31. 8. 2023
Headset PlayStation VR2 před pár dny oslavil půlrok od premiéry a my jsme se u téhle příležitosti rozhodli otestovat několik nových her. S odstupem jsme si tak chtěli potvrdit, jak vážně to Sony (a potažmo jiná studia) s touto platformou vlastně myslí. Osobně se totiž nemohu ubránit určitým rozpakům. Po prvotní spokojenosti s hardwarem i hrami (Jirka headsetu přiřknul ve velkém testu velký potenciál a v souběžném článku chválil široký premiérový lineup) PS VR2 z médií do značné míry vymizela.
Na cestě je řada her, ale schází velké exkluzivity
Ano, je to otázka perspektivy. Například minulý týden se na Gamescomu připomněly remaky Bulletstormu či 7th Guest a vedle nich také další VR hry jako Hellsweeper, Madison, Max Mustard, Tin Hearts nebo Vertigo 2. To není vůbec marné, jenže všechny tyhle tituly souběžně vyjdou také na ostatních platformách. To jasně ukazuje na realitu aktuálního VR trhu, kdy prostě nelze spoléhat na příjmy z prodejů PS VR2 verze. Podle starších informací se PlayStation VR2 šest týdnů po premiéře údajně prodalo asi 600 tisíc kusů (což měla být o něco lepší čísla než u první generace PS VR), zatímco prodeje Questu 2 byly na konci jara odhadovány na celkových 15 milionů kusů.
Prosadit PS VR2 jako tu jedinou pravou herní VR platformu by tak měla prostřednictvím vlastních studií především samotná Sony. Jenže to se úplně neděje – exkluzivit je minimum, a tak lze pochybovat i o tom, zda aktuální PS VR2 porty skutečně naplno využívají výkon konzole a především specifické technické parametry a finesy nového headsetu. Netvrdím, že je situace úplně zoufalá – níže nějaké zajímavé tituly uvádím, aktuálně vychází Firewall Ultra (věnovat se mu budeme ve vlastním textu), velké věci se stále čekají od VR režimu pro Resident Evil 4. Po solidním Horizonu (v naší recenzi 8/10) a VR verzích Gran Turisma 7, Resident Evilu Village a No Man’s Sky (viz Jirkův starší text) ale jako by Sony přeci jen odvrátila pozornost jinam. A třeba ve srovnání s první generací PS VR mi podpora prostřednictvím first party her připadá viditelně horší. Proto ty rozpaky, o kterých jsem mluvil v úvodu.
Ale pojďme už k těm aktuálním zkušenostem, protože dojmy jsou jen dojmy a „ukázaná platí“. Vyzkoušel jsme několik nových (či staronových) titulů a sepsal k nim pár dojmů.
Zdroj: Vortex
Čím jiným začít, než bez nejmenších pochyb nejpopulárnější VR hrou vůbec? Český Beat Saber na PS VR2 vyšel (spolu s Queen Music Packem, který je ale třeba dokoupit za dalších 332 korun) na konci května, aby se tu okamžitě dostal na čelo nejpopulárnějších her (až v červenci jej předhonila Synapse). Představovat tuto rytmickou hudební hru není třeba, stejně tak není co dodat k hratelnosti. PS VR2 port je prakticky totožný s ostatními verzemi na jiných platformách. Dokázal bych si sice představit využití některých specifických funkcí PSV R2 (například sledování očí nebo vibrace v headsetu), ty by ale zážitek nijak zásadně nevylepšily. Grafika prostředí je čistá, ovládání precizní, a to je to nejdůležitější. Beat Saber je v podstatě povinná koupě.
Logická 3D hra s prvky plošinovkovou akcí od japonského studia Enhance (na PS VR2 vydali také Rez Infinite a Tetris Effect) je často přirovnávána k Lemmings. Odmyslíme-li si filosofickou omáčku příběhu, v základní definici nápadité hratelnosti, žádající po hráči kreativní řešení, tohle srovnání docela sedí. Humanity je dostupné i bez headsetů, a to na Steamu a PlayStation (tam je součástí nabídky PS Plus). I v klasické verzi je to výtečná hra, která v 90 úrovních neúnavně vrší nové nápady, koncepty a mechaniky.
Ve volitelném VR módu vás Humanity vtáhne do svého světa, takže si připadáte jako bůh dohlížející na malého psíka, který musí dovést dav lidí do bezpečného cíle. K intuitivnosti ovládání (hraje se s DualSense) a zejména omezené kameře mám sice drobné výhrady a zamrzí i fakt, že nelze ve VR módu vytvářet a editovat nový obsah. Fantastický pocit imerze v graficky jednoduchém světě ale za využití headsetu určitě stojí.
Kolejnicová střílečka Switchack je spin-offem The Dark Pictures Anthology a zároveň pokračováním VR hry Until Dawn: Rush of Blood pro PS VR. Ta byla průměrná a totéž lze říct i o této novince. Opět se pohybujete na horské dráze, která dokáže ve vašem žaludku vyvolat nepříjemné pnutí a sem tam vás dokonce i nečekaně vyleká. Herně ale není moc o čem mluvit. Střílení je fádní, grafika nevábná a hádanky otravné. Několik silných momentů bych ale vyzdvihnout dokázal. Třeba když se prodíráte mrtvolami, které díky vibrujícímu headsetu cítíte na hlavě. Nebo když hra při každém mrknutí změní scénu. Jenže co naplat, když celý „průjezd“ absolvujete za pouhé tři hodiny? To je při ceně kolem tisícovky tristní, a Switchback tak doporučit nemůžu.
First person akce Hubris zabodovala už na Questu a PC, na konci června pak konečně vyšla také na PS VR2. Ocenil bych českou lokalizaci (byť nepříliš vydařenou, zřejmě jen strojovou) a výtečnou grafiku, která Hubris řadí mezi nejhezčí PS VR2 hry vůbec. Jako nezkušený astronaut ztroskotáte na neznámé planetě, kde vás obyvatelé neuvítají zrovna chlebem a solí. Soubojové i pohybové VR mechaniky jsou v lineárně koncipované kampani poměrně triviální (využití specifických funkcí PSVR2 headsetu se nekoná) a velkou výzvu hra opravdu nepředstavuje, alespoň je tu ale na co koukat. Planeta je plná skvostných lokací a panoramat, skvěle zpracovaná je třeba voda.
Jenom se mi při hraní neustále vkrádala na mysl vzpomínka na Half-Life: Alyx. V tomhle srovnání Hubris samozřejmě neobstál, snad jen jako slabá náhražka při (zatím marném) čekání na port Alyx. A také jako ukázka potenciálu šikovného indie studia, které by z Hubrisu jednou mohlo vytvořit něco opravdu pozoruhodného. Potenciál tu je.
Tato arkádová kombinace squashe a Arkanoidu vyšla v podání Segy původně na Dreamcastu a automatech, v obou případech pouze v Japonsku. Teď se tenhle stylizovaný „sport“ po 22 letech dočkal remaku. Odpalování míčku po vzoru Pongu je jednou z nejstarších VR mechanik vůbec – je totiž okamžitě srozumitelné a snadno ovladatelné i úplným laikem. Pod triviálním konceptem se ale skrývá poměrně komplexní nabídka režimů s rafinovanými levely, speciálními překážkami a nejrůznějšími power-upy. Trefovat „cihly“ je stále těžší, takže se hru postupně učíte ovládat přesnějšími údery, podobně jako ve skutečném světě s tenisovou nebo squashovou raketou (pozor, budete tu kolem sebe potřebovat trochu více prostoru než v jiných podobných hrách).
Rozsah a znovuhratelnost kampaně rozhodně nelze srovnat s bájným Beat Saberem, ale tvůrci ještě v nejbližších dnech chystají k vydání „masivní“ update. Hlavní lákadlo C-Smash VRS je přesto třeba hledat v multiplayeru. Na pár hodin mě hra každopádně pohltila, i díky dobrému využití haptiky v ovladači a stylovému audiovizuálnímu zpracování.
Na závěr jsem si nechal asi tu nejzajímavější z aktuální nabídky PS VR2 her. Exkluzivita Synapse je roguelite střílečka od studia nDreams, která přináší nevídaně intuitivní ovládání a pozoruhodnou flexibilitu v soubojích. Velmi rychle se pohybujete v arénách a jednoduchými fyzickými pohyby zaměřujete, přebíjíte zbraň, a nebo se třeba ukrýváte za překážkou. Potud je to relativně klasická VR střílečka, jenže levou rukou (společně s očima) ovládáte telekinetické síly. Ty jsou díky roguelite postupu ve stromu skillů stále důležitější, protože jste záhy schopní místo relativně nepřesné střelby nepřítele jednoduše vynést do vzduchu a odhodit. Nebo můžete vzít výbušný sud a hodit ho do skupiny nepřátel. Fantazii se meze nekladou.
Zdroj: nDreams
Podobných triků je tu více než dost a později se navíc dočkáte i lepších zbraní včetně brokovnice nebo granátometu. Objevovat další a další efektivní postupy a strategie útoku je díky dobře fungujícímu ovládání radost, jakkoliv časem narazíte i na limity, například v podobě mizivého počtu nepřátel a jejich AI. Určitá linearita a neustálé opakování stejných levelů ale příliš nevadí, protože je svižná hratelnost prostě a jednoduše chytlavá. Synapse navíc fantasticky vypadá a minimalistický art design je možná klíčem k tomu, že mi nebylo nevolno ani po hodině velmi rychlé akce.
To tedy byly moje aktuální zkušenosti z šesti nových nebo staronových titulů na PSVR2. Ne všechny mě nadchly, ale dohromady mi nabídly několik večerů zajímavých zážitků, mnohdy i s pozoruhodným využitím funkcí nového headsetu. Největším zklamáním byl Switchback, i ten mě ale dokázal v některých světlých momentech zaujmout a selhal především v poměru cena/výkon.
Na úplný závěr bych rád ještě zmínil pár dalších titulů. K pár dní staré multiplayerové střílečce Firewall Ultra se určitě ještě vrátíme ve zvláštním článku, z dalších titulů si pak pozornost zaslouží nově vydaná akce CrossFire: Sierra Squad, mini golf Walkabout Mini Golf nebo vtipné dobrodružství Another Fisherman’s Tale. V nejbližších týdnech pak vyhlížím namátkou třeba Hellsweeper VR nebo Vertigo 2. O těch si ale více řekneme zase někdy jindy.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Bylo by dobré zmínit i „starší“ kousky. Hodně jsem se pobavil u originální hry The Last Clockwinder, kterou jsem sjel jedním dechem a hodně doporučuji jako jednohubku všem vlastníkům PSVR2. Taky RedMatter2 navzdory trochu zastarale vyhlížející grafice je skvělá, velmi atmosférická hra, která patří k tomu lepšímu, co se na VR dá zahrát.