Endless Ocean Luminous

Endless Ocean Luminous je třetí díl série, která debutovala už před 17 lety na Wii. Ačkoli jsem tento titul od japonského studia Arika nikdy nehrál, novinka mě při představení zaujala na první pohled. Ne nutně stejně, jako když vidíte nějaký nový očekávaný ambiciózní AAA blockbuster, ale občas si u her rád jen tak oddechnu a relaxuju. A Endless Ocean Luminous vypadal, že přesně takovou touhu umí uspokojit, a má ambici stát se uklidňující virtuální kochací tour na způsob interaktivního spořiče obrazovky. A ve výsledku jsem dostal v zásadě to, co jsem očekával. Jenže celkové zpracování bohužel nápadu uškodilo a zaostalo za předpoklady.

Když se podíváte na Metacritic, zjistíte, že hodnocení Endless Ocean Luminous lítá od trojek až po devítky. To už je, panečku, pořádný rozptyl. Zcela nepochybně pak odráží, co od hry kdo z recenzentů čekal, a jaké její poloze přisoudil větší důraz. Nemá smysl okolo ústředního problému zdlouhavě tancovat. Pokud nehledáte výzvu v pravém slova smyslu, nečekáte propracované mechanismy a vlastně vám nejde ani tak o pokrok ve hře, ale chcete si prostě užívat pestrý svět pod hladinou, nikam nespěcháte a baví vás zkoumat různorodá zákoutí, přijdete si na své. Pak jste na správné adrese a tenhle velmi odlehčený simulátor potápění se vám může trefit do vkusu v singlu i multiplayeru.

Je celkem jedno, zda vaše kroky zamíří do „příběhové“ části, nebo volného potápění. Brzy zjistíte, že se v misích stejně bez sandboxu neobejdete.

Pokud ale naopak očekáváte propracovaný příběh, pestrou škálu aktivit a tradiční hratelnost, odejdete nejspíš s nepořízenou. Endless Ocean Luminous je v mnoha ohledech titul ze staré školy kombinovaný navíc s neortodoxním japonským přístupem k designu. Když se poprvé ponoříte do hlavního menu, čeká vás poměrně archaicky zpracovaná nabídka lákající na pár režimů a voleb v nastavení. Během pár kliků zjistíte vše potřebné a už si nasazujete kyslíkovou bombu. Je celkem jedno, zda vaše kroky zamíří do “příběhové” části, nebo volného potápění. Brzy zjistíte, že se v misích stejně bez sandboxu neobejdete. To je asi největší slabina hry. Story mise jsou totiž koncipované jako velmi krátké, ale současně ukecané questy, které se ani nesnaží příliš maskovat, že jde v podstatě o barvitější tutoriál.

To by samo o sobě ještě nemuselo nutně vadit, pokud by ovšem průchod příběhem nebyl fragmentovaný zcela nepochopitelným a absurdně nepřátelským systémem požadavků. Když tak dokončíte některou z misí, obvykle nemůžete pokračovat na další, protože vám hra oznámí, že musíte naskenovat dalších třeba tisíc ryb. To je opravdu hodně a trvá to velmi dlouho. Učebnicový příkladu grindu. Takovou činnost provádíte ve volné hře, ať už sami, anebo s dalšími hráči v multiplayeru, což je přeci jen o něco zajímavější díky sdílení objevů a společným zážitkům. Limitovat progres v příběhu za tak nerealisticky nastavené brány mi nicméně v každém případě přijde jako obrovská chyba navzdory tomu, že beztak brzy zjistíte, že hlavní těžiště zábavy má spočívat právě ve volném potápění. Tady ovšem nemusí každý najít to, v co doufal. Protože v sandboxu se musíte zabavit sami. Existují tu sice určité dílčí výzvy nebo aktivity, ale hra vás nevede za ruku, nikdo po vás nic nechce a je jen na vás, co z dobrodružství pod hladinou vytěžíte. Nebo spíš vylovíte.

Zdroj: Arika

Pokud se ale nenecháte otrávit, anebo víte, do čeho jdete, naštěstí v tomto módu můžete najít nezpochybnitelné kouzlo, které se ale samozřejmě vymyká mainstreamové představě o digitální zábavě. Každý ponor může být do nové oblasti, anebo naopak můžete pokračovat v prozkoumávání a mapování jedné a té samé, dokud vás neomrzí. Jakýmsi hypotetickým cílem je zkatalogizovat veškerou zdejší faunu a měli byste vědět, že tu vedle existujících živočichů narazíte i na všemožnou vyhynulou a mytologickou havěť. Za pomoci zmíněného skenování se pokoušíte odhalit všechny místní podvodní druhy, což vám jde zejména na začátku rychle od ruky, když za každým korálem číhá nějaký nový kousek. Později se ale i s hledáním vzácných exemplářů pojí jistá výzva.

Trochu otravné je, že do skenování vás jednak hra nutí prostřednictvím požadavků na odemčení dalších příběhových misí, a potom je často třeba kvůli novým druhům opakovaně skenovat i hejna známých ryb, a znovu se jimi proklikávat, aby se čerstvý úlovek zapsal do databáze. Samozřejmostí je, že různé druhy žijí v různých oblastech, a tak brzy přijdete na to, že nejde jen o to hledat další kusy do encyklopedie, ale rovněž prozkoumávat samotnou mapu. Viditelnost pod hladinou je omezená, a autoři vás tak efektivně nutí, abyste skutečně bedlivě pátrali až na samém dně. Zábavu si musíte tak trochu hledat sami. Fotografování ryb není pro každého a za čas vás stejně nejspíš omrzí. Můžete hledat staré poklady a všemožné artefakty, ale já osobně jsem nakonec měl největší požitek z dobrodružství, která mi nabídla všemožná unikátní místa.

V Endless Ocean máte potěšit své oko, odpočinout si a tu a tam objevit něco majestátního. Ale zpravidla ne proto, aby vás někdo pochválil, ale abyste měli z nálezu sami dobrý pocit.

Zatímco zpočátku jen nazdařbůh křížem krážem plavete chvíli těsně pod hladinou a chvíli u dna, abyste objevili něco zajímavého, jako je žralok, delfín nebo kosatka, později narazíte na různá skrytá zákoutí. Jakmile si uvědomíte, že tu tam je v chaluhách ukrytý vstup do tajné jeskyně a podobně, možná stejně jako já začnete místo ryb hledat zajímavá místa. Zdejší moře je totiž nakonec překvapivě pestré a nabízí několik různých biomů. V různorodém prostředí narazíte na všemožná unikátní místa, jako je třeba potopené město nebo vrak plachetnice. V takových momentech Endless Ocean Luminous naznačuje, že toho nabízí víc. A skutečně ano. Ale jen málokdy je takový objev spojený s něčím víc, s něčím jiným než je váš zážitek a pocit vlastního uspokojení.

Vy sami se musíte zamyslet nad tím, zda vám takové poklidné dobrodružství bez skutečné výzvy nebo akce stačí. Tady nejde o drama v pravém slova smyslu, aniž když se na scéně objeví obávaný predátor. Nehrozí vám žádné nebezpečí, neřešíte vlastní výbavu ani nic, co by hře dodávalo… hloubku. Je jednoduchá a povrchní, protože nechce být komplikovaná. Díky tomu může oslovit i děti a nehráče, ale v každém případě musí mít člověk kladný vztah k přírodě. V Endless Ocean máte potěšit své oko, odpočinout si a tu a tam objevit něco majestátního. Ale zpravidla ne proto, aby vás někdo pochválil, ale abyste měli z nálezu sami dobrý pocit. Ať už má podobu ryby či ukrytého kaňonu.

Hra vyšla exkluzivně na Switch a je samozřejmě znát, že ji stárnoucí hardware omezuje. Nicméně na poměry stárnoucí konzole od Nintenda vlastně vypadá po technické stránce poměrně slušně. Ostatně prostředí umožňuje leccos schovat a dát naopak vyniknout tomu podstatnému. Tedy nejčastěji podmořské fauně. I ve spartánské nabídce ale zamrzí velice strohá customizace postavy nebo nepříliš vkusný interface. Také loading by mohl být kratší, ale to vás bude znovu trápit spíš u krátkých příběhových misí. Při volném potápění nejspíš strávíte v jedné lokaci desítky minut, takže vás pak nějaká nahrávací obrazovka před a po nerozhodí.

Endless Ocean Luminous si najde své publikum. I já jsem se u něj dokázal bavit, ale autoři nedokázali naplno rozvinout jeho potenciál a podle mého soudu promarnili příležitost vytěžit z námětu víc. I když to může být příjemná odpočinková zábava, v důsledku popsaných okolností spoustu potenciálních zájemců neosloví, případně se u nich může brzy projevit stereotyp.