Bzzzt

Karel je borec. To jsou slova Lukáše Macury ze Cinemaxu, která se objevila v mém Messengeru ve chvíli, kdy jsem od něj coby od vydavatele dostal potvrzeno, že pixel artová plošinovka Bzzzt vývojáře Karla Matějky je hotová a mohu se pustit do recenzování. Po více než třech letech od oznámení se zhmotnil sólo projekt veterána české herní scény, který se v průběhu uplynulých dekád podílel na hrách jako Colony 28, Operace Flashpoint, Mafia, Gooka nebo obou dílech Memento Mori. Nebudu vám lhát, Bzzzt se mi líbil od prvních obrázků a už delší dobu dopředu jsem tušil, že se máme společně nač těšit. Nedivím se proto, že po čtyřech hodinách strávených v padesátce krásně vyvedených úrovní mohu i já prohlásit, že Karel je vážně borec.

Tati, zabzzzuč!

Nestává se často, abych vám hned v úvodu recenze doporučil, abyste si šli danou hru koupit, ale letošní rok je v mnoha ohledech šílený a není v něm nouze i o taková prohlášení. Bzzzt je tu pro všechny milovníky plošinovek, které před hráče kladou výzvu, nikoliv však v podobě, jež by se rychle měnila ve frustraci. Jak už zaznělo výše, na konec se musíte proskákat skrze 52 úrovní, v nichž nenajdete nudu, příliš vysokou obtížnost, ani časté opakování představených postupů. Ačkoliv se prostředí nebo podoba překážek nemění každou chvíli, na pestrost si rozhodně stěžovat nemůžu a oceňuji pozvolný přerod i překryv jednotlivých témat. Začnete v přísně technicistním prostředí, ze kterého se dostanete do chladného podzemí, abyste se přesunuli směrem k bujícímu lesu a odsud třeba až na Měsíc. Společným jmenovatelem každé úrovně je detailní a barevně fantasticky sladěná vizuální stránka, kde autor nechává naplno promluvit svou fascinaci pixel artem.

Zdroj: KO.DLL

Bzzzt servíruje komplexní, bohatou podívanou, plnou titěrných animací, hezky vyvedených efektů kouře, elektřiny, plamenů, vody a přirozeně také světel. Každý level je radost prozkoumávat, a ačkoliv to může jít přímo proti snaze o svižnou hratelnost, hra vás žádným způsobem netlačí kupředu a dává vám tolik prostoru, kolik jen chcete. Ať už na kochání nebo na zkoušení co nejlepšího a nejpřesnějšího postupu vpřed. Další věcí, kterou Bzzzt vyniká, je chirurgicky přesný pohyb hlavního hrdiny, robůtka ZX8000, bez čehož by povedená plošinovka vzniknout nemohla. Každá úroveň je navržena tak, aby načasování fungovalo, pokud se ihned rozběhnete k cíli, to ale samozřejmě stojí několik životů a času, během kterého budete onen průchod hledat. Díky tomu, že jsou úrovně krátké, jen zřídka vám úspěšné zdolání zabere déle než minut, což nahrává pohodové hratelnosti i faktu, že Bzzzt není vysloveně hardcore záležitostí. Pokud bych měl srovnávat například s hrami jako Celeste nebo Super Meat Boy, vše je zde o trochu pomalejší a méně komplikované či zákeřné. Tím ovšem z druhé strany neříkám, že by se Bzzzt nesnažil zabrnkat vám na nervy, například překážkou na samém konci úrovně, kterou ale nemůžete během pádu směrem k ní vidět v dostatečném předstihu.

Mistr fofrovač

Co se týče pohybů, ani tady se nesnaží Bzzzt přinášet příliš komplikovaná schémata a v podstatě celou hru si vystačíte s obyčejným skokem, dvojskokem a fofrovačem, což je jen lépe pojmenovaný dash. Pohyby můžete do určité míry řetězit za sebe, což reflektuje design jednotlivých úrovní, který už dopředu vcelku jasně hlásá, co byste měli na daném místě udělat. Otázkou samozřejmě je, jak to provést, to už je ale onen zmiňovaný rébus, na jehož rozluštění musíte přijít. Důležité je také doplnit, že ačkoliv lze hrát hru na klávesnici, přibližně v polovině průchodu jsem ji vyměnil za gamepad a už bych se k původnímu ovládání nevrátil. Ať už analogem, nebo d-padem, dávkování pohybu je mnohem přesnější, zejména v momentech, kdy musíte ve vzduchu zastavit, abyste nevlétli do nějaké překážky. Ať už ale sáhnete po jedné, či druhé variantě, stále platí, že vás hra nebude nijak trápit a ve všech případech udělá přesně to, co po ní chcete. I kdyby to měl být zmatek a chaos, který se následně změní ve smrt a nucený restart úrovně.

Nemáte-li výdrž, můžete si také snížit obtížnost a spolehnout se hned na tři životy pro jeden průchod úrovní. Tím, že si můžete náročnost hry volit instantně, lze nejnižší úroveň obtížnosti použít pro tréninkový průchod, nebo jím prostě ještě snížit nároky a hraní si zkrátka užít. Z druhé strany pak můžete sáhnout i po „šílené“ obtížnosti, která vám ale dá sedm životů na celou hru, a když selžete, vaše uložená pozice se resetuje. Ani tahle úroveň obtížnosti není do hry přidána jako něco nesplnitelného a věřím, že v kombinaci s dalšími prvky, které vás budou nutit k opakování a ještě lepším průchodům, lze hrou proběhnout i tímto způsobem. Řeč je o neustále běžící časomíře, která kontroluje váš průběh a výsledek zapisuje do online žebříčků. Druhým prvkem motivujícím k opakovanému průchodu jsou šroubky rozeseté po všech úrovních a hlavně ukazatel, kolik jste jich už z celkového množství v daném levelu sesbírali. Nejlepší na tom ale je, že snahu o nejrychlejší čas a vysbírání všech šroubků nemusíte kombinovat do jednoho průběhu, ale obě věci rozdělit a soustředit se vždy jen na splnění jednoho úkolu. I to je podtrhnutí uvolněné nálady, která vám snad ani nedovolí mračit se v případě nedostavujícího se úspěchu.

Chtít ještě

Zapomenout nesmím také na to, že Bzzzt obsahuje příběh, byť je akcentován jen několika dialogy a sekvencemi s hlavními protagonisty. Jde o záchranu světa, jak by vás asi mohlo napadnout, a jak i neangličtinářům prozradí české titulky, ale rozhodně se nedá říct, že by na ději celá hra stála. Vlastně je možná trochu škoda, že příběhově nabízí hra skutečně jen několik štěků a neumožní vám víc splynout s hlavním hrdinou, který se tak stane v podstatě jen nástrojem pro průchod úrovněmi. Čekají vás i bossfighty, které jsou však uvedené jen velmi krátce a i ony naznačují, že jde v Bzzzt první řadě o hratelnost, s čímž nemám ve finále žádný velký problém. Hra také obsahuje celou řadu odkazů na jiné slavné videohry a slouží tak i do určité míry jako příjemný fanservis. Nad tím vším pak stojí hudební linka, o kterou se postaral Martin Linda, autor hudby pro Gumboye, nebo Inquisitora. Synťáky pulzují, pulzy syntetizují a i když jsem někdy kvůli častému umírání poslouchal jeden motiv dokola i několik minut, výsledkem bylo moje pobrukování, nikoliv snaha zvuk zatlumit a dát si chvíli pauzu.

Když nad tím tak přemýšlím, Bzzzt lze v kontextu nezávislých plošinovek v podstatě od jediného vývojáře a navíc za necelých 300 korun těžko něco vytýkat. Pokud máte rádi žánr, nedostanete nejkomplexnější dílo ve vesmíru, ale čeká vás opravdu velmi příjemná záležitost bez větších záseků, leč stále se značnou výzvou, fantastickou grafikou, skvělou hudbou a přesným ovládáním. Víc snad nelze chtít.