Enshrouded se chce zavděčit všem

Letošní zima je přehlídkou ambiciózních survival her, což rozhodně těší stávající příznivce žánru, a současně to otevírá náborové dveře pro nováčky. Palworld na sebe sice překvapivě strhl veškerou pozornost, ale bez povšimnutí nezůstal ani Enshrouded od německého studia Keen Games. I tento titul dokázal prodat během prvního týdne od vydání přes milion kopií a získat si početnou fanouškovskou základnu. Možná i proto můžeme na internetu zaregistrovat hádky mezi oběma fankluby, kteří se přou, proč zrovna jejich oblíbenec je lepší. Jenže tito jedinci to vzali za špatný konec, protože obě hry, ačkoliv jsou žánrově příbuzné, jsou svým zpracováním odlišné a nejspíš i zaujmou jiné typy hráčů.

Nenáročné přežívání

Enshrouded totiž v sobě mísí mechanismy survivalu a akčního RPG, které jsou značně zjednodušené, což může vyhovovat uživatelům vyhledávajícím nenáročný herní zážitek. Zároveň osloví kohokoliv, kdo preferuje volnost při objevování rozsáhlého otevřeného světa, plnění misí, za které získá odměny umožňující pokračování ve hře, vylepšování vlastní postavy pomocí vybavení i dovednostního stromu, sandboxové budování a vylepšování základny – rovněž nutné pro postup – a taky temný děj na pozadí. To je přesně kombinace, která dokáže přilákat i mě, a bez skrupulí přiznám, že v prvních hodinách si mě titul získal. Navíc boj o přežití spočívá pouze v tom, že musíte z tužších soubojů vyjít živí, to platí hlavně při střetech s bossy s jedinečnými schopnostmi. Případně se dlouho nezdržovat v nebezpečném, tajemném oblaku, takzvaném Shroudu. Hlad, spánek, teplo nebo hmotností omezený inventář neřešíte, a tyto atributy slouží pouze pro získání pozitivních výhod, takzvaných buffů, jako jsou například vylepšená regenerace zdraví nebo many. Jakýkoliv náročnější pohyb, tedy sprint, bránění, lezení po stěnách, nebo plachtění ovlivňuje výše staminy. Smrt nepředstavuje téměř žádný postih. A nové předměty k výrobě se naučíte jako ve Valheimu, tedy objevováním. Vypadá to, že Enshrouded by mohl být tím vyvoleným titulem, u kterého si prostě odpočinete po náročném pracovním dni.

Zdroj: Vortex

Jenže postupně spadnete do stereotypního kolečka „udělat misi, něco postavit, vyrobit nebo zasít“, a čím víc času do hry investujete, tak objevíte nedokonalosti, které lze označit za drobnosti. Ale tím, jak často se k nim vracíte, začnou být otravné. Ukázkovým příkladem je správa inventáře a používání materiálů pro výrobu. Zpočátku je nutné mít každý předmět ve svém batohu, jelikož NPC, které zachráníte a stanou se vaší výrobní linkou na základně, neumí automaticky vzít nutné suroviny z úložných beden. Později se to však změní, ačkoliv jistá omezení zůstanou. Problémem je, že tato situace může nastat až po klidně dvaceti a více hodinách hraní, pokud dáváte přednost detailnímu budování základny před svižnějším tempem progresování. A sice můžete namítnout, že i ve skutečnosti musíte hřebíky a dřevo přinést k ponku, abyste vyrobili židli, ale kdybych chtěl dělat všechno jako ve skutečnosti, tak nehraju hry, které umí zrovna tuto záležitost zjednodušit. Stačí se podívat na Palworld.

Nedokonalosti najdete i v akční a RPG stránce. Nepřátelé jsou vesměs stejní, pouze se liší svým vzhledem, ale nikoliv schopnostmi, spíš pouze mlátí a střílí, někteří silněji než jiní, a dokonce v jistých částech narazíte na takřka totožné bossy. Graficky krásně zpracované a vizuálně odlišné biotopy se taky příliš neliší tím, co nabízí, ačkoliv mají i své jedinečné suroviny. Bohužel jsou i dost prázdné. A abyste si odemkli části ohraničené takzvaným smrtelným Shroudem (od toho „pouze“ nebezpečného se liší červeným znázorněním na mapě), musíte nejprve získat dost materiálu potřebného pro zvýšení úrovně takzvaného Plamenného oltáře, který slouží jako základní kámen vaší osady nutný nejen pro odemykání území, ale i zvětšování plochy určené ke stavění.

Zatím nedává smysl, proč se vývojáři uchýlili k dělení rolí po vzoru MMORPG.

Náplň misí je téměř totožná a většinou musíte něco najít, zabít a získat. Na mapě vidíte, kde se úkol nachází, kvůli čemuž právě zažijete téměř bezmyšlenkovité běhání tam a zpět s případným využitím rychlého cestování, které naleznete, i můžete v omezené míře postavit. Ve věžích pro rychlý přesun je pak nutné vždy při cestě na vrchol absolvovat platformový puzzle, který ale kvůli své jednoduchosti působí navíc, jako by jen vývojáři chtěli mít tuhle položku zahrnutou ve hře. Podobný dojem jsem měl i z talentového stromu, který zpočátku vypadá, že nabídne variabilní specializace postav, jenže později zjistíte, že se liší spíš ve čtyřech základních archetypech (těžký a lehký bojovník na blízko, lukostřelec a čaroděj), a ty ostatní jsou nadbytečné. Ačkoliv uznávám, že některé mohou dobře doplnit primárně zvolenou specializaci. V tomto ohledu působí zvláštně i právě možné zaměření na tanka, healera a damagera, protože většinu času jsme odehráli ve dvojici tank-útok, případně útok-útok, a tak mi zatím nedává smysl, proč se vývojáři uchýlili k dělení rolí po vzoru MMORPG. Možná v budoucnu to využijete, ale to bych teď jen spekuloval. Mimochodem, je možné s pomocí jistých surovin resetovat talenty.

Slibná budoucnost

Ačkoliv je Enshrouded bez problému možné hrát sólo, tak ve více hráčích tradičně zjednodušíte progres i si užijete víc zábavy, na soukromých i veřejných serverech. Chtěl jsem se vyvarovat srovnání s Palworld, ale v tomto ohledu udělám výjimku, protože zde multiplayer funguje tak, jak bych si ho představoval u díla s ochočenými příšerami. Postavu i inventář přenášíte skrz servery, společně plníte mise, snadno sdílíte mezi sebou materiál a předměty, a navzájem si významně pomáháte, ať už v boji nebo při budování bezpečného útočiště. Pokud se k vám někdo přidá později, není problém, aby i se svým nižším levelem chodil do náročnějších oblastí s vámi, sloužil spíš jako podržtaška, zatímco mu pomůžete rychle zvýšit úroveň. Zatím největším problémem tohoto režimu však je, že úkoly se plní v rámci serveru, nikoliv u hráčů. Takže pokud v nepřítomnosti přátel některé splníte, oni mají smůlu. Ale nejspíš tomu tak nebude navždy, jelikož komunita to kritizovala, a tak vývojáři uznali, že v budoucnu provedou změnu. Nicméně lovci achievementů nezapláčou, protože bossové, nepřátelé, i oblasti se surovinami jsou vždy na stejném místě a resetují se pokaždé, když se všichni hráči odhlásí ze hry.

Zdroj: Vortex

Náplň hry se svými možnostmi příliš neliší od jiných titulů na trhu, a balancuje na hraně průměrnosti, ale nutno uznat, že už nyní – v předběžném přístupu – máte stále co dělat, a tak vás může chytit na desítky až stovky hodin. Záleží, jaké si to uděláte, a zda právě jednodušší principy hraní jsou to, co hledáte. Nemyslím si, že titul ocení uživatelé, kteří preferují skutečný survival, protože zde ho nenaleznou. Naopak by mohl být lákavým pro všechny, co chtějí do žánru pouze nakouknout, ale motivací jim je budování, případně objevování tajemností světa, nikoliv snaha o přežití. Právě pro ně jsou zjednodušené mechanismy hry vhodné. Vize dobrodružství spolu s budováním vlastního království zní velmi slibně, ovšem až čas ukáže, zda provedení německého studia je tím, co hráči skutečně chtějí. Pro vývojáře teď bude stěžejní udržet si vybudovanou fanouškovskou základnu. Z pozorování fóra a sociálních sítí je vidět, že komunitní cítění a zaměření mají dobře podchycené. V early accessu bude Enshrouded dle jejich slov zhruba rok, během kterého chtějí pracovat na vylepšení zážitku na základě zpětné vazby uživatelů. Do té doby bude zajímavé sledovat, jak si povede v drsném konkurenčním prostředí.