Nintendo nechce cenzurovat hry jako Sony

Nintendo má sice pověst firmy, která produkuje hry pro celou rodinu, to ale rozhodně neznamená, že byste v jejím portfoliu našli jen tituly pro děti, jak se někdy tvrdí. A už vůbec není pravda, že by násilné či lehce pikantní tituly japonský gigant zakazoval vydávat na svých platformách dalším studiím a společnostem. V tomto ohledu je naopak jeho politika mnohdy benevolentnější než u konkurence. Podobné nálepky ale není snadné se zbavit, a tak se hráči opakovaně diví tomu, že na GameCubu, Wii, Wii U či Switchi vychází hry jako MadWorld, Bayonetta, Resident Evil, Fatal Frame, Doom a mnohé další. Na této benevolenci se ovšem zjevně jen tak nic nezmění.

Pro násilné či choulostivé tituly bude i v budoucnu na konzoli od Nintenda místo. Po vydání Devil May Cry 5 jsme vás informovali, jak se cenzurní zásahy podepsaly na verzi pro PlayStation 4 a už notoricky známý je i případ Dead or Alive Xtreme 3, kdy se ukázalo, že Nintendo je k virtuální nahotě shovívavější než Sony a na Switchi se mohly objevit i prvky, které z PS4 musely zmizet. A pokud byste chtěli ještě pár důkazů, že na Switchi panuje ohledně nahoty, pikantních narážek i sexuality poměrně liberální atmosféra, podívejte se třeba na videa z her Senran Kagura Reflexions, Senran Kagura Peach Ball nebo Gal*Gun 2.

Pokud podle Furukawy výrobci konzolí začnou zasahovat do obsahu titulů, může to poškodit pestrost a svobodu herní nabídky.

Nintendo možná je nadále firmou, která sama upřednostňuje rodinné hry a tituly přístupné dětem, ale neříká ostatním, co a jak mají dělat. Během výročního setkání s akcionáři teď prezident firmy Šuntaro Furukawa odpovídal právě na otázku, zda bude Nintendo cenzurovat third party tituly podobně jako to má dělat Sony. I když je nutné říct, že pravidla PlayStationu nejsou veřejně známá a dozvídali jsme se o nich nejčastěji z druhé ruky. Furukawa v každé případě odpověděl, že Nintendo se nebude do tohoto procesu vměšovat a veškerou regulaci obsahu ponechává výhradně v rukou ratingových komisí a asociací.

Připomněl také, že i na Switchi existují účinné rodičovské kontrolní nástroje, s jejichž pomocí lze nevhodný obsah omezit. Pokud podle Furukawy výrobci konzolí začnou zasahovat do obsahu titulů, může to poškodit pestrost a svobodu herní nabídky. Na druhé straně tu máme relativně agresivní restrikce Sony, která se brání kritice s tím, že musí vyhovět globálním standardům a zajistit dostatečnou ochranu malých hráčů. Její představitelé připustili, že jde o komplikovanou a náročnou problematiku, v níž je třeba hledat rovnováhu mezi kreativní svobodou a bezpečným obsahem.

Řada vývojářů si však na tato nová omezující pravidla v poslední době stěžovala s tím, že jde o nepřiměřený zásah do jejich tvůrčích ambicí. Pravdou je, že k nám na Západ zatím tyto spory a případy doléhají v menší míře, protože zasažené tituly tu nepatří mezi mainstream. Už zmínka o některých větších značkách ale dává tušit, že v budoucnu nemusí jít jen o problém, kterému čelí third party japonská studia zaměřená na mírně lechtivý obsah. V přeneseném slova smyslu jde totiž o svobodu rozhodnout se jako dospělý zákazník sám, co je a není pro mě vhodné. Na druhé straně je ale třeba respektovat i skutečnost, že pravidla diktuje držitel platformy a sám je v nezáviděníhodné situaci, protože případná kritika na konto nějakého potenciálně skandálního titulu pak může dopadnout i na výrobce konzole.

Jen pro úplnost doplníme, že v řadě zemí je podmínkou pro vstup hry na trh obdržení příslušného ratingu od místní asociace či komise. V USA je to ESRB, v Japonsku CERO, v Německu USK. V Evropě funguje od roku 2003 i globální ratingový systém PEGI, ten je však pro jednotlivé země dobrovolný a i když na něj přistoupí, nemusí být ukotven legislativně a důsledně dodržován. Jako například u nás.