Jak vypadá cenzura her v Japonsku

Cenzura videoher není ničím neobvyklým a její počátky se dají vystopovat přinejmenším až do poloviny 80. let. Tedy v podstatě do okamžiku, kdy se interaktivní zábava stala minimálně na Západě a naopak na exotickém Východě masovou komerční zábavou. Nebijte však hned na poplach. Jakkoli tohle slovní spojení zní hodně výbušně, nemusí být nutně odsouzeníhodné. K nepopulárním zásahům do hry mohou vývojáře a vydavatele vést mnohé důvody. Na podobu her mají vliv legislativní, kulturní, etické i náboženské odlišnosti. Zatímco v některých zemích a regionech jsou citlivější na nahotu, jinde vadí explicitní násilí, kontroverzní symbolika anebo politické či historické souvislosti. Nedělejme si rovněž iluze, že nás v Evropě se tento problém netýká a s cenzurou mají problém jen ti ostatní. Obsah her se přizpůsobuje podle teritorií častěji, než si uvědomujeme. Navíc autocenzurní zásahy ze strany autorům jsou často nezbytnou podmínkou k získání ratingu, bez nějž v některých zemích nesmí titul vůbec vstoupit na trh.

Protože jde ale o problematiku nesmírně komplexní a citlivou, zaměříme se tentokrát jen na jednu konkrétní oblast, a sice cenzuru videoher v Japonsku. Ta má hluboké kořeny a často vyplývá z historie i obdobného přístupu k filmům. Vtipné přitom je, že se netýká jen západních her, které musí vyjít v zemi vycházejícího slunce v pozměněné podobě, ale dokonce se často dotkne i domácí produkce. Okleštěné jsou tak na místním trhu rovněž tituly, které vznikly v Japonsku a pracovali na nich místní vývojáři. Navzdory všeobecnému přesvědčení, že Japonci jsou známí svou vynalézavostí v otázce pornografie, nůžky cenzora tu pravidelně vystřihávají či silně upravují právě pasáže, které se týkají sexu a nahoty. Japonci se také vyhýbají zobrazení explicitního násilí a opravdu drastických a krvavých scén.

Pro vnějšího pozorovatele může být celá situace hodně nepřehledná až matoucí, protože v Japonsku se ve hrách běžně objevují postavy v miniaturních plavečkách, zatímco na Západě byste tyto skiny nenašli. Běžně pak vývojáři spoře oděná děvčata “přioblékají”. Na druhou stranu úplná nahota rozhodně do běžné japonské produkce nepatří. Paradoxně může působit i to, kolik pikantních narážek japonské hry obsahují, nebo že zachycují částečně obnažené školačky oblečené do odvážných uniforem v choulostivých situacích. Jenže vše má své meze a tyto fantazie mají pravidla. Dochází pak ovšem k tomu, že zatímco na Západ putují japonské krásky slušněji oblečené, když už se my na Západě odvážeme a ukážeme někoho, jak ho pánbůh stvořil, v zemi vycházejícího slunce tohle neprojde. To už je prostě tabu.

Pokud jde o násilí, omezuje se množství virtuální krve nebo dokonce její barva. Do her by se v Japonsku nemělo dostat ani sekání těla na kusy či vnitřnosti. Pokud je nějaká scéna závadná, v lepším případě ji vývojáři upraví nebo alespoň pozmění úhel kamery tak, aby nebylo vidět nic, co vidět být nemá. V horším případě ale může akci nahradit jen černá obrazovka. To vše přitom mnohdy navzdory tomu, že takové hry stále zamíří na pulty obchodů s označením “pouze pro dospělé”.

Tak se pojďme podívat na pár konkrétních příkladů z posledních let. Cenzuře se neubránila například PS4 exkluzivita Until Dawn od studia Supermassive Games z roku 2015. Interaktivní hororová adventura s variabilním příběhem o skupině teenagerů, které jde po krku neznámý zabiják, obsahuje scénu, v níž je jedna z postav přeříznuta cirkulárkou. Namísto rozpůleného těla a vyhřeznutých vnitřností ale japonští hráči sledovali jen černou obrazovku.

Third person akce The Order: 1886 rovněž pro PS4 také neušla pozornosti japonských cenzorů. Titul z roku 2015 od týmů Ready at Dawn a SCE Santa Monica Studio zavede hráče mimo jiné do nevěstince. Zahlédnout jste tu v mezinárodní verzi mohli obnažené poprsí s bradavkami i mužské genitálie. V tomto případě se autoři vypořádali s místními nároky lépe. V jednu chvíli kamera používá bližší záběr a poprsí není vidět vůbec. Virtuální milovník pak dostal teplé spodní prádlo, což je v kontextu situace sice nelogické, ale pořád lepší než černá obrazovka. Na jiném místě však narazili japonští hráči na prostitutku, jejíž poprsí bylo vidět, ale zmizely z něj bradavky, což je poněkud bizarní.

Za zmínku stojí i Fallout 3, který je příkladem toho, jak se cenzura snaží předcházet i vyvolání nepříjemných souvislostí s ohledem na historii, etiku a paměť národa. V japonské verzi namísto zbraně Fat Man najdeme takzvaný Nuka Launcher. Původní název totiž přímo odkazuje na jadernou bombu, která byla v srpnu 1945 svržena na japonské město Nagasaki. Samo slovo cenzura, jak asi uznáte, má poněkud negativní nádech a v tomto případě jde o zásah zcela pochopitelný a morální. Ze hry ale zmizel také celý vedlejší quest Power of the Atom, v němž má člověk možnost zničit městečko Megaton s pomocí jaderné bomby, která stojí v jeho středu. Tuto šanci tu nikdy nedostanete a ze světa zmizí i tajemný pan Burke, který vás tímto úkolem pověří. Ani tady není těžké domyslet si, proč k tomu muselo dojít.

Japonská cenzura ovlivnila i podobu minimálně jedné české hry. Open world akce Mafia II od studia 2K Czech z roku 2010 sice není o nic méně násilná, ale dobové obrázky spoře oděných krásek už neprošly. Jejich poprsí a někdy i obnažené pozadí zakrývají nevzhledné černé proužky. Týká se to všech 50 playmates, jejichž podobizny mohou hráči nasbírat. Což je pochopitelně velká škoda pro všechny obdivovatele klasických modelek z Playboye.

Ačkoli třetí Zaklínač patří mezi nejpopulárnějších západní RPG v Japonsku, ani on se nevyhnul úpravám. Problém pochopitelně představovala jeho otevřená nahota, ale i násilí. Vyvržená střeva rozpůlené mrtvoly zřejmě snědli digitální supi a všechny virtuální nahotinky se musely obléknout. Přinejmenším je musel zakrýt alespoň kousek spodního prádla z jedniček a nul.

Ani hit jako The Last of Us nebyl ušetřen. Ale to ani v Evropě, abyste si nemysleli. Každopádně konkrétně japonská verze se musela obejít bez čtvrcení mrtvol a scéna, v níž je Ellie uvězněna a sleduje zohavování mrtvoly, je upravena tak, že kamera nezobrazuje tělo. V jiné scéně zase zásah mačetou nevede k tomu, že nepřítel skončí zcela bez hlavy.

Samozřejmě nejzvláštněji působí, když své vlastní hry cenzurují japonští vývojáři. Ale tak to chodí. Koneckonců horory jako The Evil Within nebo Resident Evil mají oslovit fanoušky po celé zeměkouli a doma v Japonsku se jich prodá logicky mnohem méně než ve zbytku světa. Survival horor The Evil Within od Mikamiho a studia Tango Gameworks z roku 2014 se v explicitním násilí docela vyžíval. Titul uvedený na domácím trhu pod názvem Psycho Break byl ochuzen o několik obzvlášť drastických scén a výjevů, aby dosáhl na nižší rating ve snaze oslovit širší skupinu potenciálních zákazníků. S pomocí oficiálního DLC, které mělo pochopitelně i vyšší rating, ale bylo možné, aby i japonští hráči viděli to samé, co my. Respektive tak to mělo být. Posléze však vyšlo najevo, že i takzvaná “necenzurovaná” japonská verze stále zůstává pozadu za západní v míře nechutností.

Dlouhou historii má i cenzura série Resident Evil od Capcomu. Podobně jako The Evil Within i Resident Evil 7 dostal v Japonsku svou jakože necenzurovanou edici s přívlastkem Grotesque Version. I v tomto případě ale “necenzurovaná” znamená o něco méně cenzurovaná. V souvislosti s tím se u sedmičky mluvilo hlavně o nechvalně proslulé scéně s lopatou, která projede hlavou místního strážce zákona a v závislosti na zvolené verzi se pak hráč dočká různě hrozivé podívané. Na Západě lopata část hlavy zcela oddělí, zatímco v Japonsku kamera v daný moment cudně odhlédne. Ve verzi Grotesque pak sice lopata projede hlavou strážníka, ale lebka se nakonec nerozpůlí.

Namísto hlavy v lednici zase našli japonští hráči jen fotografii policisty s přeškrtnutým obličejem. V západní verzi musí hráči v jednu chvíli strčit ruku do mrtvoly a najít v ní klíč, v zemi vycházejícího slunce se klíč nachází vedle těla. A tak by se dalo pokračovat. Tohle ale pochopitelně nezačalo až u sedmého dílu. Třeba už ve čtyřce mohl Leon Kennedy přijít na Západě úplně o hlavu kvůli obávanému nepříteli s motorovou pilou, zatímco v japonské verzi se mu pila “jen” zakousne do krku.

Ze hry Uncharted: Drake’s Fortune od studia Naughty Dog z roku 2007 pro PlayStation 3 zmizí krev, pokud hrajete na japonské konzoli. Totéž platí pro first person akci Resistance: Fall of Man od Insomniac Games z roku 2006. Ani ta neobsahuje krev, pokud hrajete na japonské PS3. Šikovní hráči ale přišli na způsob, jak toto opatření obejít s využitím upravené uložené pozice nebo savu, který byl vytvořen na konzoli prodávané na Západě. Ve hrách jako Doom nebo Mortal Kombat II pro změnu krev zůstala, ale zezelenala. A konkrétně v případě kultovní bojovky asi nepřekvapí, že proslulé fatality také doznaly úprav. Na konzoli SNES se ve chvíli, kdy fatalitu aktivujete, přepne celý obraz do černobílého módu.

A tak bychom mohli pokračovat skoro donekonečna napříč celou videoherní historií. Některé zásahy jsou menší, jiné větší, ale opakují se podle stále stejného nebo velmi podobného klíče. Kromě zmíněných her se cenzura ve větší či menší míře nevyhnula ani hrám jako Metal Gear Solid V, Beyond: Two Souls, Heavy Rain, Shadows of the Damned, L.A. Noire, Bulletstorm, God of War III nebo – a to vás jistě nepřekvapí – GTA V. Krev, nahota, přílišné násilí. To jsou hlavní prvky, kterým se musí vývojáři her na japonském trhu vyhýbat.

Jak vnímat vy tuto složitou problematiku? Jste na cenzuru ve hrách citliví, anebo respektujete místní zvyklosti a přijde vám, že jde spíš o pozoruhodnou zajímavost? Podělte se s námi i dalšími diváky v komentářích pod tímto videem. A samozřejmě nám nezapomeňte napsat, zda se vám podobná témata líbí a máme v nich pokračovat.