Autoři Star Citizenu zneužívají štědrosti věrných fanoušků

V pondělním novinkovém souhrnu jsme se dotkli citlivého tématu. Autoři vesmírné hry Star Citizen od studia Cloud Imperium Games pozvali své nejštědřejší fanoušky, kteří investovali do titulu alespoň tisíc dolarů, na zvláštní VIP akci. Za lístek na ní přitom hosté zaplatili dalších 275 dolarů. Jednalo se o zvláštní soukromou večeři s vývojáři, na níž autoři slibovali i nějaké speciální oznámení. Z něj se nakonec vyklubala možnost utratit ve Star Citizenu další peníze. Hráčům tu byla představena loď Aegis Nautilus Solstice, která se prodává za 675 dolarů. A přitom ji zatím není možné ve hře ani využít.

Podobným způsobem svážejí na akce vypočítaví prodejci staré lidi, kde jim pod záminkou exkluzivní nabídky vnucují nepotřebné krámy.

A teď přichází ta skutečná tragédie. Informovat o titulu Star Citizen je totiž mimořádně nevděčný úkol. Největší pozornost logicky přitáhnou podobné výstřelky a autoři na sebe upozorňují spíš svými přehmaty než opravdovými úspěchy a novinkami. Navzdory tomu, že hře i jejím vývojářům držíme palce – jako ostatně všem projektům a studiím, nemůžu se ubránit pocitu, že Star Citizen si za podobné mediální přešlapy může sám. V každém případě ale taková zpráva hráče pořádně naštve. Kritiky hry zlobí jednání autorů a jejich až příliš okatá snaha vytřískat z loajálních fanoušků maximum. Příznivci naopak autory hájí, zastávají se jejich strategie přímého financování a jakékoli “kauzy” vnímají jako nepodstatné, zkreslené, když ne přímo namířené proti Cloud Imperium Games s cílem poškodit je a odradit od projektu další potenciální zájemce.

Každá ze stran má právo na svůj názor. A samozřejmě i vývojáři mají právo nabídnout takový zpoplatněný obsah, jaký uznají za vhodné. Zejména v případě, kdy po něm jak vidno existuje reálná poptávka. Měli bychom se nicméně ptát, zda jsou podobné akce vhodné, správné a v souladu s dobrými mravy. Můj příměr je možná extrémní, ale podobným způsobem svážejí na akce vypočítaví prodejci staré lidi, kde jim pod záminkou exkluzivní nabídky vnucují nepotřebné krámy. Výhodná sada nerezových hrnců, dvě sady ložního prádla za cenu jedné i perpetuum mobile léčící rakovinu – na skladě mají vše. Nic proti snaze nabídnout nějaký dodatečný speciální obsah za peníze. Když však vývojáři vymýšlejí podobné produkty primárně s cílem oslovit specifické hráče, kteří zjevně utrácí ve hře přes míru a sváží je na podobné akce, aby vzbudili dojem výlučnosti, chovají se spíš jako pijavice, která saje, dokud z hráče něco teče.

Takzvaný Aegis VIP Event se uskutečnil v sobotu 24. srpna v německém Frankfurtu nad Mohanem. Součástí soukromé večere byla možnost vyzpovídat Chrise Robertse a další klíčové vývojáře. Je úsměvné, že musíte utratit alespoň tisíc dolarů, abyste si mohli koupit lístek na akci za 275 dolarů a tam vám byl následně představen virtuální koráb za dalších 675 dolarů. Pořadatelé přitom vyčuraně sázejí na pocit výlučnosti a omezené kapacity klubu vyvolených.

Což o to, lodička je to pěkná. Kdo by nechtěl vlastní minolovku, která navíc umí miny i klást? Možná ten, kdo očekává, že bude moci vlastní plavidlo za nekřesťanské peníze ihned bez omezení používat. To ovšem není tento případ. Loď si můžete koupit, ale nemůžete ji ve hře využít. Nedokončený titul ani neumožňuje klást miny a nejde o jedinou funkci, kterou má koráb v budoucnu nabídnout a zatím není součástí hry.

Autoři podle mě překročili čáru a jejich nabídky hraničí s praktikami teleshoppingu.

Někteří fanoušci autory brání s tím, že vás nikdo nenutí loď kupovat. A mají pravdu. Otázkou je, jestli podobný argument obstojí. Upozorňují také na to, že jde o obvyklou praktiku – existuje více lodí, které se prodávají do Star Citizenu, ale zatím v něm nefungují. Sám sebe se nicméně ptám, zda to je polehčující, nebo spíš přitěžující okolnost. Část příznivců má rovněž pocit, že ostatní hráči nemohou titul kritizovat, když jej sami aktivně nepodporují. Pevně věřím, že to není pravda a případy jako tento ukazují, že je naopak žádoucí, aby se ostatní hráči dozvěděli, jakým způsobem se dnes vydělávají peníze na vývoj jedné z nejnákladnějších her všech dob.

Ve skutečnosti to spíš vypadá, že se autoři soustředí na byznys víc než hru samotnou. Nasvědčuje to informacím, že vývojáři každoročně mnohem rychleji utrácí astronomický rozpočet, než kolik dokáží vydělat. Vzrůstají obavy, že všechny ty zkazky o nekompetentním vedení projektu se zakládají na pravdě. Hráči už přitom do titulu napumpovali přes 200 milionů dolarů, datum vydání se opakovaně odkládalo a vize autorů neustále bobtná. Psát o Star Citizenu a nevyvolat emoce je dnes prakticky nemožné. Ve světě videoher, který stále vede nerovný zápas s únosnou mírou mikrotransakcí, a tím, jak je učinit etické, ale Cloud Imperium Games stojí na opačném břehu řeky než já a symbolizují to problematické na tomto způsobu financování. Autoři podle mě překročili čáru a jejich nabídky hraničí s praktikami teleshoppingu. Tím spíš, že vydání Star Citizenu je v nedohlednu. A to je něco, co bychom měli kritizovat stejně jako loot boxy nebo pay-to-win modely. Ani u nich vás totiž nikdo nenutí, abyste za ně platili. Je to jen na vás a vaší vůli. Anebo není? Paradoxně je totiž nejhlasitěji hájí ti, kteří se mohou stát jejich potenciální obětí.

Z původního textu byla vyňata zmínka o lodi v non-Solstice verzi.