Predator: Hunting Grounds

Náhoda tomu chtěla, že krátce po vydání Resident Evil: Resistance od Capcomu se o přízeň hráčů uchází další asymetrická multiplayerová akce postavená na slavné licenci. Nového Predátora mají na svědomí vývojáři ze studia IllFonic, pro které nejde o premiéru na tomto poli. Podíleli se už na Evolve z roku 2015 a na kontě mají i nechvalně proslulý horor Pátek třináctého z roku 2017, který tvrdě narazil na konkurenci v podobě Dead by Daylight. Jak se bohužel znovu potvrdilo, asymetrická on-line hra láká mnohé vývojáře, ale většina z nich si na tomto konceptu vyláme zuby. V případě studia IllFonic se tak stalo opakovaně.

Jestli Predátor pro PC a PS4 něco dokázal, pak to, že asymetrický multiplayer jako takový má stále velký potenciál. Ale bez pořádného vedení se úspěch nedostaví automaticky. Hunting Grounds proti sobě postaví až čtveřici po zuby ozbrojených vojáků a obávaného mimozemského lovce. Obě strany se střetnou v jihoamerické džungli. Zatímco úkolem predátora je “pouze” vystopovat a ulovit svou kořist, tým složený z lidí to má obtížnější. Musí totiž plnit dílčí úkoly a stojí proti němu rovněž přesila nepřátel, kterou řídí umělá inteligence. Zavedenou formuli IllFonic osvěžuje o nehratelnou třetí stranu, kterou tvoří polovojenský kartel. Hodní vojáci musí v několika po sobě jdoucích krocích něco vypátrat, analyzovat, zničit a tak podobně. Pak teprve mohou doběhnout na místo, kde je má vyzvednout vrtulník, a doufat, že pilot přiletí dřív, než je dorazí dotírající nepřátelé nebo samotný predátor.

Líbí se mi, že se autoři pokusili triky z filmů a jejich klíčové momenty přenést do multiplayeru a postavit na nich hratelnost.

Základní kostra přitom není vůbec špatně vymyšlená. Hra za obě strany je velmi odlišná a akci nechybí atmosféra ani napětí. Predátor je podobně jako vetřelec prototypem smrtícího nepřítele, kterému ale dokáže dobře sehraný tým čelit. Predátora i podobu vojáka si upravíte k obrazu svému a neustále můžete odemykat nové vybavení i skiny. Část z nich je závislá na dosažené úrovni, jiné mají čistě kosmetickou úlohu a padnou vám buď náhodně z lootboxu, anebo si je koupíte rovnou za in-game měnu. Samotná přítomnost beden mi vadila, protože je považuji za naprostou zbytečnost, ale hra mi netahala skutečné peníze z kapsy, takže jsem se s nimi smířil. Jak roste váš level, dostanete do rukou další zbraně i speciální předměty. Odemknete si i odlišné třídy postav, které se liší svými výchozími predispozicemi. Týká se to jak vojáků, tak predátora. Především v jeho případě se časem propracováváte ke stále zajímavějším kouskům výbavy, díky nimž je hratelnost pestřejší a vy můžete uplatnit v boji nejrůznější taktiky.

I když si někteří hráči stěžují na to, že výchozí výbava predátora a jeho schopnosti jsou poddimenzované, už na začátku umí s vhodnou strategií napáchat pořádnou paseku. Od první chvíle vládne čepelemi, kanónem, lékárničkou, termovizí nebo maskováním. Některé funkce přitom spotřebovávají energii. Musíte také dobře odhadnout nepřítele a zvážit, zda se vyplatí zaútočit ze stromu, pokusit se izolovat jednotlivce, zasadit rychlý úder a stáhnout se nebo třeba využít momentu překvapení a napáchat tváří v tvář největší zranění. S každým dalším kusem výbavy se pak vaše možnosti rozrůstají a vy můžete využít třeba meč nebo lapit protivníka do sítě. Lidé se naopak mohou zaposlouchat do zvuků džungle, které je upozorní na blížící se nebezpečí, umí se mnohem rychleji léčit nebo se mohou zkusit ztratit lovci z očí tak, že se pokryjí blátem. Paradoxně právě nezbytná kamufláž je momentálně trochu v rozboru s kosmetickými doplňky. Mnohé z nich v džungli neupotřebíte, anebo vám spíš uškodí. K čemu by vám koneckonců byla uniforma s pouštním nebo městským vzorem? Ale platí to i pro další části výbavy, které v zeleném pekle zbytečně poutají pozornost. I když bych chtěl pochválit ozvučení obecně, autentické filmové efekty vás těší jen do chvíle, než se zaposloucháte do plechově znějící střelby. Líbí se mi ale, že se autoři pokusili triky z filmů a jejich klíčové momenty přenést do multiplayeru a postavit na nich hratelnost.

Ačkoli odrazit útok predátora se lidem zpravidla podaří jen ve skupině, občas může být efektivnější se rozdělit ve snaze rychleji splnit dílčí úkoly. Lze také kalkulovat s tím, že predátor musí svou kořist nejprve vyřadit z boje a pak zabití potvrdit získáním trofeje. Během této chvíle je dokonce relativně zranitelný. Obě strany musí dobře poznat své přednosti i slabiny, aby jich dokázaly využít. Někdy je kupříkladu efektivnější obětovat část týmu, nepomoci kolegům na nohy, protože predátor určitě číhá nedaleko a využívá vašeho parťáka jako návnadu. Ale učiníte tak jen proto, abyste spoluhráče oživili takzvanou posilou. S pomocí několika vysílaček na mapě je totiž možné povolat zpět mezi živé již dříve zabité hráče, i když pro to neexistuje logická opora. Každé střetnutí má pak několik možných vyústění a spíš než scénář mapy definují průběh hry samotní hráči svými akcemi. Predátor může v kteroukoli fázi pozabíjet jednoho, více či úplně všechny členy týmu. Vojáci mohou zabít predátora, anebo mu jednoduše uniknout a nechat se zachránit vrtulníkem. Anebo mohou dokonce přijít o život i predátor i vojáci, pokud náhodou na poslední chvíli padne zbývající člověk, kterého dorazí nepřátelé ovládaní počítačem. Predátor má navíc podobně jako v předloze možnost pomstít vlastní smrt a odpálit se svým tělem i přeživší hráče. Ti se v takovém případě mohou pokusit autodestrukční systém deaktivovat, anebo uniknout ze zóny, kterou exploze zničí.

Až na pár drobností se tak může zdát, že novinka nabízí zajímavou a pestrou hratelnost. Bohužel tomu tak není. Celý zážitek táhne ke dnu ostudné provedení. Podobně jako v případě Resident Evil: Resistance i tady na PS4 zlobí matchmaking a pokud nemáte početnou partu kamarádů, za predátora si moc nezahrajete. To je i důvodem, proč se neustále rozšiřuje propast mezi vojáky a lovcem. Za vojáky hrají všichni dokola, neustále se zlepšují, rychle levelují a získávají zkušenosti reálné i virtuální. Když už se ale konečně stanete predátorem, chybí vám oboje a tým má nad vámi navrch. Proto často vojáci stojí proti vyjukanému mimozemšťanovi, který neloví je, ale oni jeho. Hráč na druhé straně se tetelí blahem, že si konečně zkusí predátora a prvních pár her je proti sehraným lidem zcela nepoužitelný. Tady vzniká dojem, že hra je nevyvážená. Její nevyváženost je ale bohužel dána především faktem, že hráči nemají možnost dostatečně za predátora trénovat a získat adekvátní vybavení, kterým by konkurovali vojákům na vysokých příčkách. Problém s matchmakingem neřeší ani jinak vítaná podpora cross-platform multiplayeru.

Zdroj: IllFonic

Nelichotivé je i grafické zpracování. Na PlayStationu má Predátor velmi nízký framerate, který soustavně kolísá a akce působí skoro až trhaným dojmem. Trpí tím gunplay a celý zážitek, protože používání zbraní vám nepřináší žádné potěšení. Ovládání obecně není příliš příjemné a konkrétně v kůži predátora si budete chvíli zvykat na jeho atypické šplhání po stromech, které často vede k různým zásekům a chybám. Spíš než hbitou nemesis občas mimozemský lovec připomíná zmatenou veverku, která pobíhá po větvi tam a zpět, skáče ze stromu na strom a snaží se najít vhodnou pozici. Grafika jako taková sama o sobě není na konzoli vůbec pohledná a zůstává daleko za současnou špičkou. Potěší alespoň detaily jako možnost rozstřílet okolní vegetaci. V neposlední řadě si pak lze právem postěžovat také na hloupou AI, která reaguje naprosto zmatečně a nepředstavuje v podstatě žádné ohrožení, což autoři dohání nesmyslnými počty nepřátel. Protivníci vás často ignorují, rodí se zcela náhodně, nabíhají jako stádo tupě před vaši zbraň a vůbec působí především jako zásobárna munice a cvičné cíle pro predátora.

Rozhodně je fér závěrem vypíchnout, že Hunting Grounds se neprodávají za plnou cenu. Ale ani to neospravedlní zoufalý technický stav. Hra je navíc trestuhodně mělká po stránce obsahu. I když nabízí několik tříd vojáků i predátorů, různé zbraně, perky a kosmetické doplňky, nakonec se překvapivě rychle vyčerpá. Momentálně totiž tvoří nabídku jen ubohá trojice vzájemně zaměnitelných map situovaných do džungle. Na všech se přitom úkoly víceméně opakují jen s drobnými obměnami a i když pokaždé hledáte, ničíte nebo aktivujete něco jiného, v praxi jde stále o jeden a tentýž mód. Ačkoli by to popřelo základní myšlenku, bylo by fajn zkusit si třeba alespoň souboj jen mezi predátory. Na nic podobného ale ve hře zatím nenarazíte. Dokážu docela živě představit, že se v dalších měsících počet map rozroste, momentálně však narážíte na nedostatek obsahu a pestrosti, kvůli čemuž se brzy námět omrzí a akce se stane repetitivní. Přitom tak nějak ale neustále podvědomě tušíte, že v principu hra funguje a mohla by být opravdu zábavná, pokud by se jí dostalo adekvátní péče.