potvoru nejste na tahu.

Abyste rozuměli, další ne zrovna povedenou novinkou je promíchání iniciativy všech bojujících jednotek na mapě – takže žádné rozdělení na tah vašich agentů a tah soupeře. I když máte možnost pomocí speciálních schopností někoho v řadě předběhnout a odehrát akci přednostně, stále jde o další taktickou rovinu, která vám umí pořádně zatopit a vzhledem ke všem popisovaným pravidlům také roztříštit celý zážitek. Vše lze do určité míry korigovat nastavením obtížnosti, kde vedle čtyř hlavních úrovní nechybí coby modifikátory také možnosti Ironman, zamezující manuální ukládání, dále automatické léčení mezi jednotlivými částmi mise, nebo pomalejší nárůst anarchie v městských oblastech. Rozdíly mezi hlavními stupni jsou ale na můj vkus opravdu velké a po většinu hry jsem se mezi nimi opravdu potácel. Úroveň normal totiž umí být místy až triviálně snadná, zatímco následující stupeň expert pocitově až nespravedlivě krutý. Najít balanc jsem nedokázal až do samého závěru a přiznávám, že mé celkové hodnocení je tímhle podivným rozkročením ovlivněno.

Breach, breach, breach!

Přesto nechci vzbuzovat pocity, že by Chimera Squad nestála za hřích, zvlášť když bylo možné v prvních dnech sehnat hru za pouhých deset eur a momentálně za dvojnásobek této částky, což stále není vůbec špatné. Například režim breach je přesně tou inovací, která je stejným dílem nápaditá jako užitečná a bez ohledu na to, že své jednotky budete před místnostmi shromažďovat i několikrát během jediné mise, plánování se neomrzí. Agenty své jednotky můžete rozdělit ke všem možným vstupům do následující oblasti, využít i některou speciální výbavu, jako jsou například výbušniny a nepřítele uvnitř pořádně zaskočit. Po zahájení akce máte na výběr, zda chcete zaútočit, nebo rovnou běžet do krytu a je čistě na vás, jaký přístup zvolíte. Nejlepší je ale na celém mechanismu kamera s efektem rybího oka, která zabraňuje, abyste zastavený čas využili pro prozkoumání dané místnosti, a tak i po 15 odehraných hodinách budete vždycky čekat, jak vaše rozhodnutí – zaútočit, nebo se schovat – vzhledem k počtu nepřátel a rozložení lokace vlastně dopadlo.

Grafika je spíše účelná, nežli krásná na pohled a ještě více dovoluje sklouznout během akčních misí pouze ke sledování čísel a ikonek schopností jednotlivých agentů.

Příjemným osvěžením je i skutečnost, že se v Chimera Squad nestaráte o základnu. Zprvu jsem byl překvapený, protože jde o nedílnou součást celého zážitku v předchozích dílech a nechtěl jsem se spokojit pouze s taktickou mapou a výzkumem. Nakonec ale musím uznat, že hra díky tomu rychleji plyne a opět – bez ambic stát se třetím XCOMem plní Chimera Squad svoji spin-offovou roli velmi dobře. Během dlouhého hraní se ve mně rovněž přetvářel názor na grafické zpracování a prezentaci příběhu, která v Chimera Squad probíhá jen za pomoci statických obrázků. Úvodní překvapení, že hra není v tomto ohledu plnohodnotnou součástí série, alespoň částečně vyvažuje vtip a charaktery jednotlivých postav, stále ale nejde o část, která by vás bůhvíjakým způsobem hnala kupředu. Také grafika je spíše účelná, nežli krásná na pohled a ještě více dovoluje sklouznout během akčních misí pouze ke sledování čísel a ikonek schopností jednotlivých agentů. Hra rovněž neobsahuje výrazný hudební doprovod a svým technickým zpracováním tak sklouzává k průměru. Nad něj ji ale vytahuje několik zajímavějších zvratů v příběhu a neprůstřelný taktický systém, který je přesně takový, jaký byste od XCOMu očekávali. Včetně neúspěchu při 95procentní šanci na zásah.