Douse: Propuštění je průser, kterému se šlo vyhnout

Není týdne, abychom vás neinformovali o propouštění v některé herní firmě. Zodpovědní lidí pak už jen podle nepsaného mustru označují situaci za velmi složitou, ale nevyhnutelnou, je jim líto lidí, kteří musí odejít a dodávají, že udělali maximum pro to, aby personální dopad byl co nejmenší. Jako obecné se uvádí „aktuální problémy herního odvětví“, ale někteří zástupci herních studií či vydavatelů dodávají, že problém vznikl už v době pandemie koronaviru a ti nejupřímnější konstatují, že investice nebyly promyšlené a přicházely překotně. Michael Douse, šéf publishingu ve studiu Larian, si o tom však myslí své a ve svém rozhovoru s novinářem Stephenem Totilem otevřeně prohlašuje, že aktuální vlna propouštění je „průser, kterému se šlo vyhnout“.

NEW: I spoke to Larian Studios' Michael Douse about the state of the game industry

He did NOT hold back

Called industry layoffs "an avoidable fuck-up"

Skewered console/publisher business models

Explained why Larian probably won't go public, probably will do early access again pic.twitter.com/tT7CUPNbrU

— Stephen Totilo (@stephentotilo) April 5, 2024

Totilo mluvil s Michaelem Dousem u příležitosti předávání cen GDCA, a nutno připustit, že si jeden z nejvýše postavených lidí ve studiu Larian nebral servítky. Uvedl, že podle jeho názory firmy nepropouští proto, že by v opačném případě zbankrotovaly, ale jednoduše proto, aby si nenaštvaly své investory. „Takhle zkrátka fungují. Smyslem veřejně obchodované společnosti je vytvořit růst pro držitele akcií, nikoliv vytvořit spokojené prostředí pro své zaměstnance,“ řekl Douse kousavě. V souvislosti s tímto vyjádřením pak dodal, že osobně nevidí jako příliš reálné, aby se z Larianu stala taková společnost.

Douse vyzdvihnul vedení Swena Vinckeho, také podotknul, že jakékoliv finální rozhodnutí leží samozřejmě na něm, ale pokud by se Larian stal veřejně obchodovanou společností, možná by to přineslo víc peněz, ale podle Douseho by to také znamenalo více spěchu a řadu neetických kroků. Když se nicméně Douse vrátil k tématu propouštění, za kterým nevidí onu snahu ušetřit se snahou vyhnout se bankrotu, zachází ještě dál a tvrdí, že společnosti to v tuto chvíli ve velkém dělají proto, že cítí určitou příležitost. „Velké společnosti si říkají – Tak, konečně, teď taky můžeme [propouštět]. Čekali jsme na to dlouho, všichni ostatní to dělají, tak proč ne my,“ dodává Douse. Připouští pak sice, že chod velkých společností není jednoduchý, ale stojí si za tím, že nevyhnutelnost, která mnohdy zaznívá ve vyjádřeních těch, kdo některé zaměstnance propustili, prý ve skutečnosti neexistuje.