Můj vysněný výlet na Tokyo Game Show

Tak dlouho jsem doma mluvil o mém vysněném výletu do Japonska, až zakrátko po poslední zmínce, že se tam v září koná slavný veletrh Tokyo Game Show, jsem na jaře dostal letenky a rodinnou měsíční propustku. Několik měsíců uteklo jako voda a minulý čtvrtek jsem sedal na letadlo směr Mnichov a pak hurá rovnou do Tokia.

Celkem to vychází na 14 hodin cestování, z toho 12 hodin v nepohodlné malé sedačce japonské aerolinky. K tomu si připočítejte 7 hodin časového posunu, ale úspěšně jsem dorazil. Díky dlouhému letu a časovému posunu jsem v pátek ráno téměř bez spánku ihned vyrazil na výstaviště Makuhari Messe v Čibě, kde se TGS koná. Pár přešlapů na přestupech, trocha zpoždění, ale podařilo se. Za dvě hodiny namísto původních 50 minut jsem úspěšně dorazil na místo. Vybaven několika japonskými nacvičenými frázemi – a hlavně mým pracovním kolegou žijícím v Japonsku – jsem byl připraven podívat se na největší japonský videoherní veletrh.

Zdroj: Martin Brandýs

Kolega, říkejme mu Daisuke, byl takový frajer, že mi na pátek zařídil vstupenku na neveřejný byznysový den, a to jménem stánku, který mimopracovně reprezentoval. Dostal jsem od něho oficiální kartičku vystavovatele, s níž jsem snadno a lehce proplouval skrze strážce bran a pořádku. Oficiálně jsem byl tedy součástí týmu, který na Tokyo Game Show přijel se svojí indie hrou a zařízením pod názvem HoooPizza.

V HoooPizza hráč dělá vlastní pizzu, rozválí těsto, nasype ingredience a následně pizzu nakrájí. Poměrně jednoduchý koncept hry je ozvláštněn atypickým ovládáním, a to obručí jako z hula hoop, ve které je umístěn vlastnoručně vyrobený čip snímající pohyby obruče. Způsob ovládání a prezentace hry zaujala i pořadatele TGS. Titul se kvalifikoval na finalistu ankety o nejlepší indie hry. HoooPizza ve finále sice nezvítězila, i tak si ale odnesla šek na 500 dolarů za nejlepší prezentaci. Dle autora HoooPizza bude pohybový čip nadále ve vývoji a ačkoli samotná hra půjde do šuplíku, zkušenosti z vývoje pak přetaví do nové větší a komerční hry o vaření, ve které už uklohníme víc věcí než jen pizzu.

Po seznámením s titulem HoooPizza mě Daisuke provedl výstavní halou pro indie stánky, která byla velká zhruba jako pražská O2 arena, a pak i hlavní halou o dvojnásobné rozloze. Zde byly stánky těch největších firem jako Sony, Capcom, Konami, Sega nebo Bandai Namco. Zastoupení tu měli i výrobci hardwaru, prodejci merche či řada cosplayerů. Nechyběly ani stánky ukazující, obdobně jako HoooPizza, imerzivní způsoby hraní – klasické VR a závodní monoposty, ale i netradiční robotický kokpit s monitory nebo ruská ruleta s brokovnicí, kterou hraje více hráčů u jednoho stolu.

Co mě ale zajímalo nejvíce? Zda i na Tokyo Game Show najdu českou stopu. Hledal jsem všude možně a nalezl jsem malý stánek Warhorse s ukázkou hry Kingdom Come: Deliverance II. Neváhal jsem a jako matador jedničky jsem ji rovnou šel vyzkoušet. Ale i jako zkušený hráč KCD jsem byl zaskočen, protože hra byla v japonštině, a to i s japonským dabingem, takže z příběhu jsem neměl vůbec nic a questy jsem absolvoval stylem pokus-omyl.

Z příběhu tedy mohu prozradit jen to, že zraněný Hanzu Ptáček nebyl zrovna fit. Babka kořenářka po mě něco chtěla a až po dlouhém náhodném hledání jsem zjistil, že to jsou byliny, po nichž na tom Hanzu už nebyl tak špatně. Na rozdíl tedy od dvou neznámých NPC, která dorazila k chatce babky kořenářky a japonsky na mě něco zkoušela. Nešťastné japonské slovo dalo slovo a skončilo to na meče. V češtině to určitě bude lepší zážitek…

Druhý den určený pro veřejnost se poznal podle asi pětinásobku přítomných návštěvníků. Naštěstí s kartičkou vystavovatele jsem přeskočil fronty a brzy šel pozdravit své japonské známé a dále pak zkoušet ostatní hry. Ty podle mě byly aspoň z poloviny na téma roboti či anime, což mě zrovna dvakrát neláká. Zaměřil jsem se proto na ty z mého pohledu klasičtější a zašel na stánek nových her, jako je Metal Gear Solid Delta, Disney Epic Mickey: Rebrushed či Monster Hunter Wilds. Z aktuálních titulů jsem pak navštívil i stánky Astro Bota, Palworldu, Street Fighteru nebo Escape from Tarkov s několika pózující ozbrojenými cosplayery.

Hru, kterou bych rád vypíchnul, protože mě nejvíce překavapila a zaujala, je animované a částečně dabované roguelike RPG Dimensionals, ve které s trojicí hrdinů čistíte jednotlivé dimenze od nepřátel, stavíte si deck a comba skillů, která v tahových soubojích pak používáte proti standardním nepřátelům i speciálním a zajímavým bossům.

A co mě na Tokyo Game Show zaujalo nejvíce? Možná to nebyly přímo hry ale zajímavosti kolem – všude dostupné pití, organizovanost davu i při velkém množství lidí, chybějící bezpečnostní rámy nebo ochota Japonců sbírat každý merch, leták či bordel, kterým jim na stánku dávají. A že je toho opravdu hodně…

Martin Brandýs je čtenář a divák Vortexu, který se s ostatními rozhodl naším prostřednictvím podělit o svůj výlet a zážitky na Tokyo Game Show. Díky.