branding
Unknown 9: Awakening, Bandai Namco Entertainment, Recenze Unknown 9: Awakening

Unknown 9: Awakening

Další nevydařené dílo s Anyou Chalotrou. Debut kanadského studia je fiasko

Zdroj: Bandai Namco
17. 10. 2024
Název: Unknown 9: Awakening Vývojář: Vydavatel: Platformy: , , , , Recenzovaná verze: PlayStation 5 Žánr: Datum vydání: 18. 10. 2024

Kanadské studio Reflector Entertainment prezentuje svou debutovou hru Unknown 9: Awakening jako akční adventuru poskytující jedinečný zážitek založený na vyprávění, jelikož věří, že nejinovativnější tituly vznikají na silném příběhu a technické zdatnosti. Pak se však nabízí otázka, proč tedy vytvořilo dílo, které nic z toho nemá? Během dvanácti hodin hraní jsem hledal alespoň náznak, že vývojáři dostáli svého motta, aby dokázali, že to nejsou jen marketingové řečičky vyvěšené na internetu, a zároveň by mi tím i poskytli pozitiva, jimiž bych mohl začít. Bohužel, nestalo se tak. Nemá smysl chodit kolem horké kaše a hledat vlídná slova, která by nikoho neurazila. Titul se zkrátka vůbec nepovedl. Příběh, hratelnost, audiovizuální zpracování či technický stav jsou kombinací špatných vlastností, které dohromady tvoří tak výraznou negativní zkušenost, že těch pár pod lupou objevených kladných prvků už nedokáže zážitek vyvážit a posunout titul na hranici průměru.

Bez emocí

Příběh by měl být podle autorů hlavním tahákem Unknown 9: Awakening. Do hlavní role kvestorky Haroony (dívky s nadpřirozenými schopnostmi) obsadili Anyu Chalotru, známou především jako Yennefer ze seriálu Zaklínač. Půvabná britská herečka s indickými kořeny byla ideální volbou pro vyprávění dotýkající se indické kultury a pradávné devítky, kombinující lineární dobrodružství ve skutečném světě i fiktivní záhadné dimenzi zvané Ohyb. Co se týče nepřátel, je nutné čelit skupině říkající si Nadřazení, která se snaží zneužít tajemného prostředí a artefaktů pro změnu historie. Potenciál pro vytvoření unikátního děje by tu byl, jenže by jej vývojáři nesměli zahodit tím, že na něj napojí nelogické věci, jako jsou například nepřátelé vyskytující se v místech, kam se podle všeho měla Haroona dostat první. Jindy škodí příběhu předvídatelnost a také laciné cutscény, které podtrhují vyvrcholení některých událostí, což působí dojmem, že studio nemělo již dostatečný rozpočet nebo techniku a schopnosti na přirozenější zvládnutí takových situací. Dále i závěr navzdory všem patáliím připomíná narychlo sepsanou část bez nápadu a je zkrátka mdlý. Tím ale lze  bohužel charakterizovat celou výpravnou stránku, která ve mně nedokázala vyvolat jakékoliv emoce.

To platí i pro postavy, které mají sice výstřední vzhled, ale sympatie si nezískají. Hratelná hrdinka je naopak svými kousavými poznámkami a rádoby sarkasmem otravná, navíc se místy snaží o britsko-indický přízvuk, na který však často zapomíná a vrací se k dokonalé angličtině, takže i tahle drobná nekonzistence přidává na špatném dojmu. Stejně tak dialogy ostatních obsahují až příliš vynucené jízlivosti. Situaci se alespoň snaží zachránit herci svými výkony, když věrohodně prožívají emoce, ale problémem je, že to s hráčem nic neudělá. Mimochodem, často je jedna ze spřátelených postav po vašem boku, ale zpravidla slouží jen jako generátor rozhovorů, protože v akci je úplně k ničemu, i když se alespoň na oko snaží „něco“ dělat.

Dobrodružná stránka připomínající Uncharted ztrácí na zajímavosti i kvůli koridorovým pasážím, ve kterých se často nic neděje. Haroona prochází džunglí, městem, hrobkami či písečnou krajinou, ale téměř prázdné oblasti se liší pouze v předpokládaných aspektech, jako jsou odstín půdy či hustota vegetace. Naopak se vyznačují totožnými překážkami, které je nutné podlézt či přelézt, a několika odbočkami pro hledání sběratelských předmětů (bez jakékoliv motivace či vysvětlení, k čemu budou) a dovednostních bodů. Jenže chybí snaha je udělat něčím unikátní a hodné zapamatování. Přitom by třeba stačilo přidat efekty počasí, čímž by se vytratila všudypřítomná sterilita. Nezajímavě provedená je i dimenze Ohybu, do které se podíváte jen párkrát a pouze na konci hry nepůsobí jako místo pro dlouhou procházku uměle prodlužující herní čas.

Bez atraktivity

Ohyb však tvoří základní prvek soubojového systému. Mechanismus umožňující ovládnout síly, jako kdybyste byli rytíř Jedi, zábavně obzvláštňuje místy až příliš častá a hlavně nezáživná střetnutí v arénách. Díky této síle můžete nepřítele odhodit nebo přitáhnout, můžete se do nich také rovnou vtělit, ovládnout jejich mysl a v daném intervalu je využít pro své účely, případně v omezené míře ovlivnit prostředí ve smyslu, že necháte například vybuchnout plynovou bombu. Mačkání jednoho tlačítka pro údery a druhého pro vykrytí či úskoky už ale pro změnu zábavné není, a tak časté souboje – mnohdy až na silu přidané do cesty, jen aby se něco začalo dít – jsou brzy nevítané. Povinná násilná střetnutí by byla snesitelnější, kdyby třeba po vzoru zmíněného Uncharted byly k dispozici rozmanitější možnosti přesunu po bojišti, což by se dalo řešit úpravou designu vstříc vertikalitě. Jenže v Unknown 9 je možné pouze pobíhat kolem, nanejvýš se pokusit skrýt ve vysoké trávě. Problémem také je, že vývojáři sice servírují nepřátele lišící se archetypem i stylem útoků postupně skoro po celou dobu hraní, ale na téměř všechny platí stejná taktika, tedy pár facek.

Za předpokladu, že je tedy nezlikvidujete plíživým útokem, což je také funkční možností, jak se se všemi vypořádat. Jenže systém detekce hlavní hrdinky ze strany ostatních postav funguje podobně jako třeba v Uncharted – umělá inteligence je tristní, a tak je většinou až příliš snadné se většiny protivníků zbavit potichu. A při prozrazení není nutné panikařit. Sice se na vás sesype celý tábor, což je běžné chování nepříliš důmyslné AI, ale díky obtížnosti přizpůsobené tak, aby se hráč nedostal do příliš stresových situací, je možné vše s přehledem zvládnout. V kontrastu jsou pak souboje s bossy, kteří naopak umí udělit velké poškození, což je nutné řešit rozvážnějším léčením skrz dobíjecí ukazatel multidimenzionální síly. Jenže bossové jsou jen dva, střetnete se s nimi čtyřikrát a vesměs pokaždé dělají to stejné. Střetnutí obecně začínají být skutečně zábavná až v pozdější fázi hry, po mnoha odemčených vylepšeních ve stromu dovedností, což obohacuje kombinaci plížení, používání nadpřirozených schopností a souboje, je to ale zoufale málo k tomu, aby byl zážitek uspokojivý.

Ohromnou překážkou je v případě Unknown 9 také grafické zpracování. Jsem člověk, který si na vyšperkované detaily příliš nepotrpí a oceňuje především dobře zvládnutou hratelnost. Jenže když už hratelnost stojí za starou belu, tak by bylo fajn se aspoň dívat na krásné detaily objektů, panoramata vyvolávající okouzlení a podobně. Nic z toho však není možné, protože všechno v Unknown 9 je ohavné. Dokonce i zpracování jinak půvabné britské herečky. Na konzoli PlayStation 5 narazíte na neostré textury prostředí, postavy mají podivně roztřepené vlasy, nepřítomné pohledy a lip sync připomíná Ovečku Shaun a pro snížení hardwarových nároků je také mnoho míst zahaleno v mlze či tmě. Občas je sice vidět snaha, ukázat hráči i něco hezkého, včetně oněch výhledů, což podtrhují i komentáře jednotlivých postav, ale efekt se nedaří udržet po delší dobu a vše opět sklouzává k tomu, že grafika nepůsobí nikterak lichotivě. Nepomáhají ani odrazy či stíny, zvlášť když spolu s nedostačující úrovní grafického zpracování vnímáte i neodladěný technický stav, který trápí časté propady snímků, zejména viditelné ve filmečcích. Přitom zde není možnost volby mezi režimem kvality či výkonu. Rovněž hra nepodporuje pokročilé funkce ovladače DualSense, takže pocítíte jen v omezené míře klasické vibrace. Je nutné počítat i s běžnými potížemi, jako je třeba zasekávání NPC o předměty. Potíže jsou i s kamerou z pohledu třetí osoby, když se zachytává o objekty kolem nebo vás nechává hledět na hru zpoza textury, čímž významně zhoršuje váš výhled. Případně při zakotvení pohledu na nepříteli s ním nedrží krok. Také kvalita zvuku pokulhává, především v dialozích je slyšet, že šlo udělat líp a nabídnout čistší, zvukově bohatší zážitek než je tohle podivné zasmušilé huhlání.

Všechno je tak šedivé, nevýrazné, nudné, že to nemůže připadat atraktivní nikomu.

Z obsahu a provedení Unknown 9: Awakening mám pocit, že se vývojáři chtěli zavděčit všem a vytvořit dílo, které by mohlo být atraktivní pro různě staré hráče odlišných zkušeností. Na tom není nic špatného, pokud však dokážete vymyslet koncept, který bude mít alespoň jednu silnou stránku. V tomto případě je ale všechno tak šedivé, nevýrazné a nudné, že to nemůže připadat atraktivní nikomu. Zeptejte se mě za pár měsíců, co si ze hry pamatuju. Věřím, že odpovím pouze hlavní hrdinku, kterou bohužel rovněž nedokázali plně využít, ačkoliv její podobizna je na téměř každém obrázku ve hře, marketingových materiálech a webu studia. Jelikož jsem byl celou dobu negativní, bylo by vhodné skončit na pozitivní vlně. Proto připomenu, že existují opravdu povedené lineární akční adventury s odhalováním záhad – jmenují se Tomb Raider a… No, však víte, Uncharted.

Unknown 9: Awakening

  • Nadpřirozené schopnosti zajímavou formou ozvláštňují plížení a souboje, bohužel hlavně až ke konci
  • Herci se svými výkony snaží zachránit vyprávění
  • Díky nenáročné obtížnosti hru zvládne kdokoliv
  • Odlišnost nepřátel
  • Nezajímavý děj s někdy nelogickým sledem událostí a nezvládnutým vyvrcholením
  • Dialogy s až otravně častou jízlivostí
  • Ničím nevyčnívající hratelnost spoléhající se na plížení, souboje, překonání snadných překážek a vyřešení ještě snadnějších hlavolamů
  • Nelogické umístění nepřátelských táborů, jen aby hráč čelil další překážce
  • Umělá inteligence nepřátel
  • Spřátelená NPC sloužící jako pomocníci jsou k ničemu
  • Často prázdné koridory s množstvím sběratelských předmětů, u kterých však není motivace je sbírat
  • Nenáročná obtížnost dává hráči vše zadarmo, až to začíná být velmi brzy nuda
  • Hrozný technický stav na PS5
  • Grafické zpracování je zastaralé a především ošklivé
Debut studia Reflector Entertainment se nebojím označit za fiasko. Unknown 9: Awakening je příběhově mdlá akční adventura, která nedokázala využít svého potenciálu, a jejíž sterilní hratelnost trochu obohacují nadpřirozené schopnosti. Hřebíčkem do rakve je otřesné grafické zpracování a technický stav.
3 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

12

Napsat komentář

Další články
Nahoru