GreedFall

Sázka na historickou látku z nějakého důvodu společnosti Focus Home Interactive vychází. Po titulech Vampyr a A Plague Tale: Innocence tu máme další smělý pokus o digitální výlet proti proudu času. Tentokrát se kormidla chopili vývojáři z francouzského studia Spiders a vůbec poprvé se jim podařilo překročit vlastní stín. Autoři her The Technomancer, Bound by Flame nebo Mars: War Logs se zjevně postupem času vypracovali a konečně se jim povedlo úspěšně napodobit rukopis BioWare, jak se o to otevřeně pokusili. Relativně malý tým stvořil mimořádně zajímavý svět, který sice za absolutní špičkou zaostává v technickém zpracování, přesto však zůstává důstojným nástupcem novodobých klasik tohoto žánru.

Starý svět umírá. Je přelidněný, znečištěný a sužovaný nevyléčitelnou smrtelnou chorobou. Jiskřičku naděje v zoufalé době představuje vzdálený nezmapovaný ostrov Teer Fradee. Je to divoká oáza života nezkrocená člověkem, která byla ušetřena obávané nemoci. A mohl by se tu dokonce nacházet vysněný lék. Nicméně je to současně nebezpečný kout, který obývají podivuhodní tvorové a vládne tu magie. Akční RPG GreedFall totiž není klasickou historickou hrou, ale originální fantasy variací na 17. století, která se mohutně inspirovala barokní architekturou, módou, hudbou a uměním vůbec. Jakkoli se ale jedná o fiktivní události, postavy i svět, vše je ukotveno v realitě a snaží se úspěšně vzbudit v hráči dojem, jako by se jednalo o nějakou zapomenutou kapitolu dějin, která se prolnula s mýty a bájemi.

Hra nepostrádá ani naléhavé téma kolonizace nového světa, když příchozí narazí na odpor místních kmenů, které mají velice blízko k přírodním nadpřirozeným silám, stejně jako zdejší fauna.

Když tak hráč v kůži hlavního hrdiny či hrdinky opouští svou vlast a umírající matku, musí počítat s tím, že bude čelit intrikám, dávným křivdám, diplomatickým roztržkám mezi národy i teritoriálním sporům mezi osadníky a domorodci. Hra totiž nepostrádá ani naléhavé téma kolonizace nového světa, když příchozí narazí na odpor místních kmenů, které mají velice blízko k přírodním nadpřirozeným silám, stejně jako zdejší fauna. GreedFall nám umožní vytvořit si vlastní postavu, zvolit její pohlaví, vzhled i schopnosti roztříděné do rozvětveného stromu, který se skládá hned z trojice košatých korun. Autoři se vzdali klasických tříd ve prospěch dynamické osobnosti, kterou organicky vytvoří každý hráč podle toho, zda dává přednost boji, stealthu, diplomacii, přetvářce, craftingu, hbitosti či třeba magii. Anebo klidně můžete pěstovat jakýsi efektivní mix všeho možného. V praxi přitom funguje postupné vylepšování různorodých dovedností velmi dobře a umožní vám nevyvíjet se výhradně jedním omezeným směrem.

Na ostrov Teer Fradee míří dobrodruzi, osadníci, snílci, žoldáci, lovci pokladů, průzkumníci i vojáci. Ti všichni usilují o jeho tajemství a především o moc. Ať už se tak budete specializovat jakýmkoli směrem, vaší počáteční rolí bude především diplomat snažící se usmířit znesvářené národy a předejít rozhoření starých konfliktů na nové půdě. Na tento úkol naštěstí nebudeme sami. Od počátku nám bude dělat společnost rozrůstající se družina pomocníků, kteří neváhají přiložit ruku k dílu, ale občas také chtějí něco na oplátku. Doprovází vás vždy dva vámi vybraní, kteří se hodí třeba i na konkrétní quest. Mají nicméně své vlastní tužby, motivace i cíle. A podobně jako pracujete na vztazích s nimi, musíte udržovat v rovnováze i styky s různými aliancemi. Anebo vlastně nemusíte. Každá skupina tu má nějakou víru, přesvědčení, území, spojence i nepřátele. Nezřídka snaha potěšit jednu stranu vyústí v neshodu s někým dalším. Můžete navazovat nová spojenectví a ta původní rušit. Kdoví, zda zůstanete loajální vůči svým vlastním lidem. V každém případě vaše výchozí příslušnost je pevně daná a změnit ji nelze.

V průběhu hry se ale můžete přiklonit k jiné frakci a svými akcemi, volbami i nelehkými rozhodnutími budete ovlivňovat nejen kurz příběhu, ale uspořádání celého ostrova. Je přitom běžné, že když nějaký úkol nesplníte včas, můžete si ho vinou jiných okolností zcela uzavřít. Svět Teer Fradee je sám o sobě mimořádně zajímavý, stejně jako originální kvazihistorické zasazení a poutavý příběh plný chytrých rozsáhlých questů – hlavních i vedlejších – a charismatických postav. Nejde přitom o open world v pravém slova smyslu a dokonce to ani moc nevadí. Ostrov je částečně otevřený, skládá se z jednotlivých měst, osad, regionů a oblastí, které jsou relativně rozlehlé, i když se v jejich terénu občas cestuje trochu krkolomně, což souvisí i s omezeným pohybovým rejstříkem hrdiny. Tato území jsou pospojována fiktivními tunely, oddělují je nahrávací obrazovky a postupně se vám odemykají nová místa. Ostrov ovšem i tak působí impozantním dojmem velkého neprobádaného kusu přírody.

Větší problém představuje technické zpracování, respektive grafika a animace, když si odmyslíme povedenou stylizaci a výtvarnou stránku. GreedFall se na PS4 Pro občas trochu zadýchává, má celkem jednoduché a někdy až úsměvné animace i poněkud hrubé detaily nejen postav. Když se hrdina poprvé rozeběhne, nebo vstoupí do rozhovoru, máte pocit, jako byste sledovali remaster Assassin’s Creed III nebo Rogue, což je pochopitelně dáno i tím, že se autoři inspirovali dobýváním Severní Ameriky. Trochu toporné je ve srovnání se současnou špičkou i ovládání. Ještě větší problém pak představují interiéry. Sice je chvályhodné, že lze do mnoha budov vstoupit bez loadingu, nicméně působí komicky, že třeba hospoda, apartmán nebo sídlo místního politického představitele vždy uvnitř vypadá téměř stejně až na drobné kosmetické změny. Domy mají mnohdy zcela shodný interiér navzdory odlišnému zevnějšku. Venku naopak jednotlivá města i móda obyvatel pěkně odráží všemožná kulturní specifika i zvyklosti, stejně jako skutečnost, že moderní svět se na ostrov teprve tlačí a osadníci se ještě zabydlují.

Dokážu si živě představit, že polarizovat hráče bude i soubojový systém. Ten je sice relativně komplexní, nicméně nepůsobí na pohled příliš variabilně ani přitažlivě, i když záleží spíš na hráči, jak se k akci postaví. Pravdou ovšem je, že běžné souboje s řadovými nepřáteli mohou být po čase trochu repetitivní. Autoři také nedokázali naplno vytěžit potenciál taktické pauzy, která vám sice umožňuje se zamyslet nad dalším krokem, sáhnout po nějaké specialitě a namapovat akci na konkrétní tlačítko, ovšem doufal jsem v mohutnější nástroj, jehož prostřednictvím bude efektivní řešit celé potyčky. To se však v praxi nehodí. Souboje s originálními bossy a velkými monstry zastupující zdejší specifickou faunu naopak patří mezi to nejzajímavější, co GreedFall může nabídnout. Při jejich skolení jsem navíc zažíval podobné pocity jako při hraní Shadow of the Colossus. Nejde ani tak o jejich velikost, tady se přeci jen stále drží vývojáři při zemi, ale skutečnost, jak se ve vás mísí pocit radosti z vítězství a zármutku nad zmařeným životem.

Přes zmíněné technické nedostatky nebo některé symptomy velké hry od malého studia, jsem si užil i audiovizuální zpracování titulu. Umělecké cítění nelze autorům upřít a navíc prokázali šťastnou ruku i při hledání dabérů a skládání soundtracku. Tým klade důraz na to, abyste cítili, že každá postava, vesnice i místo na mapě má svůj příběh a smysl. A tohle úsilí se jednoznačně vyplácí. Výsledkem je nefalšované dobrodružství, v němž zažíváme objevitelskou euforii a užíváme si svobody nejen ve smyslu cestování, ale i plnění úkolů, když našich cílů můžeme dosáhnout různými cestami a způsoby. Vysokou známu si tak GreedFall podle mě zaslouží především proto, že uspěl v těch kategoriích, které jsou pro žánr RPG klíčové. Zatímco zmíněné nedostatky, jakkoli mě mrzí, na druhé straně naštěstí nejsou podle mě pro celkový zážitek rozhodující.