Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged

Podzimní Paříž. Někdo si ji spojí s kavárnami, hudbou, láskou, ale také se smrtí. A já si ji spojím se začátkem jedné z nejlepších point-and-click adventury, jaké kdy vznikly. První Broken Sword byl v roce 1996 vnímán jako revoluční titul a z dnešního pohledu po téměř 30 letech snad ani nemusíme vést debaty o jeho kultovním statusu. Charles Cecil a Revolution Software započali dlouhou cestu, již v průběhu let lemovalo několik pokračování, ale také návrat k počátkům série. A zatímco čekáme na šestý díl, rozhodli se vývojáři ještě jednou vrátit na počátek toho všeho, aby hráčům nabídli první díl v té nejlepší podobě.

Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged skutečně vychází z původní hry, jak si ji pamatujeme z roku 1996. Tedy, já až o pěkných pár let později. Hra už se jednou dočkala přepracování v podobě verze Director’s Cut, která s sebou však přinesla řadu výrazných změn a zásahů do originálu. Pokud rovněž nepatříte mezi příznivce tohoto vydání, určitě vás potěší už první sekundy překreslené úvodní sekvence. Záběr na chrlič je následován přesunem k pohledu na Paříž s Eiffelovou věží tyčící se nad tímto romantickým městem, abychom za chvíli spatřili našeho hrdinu George Stobbarta, kterak si před jednou z mnoha kaváren vychutnává kávu. I případní nováčci ale s příchodem podezřelého klauna a následným výbuchem velice rychle pochopí, že idylická dovolená právě skončila. Za chvílí se u kavárny objeví inspektor, jehož však překvapivě vyšetřování nezajímá tolik jako fotografku Nico, s níž nakonec George spojí síly. A pátrání může začít. Po čem? To vlastně ani naši hrdinové na samém začátku ještě úplně neví. My však víme, že onen „zlomený meč“ není v názvu jen tak.

Staronová klasika

Broken Sword ve své době, jež byla zároveň zlatou érou point-and-click adventur, nabídl víceméně vážný přístup, leč okořeněný uvolněným vypravováním a příležitostnými vtipnými poznatky a hláškami, poutavý příběh s trochou tajemna, akce a díky lokacím i exotiky. Doplňme to o pohlednou výtvarnou stylizaci plnou detailů a propracovaných animací, plnohodnotný dabing, rozumný postup s logickými hádankami a interakcemi i úchvatnou hudbu, a máme tu klasiku, která funguje a baví dodnes. Vývojáři navíc přišli s mimořádně chytrým point-and-click rozhraním, který si vystačil s proměňujícím se kurzorem v návaznosti na dostupnou interakci, což dnes už bereme jako něco samozřejmého.

Zdroj: Revolution Software

Nechci zde nutně skládat ódy na původní hru, to už za mě v minulosti udělaly tisíce hráčů a recenzí, nicméně pro zhodnocení nové verze je samozřejmě nutné ony přednosti vypíchnout. Jak s nimi po letech vývojáři nakládají v dnešních podmínkách a s moderními možnostmi? Na úvod nás čeká nastavení, v němž je možné si hru přizpůsobit – původní grafika, původní titulky i poměr stran a ořez, ale také upozorňování na postup ve hře, doprovodná nápověda nebo redukování již použitých předmětů a interakcí. V základu hra nabízí dva herní režimy, příběh a klasika, přičemž druhý zmíněný si dává za cíl navodit původní zážitek. Ten první vás v tom naopak nenechá a bude vám naznačovat, jak dál.

Hned zkraje musím přiznat, že jsem si návrat k prvnímu Broken Swordu nesmírně užila. Jak jsem již zmínila, šlo a stále jde o výbornou adventuru, k níž jsem se ovšem dlouhé roky už znovu nedostala. Naposledy jsem ji hrála asi před 10 lety a při spouštění jsem si uvědomila, že si vlastně vybavuji jen jakési obrysy. Co víc si u takové hry přát? Samozřejmě se mi postupně začaly některé věci vybavovat, tudíž pro mě hra nebyla zcela jako nová, ale našly se i pasáže, které mi dokázaly i nyní zavařit. Nic se nemění na možnosti zemřít, rozdílem však je, že dnes už hra automaticky ukládá, tudíž vás vrátí jen o kus před vaše selhání. A musím říct, že díky bohu za to. Zrovna tento moderní prvek jsem ocenila, jelikož mě od začátku hry nenapadlo uložit. Hádám, že nebudu jediná, proto byli vývojáři prozíraví.

Ten zatracenej kozel...

Ve hře je k dispozici i shrnutí příběhu a nápověda, u režimu klasiky jen na vyžádání. Nakonec jsem po ní též musela sáhnout, a to nejen kvůli studijním účelům. Když jsem v Irsku potkala rozzuřeného kozla, rychle jsem si tuto pasáž hry vybavila, řešení však nikoli. Nyní jsem po letech dokonce zjistila, že tato ikonická zákysová pasáž má i vlastní stránku na Wikipedii. A zde má svůj speciální achievement. Nedivím se.

Lehkou modernizací prošlo i rozhraní interakcí a inventář. Ten se tentokrát vyvolává mezerníkem a společně s tématy rozhovorů se zobrazuje uprostřed obrazovky, jak tomu už bylo v pozdějších titulech, nikoli v horní a dolní části obrazu. A když už je řeč o inventáři, musela jsem znovu ocenit, jak moc ukecaná hra je. Dotazovat se každé postavy na názor na kapesník nebo se snažit si s ní potřást rukou je pořád zábavné. V rozhovorech se nicméně opět projevil nešvar, kdy musíte čekat, až postava dokončí svou animaci, než pokračuje v dialogu, horší však bylo, že to občas následně provázela i několikasekundová pauza. Jinak jsem ale na žádné jiné chyby nenarazila.

Zasloužená péče

Největší změnou a samozřejmě i hlavním lákadlem je nicméně nová vizuální stránka ve 4K, nechybí zde však možnost klávesou Tab kdykoli přepínat do původní grafiky. Tedy s výjimkou cutscén, které zde jsou jen v nové  podobě. Díky přepínání lze ocenit práci současných výtvarníků, ale také těch původních. Z dnešního pohledu mě až překvapuje, kolik detailů dokázali do pozadí navzdory technickým omezením a rozlišení vměstnat a jak plynulé a bohaté byly animace. Všechny tyto přednosti si nové pojetí zachovává, i když na některých místech došlo k úpravám, které se neomezují jen na zpřesnění linky. Úsměv Nico při příchodu do jejího bytu ale nikam nezmizel a nadále skvěle ladí k jejímu kouzelnému oslovení  „Žorž“!

Některé lokace prošly změnou nasvícení, na některých místech dokonce přibyly nové detaily (mým favoritem je v původní i nové verzi Hotel Ubu), které by kdysi byly jen změtí pixelů, pár scén má však jinačí kulisy, což je však ve skutečnosti návrat k původním nákresům, jež byly posléze skenovány, ale nakonec je tehdejší grafici lehce upravili. Pár lokací hraje trochu jinými barvami, například zahrada před vilou, muzeum či před hradem ve Skotsku, čímž se lehce proměnila atmosféra, za mě však k lepšímu. Animace jsou dle očekávání plynulejší a pěkně se dívá i na nové animované sekvence. K mému překvapení v nich ale nejsou všechny linky zcela ostré, což vyniklo nejen ve 4K, ale i ve full HD. Jinak ale nemám přepracování z hlediska grafiky co vytknout.

Něco ale nehraje…

Stěžovat si nemohu ani na originální hudební doprovod z pera skladatele Barringtona Phelounga. Jeho síla spočívala v tom, že nehrál po celou dobu, namísto toho už tehdy dynamicky reagoval na postup a interakce, dnes si jej však můžeme vychutnat v podstatně lepší kvalitě. O něco hůř je na tom anglický dabing, k němuž evidentně neexistují původní nekomprimované nahrávky. Přesto se mu též dostalo péče, která jej o něco vylepšuje, ale bohužel nezapře dobu vzniku. V kombinaci s vylepšenou grafikou tak může působit zvláštně, ale dá se na to zvyknout a navíc jde určitě o lepší variantu, než kdyby se autoři uchýlili k novému namluvení. Ovšem u zbytku zvukové složky už musím být opravdu kritická, jelikož slibované vylepšení zvuku si představuji jinak.

Chápu, že v roce 1996 nebylo možné ozvučit každý sebemenší ruch, který se nabízel, ale v roce 2024 a navíc v přepracování je to dle mého názoru více než žádoucí, tudíž se mi ignorování ozvučení jeví jako naprosto nepochopitelné. Ruchy kroků po většině povrchů neexistují, totéž platí o nárazech, zavírání dveří, interakcích a mnoha dalších věcech, navíc kromě pár zvuků ptactva chybí jakékoli ozvučení okolní atmosféry. Pokud tedy zrovna nehraje hudba, setrváváte dlouhé chvíle v naprostém tichu. A to se děje dost často. Zde se opravdu nemusela hra až tolik držet originálu… Působí to nepatřičně, ba až nepříjemně, když čekáte na zvuk, který nepřichází. To bohužel značně ničí atmosféru hry a kazí celkový dojem.

Zdroj: Revolution Software

Il ’a’kl kalb

Výtku pak mám bohužel i k českému překladu, což ovšem už nevyčítám samotné hře. Broken Sword zde kdysi vyšel s oficiální českou lokalizací, což v té době rozhodně udělalo dojem. Nyní se český překlad konečně dostává i do digitální distribuce, znalce hry ovšem může jeho podoba zarazit, jelikož i ten se dočkal přepracování. Zatímco původní překlad měl dle závěrečných titulků na svědomí Karel Taufman, o novou podobu se postaral adventurní odborník Petr Ticháček. Jelikož si původní titulky příliš nepamatuji, nevadilo mi jejich nové znění, ale překlad jako takový mi přišel na některých místech až přehnaně kreativní. Rozumím potřebě odlišit různé jazyky a styl mluvy, k čemuž zde dochází zejména v Irsku a Sýrii, ale na můj vkus byly některé hrátky s jazykem až příliš agresivní. Tím narážím hlavně na zdrobněliny recepčního v hotelu nebo upovídaného Maguira. Ale jinak přítomnost české lokalizace oceňuji a na řadě míst jsem se upřímně zasmála.

Celkově se mi Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged podobně jako v případě remástrovaného Poldy 2 nehodnotí úplně snadno. Původní hra své kvality prokázala už před mnoha lety a zaslouženě ji lze i dnes opěvovat a zahrnovat slovy chvály. Jak ale ohodnotit tutéž hru s přepracovanou grafikou a dalšími lehkými změnami? Reforged nabízí vše, čím byl původní titul a díky čemuž se stal kultovní klasikou, ale zároveň se přibližuje modernímu publiku, ať už svým přepracováním, nebo jednoduše snadným spuštěním na současných systémech a zařízeních. Jeho slabé místo se však nachází ve zvuku, který by si po letech zasloužil péči navíc. Pokud bych tedy původní hru hodnotila známkou 9/10, tento nedostatek kazící dojem z výsledku ji však musí chtě nechtě o bod snížit. Nic to však nemění na kvalitách, které si hra zachovává i po tolika letech od vydání, v obou verzích.