Je vůbec fér přát si přídavky jako Valhalla úplně zdarma?

O tom, že bychom se mohli dočkat přídavku nebo spin-offu ke skvělému God of War Ragnarök se spekulovalo dlouho před tím, než vývojáři ze studia Sony Santa Monica tyto zvěsti potvrdili. Hádám ale, že jen málokdo si dokázal představit, že by příběhem svázaná akční adventura, kterou zdobí působivý souboj, stejně jako skvělé filmové sekvence, nabídne hráčům roguelite mód. I já jsem byl překvapen, ne nijak odrazen, ale překvapen tím, kudy chtějí vývojáři jít a jak může něco takového fungovat. Soubojů je ve hře dostatek, lokací jakbysmet, takže „nějak“ poskládat by všechno určitě šlo, výsledkem jsem ale byl v mnoha ohledech ohromen a musím uznat, že pokud by epilogy příběhových akčních adventur měly vypadat právě takhle, ze Země by se stal ráj. Nebo něco jemu podobného.

Jedinečná příležitost

S tím ale zároveň přichází úskalí v tom, že patrně jen hrstka videoherních studií má zdroje na to, aby něco tak rozmáchlého nabídla hráčům zcela zdarma a podobně jako třeba v případě pečlivě vycizelovaného Baldur’s Gate III, který vznikl shodou mnoha a mnoha okolností, nelze tohle brát jako standard. Když se ale na chvíli zastavíte a ponoříte se do pocitu, že placená DLC neexistují a vývojáři hráčům poskytují zcela běžně takový servis, jaký nabízí Valhalla, musí vás zahřát u srdce. Vše tady totiž funguje jako přirozené vyvrcholení dvoudílné severské části Kratova příběhu a mechanický postup v rámci pravidel rogue her velmi příjemně narušují příběhové části. Pokud se navíc řadíte mezi fanoušky God of War a zajímá vás jednoduše všechno, dočkáte se hlubšího ponoru do Kratovy duše a budete svědky bilancování těžkých a místy vcelku nepříjemných událostí, kterými byl sám svědkem nebo dokonce strůjcem.

Zdroj: Sony

Jak asi chápete, nechci prozrazovat příliš, ale rozhodně se vyplatí, abyste byli plnohodnotně obeznámeni s obsahem severských, ale vlastně i řeckých dílů. Nebudu mlžit v tom, že i na původní sérii se Valhalla odkazuje, čímž se ale opět dostáváme k tomu, že jde o nečekaně komplexní servis pro zanícené fanoušky i ty, kdo si na „starého“ Krata pamatují jen mlhavě. Vývojáři se totiž nebáli využít všechny dostupné prostředky a zdroje na to, aby řeckého boha války připomněli jaksepatří a není pochyb, že si přijdete na své i díky českým titulkům. Dochází tím také na promyšlené spojení obou ság, které mohly dosud působit jako dva spíše oddělené celky, nikoliv však po dohrání Valhally. Není to přitom jen očekávané pomrknutí, ale také celá řada zajímavých střetnutí, postav i dialogů, které doplňují význam konce Ragnaröku a částečně rozehrávají další možné příběhové eventuality. Vím, mluvím v hádankách a neurčitě, ale věřte mi, že je to v zájmu vašeho vlastního zážitku. A ačkoliv nechci vysloveně hodnotit a recenzovat, produkční kvality a – ještě jednou – promyšlený přístup je něco, za co si vývojáři opět zaslouží množství pochval.

Pěsti, řetězy, sekery a kopí

Jak ale chápete, Valhalla ani vzdáleně není jen o příběhu, byť je důležitější, než se mohlo zprvu zdát. Stále platí, že větší část přibližně 5-7hodinové hrací doby – v závislosti na zvolené obtížnosti a vašich rukou – budete běhat a bojovat. Pokud jste už ze soubojového systému God of War trochu unaveni, vývojáři na vás mysleli a ponouknou vás k experimentování, což je další skvělá součást Valhally. Jak už jsme vám ukazovali ve streamu, každý běh připravenými úrovněmi se může a v pozdějších fázích i musí odvíjet vždy trochu odlišně na základě toho, kterou ze tří hlavních zbraní budete upřednostňovat. Volba přitom není jen vaše, protože bonusy až do vaší další smrti mohou dostat jen dvě ze zbraní a nikdy navíc nevíte, jací nepřátelé na vás čekají. Jistě, hra neohromuje variabilitou, jako kdyby šlo o plnohodnotnou velkou hru, ale kombinace vaší výbavy – kam se s nutností volby řadí také štít a způsob využití Kratova hněvu – může hodně pomoci ve vašem snažení, ale stejně tak ho i výrazně znepříjemnit. Své schopnosti navíc můžete posilovat napříč jedním během za dočasnou měnu, případně volit vylepšení trvalé na pobřeží, kde se vždy za doprovodu Mimirova reptání probudíte, když v předchozím pokusu selžete. Součástí průchodů je i určitá možnost volby stran vylepšení, které můžete za konkrétními dveřmi získat, takže i v tomhle ohledu máte vždy pocit, že nic není stejné.

Zdroj: Sony

Díky tomu mě souboj, v plné hře po tolika hodinách skutečně už trochu repetitivní, pořád bavil a přinutil mě dělat něco, čemu ve hrách příliš nefandím. Experimentovat. Jinak řečeno, přinutit hráče nenásilnou formou změnit způsob, jak ke hře přistupuje, je výsledek skvělého designu a také za tohle jsem byl Valhalle vděčný. Nemusím pak asi připomínat, že hra pořád skvěle vypadá, ze soubojů máte doslova „fyzický“ pocit a i když se zdánlivě nic neděje, společnost vám dělá nejen ukecaný Mimir, ale také Christopher Judge dabující hlavního hrdinu. V kombinaci s hudbou, dalšími postavami a čirým faktem, že i nepovedený pokus vede k alespoň drobnému příběhovému posunu či originálnímu dialogu, ve mně neustále posiloval pocit, že se tohle vývojářům ze Santa Monicy opravdu povedlo. Samozřejmě, pokud jste se už hry nabažili nebo čekáte spíše na Atreův příběh, ani přepínání zbraní či hledání nejvhodnější taktiky nemusí stačit, vracíme se tím ale na samý začátek a ke konstatování, že tohle všechno nabídli vývojáři zdarma. Pro Krata je to vlastně taková terapie, pro hráče čirá radost jen s minimem věcí, které by se daly kritizovat.