- Přepracovaný systém přihrávek nahrává rychlejší a zábavnější hratelnosti
- Velmi povedený komentář s bohatou zásobou frází
- Výrazně odlišné zpracování střelby různých hráčů a s tím spojené pěkné góly
Aby byla letošní recenze NHL třeskutě legrační už od samého začátku, přirovnám aktuální ročník k výkonům Buffala Sabers, na které se můžete v posledních letech opravdu spolehnout, ale coby fanoušek z toho radost určitě mít nebudete. Abyste rozuměli, mému Buffalu připadá v posledních letech přibližně pětadvacátá příčka s občasnými výkyvy nahoru i dolu, a i když by určitě někdo rád vyměnil kde co za všeobjímající jistoty, v tomhle případě bych s dovolením rád zažil nějaké to vzrušení. Máme-li se začít bavit o hokejové sérii od EA Vancouver, můžeme za tento rozruch považovat loňské přepracovaní pohybu a fyzikálního systému, pro letošní rok pak vývojáři sáhli do střelby a přihrávek, čímž – svět div se – udělali z NHL 20 vcelku zábavnou hru, až jsem se musel občas ptát sám sebe, jestli se mi to celé jen nezdá. Pokud si ale myslíte, že jsem právě otevřel váček s optimismem a hodlám ho po vás za zvuků jemného cinkání sypat, pak se zase vraťme společně na zem. NHL 20 žádné velké terno není.
Nechci každopádně odbíhat od toho, co se letos povedlo, takže pojďme pěkně na led a k tomu, co vývojáři slibovali už před vydáním. Jemnější přebírání puku po přihrávce a variabilitu v animacích při střelbě. To první se nakonec s přimhouřením oka vylepšit skutečně podařilo, když se hráči úplně nezastavují a snaží se občas i vyrazit přihrávce naproti. To druhé je vidět o poznání více, zvlášť, když střílíte s některou z výrazných hvězd ligy a v kombinaci s novou sadou pohybů, resp. animací pro brankáře pak padají vskutku pohledné góly. Netvrdím tím, že zmizely glitche a nelze uplatnit univerzální postupy, jak vsítit branku, ovšem hra otevírá možnosti ke skórování i na jiných místech a velmi přirozeně vás tím navádí k tomu, abyste pořád zkoušeli něco nového. NHL 20 se díky přepracovaným přihrávkám a většímu množství vystřelených puků také pocitově zrychlilo, což už ale nesedí s jistou neohrabaností oněch 10 mužů v poli, kteří do sebe často různě naráží, odráží se od mantinelů, a co hůř – jejich hokejky ne vždy zasáhnou puk bez ohledu na to, že by nikdo a nic kolizi skotačivé gumy s čepelí v daném momentě už zabránit určitě nedokázal.
Jinak řečeno, puk se někdy pomyslně odhmotní a projíždí pevnými objekty, což je vážně nešťastné ve chvílích, kdy se v roli nevyléčitelného zoufalce snažíte bránit. A jen upozorňuji – všechna výše vyřčená slova platí výhradně pro hru proti umělé inteligenci na jakémkoliv stupni obtížnosti, který si vyberete a na nějž dokážete hrát. V případě online hry se pravidla ruší a ze zápasů – pokud tedy najdete protivníka a zápas se nerozhodne spadnout třeba minutu před koncem – se stává jen závod o to, kdo dokáže soupeři nasypat víc branek z přihrávky před gólmanem, nebo rychlým kejklováním hokejky do forhendu na vyrážečku. Osobně mi to ale tolik nevadí, protože podmínky mají všichni úplně stejné a zápasy obecně působí opravdu velmi pohodově a měl jsem z nich dobrý pocit. Jediné, co by vás mohlo trochu zaskočit, jsou relativně divoké výsledky, ale stejně jako v uplynulých letech můžete podrobně nastavit celkovou obtížnost a najít vyhovující nastavení, případně ho postupně měnit tak, jak budete novému NHL přicházet na chuť.
V případě online hry se pravidla ruší a ze zápasů – pokud tedy najdete protivníka a zápas se nerozhodne spadnout třeba minutu před koncem – se stává jen závod o to, kdo dokáže soupeři nasypat víc branek z přihrávky před gólmanem, nebo rychlým kejklováním hokejky do forhendu na vyrážečku.
Další změna proběhla na poli komentátorské dvojice, kde Doca Emricka s Eddiem Olczyk střídá vancouverské duo James Cybulski a Ray Ferraro. Fakt, že působí ve stejném městě jako vývojáři hry umožňuje užší spolupráci a přináší i příslib postupného doplňování frází během rozjeté sezóny. Už aktuální podoba komentáře ale působí velmi dobře, značně uvolněně s adekvátní dávkou humoru a dává zavzpomínat na některé starší díly, kde si například legendární Jim Hughson perfektně pohrával s hlasem a vhodně dávkoval emoce. Osobně mi nový styl perfektně sednul, což se ale zase na druhou stranu nedá říct o inovované grafice celého přenosu. Pryč je spolupráce s NBC, ale čert ji vem‘ i s přiléhavou znělkou, musím se nicméně ptát, co vedlo vývojáře k přesunu hlavní informační lišty se skóre ke spodní části obrazu? Něco tak nepřirozeného jsem už roky neviděl, a ani po plejádě zápasů jsem si nestačil zvyknout. K prezentaci snad už jen to, že hráči po vstřelených gólech křepčí zase trochu nápaditěji a v nových kreacích, jako obvykle ale nejde o něco extra podstatného a dříve či později začnete veškeré animace v pauzách před dalším vhazováním přeskakovat.
Co se týče herní nabídky, NHL 20 v podstatě nečiní od loňska žádné velké změny. Všechny módy jsou rozeseté v olbřímí tabulce a najdete v ni při troše štěstí všechno, co hledáte. Od rychlých offline i online zápasů, přes sezóny, kariéry, až po arkádový World of Chel. Právě do něj vývojáři investovali své úsilí, rozšířili nabídku kluzišť, přidali tašky plné nejrůznějšího oblečení i výbavy a rafinovaně se zde pokusili svézt i na vlně popularity žánru battle royale. Považovat ale mód Eliminator, ve kterém zkrátka hrajete sérii zápasů na venkovním kluzišti, za nějaký survival, natož battle royale, je úplně mimo mísu a nevěřte nikomu, kdo se vám to bude snažit vymluvit. Stejně jako to, že Hockey Ultimate Team není po rychlém sestavení týmu s hodnocením kolem 80 o bezútěšnem grindování a stovkách hodin odehraných zápasů. Je to úplně stejné jako loni, samozřejmě za předpokladu, nechcete-li tlouct o stůl peněženkou a kupovat balíčky za skutečné peníze. O režimu Be-A-Pro se pak už asi ani nemá smysl bavit – všechno zůstává při starém, jedna ku jedné, beze změny a jakýchkoliv nápadů, které by po kolika – pěti letech – milostivě posunuly tento mód dál. No, a pokud jste se těšili na tzv. Alumni týmy plné legend a hvězd NHL, na které jsme vás ostatně lákali ještě před vydáním hry, pak vás musím zklamat i tentokrát. Kvůli licencím v nich totiž chybí řada hráčů, ať už se bavíme třeba o Orrovi s Hullem, ale také o mladších hráčích jako je kupříkladu Jason Spezza, Marian Gaborík nebo Dominik Hašek. Nehledě na to, že zastoupení hráči jsou do dnes již neexistujících týmů často zasazeni s odlišnou výbavou, což je vidět zejména na helmách brankářů. Zbytečné chyby a zahození obrovského potenciálu.
Pokud jste hráči samotáři, musíme vás varovat slovy o průměru.
Víc asi na konto NHL 20 říkat netřeba – pokud vám jde čistě o hru, například při offline soupeření s kamarádem na jedné konzoli, pak změny v herním projevu pocítíte a budete z nich mít radost. Pokud jste ale hráči samotáři a budete se muset pohroužet do herní nabídky trochu detailněji, pak vás musím varovat slovy o průměru. Nic na tom nakonec nemění ani tradiční zastoupení české Extraligy a tradiční absence skutečných dresů národních týmů. Zkrátka a dobře, NHL je i v dalším roce přesně takové, jaké ho fanoušci mít nechtějí – tedy na zastarávající technologii a v bolestném udržovacím módu. Tak snad za rok…