1. 2. 2024
Jedním z překvapení včerejšího přenosu State of Play bylo vydání hry Silent Hill: The Short Message. Ta sama o sobě překvapivá není, uvážíme-li, že jsme o ní s odkazem na informace od insidera Dusk Golema psali už v květnu 2022. Zpětně je nicméně velmi zajímavé přečíst si, co o hře unikalo v průběhu uplynulých let, a porovnat to s tím, čím hra doopravdy je. Nad rámec toho jsme ale byli samozřejmě nesmírně zvědaví, o co se přesně jedná, jaký záměr s ní společnost Konami a vývojáři ze studia HexaDrive vlastně měli, a zda je v The Short Message možné najít spojnice s tím, co se už v minulosti jednou stalo. Přirozeně narážím na P.T. – hratelný teaser nikdy nevydaných Silent Hills, na kterých před svým odchodem z Konami pracoval Hideo Kodžima. Obě hry vyšly v den svého oznámení, obě mají nalákat fanoušky k sérii jako takové, obě jsou zpracovány jako first person horor a obě se na pohled netváří bůhvíjak dlouhé. Přesto jsou velmi odlišné a je to tak dobře.
Jednou z prvních věcí, na které vás The Short Message upozorní po stažení necelých 13 GB dat, jsou citlivá témata, která hra zpracovává. Jak už bylo patrné ze zápisu australské ratingové komise, titul nechá několikrát zobrazit zprávu s (americkými) telefonními čísly na linky podpory a vybízí k tomu, aby lidé v problémech o svém stavu především s někým mluvili. Vývojáři zároveň vysvětlují, že Silent Hill: The Short Message zcela podle očekávání nevzniknul jako glorifikace sebevražd, sebepoškozování, deprese nebo šikany, ale jako moderní způsob, jak o takových věcech mluvit a poslat vzkaz mladé generaci, která může čelit velmi odlišným tlakům na psychiku a celkové zdraví než generace předchozí. Jde převážně o mladé lidi, kteří vedle skutečného života také ve velké míře působí na internetu, kde jsou vystavování mnohdy velmi neúprosné kritice, se kterou není snadné se vyrovnat. A ačkoliv ne na všech místech působí prolínání s těmito tématy v The Short Message přirozeně, osobně oceňuji, že se tak slavná značka podobným směrem vydala. Jde sice pouze o spin-off, který mimochodem dokončíte za necelé dvě hodiny, ale třeba i velmi tvrdý a těžký náraz do konfliktu mladé generace s generací rodičů či prarodičů ve mně, také coby v otci, zanechal opravdu hluboký šrám.
Zdroj: Konami
Pokud bychom se ale měli zaměřit na herní část Silent Hill: The Short Message, předchozí úniky skutečně nelhaly. Ve hře se chopíme role středoškolačky Anity ve chvíli, kdy truchlí u pomníku Mayi. Hra hned v úvodu přesně nevysvětluje, jaký mezi oběma dívkami panoval vztah, protože doslova po několika sekundách se zmatená Anita probouzí na špinavé podlaze v jedné z místností chátrající budovy pojmenované jednoduše Villa. Za svitu svého mobilního telefonu se vydává jedinými dveřmi z místnosti ven, aby se i hráč mohl rozkoukávat po bezútěšných kulisách místa, které mohlo dříve sloužit jako kancelář. Vývojáři si nedali příliš mnoho práce s tím, aby zasazení titulu hráči blíže představili, nepočítáme-li obligátní vzkazy v podobě novinových ústřižků, letáčků a dokumentů. Z nich lze vyčíst, že se hra odehrává v německém městě Kettenstadt, které sice dříve prosperovalo, ale kvůli odlivu mladých lidí, nízké porodnosti, ale také selhání snah přilákat do města nové investory a v neposlední řadě také kvůli pandemii koronaviru se jeho význam začíná zcela vytrácet. Co hůř, nezaměstnanost a pokles celkové úrovně města dopadá na studenty a ve městě nad rámec všech dalších problémů stoupnul i počet sebevražd.
To je určující pro další minuty hraní, protože Maya si skutečně vzala život a Anita vnitřně cítí, že je potřeba okolnosti sebevraždy objasnit. I s přihlédnutím ke krátké hrací době pak netrvá nijak dlouho, než vyjde najevo, že sama Anita je do smrti Mayi – vystupující ve městě jako umělkyně Cherry Blossom – nějakým způsobem zapletena. Tohle je patrně ta nejlepší věc, kterou The Short Message nabízí a vývojáře musím pochválit za to, že i na tak malé ploše dokázali připravit půdu pro minimálně dva velmi zajímavé zvraty. Není to navíc pouze Anita a Maya – do příběhu vstupuje ještě třetí dívka – Amelie – jejíž osud je úzce propleten se zmíněnou dvojicí a sehrává poměrně důležitou roli. V popředí je ale stále Anita, se kterou chvíli nebudete situaci kolem vás rozumět, pak ji prohlédnete, a pak vám to zřejmě všechno bude trochu líto. To je ale asi to jediné, co lze na konto příběhu říct, abych vám nevyzradil příliš, protože téměř vše, co zazní v předělech i během vlastního hraní, je svým způsobem vodítko k pochopení celé záhady. Která, mezi námi, vlastně ani není nijak nadpřirozená.
Na rozdíl od trochu lenivého způsobu předkládání základních informací o zasazení prostřednictvím krátkých textů, však musím pochválit cutscény. Část z nich je zpracována v enginu hry, větší porci ale vývojáři připravili ve formě skutečných záběrů s herci, což bylo příjemné osvěžení. Jistě, nejde o nic extra převratného, ale na poli kratších first person hororů, které si většinou spojujeme s nezávislou AA produkcí, je příjemné sledovat, že se Konami nebálo zainvestovat. Díky tomu můžete ve flashbacích poznat blíže Mayu a snažit se pochopit, proč má oblíbená umělkyně tolik psychických problémů, které ji nakonec dovedou až k sebevraždě. Nic ale není nalinkováno přímo a cesta ke katarzi hlavní protagonistky je ve finále docela zamotaná. Zvlášť, když se ještě část jedné ze tří kapitol věnuje tomu, jaké měla Anita dětství a co ji v dobrém a bohužel i ve zlém formovalo.
Pokud bych se měl vrátit k porovnání The Short Message s P.T., novinka je mnohem méně abstraktní, a proto z mého pohledu i méně děsivá. V hratelném teaseru Silent Hills od Hidea Kodžimy jsem od začátku vůbec nechápal, co se děje, a když už jsem si myslel, že mám klíč, mé přesvědčení se zbořilo hned v následující scéně. The Short Message je v tomto ohledu mnohem tradičnější hrou, i když dojde na jedno poměrně úsměvné pomrknutí právě směrem k P.T., bohužel to ale pro mě osobně znamenalo, že jsem se téměř ničeho nebál. Nepříjemné pocity, úzkost a paniku umí hra vyvolat spolehlivě, studený pot a přeskakování srdečního rytmu ale nikoliv. Samozřejmě jde o individuální pohled, ale Anitě po většinu času nehrozí žádná újma, a když už se to má změnit, hra na to jasně upozorní s tím, že pokud se náhodou něco nepovede, vrátí vás těsně před začátek této sekvence.
Zdroj: Konami
Řeč je o prchání před třešňovým monstrem, s nímž nejde bojovat. Pokud se ve změti chodeb a dveří ztratíte tak nešikovně, že si pro vás monstrum dojde, čeká vás smrt a rychlé vrácení zpět mezi živé se značně zoufalým komentářem hlavní hrdinky. Stačí ale jedna dvě smrti, abyste pochopili, jak tenhle mechanismus funguje, a celá atmosféra je pryč. Spolu s doslova jedinou „logickou hádankou“, sestávající z velmi prostého odhalení kombinace zámku školní skříňky, jde také o jediné vytržení z úrovně simulátoru chození, což je trochu škoda, ale dá se to s ohledem na experimentální zpracování a nakonec i nulovou cenovku pochopit. Na druhou stranu alespoň máte co sledovat, protože prostředí vypadá velmi dobře, samotné monstrum jakbysmet a titul potvrzuje své produkční kvality i zapojením skladatele Akiry Jamaoky, který je od prvního dílu nedílnou součástí celé série Silent Hill. Hra rovněž pěkně využívá haptickou odezvu ovladače pro znázornění vlastních kroků nebo blížícího se nebezpečí, ačkoliv třeba triggery nepoužívá hra vůbec.
Ačkoliv se mi příběh líbil a krátkou délku připisuji jednoduše tomu, že jde o titul zdarma, v jednom vývojáři podle mého selhali. A vlastně velmi podobně jako Kodžima v případě P.T. I tentokrát se hratelná ukázka možných věcí budoucích jeví jako až příliš vzdálená odvozenina od hlavních atributů Silent Hillu jako takového. S ním má vedle názvu The Short Message společný pouze jeden novinový příspěvek, který odkazuje na dění ve Spojených státech a městečko Silent Hill, ovšem bez jakékoliv další pozornosti a propojek. Současně si proto pokládám otázku, zda se může skutečně jednat o předehru k některému z oznámených nových dílů, nebo jde jen o jednorázový experiment bez hlubšího smyslu pro značku jako takovou.
S přihlédnutím k tomu, jak mám tradiční Silent Hill rád, bych si nakonec přál, aby platila druhá možnost, protože The Short Message je vskutku jen slepencem sice zajímavých, ale po kolejích vedoucích scén, v nichž hltáte jen příběh a vývoj postav(y), než že byste něco skutečně hráli. Nová ukázka připravovaného remaku Silent Hillu 2 je asi tím nejlepším nástrojem pro velmi kontrastní porovnání toho, co mám na mysli, těžko ale v plném rozsahu usuzovat, jak lidé z Konami vlastně postupovali. Pokud máte PlayStation 5, buďto jste si už titul zahráli, případně se na to chystáte. A vězte, že vás neokrade o dvě hodiny života, abyste si je na konci přáli vrátit zpět. Jen jsem možná čekal něco víc promyšleného, hravějšího i děsivějšího, i když tíhu a naléhavost přináší příběh a zajímavý konec.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jinak, pokud by vás zajímala opravdu zajímavá hra, tak tady přidávám tip na opravdu kvalitní a zajímavý výtvor a to na tom pracoval jen jeden člověk, určitě to stojí minimálně na zmínku: https://adamdubigames.itch.io/chordosis.
Jinak s recenzí souhlasím. Na to že je to zdarma, tak je to vlastně dost dobré. Líbí se mi snaha o ten společenský přesah a zpráva kterou se snaží tvůrci hráčům předat. Na druhou stranu podobně jako u P.T. mám největší problém s tím že to vlastně není Silent Hill a to i přesto že se ho autoři snaží různými náznaky a mechanikami připomenout. Na mě jako fanouška série to ale bohužel působí až přehnaně křečovitě.