Conan Unconquered

Vývojářské studio Petroglyph Games složené z veteránů dnes již zaniklého týmu Westwood Studios se v době velkých RPG a pompézních akcí zaměřuje na žánr real-time strategií. Ten má sice nejlepší léta za sebou, určitě se ale nedá mluvit o mrtvole bez invence a potřebné základny fanoušků. A právě o invenci a mixování dvojice příbuzných žánrů se tento tým pokouší v titulu Conan Unconquered. A když se podíváme do portfolia vývojářů se zkušenostmi například z Dune, Command & Conquer a Star Wars: Empire At War, lze si jen těžko představit vhodnější adepty na experimentování a na nápaditou strategii postavenou na slavné licenci. Jenže ono to naneštěstí až tak růžové není a počáteční nadšení může hráče velmi rychle opustit.

Úctyhodná historie autorů není vše, úspěchu šel ale tento tým naproti a nevsadil pouze na zažité recepty. Funkční real-time strategii postavenou na principu budování báze, správy surovin a výcviku armády propojil s žánrem tower defense titulů. Klasický management vlastní základny doplňuje odolávání opakujícím se nájezdům nepřátel s tím, že přežití je jedinou podmínkou vítězství. A v podstatě nejde o nic objevného – spojení infarktového boje s nájezdy nepřátel a klasické RTS není prvním podobným pokusem a výrazně nepřekvapí. Lákavě ale může znít příslib, že do bitev hráči nemusí chodit sami, ale mohou hrát v kooperaci.

Ať už sami, či nikoli, na začátku si hráči zvolí hrdinu (anebo hrdinku) a mohou se vrhnout do bitvy. Hlavní postava zastává roli nejsilnější bojové jednotky a může dokonce s přibývajícími zkušenostmi získávat i speciální schopnosti. Navíc je tento hrdina dokonce nesmrtelný. Když už jej totiž protivníci porazí, po chvíli se objeví zpátky u hlavní základny a řež může začít nanovo. Postavu hrdiny oceníte zejména v možných soubojích s bossy a při průzkumu mapy. Získat za tuto aktivitu lze dodatečné suroviny nebo artefakty propůjčující aktivní i pasivní dovednosti.

V základu Conan Unconquered nabízí sólové hraní v pěti po sobě jdoucích a náhodně generovaných úrovních a skirmishový režim Unconquered. První z pěti zmíněných úrovní přináší vstupenku do světa hry a přinese pět vln nepřátel a základní seznámení s mechanismy. To mimochodem probíhá za pomocí stručného, ale dostatečně funkčního tutoriálu. Každá z dalších úrovní pak přinese více vln nepřátel a s každou další misí také přijde představení dalších prvků hry a nových typů nepřátel. Vždy se ale vyplatí na mapě hry sledovat trojici autory stanovených cílů: fortify, explore a expand. Neboli opevni, prozkoumej a rozrůstej se. Je ale věčná škoda, že vývojáři nijak nevyužívají licence a mise nejsou pospojované příběhem. Jde vlastně jen o pět oddělených scénářů s narůstající obtížností. Ta mimochodem představuje velkou výzvu už na nižší úroveň. Když se totiž hra rozjede na plné obrátky, nestíháte koukat, kde je vlevo a kde vpravo.

Bez vypracované strategie správy vlastní báze vám garantuji, že si jednoduše neškrtnete.

Naštěstí autoři nabízejí možnost hru kdykoli pozastavit. V takový moment lze rozdat příkazy svým jednotkám, zvolit další výzkum technologie anebo budovat či vylepšovat základnu. Stavba základny přitom není druhořadá činnost – Conan Unconquered představuje vyvážený mix zmíněných žánrů, takže  bez vypracované strategie správy vlastní báze vám garantuji, že si jednoduše neškrtnete. S trochou štěstí si ale najdete způsob, jak si na tento management vyšetřit čas mezi jednotlivými vlnami nepřátel. Hra vám přitom vychází poměrně vstříc za pomocí funkčního HUDu. V tom lze jednoduše nalézt všechny důležité ovládací prvky a třeba i to, kolikátá vlna nepřátel přichází a kdo v ní bude. Se správou báze samozřejmě souvisí i nutnost obhospodařovávat suroviny. Ty se dělí na dvě kategorie. Těžit můžete kámen, dřevo, železo, zvěř, zlato a vzácný kov z meteoritů. Tyto suroviny doplňují ještě zdroje jednorázové. Tam se řadí například potraviny či populační limit. Správa zdrojů přitom není nic lehkého a mít vyrovnaný stav je náročné. Například velká armáda toho doslova hodně prožere a stojí i dost velké množství žoldu. Jenže třeba výzkum výnosnějších možností obživy vojska také něco stojí a to samozřejmě může jít na úkor velikosti armády. A tyto problémy a různé vazby jsou s postupem hry více a více komplikované, nedá se ale říci, že by byly kdovíjak zábavné a tlačily vás nutně kupředu. Sám jsem se tak v jednodušších scénářích smířil s tím, že komplikovaný výzkum není třeba a stačí pouze obyčejnější jednotky, jen v hojnějším počtu.

Ovšem jen budováním není barbar živ a druhou a neméně důležitou složkou Conan Unconquered je samozřejmě obrana před četnými nájezdníky. Mezi ty patří například lidé, barbaři, nomádi, škorpióni, pavouci, nekromanceři, ohniví mužíci, katapulty, netopýři a další. Nechybí ani speciální formy útoku a například pavouci umí být zákeřní tím, že vaše pečlivě vybudované hradby obejdou přes skálu. A třeba štíři vám navíc dokáží otrávit polovinu vojska. A aby toho nebylo málo, tak válečníci se mohou nakazit i tím, že se budou zdržovat v prostoru s větším shlukem mrtvol. V takovou chvíli může vzniknout dobrý chaos, neboť nemocné vojsko je záhodno co nejvíce rozdělit a u speciálních budov léčit odděleně, jinak se nákaza šíří kruhem. A když do takovéhoto vzniklého chaosu přijde ještě písečná bouře a někdo na druhé straně mapy vám začne podpalovat obranné věže, máte o zábavu postaráno. V takových chvílích vzniká ta pravá zábava založená na tom, že se stále něco děje a u všeho je zapotřebí být.

Originalita se dnes nenosí

Adrenalin vzniklý z nutnosti něco opravovat a ze simultánně vedených útoků je fajn a v tomto ohledu není nutné autorům cokoli vyčítat. Nicméně tomu všemu schází více originality. A to se začne projevovat už po pár hodinách hry. Po odehrání pár základních scénářů a po prohlédnutí několika bonusových komiksů zjistíte, že už toho vlastně není tak moc k vidění. Situaci může zachránit příjemný bonus v podobě on-line kooperačního režimu, ani ten ale nedokáže hře významnějším způsobem prodloužit životnost.

Ovšem na druhou stranu, základní cena je na Steamu stanovená na 30 eur (necelých 800 korun), což jasně naznačuje, do jakého segmentu her se autoři řadí. Na jedné straně se jedná o zajímavý žánrový mix, který určitě dokáže potěšit licencí, technickým zpracováním a svižnou hratelností, na straně druhé ale zamrzí absence výrazného provázání jednotlivých bitev společným příběhem, menší množství herní náplně a nepříliš originální principy. A to ostřílení stratégové dokáží prohlédnout velmi brzy.